45 C 7/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený datum narození bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 9 221 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 000 Kč od 24.5.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 4 221 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 221 Kč od 24.5.2025 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 148 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 10.6.2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 9 221 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným dne , datum, , ID žádosti , Anonymizováno, uzavřela Smlouvu o úvěru, (dále jen „smlouva“), a to prostřednictvím internetových stránek společnosti společnosti , Jméno žalobkyně, ., , Anonymizováno, v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci společnosti , Jméno žalobkyně, . k tomu určené. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 5 000 Kč. Splatnost takto poskytnutého úvěru byla 24 měsíců od jeho poskytnutí. Schválená výše úvěru byla odeslána na účet žalovanému dne , datum, na číslo účtu uvedeném ve smlouvě, č. účtu , č. účtu, . Žalovaný však na úvěr za trvání smlouvy neuhradila žalobkyni ničeho. Žalobkyně tak požaduje částku 5 000 Kč představující jistinu a dále pak poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, poplatek ve výši 199 Kč za urychlení poskytnutí úvěru na účet klienta, poplatek ve výši 396 Kč (4x99 Kč) za bezpečnou splátku umožňující klientovi v případě nečekané životní události odložit splatnost úvěru o měsíc, poplatek za SMS servis ve výši 196 Kč (4x49 Kč) informující o blížící se splatnosti splátky, dále úroky ve výši 735 Kč, dále smluvní pokutu v celkové výši 1 500 Kč představující tři smluvní pokuty po 500 Kč za nesplnění povinnosti zaplatit tři splátky včas a účelně vynaložené náklady spojené s poskytnutí úvěru ve výši celkem 1030 Kč. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužných částek předžalobní upomínkou, žalovaný však na dluhy neuhradil ničeho. Žalobkyně požaduje též zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Žalovaný byl před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzván k zaplacení dlužné částky.

2. Žalovaný se v předmětném k žalobě nijak nevyjádřil.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k jednání konanému dne 26.3.2026 se bez omluvy nedostavil. Vzhledem k tomu, že předvolání k jednání bylo žalovanému řádně doručeno dne 12.3.2026 a žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila s tím, že souhlasí s rozhodnutím ve věci bez její přítomnosti, soud jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění.

5. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , č. , číslo, , a z Informačního memoranda o zpracování osobních údajů, a úvěrové smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o bezúčelovém úvěru, znějící na částku 5 000 Kč s RPSN 49,3 %. Žalovaný se zavázal, že mimo jistinu ve výši 5 000 Kč, uhradí žalobkyni úrok 735 Kč, a poplatek za poskytnutí úvěru 165 Kč. Kromě toho se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni cenu doplňkových služeb, a to poplatek ve výši 199 Kč za službu expres výplata, poplatek 49 Kč měsíčně za SMS servis, poplatek 99 Kč měsíčně za službu bezpečná splátka. Strany si dále ujednaly, že v případě prodlení se splátkou platby může žalobkyně požadovat po žalovaném smluvní pokutu 500 Kč za každé prodlení se splátkou a dále částku 300 Kč jako účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním za každý měsíc prodlení. Z předžalobní upomínky ze dne 9.7.2025 včetně poštovního podacího archu ze dne 10.7.2025, soud zjistil, že žalovanému byla žalobkyní prostřednictvím poštovní přepravy odeslána písemná výzva k úhradě žalobou nárokované částky, a to do 16.7.2025.

6. Z výpisu z účtu žalobkyně a opisu výpisu proplacení smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, uhradila na číslo účtu č. , č. účtu, částku 5 000 Kč, číslo účtu je totožné s číslem účtu, které bylo žalovanou uvedeno ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, .

7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad, byla zjištěna bilanční historie úvěru č. , číslo, , ze které vyplývá, že žalovaný celkem čerpal částku 5 000 Kč a neuhradil ničeho.

8. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl čistý měsíční příjem 30000 Kč, čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti 25 000 Kč, žalovaný byl prověřen rejstřících SOLUS, NRKI, ISIR a CRIBIS.

9. Z předžalobní výzvy ze den 9.5.2025 včetně podacího lístku ze dne 12.5.2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala k úhradě dlužné částky do 23.5.2025.

10. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

11. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 573 odst. 1 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

13. Podle § 607 o. z. platí, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.

14. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

16. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

17. Podle § 2390 o. z. platí, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

22. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“24. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

25. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že původní věřitel měl v úmyslu uzavřít s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2390 a následující o. z., a podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Zároveň nebylo prokázáno, že by původní věřitelka před uzavřením tvrzené smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to, ačkoliv k tomu byla v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna.

26. Soud připomíná shora uvedená ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

27. Žalobkyně v projednávané věci tvrdila, že pravdivost údajů uvedených žalovaným tento stvrdil svým podpisem, a žalobkyně tak z těchto údajů vycházela. Žalobkyně tak vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 30000 Kč, příjmu dalších členů domácnosti ve výši 25000 Kč měsíčně, z výdajů na bydlení ve výši 8000 Kč měsíčně, životního minima členů domácnosti 8 510 Kč měsíčně, splátek dalších úvěrů u nebankovních subjektů ve výši 5000 Kč měsíčně a splátek schváleného úvěru ve výši 721 Kč měsíčně. Dále zdůraznila, že provedla lustraci v rejstřících dlužníků SOLUS, ISIR, CEE vždy s negativním výsledkem.

28. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, a soud jí tak nemohl poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř. Lze tak uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. V předmětné věci nelze dospět k závěru, že by žalobkyně úvěruschopnost žalovaného vůbec prověřila, natož že by takové posouzení bylo možno považovat za dostatečně vyhovující zákonným požadavkům. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění zákonné povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedených skutkových tvrzení.

29. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté soudním dvorem Evropské unie (dále též„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13.V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno — v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

30. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

31. S ohledem na shora uvedené lze proto uzavřít, že žalobkyně vycházela z údajů předložených žalovaným a tyto nijak neověřovala, neprokázala tak splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného (jako spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, pročež předmětná smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná (srovnej např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20).

32. S ohledem na závěr soudu o absolutní neplatnosti Smlouvy, s účinky ex tunc (od počátku), je zřejmé, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. žalobkyně a žalovaný jsou povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytly. V daném případě je zřejmé, že ze Smlouvy žalobkyni vzniklo právo na vrácení (právní předchůdkyní žalobkyně) zapůjčených prostředků ve výši 5000 Kč, neboť žalovaný na svůj dluh ve výši čerpané dosud žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyni též přiznal též zákonný úrok z prodlení z této částky od 24.5.2025 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky žalobkyně (dle lhůty uvedené v předžalobní výzvě), když zásilka se dostala do dispoziční sféry adresáta (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2622/2006). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 54 % (v částce 5 000 Kč), a neúspěšná v rozsahu 46 % (v částce 4221 Kč). Po odečtení úspěchu o neúspěchu (54 % - 46 %) ve věci má tak žalobkyně právo na náhradu 8 % svých nákladů řízení. Náklady žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení – odměna advokátky podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, výzvě před podáním žaloby a návrhu ve věci samé. Dále je k odměně advokáta připočítána 3x paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč k uvedeným úkonům právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrada za 21 % DPH z přiznané odměny advokáta a z náhrad jejích hotových výdajů ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně doložila, že její zástupce je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí 1852 Kč, z této částky pak 8 % činí částku 148 Kč. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za podání ze dne 26.2.2026, kterým pouze doplňovala svá imperfektní tvrzení a důkazní návrhy.

34. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné. O povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.