7 C 101/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burachovičovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o vydání vyúčtování

I. Žalovaný je povinen vyhotovit a předat vyúčtování jak bylo se společnou věcí – stavba, adresa v katastrální uzemí, zapsaná na list vlastnictví, nakládáno v roce 2019, 2020, 2021 a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Ohledně nároku na předání výpisů z účtů, kam byly poukazovány výnosy ze společné věci - stavba, adresa v katastrální uzemí, zapsaná na list vlastnictví v roce 2019, 2020, 2021 se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právní zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 48 629,57 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se původně domáhal po žalovaném zaplacení částky 199 392 Kč, v průběhu řízení však došlo ohledně této částky k zastavení řízení, neboť žalovaný po podání žaloby požadovanou částku uhradil. Dále bylo předmětem řízení vydání vyúčtování ze správy společné věci a vydání výpisů z úču, kam byly poukazovány výnosy ze společné věci v letech 2019 2021. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je vlastníkem podílu ve výši 1/2 na pozemku st. 145, jehož součástí je stavba adresa, katastrální území číslo obec, zapsáno na listu vlastnictví číslo (dále jen„ Nemovitost“). Nemovitost je větší obytný dům, kde se nachází pět bytů a jeden nebytový prostor. Vlastníkem druhé poloviny nemovitosti (resp. 3/6 dle LV) je žalovaný, který nabyl podíl na společné nemovitosti na základě Usnesení soudu o dědictví Okresního soudu v Rakovníku 26 D -395 2020 -106 ze dne 17.03.2021. Dle usnesení o dědictví nabývá Žalovaný podíl na Nemovitosti a zároveň se stává univerzálním právní nástupcem zemřelého jméno celé jméno žalovaného. Do roku 2019, zhoršení zdravotního stavu a následně úmrtí, vykonával správu nemovitosti jméno celé jméno žalovaného, kdy obstarával komunikaci s nájemníky, inkasoval nájem a pravidelně na začátku každého roku zasílal vyúčtování za uplynulý rok a polovinu plateb za nájem (po odečtení nákladů) žalobci. Při správě spoluvlastnictví a dělení výnosů z nájmu nevznikaly spory a vše fungovalo až do roku 2019 dobře. Po úmrtí jméno celé jméno žalovaného nabyl poloviční spoluvlastnický podíl na nemovitosti žalovaný a vstoupil do práv a povinností svého právního předchůdce. Žalovaný (resp. za rok 2019 jeho právní předchůdce) měl povinnost na začátku roku zaslat vyúčtování za rok předcházející, zejména zde uvést výši inkasovaného nájemného v roce 2019, 2020 a 2021 a polovinu tohoto nájemného po odečtení provozních nákladů poukázat na účet žalobce. K tomuto navzdory opakovaným výzvám nedošlo. Žalobci nebylo zasláno vyúčtování a ani mu nebyly poukázány prostředky za polovinu výnosů z Nemovitosti, a to za rok 2019, 2020 ani za rok 2021. Proto je žalobce nucen se domáhat vydání tohoto vyúčtování soudní cestou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud důkaz výpisem z katastru nemovitostí a usnesením notářky anonymizováno příjmení 26 D 395/2020 ze kterých vyplývá, že žalobce a žalovaný jsou spoluvlastníky nemovitých věci v poměru 3/6 a ½ k pozemku st. 145, jehož součástí je stavba adresa, katastrální území číslo obec. Ze zprávy o příjmech a nákladech z hospodaření v nemovitosti ulice a číslo, obec za rok 2018 soud zjistil, že anonymizováno celé jméno žalovaného provedl dne 24.02.2019 vyúčtování příjmů a nákladů ze společné věci. Z dopisu právní zástupkyně žalobce z 10. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl požádán o doložení všech nájemních smluv a zaslání poloviny příjmů ze společné nemovitosti. Dále byla předložena předžalobní výzva ze dne 17. 2. 2022 včetně podacího lístku. Soud neprovedl navrhované důkazy dotazy na jednotlivé bankovní ústavy, zda je u nich veden bankovní účet pro žalovaného, neboť tento nárok žalobce shledal již od počátku neoprávněným a dokazování v tomto rozsahu by tak bylo nadbytečné a neekonomické. Na základě provedených důkazů má soud za prokázané, že žalobce a žalovaný jsou spoluvlastníci shora uvedených nemovitostí. Jelikož z jejich nájmu se generuje zisk v podobě nájemného, mají oba spoluvlastníci nárok na podíl z příjmů. Za období roku 2019 2021 nepředložil žalovaný, který nemovitosti spravuje, žalovanému žádné vyúčtování, jak bylo se společnou věcí nakládáno. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 1118 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spoluvlastníku náleží vyúčtování, jak bylo se společnou věcí nakládáno, i podíl z plodů a užitků ze společné věci. Vyúčtování se lze domáhat po uplynutí doby obvyklé povaze správy společné věci, při zániku spoluvlastnictví nebo při zániku účasti v něm, anebo z jiných důležitých důvodů. Podle § 1120 o.z., plody a užitky ze společné věci se dělí podle poměru podílů. Pokud jde o nárok žalobce vůči žalovanému na předložení vyúčtování všech příjmů a výdajů, tak s odkazem na shora citované ustanovení § 1118 o.z., soud žalobě vyhověl, neboť zjistil, že žalovaný, který je faktickým správcem nemovitosti, v období roku 2019 2021 této své povinnosti nedostál. Nedůvodným však soud shledal nárok žalobce na vydání výpisů z účtu, kam byly poukazovány výnosy ze společné věci. Tato povinnost žalobce nevyplývá z žádného právního předpisu. Nadto soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu 22 Cdo 2106/2019, který specifikuje náležitosti vyúčtování správy společné věci tak, že:„ za vyúčtování správy společné věci lze považovat shrnující souhrn informací a podkladů informujících spoluvlastníka o stavu věci, realizaci její užitné hodnoty a výsledcích hospodaření a nakládání s ní za určité období. Aby tento cíl byl naplněn, je součástí splnění povinnosti podat vyúčtování také umožnění, aby se spoluvlastník seznámil s obsahem listin a záznamů týkajících se společné věci, tj. s podklady a doklady, o které se vyúčtování opírá. Podle okolností konkrétního případu však nelze vyloučit ani postup, kdy povinnost podat vyúčtování bude splněna již předložením listiny a záznamů týkajících se společné věci. Žaloba na podání vyúčtování nakládání se společnou věcí není pouhou žalobou na vydání dokladů o hospodaření, ale jedná se o nárok širší, přičemž doklady o hospodaření není nutné v žalobě jednoznačně označit.“ I s ohledem na tento závěr NS, soud nároku na vydání výpisů z účtu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení z větší části úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 48 629,57 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 970 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 199 392 Kč sestávající z částky 9 100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 550 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 4 700,06 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 2 350,03 Kč za 292 ujetých km v částce 1 950,03 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 237/2022 Sb. při průměrné spotřebě 4,2 l číslo km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 237/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 2 350,03 Kč za 292 ujetých km v částce 1 950,03 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 237/2022 Sb. při průměrné spotřebě 4,2 l číslo km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 237/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 31 950,06 Kč ve výši 6 709,51 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.