45 C 73/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované sídlem Adresa žalované o náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 204 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 204 000 Kč od 8.2.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 228 500 Kč, a úroku z prodlení z částky 228 500 Kč od 8.2.2024 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 47 779,30 Kč, a to do tří dnů o právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal náhrady majetkové újmy a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobené nezákonným trestním stíháním žalobce vedeným u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 19 T 49/2021. Usnesením , právnická osoba, , Krajské ředitelství policie , Anonymizováno, kraje, Územní odbor , adresa, , 2. oddělení obecné kriminality ze dne 20.9.2020, č.j. , spisová značka, , bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen tr. zákoníku), přečin nebezpečné pronásledování dle § 354 odst. 1 písm. a), b), c) d) tr. zákoníku, zvlášť závažný zločin loupeže dle ust. § 173 odst. 1 tr. zákoníku, zvlášť závažný zločin loupeže dle ust. § 173 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a), písm. c) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem omezování osobní svobody dle § 171 odst. 1 tr. zákoníku a přečin omezování osobní svobody dle § 171 odst. 1 tr. zákoníku. Žalobce byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 22. 9. 2020, č.j. , spisová značka, z důvodu § 67 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řádu (dále jen „tr. řád“), vazba počínala dnem 19. 9. 2020 v 18.55 hodin. Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství (dále jen „OSZ“) , jméno FO, ze dne 22. 2. 2021 byl žalobce převeden z vazby do výkonu trestu v jiné věci. Následně bylo částečně trestní stíhání pro nesouhlas poškozené usnesením státního zástupce OSZ v , jméno FO, ze dne 22. 4. 2021, , spisová značka, zastaveno, i nadále však bylo vedeno pro dvojnásobný zvlášť závažný zločin loupeže (§ 173 odst. 1 tr. zákoníku) a přečin poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Následně bylo rozhodováno v hlavním líčení, kde bylo rozhodováno tak, že pro dvojnásobný zvlášť závažný zločin loupeže bylo trestní stíhání zastaveno, když bylo konstatováno, že žalobce se tohoto zvlášť závažného zločinu nedopustil, rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 15. června 2021, č. j. 19 T 49/2021 byl žalobce nepravomocně odsouzen k 6 měsícům nepodmíněného trestu odnětí svobody pro přečin dle ust. § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Následně k opravným prostředkům byla napadená usnesení zrušena Krajským soudem v Plzni a Okresním státním zástupcem v , adresa, byla obžaloba vzata zpět. Následně byla věc vrácena do přípravného řízení, když na žalobce byla opětovně dne 30. 3. 2022 podána obžaloba pro trojnásobný zvlášť závažný zločin loupeže (§ 173 odst. 1 tr. zákoníku), přečin poškození cizí věci (§ 228 odst. 1 tr. zákoníku) a přečin porušování domovní svobody dle ust. § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Po opětovně provedeném hlavním líčení bylo z větší části usnesením, Anonymizováno, trestní stíhání zastaveno, a to pro nesprávnou právní kvalifikaci, stíhané podezření z přečinu dle ust. § 228 tr. zákoníku byla usnesením ze dne 22. 12. 2022, č. j. 19 T 49/2021–951 věc postoupena k projednání podezření z přestupku. Okresní soud v Sokolově dále rozhodoval rozsudkem ze dne 22. 12. 2022, č. j. 19 T 49/2021–944, kterým zprostil žalobce obžaloby pro skutek dle ust. § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku oproti tomu jej uznal vinným pro dvojnásobný přečin dle ust. § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a dále usnesením ze dne 22. 12. 2022, č. j. 19 T 49/2021–954 zastavil trestní stíhání pro pokračující zvlášť závažný zločin dle ust. 173 odst. 1 tr. zákoníku a přečin dle ust. 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Na základě podaných odvolání státního zástupce a žalobce o věci rozhodoval Krajský soud v Plzni, který usnesením ze dne 28. 2. 2023, č. j. 7 To 30/2023–981 postoupil věc původně kvalifikovanou jako přečin dle ust. § 228 odst. 1 tr. zákoníku k projednání přestupku, usnesením ze dne 28. 3. 2023, č. j. 7 To 31/2023–1007 zamítl stížnost státního zástupce proti usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 12. 2022, č. j. 9 T 49/2021–954 a rozsudkem ze dne 28. 3. 2023, č. j. 7 To 29/2023 – 1018 změnil napadený rozsudek tak, že zprostil žalobce obžaloby pro přečiny dle ust. § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Rozhodnutí nabyla právní moci dne 28. 3. 2023. Žalobce žádá tímto náhradu nemajetkové újmy způsobené mu nezákonným rozhodnutím – usnesením o zahájení trestního stíhání ve věci , spisová značka, ze dne 20. 9. 2020, ve spojení s usnesením, jímž OSZ , adresa, stížnost proti tomuto usnesení zamítlo a ve trestním stíhání žalobce bylo tak pokračováno a dále i nezákonným rozhodnutím OSZ , adresa, ze dne 22. 4. 2021, č. j. , spisová značka, které zrušilo Nejvyšší státní zastupitelství v Brně, když v důsledku nezákonného postupu OSZ v , adresa, bylo tímto postupem trestní řízení dále prodlouženo, žalobce musel postupovat další a opakované úkony trestního řízení. Žalobce svou žalobou požaduje náhradu nemajetkové újmy z titulu nemajetkové újmy, způsobené nezákonným rozhodnutím, když lze konstatovat, že každé trestní řízení představuje významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. V dané věci lze konstatovat, že bylo od počátku nedůvodně vedeno trestní stíhání proti žalobci pro pokračující zločin loupeže § 173 odst. 1 tr. zákoníku, když od počátku byla policejním orgánem a státním zastupitelstvím věc těchto skutků nesprávně právně kvalifikována, když žalobce odkazuje na opakovaná rozhodnutí zejména Krajského soudu v Plzni stran právní kvalifikace jednání žalobce. Stran skutků, nesprávně kvalifikovaných jako loupež nemuselo být trestní stíhání vůbec několik let proti žalobci vedeno, když skutky měly být jinak právně kvalifikovány a pro nesouhlas poškozené mělo být již v přípravném řízení, tedy v roce 2020 trestní stíhání zastaveno. Trestní řízení trvalo celkem od 19. 9. 2020 do 28. 3. 2023, tedy celkem 30 měsíců žalobce byl policejním orgánem zadržen dne 19. 9. 2020, dne 22. 9. 2020 byl vzat do vazby a dne 22. 2. 2021 byl z vazby propuštěn. Žalobce byl v důsledku nezákonného trestního stíhání a zejména pak nedůvodného pokračování trestního stíhání omezen na osobní svobodě celkem 155 dní. Žalobci se těsně před omezením osobní svobody narodila ze společného soužití dcera, když žalobce byl ochuzen o kontakt se svými dětmi, a i nejmladší dcerou a současnou družkou žalobce. Žalobce mimo jiné přišel o zaměstnání řidiče a jeho rodina přišla o živitele rodiny. Žalobce byl citelně omezen nedůvodně na osobní svobodě na základě nezákonného trestního stíhání, nesprávné (mnohem přísnější) právní kvalifikace, jež zapříčinila mimo jiné i to, že žalobce byl vzat do vazby. Žalobce požaduje za každý den omezení osobní svobody částku 1 500 Kč, celkem tedy požaduje nemajetkovou újmu ve výši 232 500 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou omezením osobní svobody v důsledku nezákonného rozhodnutí v délce 155 dní a dále žádá o náhradu nemajetkové újmy způsobených mu nezákonným trestním stíháním za celou dobu trestního stíhání, když toto jej zasáhlo v osobní a pracovní sféře ve výši 200 000 Kč, když tuto považuje za odpovídající a přiměřenou. Žalobce navrhl ke srovnání rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 14 Co 314/2013, sp. zn. 39 Co 215/2015, sp. zn. 29 Co 225/2015, sp. zn. 70 Co 120/2016. Žalobce uplatnil předběžně svůj nárok u žalované, a to podáním ze dne 7. 8. 2023, když žalovaná zaslala žalobci stanovisko ze dne 5. 2. 2024, kde žalovaná konstatovala, že bylo vydáno nezákonné usnesení o zahájení trestního stíhání vydané Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie , Anonymizováno, kraje, Územní odbor , adresa, , 2. oddělení obecné kriminality ze dne 20. 9. 2020, č. j. , spisová značka, a došlo k porušení práva žalobce , Jméno žalobce, nebýt trestně stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalobce namítá, že při nezákonném rozhodnutí (trestním stíhání) je pouhé konstatování porušení práva naprostou výjimkou. O takový případ však zde podle názoru žalobce nejde a žalobci mělo být přiznáno odpovídající zadostiučinění v penězích. V kontextu jím citované judikatury (nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. IV. ÚS 3193/10, ze dne 14. 1. 2021 sp. zn. I. ÚS 4293/18, ze dne 27. 9. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3183/15) pak žalobce považuje pouhé konstatování porušení práva za naprosto nepřiléhavé této konkrétní věci, dále uvádí, že zde absentuje srozumitelná komparace obdobných případů. V daném případě u žalobce nejde nepatrnou nemajetkovou újmu, byla zasažena jeho rodina, to, že žalobce mohl při průběhu trestního řízení běžně fungovat nelze bagatelizovat. Byl podroben psychickému tlaku při opakovaném podrobování se úkonům trestním řízení. Namítá, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání zcela nesprávně pro zločin loupeže dle ust. § 173 tr. zákoníku, když z rozhodnutí soudů je zřejmé, že policejním orgánem byly skutky zcela nesprávně právně kvalifikovány a měly být právně kvalifikovány jako přečin prosté krádeže či vydírání. Za předpokladu, kdy by od počátku trestního stíhání byly skutky, jichž se měl dopustit žalobce kvalifikovány správně jako podezření z přečinů krádež či vydírání, nemělo být dále trestní stíhání proti žalobci vedeno, a to již ode dne 12. 2. 2021, kdy poškozená , jméno FO, učinila prohlášení, kde odvolává souhlas s trestním stíháním žalobce. I přesto bylo nadále nesprávně a nezákonně trestní stíhání pro nesprávně kvalifikované skutky dle ust. § 173 tr. zákoníku proti žalobci vedeno, a to ještě po dobu více jak 2 let. Celkově trvalo trestní stíhání asi 3 roky. Pokud by rovněž byly skutky správně (již od počátku trestního řízení) právně kvalifikovány, nedošlo by k naplnění vazebních důvodu a k vzetí do vazby, když je zřejmé, že pokud byl žalobce již od počátku nesprávně stíhán pro zločin s trestní sazbou s horní hranicí 10 let odnětí svobody, než-li u přečinů s trestní sazbou do 4 let odnětí svobody. Dále poukazuje na to, že nesouhlas poškozeného s trestním stíháním či odvolání takového souhlasu není účinné v situaci, kdy jde o trestní stíhání pro zločin dle ust. § 173 tr. zákoníku, proto bylo trestní stíhání proti žalobci nadále vedeno. Podle názoru žalobce jde v daném případě o extrémní exces při postupu policejního orgánu a státního zástupce, kteří, ač měli být vázáni předchozími rozhodnutími soudů (např. rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 15. 6. 2021 ve věci sp.zn. 19 T 49/2021 a další). Je třeba uvést, že trestní stíhání bylo vedeno nedůvodně nadále 2 roky i přes nesouhlas poškozené. Vznik nemajetkové újmy v daném případě lze podle názoru žalobce. odvodit ze srovnatelných případů, zejména pak posoudit dle kritérií, dle kterých by újma byla způsobena srovnatelně jinému člověku. Jde o zásah do osobní svobody, cti a důstojnosti, zásah do soukromí a rodinného života i do pracovní sféry. S ohledem na prodlení žalované požadoval žalobce rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení z žalované částky 8.2.2024.

2. Žalovaná žalobou uplatněné nároky neuznala, a to ani částečně. Učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce podáním ze dne 7. 8. 2023 uplatnil nárok na odškodnění ve smyslu z. č. 82/1998 Sb. K projednání žádosti žalobce došlo ze strany žalované dne 5. 2. 2024. Žalovaná zde konstatovala, že základ vzniku odpovědnosti za nemajetkovou újmu je v daném případě dán pouze částečně. Žalovaná uvedla, že v předmětné věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, jímž je usnesení o zahájení trestního stíhání, ale výhradně s výjimkou části trestního stíhání pro skutky, ohledně nichž bylo trestní stíhání zastaveno pro nesouhlas poškozené, neboť v této části předmětné usnesení znaky nezákonného rozhodnutí nesplňuje. Žalovaná v rámci předběžného projednání žádosti žalobce (jak výše uvedeno) konstatovala nezákonnost usnesení o zahájením, Anonymizováno, trestního stíhání vydaným Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie , Anonymizováno, kraje, Územní odbor , adresa, , 2. oddělení obecné kriminality ze dne 20. 9. 2020, č. j. , spisová značka, (ve výše zmíněné části), kterým došlo k porušení práva žalobce nebýt trestně stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, za což Ministerstvo spravedlnosti panu , Jméno žalobce, vyslovilo omluvu. Konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva se považuje žalované v předmětné věci za dostatečné. Žalovaná dále poukazuje na to, že trestní stíhání žalobce bylo ukončeno se závěrem, že se žalobce protiprávního jednání dopustil, ale toto svojí intenzitou není trestným činem, a proto věc postoupil do přestupkového řízení. Žalovaná dále uvádí, že trestní řízení vůči žalobci souvisela, mimo jiné, též s trestním stíháním pro skutky (kvalifikované jako loupež), ohledně nichž bylo trestní stíhání žalobce zastaveno s odkazem na § 223 odst. 1 tr. řádu z důvodu dle § 11 odst. 1 písm. l) tr. řádu, nelze než konstatovat, že v daném případě je dána výluka z práva na odškodnění dle § 12 odst. 2 písm. a) zák. č. 82/1998 Sb., neboť se jedná o situaci předvídanou zmiňovaným zákonným ustanovením, tedy v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu, z čehož ovšem nelze dovodit, že skutek nebyl z jeho strany spáchán.

3. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 19T 49/2021 soud zjistil, že usnesením Policie České republiky, Krajské ředitelství policie , Anonymizováno, kraje, Územní odbor , adresa, , 2. oddělení obecné kriminality ze dne 20.9.2020, č.j. , spisová značka, zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, přečin nebezpečné pronásledování dle § 354 odst. 1 písm. a), b), c) d) tr. zákoníku, zvlášť závažný zločin loupeže dle ust. § 173 odst. 1 tr. zákoníku, zvlášť závažný zločin loupeže dle ust. § 173 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a), písm. c) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem omezování osobní svobody dle § 171 odst. 1 tr. zákoníku a přečin omezování osobní svobody dle § 171 odst. 1 tr. zákoníku. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost, která byla následně zamítnuta. Žalobce byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 9. 2020, č.j. 31 Nt 24030/2020-91 z důvodu § 67 písm. c) tr. řádu, vazba počínala dnem 19. 9. 2020 v 18.55 hodin. Stížnost proti usnesení o vzetí do vazby byla též zamítnuta. Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství , adresa, ze dne 22.2.2021 propuštěn z vazby a převeden do výkonu trestu v jiné věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 21 T 16/2017, když v odůvodnění tohoto usnesení je uvedeno, že důvod vazby podle § 67 písm. c) tr. řádu je v daném případě možné plně nahradit výkonem nepodmíněného trestu odnětí svobody. Dne 15.4.2021 byla podána k Okresnímu soudu v Sokolově obžaloba pro přečin poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 tr. zákoníku zvlášť závažný zločin loupeže dle ust. § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Usnesením státního zástupce OSZ v , adresa, ze dne 22.4.2021, č.j. ZT 303/2020-176 bylo trestní stíhání proti žalobci zastaveno pro přečin nebezpečné pronásledování dle § 354 odst. 1 písm. a), b), c) d) tr. zákoníku, přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, a přečin omezování osobní svobody dle § 171 odst. 1 tr. zákoníku. Toto usnesení bylo zrušeno usnesením nejvyššího státního zástupce ze dne 21.10.2021, sp. zn. 1 NZA 1034/2021-39 podle § 174a odst. 1 tr. řádu zrušeno jako nezákonné. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 15.6.2021 byl žalobce uznán vinným pro přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. A dále usnesením zdejšího soudu ze dne 15.6.2021 bylo trestní stíhání žalobce zastaveno podle § 223 odst. 1, ve spojení s § 11 odst. 1 písm. l) tr. řádu, když soud v odůvodnění uvedl, že skutek kvalifikovaný v obžalobě jako dvojnásobný zločin loupeže dle § 173 odst. 1 tr. zákoníku by bylo možné kvalifikovat jako trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku či jako trestný čin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, když současně uvedl, že poškozená , jméno FO, již v přípravném řízení trestním založila do spisu prohlášení, že s trestním stíháním žalobce pro trestné činy krádeže a vydírání nesouhlasí. Usneseními Krajského soudu v Plzni ze dne 12.8.2021, sp.zn. 7To 173/2021, a 7To 174/2021 byl zrušen jak výše uvedený rozsudek, tak též usnesení zdejšího soudu. Při hlavním líčení konaném dne 16.9.2021 byla věc vrácena do přípravného řízení trestního. Dne 22.2.2022 policejní orgán upozornil žalobce na změnu právní kvalifikace, když jednání vymezené v usnesení o zahájení trestního stíhání nově právě kvalifikoval jako zvlášť závažný zločin loupeže dle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a přečin poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, když důvodem této změny bylo to, že v případě posuzování souběhu dvou a více trestných činů z nichž jeden je vyjmenován v § 163 odst. 1 tr. řádu a druhý nikoliv je nutné vzít v potaz skutečnost, že trestní stíhání po odepření (zpětvzetí) souhlasu poškozeným je možné vést pouze pro trestný čin, který není vyjmenován v odstavci prvním. Dne 30.3.2022 pak byla podána nová obžaloba u zdejšího soudu pro zvlášť závažný zločin loupeže dle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a přečin poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 22.12.2022 soud uznal žalobce vinným ze spáchání přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest v trvání 8 měsíců nepodmíněně, a dále byl zproštěn podle § 226 písm. a) tr. řádu obžaloby pro přečin porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Tento rozsudek byl zrušen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 28.3.2023, který obžalovaného zprostil obžaloby pro skutky, v nichž byly spatřovány dílčí skutky pokračujícího zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, a pokračujícího přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku (právní moc dnem 28.3.2023). Dále zdejší soud usnesením ze dne 22.12.2022 podle § 223 odst. 1, z důvodu § 11 odst. 1 písm. l) tr. řádu trestní stíhání zastavil pro pokračující zločin loupeže dle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, a pokračující přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku (právní moc dnem 28.3.2023), a konečně usnesením ze dne 22.12.2022 postoupil skutek v němž byl spatřován přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku správnímu orgánu a to Komisi pro projednávání přestupků města , adresa, . Toto usnesení bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 28. února 2023, sp. zn. zrušeno 7 To 30/2023, a bylo nově rozhodnuto tak, že věc se postupuje k projednání a rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, , oddělení správních deliktů, neboť nejde o trestný čin (právní moc dnem 28.2.2023). Městský úřad v , adresa, věc vedl pod č.j. , spisová značka, a usnesením ze dne 14.9.2023 rozhodl tak, že věc odložil, neboť došlé oznámení neodůvodňuje zahájení řízení o přestupku nebo předání věci (právní moc dnem 14.9.2023).

4. Žalobce byl dle opisu z evidence rejstříku trestů ze dne 2.10.2024 celkem pětkrát pravomocně odsouzen, a to rozsudkem zdejšího soudu ze dne 17.8.2016 sp. zn. 3T 98/2015, za přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen ke 120 hodinám obecně prospěšných prací, dále rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 21.9.2016, sp.zn. 2T 53/2016, za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, za což mu byl uložen peněžitý trest ve výši 10 000 Kč (náhradní trest v trvání 4 měsíců), a trest obecně prospěšných prací ve výměře 240 hodin. Dále byl odsouzen rozsudkem zdejšího soudu ze dne 13.12.2017, sp. zn. 21T 16/2017 za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k podmíněnému trestu v trvání 5 měsíců, když sankce byla změněna na nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců, který žalobce vykonal dne 3.8.2021. Dále byl žalobce rozsudek zdejšího soudu ze dne 14.11.2019, sp. zn. 19T 99/2019 odsouzen za zločin vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, a přečin výtržnictví podle § 358 tr. zákoníku, za což mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 roků. Konečně byl žalobce odsouzen rozsudkem zdejšího soudu ze dne 17.9.2021, sp. zn. 3T 132/2020 za přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. řádu, když bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu s ohledem na rozhodnutí ve výši uvedené věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 19T 99/2019.

5. Ze sdělení Městského úřadu v , adresa, ze dne 4.10.2021 založeném na č.l. 749-754 spisu 19 T 49/2021 soud zjistil, že žalobce byl v období od 1.1.2016 do 4.10.2021 celkem 9krát pravomocně uznán vinný ze spáchání přestupku ve správním řízení, a dále mu byly uděleny 2 blokové pokuty na místě, a to zejména za přestupky podle zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu.

6. Žalobce uplatnil u žalované v souvislosti nezákonným zahájením trestního stíhání žalobce a nezákonného vzetí do vazby nárok na náhradu nemajetkové újmy za výkon vazby ve výši 232 000 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 200 000 Kč podáním ze dne 7.8.2023. Žalovaná stanoviskem ze dne 5.2.2024 uzavřela, že ohledně žalobce došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 20.9.2020. Ohledně usnesení o vzetí do vazby ze dne 22.9.2029 však žalovaná nárok na náhradu nemajetkové újmy sporovala, když uvedla, že s ohledem na skutečnost, že vazba souvisela mimo jiné též s trestním stíháním pro skutky (kvalifikované jako loupež), ohledně nichž bylo trestní stíhání žadatele zastaveno s odkazem na § 223 odst. 1 tr. řádu z důvodu dle § 11 odst. 1 písm. l) tr. řádu (podle něhož trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět), nelze než konstatovat, že v daném případě je dána výluka z práva na odškodnění dle § 12 odst. 2 písm. a) zák. č. 82/1998 Sb.) Ve vztahu k nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu se žalovaná žalobci omluvila za vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání s tím, že konstatování a omluvu považuje jako dostatečné (viz potvrzení o příjmu podání ze dne 7.8.2023, stanovisko žalované ze dne 5.2.2024).

7. Žalobce po poučení podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř ve vyjádření ze dne 26.7.2024 uvedl, že trestním stíháním byl závažně narušen jeho soukromý a rodinný život. Dne 19. 9. 2020 byl žalobce zadržen, následně vzat do vazby. Bylo to v době, kdy žalobce žil v dlouhodobém družském soužití se současnou manželkou. Žalobce nemohl prožívat radosti, spojené s narozením dítěte, nemohl být nápomocen manželce při porodu a v šestinedělí. Byl výrazným způsobem ochuzen o tuto radostnou etapu života, nebyl přítomen u porodu dcery. Docházelo k prohlubování frustrace žalobce a po návratu z vazby a následného výkonu trestu pak žalobce nedoufal v obnovení plnohodnotného soužití, mezi partnery docházelo k hádkám. Další průběh ještě několik let trvajícího trestního stíhání po propuštění žalobce z vazby mělo vliv na psychiku žalobce, kdy se žalobce zaměřoval na svoji obhajobu, plnohodnotně se nevěnoval rodině, uzavřel se do sebe. To mělo za důsledek oddálení svatby žalobce a jeho současné manželky. Tato situace žalobce velmi zasáhla, narušila jeho soukromý a rodinný život, přispěla k prohloubení stresu a frustrace žalobce z pobytu ve vazbě, když žalobce byl omezen na osobní svobodě poprvé v životě. Žalobce byl nervózní, podrážděný a hádavý, nesoustředěný, a to po celou dobu poměrně dlouhého trestního stíhání (viz vyjádření žalobce ze dne 26.7. 2024).

8. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že výkon vazby byl pro něj psychicky náročný, zhubl o 10 kg, v té době čekal narození dcery, nebyl ani u porodu, v důsledku toho se s partnerkou hádali, dodnes mu partnerka vyčítá, že nebyl u porodu. Žalobce má ještě další dceru, které v té době bylo 10 let, tato k němu jezdila každých 14 dní, kdy ji měl na víkend ve své péči, měla k žalobci kladný vztah, chtěla jej vidět, žalobce jí musel lhát o tom proč se nemohou vídat. Žalobci dále vznikl v důsledku nezákonné vazby dluh na výživném pro tuto dceru s tím, že tento dluh začal splácet ihned po výkonu vazby. V pracovním kolektivu žalobce i místě bydliště se o něm začaly šířit zvěsti, že spáchal trestný čin, a došlo tak k narušení dobré pověsti žalobce a jeho rodiny. Žalobce uvedl, že trpěl psychickými problémy, tyto řešil v rámci výkonu vazby ve Věznici , adresa, s tamní psychiatričkou. V práci, kde vykonával činnost řidiče autobusu u společnosti , adresa, . s ním byli spokojeni, byl zde zaměstnán od roku 2013, a má za to, že propuštěn byl právě v důsledku nezákonného trestního stíhání, a nikoliv z jiných důvodů. Žalobce uvedl, že byl pravomocně odsouzen za trestní čin spáchaný v dopravě v roce 2019. Žalobci byl za tento trestní čin uložen trest zákazu činnosti v podobě řízení motorových vozidel na 7 měsíců a zároveň mu byl uložen peněžitý trest ve výši 20 nebo 25 000 Kč a dále mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců, který mu odložen na zkušební dobu 2 let. Trestní stíhání vedlo podle mého názoru v konečném důsledku ke zhoršení mého zdravotního stavu, kdy jsem musel dohledat svého praktického lékaře, který mu předepsal léky na snížení nebo zvýšení tlaku. Se svou družkou , jméno FO, hádal, když důvodem hádek bylo to, že žalobce nebyl v důsledku výkonu vazby doma, dále vznikly finanční problémy, kdy sice družka žalobce čerpala též z finanční rezervy, kterou žalobce měl před výkonem vazby, nicméně i tak si musela půjčovat od rodiny, další finanční prostředky na zajištění obživy.

9. Ze zpráv Vězeňské služby ČR, Věznice , adresa, ze dne 30.7.2024, a 8.8.2024 soud zjistil, že žalobce byl vyšetřen dne 23.9.2020, kdy bylo provedeno klasické vyšetření po příjmu do výkonu vazby. Dále z těchto zpráv soud zjistil, že dne 3.5.2021 měl žalobce pohovor s vězeňskou psycholožkou.

10. Ze sdělení lékaře , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 20.8.2024 o pracovní neschopnosti žalobce bylo zjištěno, že v roce 2021 byl v pracovní neschopnosti celkem dvakrát, a to od 4.8.2021 do 15.10.2021 pro bolest levého kolene a dekompenzaci arteriální hypertenze, a od 15.11.2021 do 28.11.2021 pro onemocnění COVID.

11. Ze sdělení společnosti , právnická osoba, . ze dne 9. 8. 2024, pracovní smlouvy uzavřené mezi společností Autobusy , adresa, , a.s. jako zaměstnavatelem a žalobcem jako zaměstnancem ze dne 26.2.2013, a dohody o rozvázání pracovního poměru soud zjistil, že žalobce byl zaměstnán u tohoto zaměstnavatele od 26.2.2013, a pracovní poměr skončil dohodou ke dni 15.10.2021.

12. Z bodu 59. odůvodnění usnesení Nejvyššího státního zástupce ze dne 21.10.2021, č.j. 1 NZA 1034/2021-39 soud zjistil, že tento uložil státnímu zástupci OSZ v , adresa, , aby byl žalobce upozorněn na změnu právní kvalifikace, a aby byla podána znovu obžaloba proti žalobci pro zločin loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, a pro přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku.

13. Z podnětu Policie ČR, Územní odbor , adresa, ze dne 16.3.2022 soud zjistil, že tento policejní orgán podal podnět na advokátní komoru ohledně možného pochybení obhájce žalobce Mgr. Bc. Vladimíra Volného v posuzovaném trestním řízení.

14. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 21T 16/2017, konkrétně z usnesení zdejšího soudu ze dne 25.11.2020, sp. zn. 21T 16/2017, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17.12.2020, soud zjistil, že těmito usneseními bylo rozhodnuto podle § 83 odst. 1 trestního zákoníku, že odsouzený , Jméno žalobce, vykoná trest odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ve věci sp. zn. 21 T 16/2017 ze dne 13.12.2017 v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl původně podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Z odůvodnění těchto rozhodnutí soud zjistil, že trestní stíhání, v rámci kterého byl žalobce vzat do vazby, na základě usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 9. 2020 sp. zn. 31Nt 24030/2020 soudu hodnotily v souladu se zásadou presumpce neviny a k tomuto trestnímu stíhání při svém rozhodnutí nepřihlíželi, a že důvodem pro rozhodnutí o vykonání původně podmíněně odloženého trestu bylo to, že žalobce byl ve zkušební době podmíněného odsouzení pravomocně odsouzen za spáchání jiné trestné činnosti, a dále byl též postižen za přestupky ve zkušební době. Z tohoto spisu též soud zjistil, že ve věci sp.zn. 21T 16/2017 nedošlo k zápočtu vazby vykonané v posuzovaném řízení na výkon trestu, když žalobce vykonal ve věci sp. zn. 21T 16/2017 celý trest v rozsahu 5 měsíců od 3.3.2021 dne 3.8.2021.

15. Z výpovědi svědka , jméno FO, (otce žalobce) soud zjistil, že v době tohoto trestního stíhání by potřeboval pomoc od syna, když se léčil s úrazem páteře, kdy tedy se nemohl sám ani vykoupat a pomoc jeho syna by se mu v té době hodila. Dále uvádí, že tehdejší přítelkyně (nyní manželky) žalobce byla na všechno sama, on ji nemohl pomoci, neboť sám pomoc potřeboval. Pro celou rodinu to bylo psychicky náročné období, trestní stíhání žalobce celá rodina těžce nesla. Dále svědek uvádí že, toto trestní stíhaní se z jeho pohledu nijak nelišilo od předchozích trestních stíhání žalobce. O tom, že by žalobce vyhledal psychologické či psychiatrické vyšetření nic nevím, nicméně žalobce nesl trestní stíhání těžce. Důvodem odchodu žalobce od zaměstnavatele , adresa, bylo to, že žalobce chtěl více peněz za výkon práce.

16. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že žalobce je její bývalý přítel a otec její dcery , jméno FO, , narozené , datum, , dále, že svědkyně odvolala svůj souhlas s trestním stíhám žalobce, jednak protože žalobci hrozila vysoká trestní sazba až 8 let odnětí svobody, a jednak z důvodu, že mají se žalobcem společnou dceru. Žalobce neviděl jejich společnou dceru v důsledku trestního stíhání asi 1 rok. Po propuštění z vazby žalobce vídal společnou dceru jednou za 14 dní. V době, kdy byl žalobce ve vazbě jí výživné pro nezletilou dceru , jméno FO, nebylo hrazeno. V té době jí peníze chyběly. Po propuštění žalobce z výkonu trestu žalobce výživné pro nezletilou dceru řádně hradil a doplatil následně i dluh na výživném. V době, kdy byl žalobce ve vazbě a ve výkonu trestu na tom byla finančně špatně, nicméně ne tak aby si musela na živobytí půjčovat.

17. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, (manželky žalobce) soud zjistil, že měla za to, že trestní stíhání žalobce trvalo od září 2020 do srpna 2021. Dne , datum, se narodila společná dcera , jméno FO, . Trestní stíhání žalobce působilo na jeho osobu i na celou rodinu negativně. Svědkyně měla měsíc do porodu, když začalo trestní stíhání žalobce. Projevilo se to na jejím psychickém stavu, lidé se jí ptali též na trestní stíhání žalobce, , adresa, jsou malé město, kde každý zná každého. O trestním stíháním žalobce se v Kraslicích vědělo. Trestní stíhání žalobce, kdy uvedla, že byl žalobce ve vazbě a ve výkonu trestu se projevilo i sféře finanční, měla nějaké úspory, vypomáhali ji též rodiče, ale následně ji nezbylo než si najít přivýdělek. Doučovala malé děti v českém jazyce či matematice. Je jí známo, že i po propuštění žalobce z výkonu trestu odnětí svobody trestní stíhání nějakým způsobem pokračovalo, když přesná data si nepamatuje, když se snaží tyto věci spíše vytěsnit a neukládat do paměti. Po propuštění žalobce z výkonu trestu jej nezletilá dcera , jméno FO, nechtěla přijmout, stejně tak byl narušen vztah žalobce se starším synem. Dále i její vztah se žalobcem začal jakoby nanovo od začátku. Žalobce se změnil též co do fyzického vzhledu i psychicky. Po návratu z výkonu trestu měl žalobce problémy se spaním, nemohl spát. Dále těžce nesl, že nezletilá dcera , jméno FO, jej nechce přijmout. Než nezletilá dcera , jméno FO, žalobce jako otce plně přijala, tak toto období trvalo několik měsíců. O trestním stíhání žalobce řekla svém otci, před matkou trestní stíhání žalobce nejprve tajila, následně jí to však řekla. O dalších trestních stíháních žalobce, která skočila pravomocným odsouzením rodina věděla, nicméně říkala, že je to jeho záležitost a dále se o tato trestní stíhání nezajímala.

18. Soud dále zamítl návrh na provedení důkazu svědeckou výpovědí státního zástupce OSZ v , adresa, , tituly před jménem, , jméno FO, , když žalobce tímto výslechem chtěl prokazovat, proč státní zástupce trval na právní kvalifikaci dílčích skutků jako zločinu loupeže podle § 173 tr. zákoníku, a dále zda podnět na advokátní komoru, který byl dán policejním orgánem ve skutečnosti nebyl podnětem samotného státního zástupce. Soud má za to, že z výše citovaného bodu 59. odůvodnění usnesení Nejvyššího státního zástupce ze dne 21.10.2021, č.j. 1 NZA 1034/2021-39 je zřejmé, že tento uložil státnímu zástupci OSZ v , adresa, , aby byla podána znovu obžaloba proti žalobci pro zločin loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku. Kromě toho má soud zato, že se jedná o právní názor státního zástupce v posuzovaném řízení, a tento nemůže být soudem v tomto řízení hodnocen. Obdobně má soud za prokázané z výše citovaného podnětu Policie ČR ze dne 16.3.2022, že podnět k možnému pochybení , Jméno advokáta, byl dán právě Policií ČR a nikoliv státním zástupcem. Z výše uvedených důvodů soud provedení tohoto důkazu pro nadbytečnost zamítl.

19. Soud dále neprovedl důkaz rodným listem dcery žalobce , jméno FO, , když žalovaná při soudním jednání konaném dne 28.11.2024 učinila datum narození , datum, dcery , jméno FO, žalobce nesporným.

20. Na základě provedeného dokazování soud činí tento závěr o skutkovém stavu věci:

21. Proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání v období od 20.9.2020 do 28.3.2023, před Okresním soudem v Sokolově pod sp. zn. 19T 49/2021, když následně ještě pokračovalo po postoupení skutku v němž byl spatřován trestný činu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku u Městského úřadu v , adresa, do 14.9.2023, kdy byla věc pravomocně odložena, a toto datum je třeba považovat za datum skončení trestního stíhání žalobce. Trestní stíhání tak trvalo podle konstantní judikatury V průběhu vedení trestního stíhání byl žalobce po dobu 157 dnů (od 19.9.2020 do 22.2.2021) nezákonně vazebně stíhán. Trestní stíhání bylo vedeno pro trestné činy poškození cizí věci, nebezpečné pronásledování, zvlášť závažný zločin loupeže v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody, přečin krádeže, přečin porušování domovní svobody, přečin krádeže v jednočinném souběhu s přečinem omezování osobní svobody a přečin omezování osobní svobody, když žalobci hrozil za trestný čin loupeže (nejpřísněji trestný) trest odnětí svobody v trvání 2 – 10 let. Žalobce byl celkem 2x nepravomocně odsouzen k 6 měsícům nepodmíněného trestu odnětí svobody pro přečin dle ust. § 228 odst. 1 tr. zákoníku, a ze spáchání přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest v trvání 8 měsíců nepodmíněně. Nezákonné trestní stíhání a nezákonný výkon vazby zasáhlo do rodinného života žalobce, žalobci se krátce po zahájení trestního stíhání a vzetí do vazby narodila dcera, výkon vazby negativně ovlivnil finanční situaci rodiny žalobce. Své nároky na náhradu nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání, a z nezákonné vazby u žalované uplatnil žádostí dne 7.8.2023. Žalovaná nároky žalobce projednala dne 5.2.2024, žalovaná ve svém stanovisko konstatovala nezákonnost výše uvedeného usnesení o zahájení trestního stíhání ohledně skutků, pro něž byl žalobce zproštěn obžaloby či jeho trestní stíhání bylo postoupeno k projednání přestupku. Ohledně této části trestního stíhání se žalobci omluvila se za vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání s tím, že konstatování a omluvu považuje za dostatečné. Žalovaná zároveň nárok na náhradu nemajetkové újmy za výkon vazby považovala za nedůvodný s ohledem na to, že vazba souvisela mimo jiné též s trestním stíháním žalobce pro skutky, pro něž bylo trestní stíhání zastaveno pro zpětvzetí souhlasu poškozené s trestním stíháním žalobce.

22. Po právní stránce soud věc posoudil takto:

23. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

24. Podle § 3 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, c) orgány územních samosprávných celků.

25. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

26. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní, Anonymizováno, stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu27. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

28. Podle § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody dále nevznikne, pokud v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu.

29. Podle § 15 zákona odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do 6-ti měsíců od uplatnění nároku. Podle odst. 2 domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nároku nebyl jeho nárok plně uspokojen.

30. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda bylo nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

31. Na základě provedeného dokazování soud zjišťoval, zda jsou ve vztahu k nárokům žalobce kumulativně splněny 3 základní podmínky pro náhradu nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., kterou žalobce žalobou požadoval, a to existence odpovědnostního titulu, v tomto případě tvrzeného nezákonného rozhodnutí - usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 20.9.2020, č.j. , spisová značka, , a usnesení o vzetí žalobce do vazby usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 9. 2020, č.j. 31 Nt 24030/2020-91, příčinná souvislost a vznik nemajetkové újmy. Z nesporných tvrzení účastníků vyplynulo, že žalobce své nároky u žalované uplatnil dne 7.8.2023, kdy se domáhal náhrady nemajetkové újmy za výkon vazby ve výši 232 500 Kč, a přiměřeného zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 200 000 Kč, přičemž žalovaná shledala oprávněným nárok na náhradu nemajetkové újmy pouze částečně, když konstatovala, že nezákonnost výše uvedeného usnesení o zahájení trestního stíhání ohledně skutků z nichž byl žalobce zproštěn obžaloby či jeho trestní stíhání bylo postoupeno k projednání přestupku. Ohledně této části trestního stíhání se žalobci omluvila se za vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání s tím, že konstatování a omluvu považuje za dostatečné. Žalovaná zároveň ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy za výkon vazby považovala za nedůvodný s ohledem na to, že vazba souvisela mimo jiné též s trestním stíháním žalobce mimo jiné též pro skutky (kvalifikované jako loupež) ohledně nichž bylo řízení zastaveno podle § 223 odst. 1 tr. řádu, z důvodu dle § 11 odst. 1 písm. l) tr. řádu, tedy v řízení nebylo možné pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu (konkrétně pro zpětvzetí souhlasu poškozené s trestním stíháním žalobce).

32. Ve vztahu ke splnění podmínky existence nezákonných soud uvádí, že za nezákonná rozhodnutí je ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) nezbytné označit jak usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 20.9.2020, a to v části v níž byl žalobce rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 28.3.2023, zproštěn obžaloby pro skutky, v nichž byly spatřovány dílčí skutky pokračujícího zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, a pokračujícího přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku, a dále v části v níž byl usnesením zdejšího Krajského soudu v Plzni ze dne 28.2.2023, postoupen skutek v němž byl spatřován přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku správnímu orgánu a to , právnická osoba, , adresa, , oddělení správních deliktů, neboť nešlo o trestný čin, tak též i usnesení zdejšího soudu o vzetí žalobce do vazby ze dne 22.9.2022 jako celku. Žalobce byl vzat do vazby z důvodu uvedené § 67 písm. c) tr. řádu, tedy, aby v trestné činnosti dále nepokračoval. Z odůvodnění tohoto usnesení (bodu 11.) je zřejmé, že žalobce byl vzat do vazby podle shora citovaného ustanovení, neboť „je u něj dána důvodná obava, že by mohl opakovat trestnou činnost pro kterou je stíhán“ s dovětkem, že protiprávního jednání se dopustil 8 skutky. Je tak zřejmé, že nelze uzavřít (tak jak učinila žalovaná), že by do vazby byl vztah zpět pouze pro skutky, pro něž bylo trestní stíhání zastaveno z důvodu zpětvzetí souhlasu poškozené s trestním stíháním žalobce. Pro přiznání odškodnění na základě výše citovaného ust. § 9 odst. 1 OdpŠk je nezbytné, aby trestní stíhání bylo zastaveno, poškozený byl obžaloby zproštěn nebo věc byla postoupena jinému orgánu. Pro přiznání odškodnění na základě výše citovaného ust. § 9 odst. 1 OdpŠk je nezbytné, aby trestní stíhání bylo zastaveno, poškozený byl obžaloby zproštěn nebo věc byla postoupena jinému orgánu. V daném případě byl žalobce obžaloby částečně zproštěn, a zčásti byla věc postoupena příslušnému správnímu orgánu. Soudu je znám rozsudek Nejvyššího soudu ČR – senátu ze dne 29.4.2024, sp. zn. , spisová značka, z něhož se podává, že je vyloučena odpovědnost státu podle § 12 odst. 2 písm. a) OdpŠk, pokud v řízení nebylo možno pokračovat z důvodu zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním poškozenou. V tam posuzovaném případě však byl tamní žalobce v posuzovaném trestním řízení zčásti pravomocně odsouzen a zčásti bylo řízení zastaveno podle § 223 odst. 1 tr. řádu z důvodu dle § 11 odst. 1 písm. l) tr. řádu. Tedy nedošlo k částečném zproštění tamního žalobce ani k postoupení části skutku správnímu orgánu. Podle názoru soudu se na výkon vazby nevztahuje výluka podle ust. § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., když v trestním stíhání žalobce nebylo možno pokračovat z důvodu zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním poškozenou , jméno FO, toliko pro skutky v nichž byly spatřovány trestné činy vyjmenované v § 163 trestního řádu, a pro ostatní skutky však trestní stíhání dále pokračovalo, když následně skončilo zproštění obžaloby či postoupením věci správnímu orgánu.

33. Za dané situace soud dále posuzoval, zda žalobci vznikly v příčinné souvislosti s příslušnými nezákonnými rozhodnutími žalobcem tvrzená nemajetková újma.

34. Provedenými důkazy, zejména výslechy svědků , jméno FO, , , jméno FO, , otce žalovaného i samotného žalobce, jakož i jeho vyjádřeními, bylo v řízení prokázáno, že předmětným trestním řízením, které navazovalo na vydané nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce, došlo nepochybně k zásahu do rodinné sféry žalobce. Svědci potvrdili, že v důsledku zahájení trestního stíhání žalobce a jeho vzetí do vazby byl vztah k dětem nezletilé , jméno FO, i Tereze narušen zcela zásadním způsobem, kdy po dobu výkonu vazby se svými dětmi nebyl ve styku a po propuštění jej nezletilá , jméno FO, několik měsíců nemohla přijmout jako otce, přičemž soud si je vědom skutečnosti, že od 3.3.2021 do 3.8.2021 byl žalobce ve výkonu trestu pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 21T 16/2017, nicméně nelze pominout, že dne , datum, se žalobci narodila dcera , jméno FO, a žalobce nemohl být u porodu své dcery, nemohl s ní navázat otcovský vztah po jejím narození, strávit s ní vánoční svátky. Nelze pominout, že ať již bývalá přítelkyně, tak i jeho současná manželka pocítili finanční problémy v důsledku vzetí žalobce do vazby.

35. Provedenými důkazy nebyl prokázán žalobcem tvrzený zásah do zdravotní sféry žalobce, a to do psychického ani fyzického vztahu. Sice vyplynulo ze zprávy Věznice , adresa, , že dne 3.5.2021 měl žalobce pohovor s psycholožkou, nicméně tuto návštěvu vykonal žalobce již v rámci výkonu trestu odnětí svobody vykonávaného za pravomocné odsouzení ve věci sp. zn. 21T 16/2017, a další léčbu psychických obtíží žalobce již netvrdil ani neprokázal. Navíc ani ostatní svědci o psychických problémech žalobce ničeho nevěděli. Obdobně ze zprávy lékaře , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 20.8.2024 o pracovní neschopnosti žalobce bylo zjištěno, že v roce 2021 byl v pracovní neschopnosti od 4.8.2021 do 15.10.2021 pro bolest levého kolene a dekompenzaci arteriální hypertenze. Nicméně jednak z této zprávy ani tvrzení žalobce nelze dovodit příčinou souvislost mezi výkonem vazby, či nezákonným trestním stíháním, když tato pracovní neschopnost nastala až po propuštění z výkonu trestu v jiné trestní věci, a dále se jedná o zcela běžné zdravotní problémy, které následně již žalobce nijak neléčil a netvrdil ani neprokázal, že by tyto zdravotní problémy přetrvávaly.

36. Soud též neshledal, že by v důsledku trestního stíhání došlo k narušení či zhoršení pověsti žalovaného ať již v místě bydliště, či na pracovišti, když žalobce byl již před posuzovaným trestním stíháním čtyřikrát pravomocně odsouzen za jinou trestnou činnost, dále spáchal větší množství přestupků, a další trestní stíhání tak nemohlo již pověst žalobce, která nemohla být v důsledku výše uvedeného příliš dobrá, významně zhoršit.

37. Žalobce též neprokázal zásahy do sféry profesní, když z výpovědi otce žalobce má soud za prokázané, že žalobce změnil zaměstnání z důvodu lepších platových podmínek u nového zaměstnavatele.

38. Zásah do rodinné sféry žalobce v důsledku řízení, které bylo vedeno na základě nezákonného rozhodnutí, formálně trval téměř tři roky (od 20.9.2020 do 24.9.2023), když je však třeba zohlednit, že od 28.3.2023 již pokračovalo pouze řízení před správním orgánem ohledně jednoho skutku, a od tohoto data již zásahy do rodinné sféry byly zcela marginální, neboť sám žalobce uvedl ve své žalobě, že ani neví jak řízení před správním orgánem dopadlo, a je tak zřejmé, že se již o posuzované řízení po tomto datu nezajímal. Dále v období od 3.3.2021 do 3.8.2021 žalobce vykonával trest pravomocně mu uložený v jiné trestní věci. Žalobce uplatnil své nároky dne 7.8.2023, přičemž žalovaná se k nárokům žalobce vyjádřila ve stanovisku ze dne 5.4.2024 tak, že konstatovala, že v naříkaném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým jsou usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 20.9.2020 vyjma části v níž bylo trestní stíhání zastaveno pro nedostatek souhlasu poškozeného s trestním stíháním. Nezákonnost rozhodnutí o vazbě ve smyslu ust. § 9 odst. 1 OdpŠk žalovaná odmítla. Za vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce se žalovaná omluvila. Na základě uvedeného nalézací soud posuzoval, zda je žalovanou poskytnutá omluva a konstatování porušení práva žalobce nebýt stíhán jinak než ze zákonných důvodů je dostačujícím zadostiučiněním nemajetkové újmy vzniklé nezákonným trestním stíháním žalobce, přičemž dospěl k závěru, že nikoliv. Zdejší soud je přesvědčen, že za zásahy do rodinné žalobce trvající ve shora uvedené době, kdy byl žalobce ohrožen trestem odnětí svobody na 2 až 10 let, náleží žalobci peněžité zadostiučinění, stejně tak mu náleží peněžité zadostiučinění za vykonanou nezákonnou (ve smyslu § 9 odst. 1 OdpŠk) vazbu.

39. Při určení výše peněžitého zadostiučinění se soud zabýval případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce. Nalézací soud v tomto směru provedl srovnání s rozhodnutími Městského soudu v Praze ve věcech sp. zn. 14 Co 314/2013, 39 Co 215/2015, 29 Co 225/2015, 70 Co 120/2016.

40. Ve věci vedené pod sp. zn. 29 Co 225/2015 byl poškozený stíhán pro spáchání , podezřelý výraz, loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Poškozený byl zproštěn obžaloby. Trestní stíhání poškozeného trvalo 1 rok a 3 měsíce. Odvolací soud uzavřel, že v projednávané věci přiměřeným a spravedlivým zadostiučiněním za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci trestním stíháním je peněžité plnění ve výši 50 000 Kč se jednalo o obvinění ze zvlášť závažného zločinu, které nejen na obviněného, ale i na jeho okolí muselo působit silným dojmem, obviněnému hrozil vysoký trest odnětí svobody. Délka trestního řízení nebyla nepřiměřená, zásahy do osobního, rodinného či pracovního života nebyly prokázány.

41. Ve věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 39Co 215/2015 byl poškozený stíhán pro provinění znásilnění v souběhu s proviněním loupeže. Tamní poškozený byl vztah do vazby dne 12.8.2011 a z vazby byl propuštěn dne 13.1.2012 (celkem 155 dní). Následně byl poškozený žaloby zproštěn. Poškozený byl ohrožen trestní sazbou 2 léta až 10 let. Trestní stíhání trvalo celkem 482 dní (po odečtení vazby 327 dní). Poškozený byl soudem prvního stupně nepravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestnímu opatření v trvání 18 měsíců. Poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění v penězích ve výši 80 000 Kč za nezákonné trestní stíhání, a 249 000 Kč za vykonanou vazbu (2500 Kč za 34 dnů a 2000 Kč za zbývajících 121 dnů. Trestní stíhání trvalo 1 rok a 4 měsíce. Poškozený byl mladistvý a byl poznán spolužákem v televizní reportáži. Poškozený byl dosud bezúhonný.

42. Ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, byl poškozený stíhán pro zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a hrozil mu trest odnětí svobody v trvání 2 až 10 let. Tamní žalobce byl dosud bezúhonný a musel očekávat trest na samé dolní hranici trestní sazby. Žalobce byl ve vazbě po dobu 80 dní, když i celé trestní stíhání trvalo 80 dní. Žalobce byl odškodněn částku ve výši 56 000 Kč za nezákonně vykonanou vazbu, a částkou 30 000 Kč za nezákonné trestní stíhání. Soud přihlédl k typové závažnosti trestného činu. Žádné zvláštní následky trestního stíhání v osobnostní sféře , podezřelý výraz, stíhání žalobce nebyly v řízení prokázány.

43. Ve věci vedené Městským soudem v Praze posléze pod sp. zn. , spisová značka, byl poškozený stíhán pro sbíhající se trestný čin loupeže podle ust. § 173 odst. 1 tr. zákoníku, a byl ohrožen trestní sazbou 2-10 let. Trestní stíhání trvalo necelých 1 rok a 3 měsíce. Trestní stíhání poškozeného zasáhlo do jeho pracovní sféry, když zaměstnavatel s ním okamžitě zrušil pracovní poměr, přičemž poškozený se následně žalobou domohl určení neplatnosti zrušení pracovního poměru. Poškozenému bylo přiznáno odškodnění ve výši 25 000 Kč.

44. K nároku na náhradu nemajetkové újmy žalobce za nezákonný výkon vazby soud uvádí, že jeden den trvání vazby je podle konstantní soudní judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.5.20212, sp. zn. 30 Cdo 914/2011) odškodňován částkou v rozmezí 500 – 1 500 Kč. Soud tak přiznal žalobci za 157 dní trvání vazby (tj. od 19.9.2020 do 12.2.2021) částku ve výši 174 000 Kč, když za prvních 30 dnů trvání vazby, za vánoční svátky, a Nový rok (celkem tedy za 34 dnů) vycházel z částky 1 500 Kč za jeden den trvání vazby, a za zbývající dny pak z částky 1 000 Kč. Soud při výši odškodnění zohlednil jak délku trvání vazby, tak skutečnost, že se žalobci v době, kdy byl ve vazbě, a to dne 13.10.2020, narodila dcera, dále vyšší újma u žalobce byla, neboť vazba trvala i přes vánoční svátky a konec roku, což je pro rodinu velká zátěž, zvlášť pro otce malého dítěte. Soud zohlednil též skutečnost se jednalo o první omezení žalobce na svobodě, byť soud nepominul, že byl předtím 4x soudně trestán, avšak nikdy předtím nevykonával trest odnětí svobody ani nebyl ve vazbě. Vykonaná vazba se odškodňuje primárně zápočtem na výkon trestu, nicméně v daném případě k žádnému zápočtu výkonu vazby do výkonu trestu ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 21T 16/2017 nedošlo, i když k němu podle názoru soudu a konstantní judikatury dojít mohlo, a soud tak přistoupil k finančnímu odškodnění žalobce.

45. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, ve shodě se závěry uvedenými Nejvyšším soudem ve zmíněném rozsudku ze dne 17.7.2012, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 je třeba vycházet z následujících kritérií významných z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním na: a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

46. Trestní stíhání trvalo téměř 3 roky (včetně řízení před správním orgánem – srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 29.11.2017, sp. zn. 30 Cdo 1273/2016) což není doba vzhledem k okolnostem a složitosti věci nijak nepřiměřená. Po odečtení doby trvání vazby v délce cca 5 měsíců a doby výkonu trestu ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 21T 16/2017 v délce 5 měsíců), a dále doby, kdy trestní stíhání žalobce pokračovalo již pouze v řízení před správním orgánem (6 měsíců), a žalobci již hrozil (vzhledem ke jeho trestní a přestupkové minulosti již jen nevýznamný postih a se jedná o odškodnění nemajetkové újmy za část trestního stíhání trvající 1 rok a 8 měsíců.

47. V posuzované věci byl žalobce obviněn ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku s trestní sazbou 2 až 10 let, a vzhledem k jeho trestní minulosti mu reálně hrozilo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobodu v poměrně značné délce.

48. Jak bylo výše uvedeno trestní stíhání zasáhlo nepochybně do rodinné sféry žalobce, když tento zásah avšak v nižší míře pokračoval i po propuštění žalobce z výkonu trestu, když mu nadále hrozilo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Naopak žalobce neprokázal zásah do své dobré pověsti, když byl již před tímto trestním, Anonymizováno, stíhání 4x soudně trestán, dále spáchal velké množství přestupků a jeho pověst byla již před tímto trestním stíháním značně narušena. Neprokázal též zásah do sféry profesní, když zaměstnání změnil dobrovolně, a jak uvedl jeho otec, za účelem zvýšení svého výdělku. Neprokázal též zásah ani do sféry zdravotní.

49. Zároveň je třeba uvést, že z provedeného dokazování podle názoru soudu nevyplývá, že by trestní stíhání proti žalobci bylo zahájeno zjevně nedůvodně, či dokonce s cílem žalobce poškodit. Postup státního zástupce byl přezkoumáván Nejvyšším státním zástupcem, který v jeho postupu sice shledal nedostatky spíše formálního rázu, nicméně tyto nedostatky se nedotkly nijak negativně žalobce, a nelze z nich ani dovodit, že by se jednalo o postup svévolný. Ohledně právní kvalifikace spáchaných skutků pak Nejvyšší státní zástupce udělil pokyn státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství jak mají být skutky kladené žalobci za vinu právně kvalifikovány. Soud v tomto postupu státního zastupitelství nespatřuje žádnou svévoli, jedná se pouze o právní názor ohledně možnosti kvalifikace jednotlivých skutků, nikoliv o záměrné pochybení v neprospěch žalobce.

50. Nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl k závěru, že pouhé konstatování porušení práva a žalovanou poskytnutá omluva nejsou v daném případě dostačující a za adekvátní částku finančního odškodnění s ohledem na shora uvedené srovnávací případy považuje soud v daném případě částku 30 000 Kč. Celkem tak soud žalovanému přiznal částku ve výši celkem 204 000 Kč, tedy 174 000 Kč za nezákonné omezení svobody – vykonanou vazbu, a 30 000 Kč za nezákonné trestní stíhání vyjma výše popsané části v níž bylo pousuzované trestní řízení pro některé skutky zastaveno z důvodu zpětvzetí souhlasu poškozené s trestním stíháním žalobce.

51. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal v souladu s § 15 odst. 1, 2 OdpŠk, podle kterého přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle tohoto zákonného ustanovení má žalovaná zákonnou šestiměsíční lhůtu pro projednání nároku a pro vyplacení částky, kterou v rámci mimosoudního projednání uznala jako důvodnou. Teprve až uplynutím této lhůty se žalovaná může dostat do prodlení. Jelikož žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované dne 7.8.2023, mohla se žalovaná dostat do prodlení až uplynutím šestiměsíční lhůty, žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení od 8.8.2024, nárok na úrok z prodlení mu náleží tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

52. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).Výše tarifní hodnoty u nemajetkové újmy se však na rozdíl od majetkové škody stanovuje dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“), kdy tarifní hodnotou je částka 50 000 Kč, což platí pro úkony provedené do 31.12.2024 (dle článku II. vyhl. č. 254/2024 Sb. platí, že za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátovi odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky). Dále s ohledem na změnu advokátního tarifu od 1.1.2025 se u úkonů provedených po tomto datu určí výše tarifní hodnoty podle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu, kdy za tarifní hodnotu se považuje výše přiznané náhrady – v daném případě částka 204 000 Kč. Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem v celkové výši 45 779,30 Kč, které sestávají z odměny advokáta dle § 9 odst. 4, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč, ve výši 3 100 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na soudním jednání dne 11.7.2024, dne 10.10.2024 – 2 úkony jednání trvalo déle než 2 hodiny, dne 28.11.2024) celkem 6 úkonů ve výši 18 600 Kč, šest paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. celkem ve výši 1 800 Kč, a DPH 21 % z výše uvedených částek v výši 4 284 Kč. Dále advokátu náleží odměna dle § 9a odst. 2 písm. a), § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 204 000 Kč, ve výši 9 140 Kč za jeden úkon uveden v § 11 odst. 1 a. t. (účast na soudním jednání dne 6.2.2025) celkem ve výši 9 140 Kč, jedna paušální náhrada výdajů za 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a DPH 21 % z výše uvedených částek v výši 1 982 Kč. Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů za doplnění důkazů a tvrzení k zásahu do osobnostních sfér žalobce ze dne 26.7.2024, když tato tvrzení a důkazní návrhy měla být obsažena již v podané žalobě. Dále soud nepřiznal žalobci odměnu za písemný závěrečný návrh, neboť závěrečná návrh vypracovaný v písemné formě nelze pokládat za písemné podání soudu týkající se věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu (srovnej Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5.1999, sp. zn. 8 To 59/99). Dále žalobci náleží náhrada promeškaného času ve výši 1 800 Kč, za celkem 18 započatých půlhodin dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t., za cesty z místa sídla advokáta do místa sídla soudu (doba jedné jízdy 1 hodina a 27 minut zjištěna z wws.mapy.cz) vykonanou dne 11.7.2024, 10.10.2024, a 28.11.2024, dále náhrada promeškaného času ve výši 900 Kč za cestu vykonanou dne 6.2.2025, včetně DPH 21 % z těchto částek ve výši 567 Kč. Dále náleží žalobci cestovné (z místa sídla advokáta , adresa, do místa sídla soudu K. H. Borovského 57, Sokolov a zpět, při ujetí celkem 2x 107 km, ceně pohonných hmot 38,70 Kč/l a průměrné spotřebě 4,4 l/100 km, vozidla SPZ , SPZ, – délka trasy zjištěna z www.mapy.cz) za cestu vykonanou dne 11.7.2024, ve výši 1562,80 Kč, dále za stejnou cestu vykonanou dne 10.10.2024 náleží žalobci cestovné ve výši 1562,80 Kč, za stejnou cestu vykonanou dne 28.11.2024 náleží žalobci cestovné ve výši 1562,80 Kč, a za stejnou cestu vykonanou dne 6.2.2025 naleží žalobci cestovné ve výši 1567,90 Kč.