45 C 70/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 2 858 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 2 000 Kč od 11.9.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 858 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 000 Kč od 3.5.2025 do 10.9.2025, úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 2 000 Kč od 11.9.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 741 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 2 858 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že mezi žalovanou a společností právnická osoba., IČO: IČO, se sídlem adresa (dále jen „Původní věřitel“) byla uzavřena dne datum smlouva o spotřebitelském úvěru č. číslo, na jejímž základě byl žalované poskytnut dne datum úvěr ve výši 2 000 Kč, kdy splatnost úvěru byla stanovena na 02.05.2025. Žalovaná porušila svůj závazek zaplatit původnímu věřiteli právnická osoba poskytnutý úvěr společně s úrokem a poplatkem do data splatnosti a dostala se tak do prodlení dne 03.05.2025. Pohledávku vyplývající ze Smlouvy následně původní věřitel postoupil na společnost právnická osoba, IČO IČO, se sídlem adresa, která tuto pohledávku žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky.

2. Žalovaný se v předmětném řízení nevyjádřil.

3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřila, a ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum, č. číslo, soud zjistil, že na jejím základě byl žalované poskytnut dne datum úvěr ve výši 2 000 Kč, kdy splatnost úvěru byla stanovena na 2.5.2025. Ze smlouvy dále soud zjistil, že původní věřitelka jako úvěrující a žalovaná jako dlužník uzavřely formou komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru jejímž předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků ve výši 2 000 Kč žalobkyní žalované, které měla žalovaná splatit žalobkyni, včetně úroku ve výši 36,5 % (po slevě pevnou částkou 30 Kč namísto 60 Kč), poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 720 Kč (po slevě 360 Kč), do 2.1.2025. RPSN činila dle Smlouvy 773,59 % (vše v článku II. bod 1. Smlouvy). Pro případ, že by nebyly dočasně poskytnuté peněžní prostředky ve stanovených termínech žalovaným vráceny (v případě prodlení žalovaného delším více jak 14 dní), byla žalovaná povinna uhradit poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč. Žalované byla dále pro případ prodlení, povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru. Žalovaná podepsala Smlouvu elektronicky prostřednictvím SMS kódu. Dále soud ze Smlouvy zjistil, že zde bylo uvedeno rodné číslo žalované zní RČ, č. účtu žalované č. účtu, telefonní číslo tel. číslo tel. číslo a číslo účtu původní věřitelky mimo jiné č. účtu.

5. Z předsmluvních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalované byly před poskytnutím úvěru právní předchůdkyní poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru.

6. Z potvrzení o platbě od právnická osoba, ze dne 29.7.2025, a z výpisu z účtu žalované za měsíc duben 2025, soud zjistil, že dne datum původní věřitelka prostřednictvím svého bankovního účtu č. č. účtu převedla ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. č. účtu, pod VS var. symbol peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč.

7. Z předžalobní upomínky ze dne 14.8.2025, včetně dokladu o jejím odeslání ze dne 27.8.2025 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána mimo jiné k úhradě částky 2 000 Kč, a to do 7 dnů od doručení této výzvy.

8. Z článku 12.3 všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že účastníci se dohodli, že oznámení zaslaná druhé Straně elektronickou poštou nebo formou SMS zprávy, a také ta, která Klient uvedl v Sekci Příjemce úvěru v systému Věřitele, jsou považována za oznámení v písemné formě.

9. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 20.7.2025, a 24.7.2025 včetně přehledu pohledávek soud zjistil, že pohledávka původního věřitele za žalovanou ze Smlouvy byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni. Pohledávku vyplývající ze Smlouvy následně Původní věřitel postoupil na společnost právnická osoba, IČO IČO, se sídlem adresa, která tuto pohledávku žalobkyni.

10. Dle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

11. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 573 odst. 1 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

12. Dle § 576 o. z. platí, že týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

13. Dle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

14. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle § 607 o. z. platí, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.

16. Podle § 1740 odst. 1 o. z. platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

17. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Podle § 2395 o. z. platí, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěr platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

24. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.), když žalovaný návrh smlouvy akceptoval elektronicky zadáním svého jedinečného PIN (SMS) kódu. Na vůli žalovaného uzavřít s žalobkyní smlouvu o zápůjčce lze usuzovat z ověřené totožnosti žalovaného, ověřené správnosti jím zadaných údajů jako např. telefonního čísla žalovaného, jakož i z číselného kódu, který žalobkyně odeslala na telefonní číslo tel. číslo, a který k elektronickému dokumentu obsahujícímu návrh předmětné smlouvy žalovaná připojila.

25. Pokud jde o sjednaný úrok z úvěru a RPSN, s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením a na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že Smlouva je koncipována nevyváženě, a to v neprospěch žalovaného coby spotřebitele, v neprospěch slabší smluvní strany.

26. Uvedený závěr soud dovozuje z výše sjednaného úroku ve výši 36,5 % ročně a dohodnutého poplatku za poskytnutí zápůjčky, který fakticky představuje skrytý úrok. Výše RPSN spotřebitelského úvěru 773,59 % též vypovídá o nepřiměřenosti a nevyváženosti úvěrové smlouvy. Sjednaná výše poplatku za poskytnutí zápůjčky činí po slevě částku 360 Kč. Soud má za to (jak již výše uvedl), že tento poplatek představuje fakticky skrytý úrok z poskytnuté zápůjčky, který činí po „slevě“ 18 % ročně, tedy 216 % ročně (počítáno z částky 2 000 Kč, kde úrok za měsíc představuje částka 360 Kč). K tomuto skrytému úroku je dále třeba přičíst úrok sjednaný ve Smlouvě, tedy opět po slevě 18 % ročně. Celkový roční úrok tak představuje částku 234 % ročně. Tato výše úroků z úvěru, je zcela zjevně (očividně) nepřiměřená a odchyluje se výrazně od výše úroků úvěrů běžně sjednávaných v bankovním sektoru v době uzavření Smlouvy (viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), když tato sazba v dubnu 2025 činila 7,11 % [(zjištěno z: Statistiky úrokových sazeb - nové obchody - úvěry: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti + NISD, Spotřebitelské (bez KTK, BÚ a karet), CZK, Banky včetně stavebních spořitelen - časové řady ARAD ČNB)]. K tomu soud dodává, že nepřiměřenost úroku by vyplývala i z úrokové sazby, pokud by jí soud vykládal jako roční úrokovou sazbu ve výši 36 % (skrytý úrok v podobě poplatku ve výši 360 Kč + sjednaná úroková sazba 18 % ročně), neboť i tato sjednaná výše úroku více než pětinásobně převyšuje výše uvedenou obvyklou úrokovou sazbu platnou v měsíci dubnu 2025.

27. Vzhledem k takto nastavené úrokové sazbě soud navíc pokládá úvěrovou smlouvu za lichevní, a tedy za absolutně neplatnou taktéž pro výkon práva ve zjevném (očividném) rozporu s dobrými mravy (k tomu viz např. také nález Ústavního soudu - senátu ze dne 11. 5.2021, sp. zn. IV. ÚS 3542/20 – 1, rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 10. 6.2020, sp. zn. ICdo 36/2020, sp. zn 21 Cdo 1484/2004 nebo sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ve světle citovaných ust. § 1813 a § 577 o. z., a také s ohledem na způsob podnikání původní věřitelky, jež staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů, totiž dle názoru zdejšího soudu nelze očekávat, že bez takovéhoto ujednání (o vysokém úroku) by byla smlouva o úvěru ze strany původní věřitelky vůbec uzavřena. Příslušné ujednání o úroku tedy nelze oddělit od zbytku smlouvy, pročež dospěl soud k závěru, že v tomto případě je ujednání o lichevním a nadmíru vysokém úroku další skutečností, jež způsobuje absolutní neplatnost celé inkriminované úvěrové smlouvy.

28. Soud tak dospěl k závěru, že předmětná Smlouva je absolutně neplatná jako celek dle ustanovení § 588 o.z. ve spojení s §§ 576 a 577 o. z., a contrario, a to pro rozpor jejích ujednání (zejména o výši úrokové sazby) s dobrými mravy. Smlouva je přitom neplatná od počátku a soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

29. S ohledem na závěr soudu o absolutní neplatnosti Smlouvy, s účinky ex tunc (od počátku), je zřejmé, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. žalobkyně a žalovaný jsou povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytly. V daném případě je zřejmé, že ze Smlouvy žalobkyni vzniklo právo na vrácení (původní věřitelkou) zapůjčených prostředků ve výši 2 000 Kč, neboť žalovaná na svůj dluh žalobkyni (ani původní věřitelce) dosud ničeho neuhradila. Žalobkyni soud též přiznal též zákonný úrok z prodlení z této částky od 11.9.2025 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky žalobkyně (dle sedmidenní lhůty uvedené v předžalobní výzvě). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.)

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že uložil povinnost k jejich náhradě žalované, neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 2 000 Kč (tj. co do 70 %), a neúspěšná byla co do částky 858 Kč (tj. co do 30 %). Žalobkyně tak má právo na náhradu 40 % svých nákladů řízení (70 % - 30 %). Tyto náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a.t.“), určená podle ustanovení § 14b odst. 1 bod 2. a.t., a to odměna za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu, výzva k plnění) s paušální náhradou hotových výdajů po 100 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby rovněž podle zmíněného ustanovení §14b odst. 6, advokátního tarifu. Spolu s příslušnou DPH tak náklady řízení představují 1 852 Kč. Z této pak činí 40 % částku ve výši 741 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.