45 C 99/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 11 648,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 860 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 860 Kč od 22. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 11 648,09 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o půjčce č. , číslo, (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen „Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000,00 Kč (dále jen „půjčka“ nebo „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 8.360,00 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1.277,00 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 21,00 % ročně sjednanou v čl. 3 Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1.900,00 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.183,00 Kč (dále jen „poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 306,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11.07.2013. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 15.04.2013. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalovanému současně známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 11.07.2013. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Ke dni 11.07.2013 činila dlužná jistina částku 9.379,08 Kč a dlužný poplatek částku 7.840,92 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 11.648,09 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 9.379,08 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 2.269,01 Kč kapitalizovaných úroků ve výši 18.662,02 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 7.206,21 Kč, úroků ve výši 21,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9.379,08 Kč od 15.12.2022 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9.379,08 Kč od 15.12.2022 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 18.662,02 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 21,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 9.379,08 Kč od 13.08.2013, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky, do data , datum, . Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 7.206,21 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 9.379,08 Kč od 19.07.2013, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do , datum, . Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 16.12.2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužnou částka neuhradil. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel půjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou půjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o půjčce č. , číslo, . Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí půjčky a nájemní/podnájemní smlouva.

2. Žalovaný se v předmětném k žalobě nijak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění.

4. Z dokumentu označeného jako „Smlouva o půjčce ze dne , datum, , č. , číslo, “ soud zjistil, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou se původní věřitel zavázal vyplatit žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli zapůjčenou jistinu ve výši 10 000 Kč, dále poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 8 360 Kč, který se skládá z úroku 1 277 Kč, poplatku za administrativní činnost 1 900 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 306,00 Kč počínaje 22. 5. 2012, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 7. 2013. Z této smlouvy soud též zjistil, že výše úroku měla činit 21 % ročně, administrativní poplatek pak činil 1 900 Kč, odměna za hotovostní inkaso splátek pak 5 183 Kč. A dále, že RPSN spotřebitelského úvěru činila 63,91 %.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně přílohy seznamu postoupených pohledávek, a potvrzení o úhradě kupní ceny za postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky od postupitele ze dne 16. 12. 2022 včetně podacího lístku ze dne 13. 1. 2023 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky.

7. Z listiny označené jako „Předžalobní upomínka“ ze dne 6. 12. 2023 včetně podacího lístku z téhož dne, soud zjistil, že žalovanému byla žalobkyní dne 6. 12. 2023 prostřednictvím poštovní přepravy odeslána písemná výzva k úhradě žalobou nárokované částky, a to do 21. 12. 2023.

8. Z listiny označené jako „Zákaznická karta“ ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný uvedl, že kladný rozdíl mezi jeho měsíčními příjmy a výdaji činí částku 25 948 Kč.

9. Z tabulky umoření ze dne 19. 12. 2022 soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh uhradil částku ve výši 1 140 Kč.

10. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

11. Z předložených důkazů však soud nezjistil, že by žalobkyně před uzavřením jí tvrzené dohody či poskytnutím peněžních prostředků žalovanému jakýmkoliv způsobem zkoumala zejména schopnost žalovaného jemu poskytnuté peněžní prostředky včetně úhrady dalších peněžních prostředků v tvrzeném dohodnutém termínu vrátit a uhradit. Žalobkyně pouze spoléhala na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, aniž by tyto údaje sama prověřila (či si je nechala od žalovaného doložit).

12. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění zákonné povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedených skutkových tvrzení, přičemž žalobkyni soud při soudním jednání konaném dne 2. května 2024 poučil ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobkyně uvedla, že nemá žádné další návrh na doplnění dokazování.

13. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.

14. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 (dále jen „s. o. z.“), mlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

15. Podle § 658 odst. 1 s. o. z. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

16. Podle§ 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

17. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 a násl. s. o. z., a ve smyslu § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky. Uzavřením smlouvy o úvěru vznikla žalovanému povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně po uplynutí dohodnuté doby poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednaný poplatek.

18. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 2. 2013, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

19. Podle § 451 odst. 1 s. o. z., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

20. Podle § 451 odst. 2 s. o. z. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

21. Podle § 39 s. o. z. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

22. Dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

23. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C – 449/13 přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen„ Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.

24. Právní předchůdkyně žalobkyně měla pak dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné smlouvy o půjčce posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě dostatečných informací získaných také od žalovaného a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

25. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté soudním dvorem Evropské unie (dále též„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13.V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno — v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

26. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

27. Přestože sankce absolutní neplatnosti smlouvy při porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla do zákona o spotřebitelském úvěru zakotvena až v květnu 2022, nezbytnost jejího uplatňování plyne z předpisů evropského práva (směrnice 2008/48/ES), tedy bezpochyby se uplatní i v nyní posuzovaném případě, kdy předmětná smlouva byla uzavřena , datum, .

28. Soud má za prokázané, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru (o půjčce), na jejímž základě byla žalovanému vyplacena částka 10 000 Kč a tuto žalovaný v plné výši nevrátil. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumala a prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Na základě již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C – 449/13 tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o půjčce (spotřebitelském úvěru). Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil, proto v souladu s § 451 odst. 1 s. o. z. je žalovaný povinen vydat částku 8 860 Kč představující nesplacenou jistinu. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni coby postupníka v souladu s § 1879 a násl. o. z., což bylo žalovanému oznámeno.

29. Žalovaný bezdůvodné obohacení na výzvu žalobkyni nezaplatil, tudíž se dostal podle § 517 odst. 1 s. o. z do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 517 odst. 2 s. o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení.

30. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem tak soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 8 640 Kč. Žalobkyni též přiznal úrok z prodlení z této částky od 22. 12. 2023 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky žalobkyně (dle lhůty uvedené v předžalobní výzvě, která byla doručena žalovanému třetí pracovní den po odeslání dle § 573 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť z hlediska zásady úspěchu ve věci je třeba kromě jistiny žalované pohledávky přihlédnout též k požadovanému příslušenství, když jen na kapitalizovaném úroku žalobkyně požadovala částku ve výši 18 662, a na kapitalizovaném úroku z prodlení částku 7 206,21 Kč. Z toho je zřejmé, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, a procesně úspěšnějšímu žalovanému dosud žádné náklady řízení nevznikly.

32. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.