45 C 99/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , státní příslušník Slovenské republiky, bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 1 620 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 620 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 342,37 Kč vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 1 620 Kč od 16. 2. 2022 do 31. 1. 2025, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 1 620 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce je právnickou osobou zřízenou zák. č. 484/1991 Sb., za účelem poskytování veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání. Zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZRaT“), je stanovena povinnost k placení rozhlasového poplatku subjektům v tomto zákoně uvedeným. Měsíční výše rozhlasového poplatku činí částku ve výši 45 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaný dluží žalobci rozhlasový poplatek za období od 01.02.2022 do 31.01.2025 v celkové výši 1 620 Kč. Dále požaduje i kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 342,37 Kč.

2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, a k žalobě se nevyjádřil.

3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil a ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Jelikož žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Česku, ale žalovaný je státním příslušníkem Slovenska, poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a příp. jakým právním řádem se poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), ve znění pozdějších předpisů, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Závazkový poměr mezi účastníky, který je důvodem vzniku žalované pohledávky, vznikl ze ZRaT jako následek porušení povinnosti žalovaného platit rozhlasový poplatek. Jde tedy o závazek obdobný institutu odpovědnosti za škodu. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána podle článku 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaný má na území Česka své bydliště. Jelikož žalovaný provozoval motorové vozidlo registrované v Česku v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., řídí se poměry účastníků v této věci podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) českým právním řádem, jelikož rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové poměry, které vznikají z civilních deliktů, je právo země, kde škoda vznikla.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu6. Z upomínky žalobce žalovanému ze dne 20.2.2024 včetně dokladu o jejím odeslání soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě rozhlasového poplatku. Z výpisu detailu dluhu z účetní evidence žalobce soud zjistil, že žalovaný svou zákonnou povinnost platit rozhlasový měsíční příspěvek neplnil nejméně od 01.02.2022 do 31.01.2025.

7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

8. Podle § 3 odst. 4 ZRaT jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud , právnická osoba, nebo České televizi (dále jen „provozovatel vysílání ze zákona“) po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.

9. Podle § 5 odst. 1 ZRaT poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku.

10. Podle § 6 ZRaT měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč.

11. Podle § 10 ZRaT nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.

12. Žalovanému vznikla povinnost platit televizní poplatek, neboť měla přihlášený televizní přijímač, a z tohoto důvodu byla povinna platit televizní poplatek v zákonné výši 45 Kč měsíčně. Tuto svou povinnost však v období od 01.02.2022 do 31.01.2025 nespnil. Žaloba tedy byla podána důvodně a soud jí v plném rozsahu vyhověl.

13. O úrocích z prodlení rozhodl soud v souladu s § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně zákonný úrok kapitalizovala za období od 16.02.2022 do 31.01.2025 ve výši 342,37 Kč ve výši 342,37 Kč.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení, jelikož žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a paušální náhradou nákladů určených dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 2 odst. 1 a § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 200 Kč za dva úkony po 100 Kč spočívajících ve výzvě k plnění a písemném podání ve věci samé.

15. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.