7 C 129/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burachovičovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 50 411 Kč s příslušenstvím + částky 19 002 Kč + příslušenství <b>I. Žalovaná je povinna zaplati žalobkyni částku 33 442 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 23. 4. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru [číslo] když žalovaná tuto smlouvu podepsala dne [datum]. Na jejím základě jí byla dne [datum] na bankovní účet převedena částka 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 151,62 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 279 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosincem 2017, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované následně zasláno na dodejku. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru uhradila toliko částku 6 902 Kč. Před níže popsaným zesplatněním vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu [číslo] v celkové výši 998 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty u splátek č. 3 a 4, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 499 Kč). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. V důsledku prodlení žalované žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých dle bodu 6.2. v celkové výši 400 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů u splátek [číslo] u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 2 x 200 Kč). Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením byla ve smlouvě sjednána na základě § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V důsledku prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3., podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 3 splatné dne 22.02.2018. K datu 29.04.2018 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 49 357,18 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. K výpočtu úroku za poskytnutí úvěru přirostlého do zesplatnění úvěru žalobkyně uvádí, že úvěr dle uzavřené smlouvy se splácí splátkami, jejichž výše se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru a v případě sjednání pojištění i úhrada za toto pojištění. Úrok za poskytnutí úvěru zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a splátkou úroku. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byla přitom žalovaná vyzvána k úhradě dané dlužné splátky a jí mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dni. V bodě 6.5. bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění, vzniká jí povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 1.05.2018, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 49 357,18 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 39 829,86 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 9 527,32 Kč s příslušenstvím b) smluvní pokuty dle bodu 6.1. v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2., tak jak je specifikována shora, v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 49 357,18 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 1.05.2018 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby tedy smluvní pokutu ve výši 19 002 Kč e) úrok za poskytnutí úvěru z 1.05.2018 do zaplacení. Žalobkyně požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 95,95 % p.a.. Žalovaný tyto částky neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Provedeným dokazováním soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil ke skutkovému stavu, že dne [datum] byl žalovanou podepsán návrh smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč na dobu trvání 48 měsíců s měsíční splátkou ve výši 3 279 Kč a počtem 48 splátek. Celková částka splatná žalovaným byla sjednána ve výši 157 392 Kč s úrokovou sazbou 151,62 % ročně, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 151,62 %. Součástí předložené smlouvy o úvěru byl Předsmluvní formulář a splátkový kalendář. Žalovaná před schválením úvěru doložila žalobkyni kopii občanského průkazu, pracovní smlouvu a výplatní pásky na mzdu 12 549 Kč – 13 101 Kč měsíčně. Dále doložila výpisy z bankovního účtu a Rozsudek zdejšího soudu o výživném na nezletilého [jméno], na kterého bylo jeho otci vyměřeno výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně a rozsudku kterým bylo vyměřeno výživné na nezletiklou [jméno] ve výši 2 400 Kč měsíčně. V rámci Hodnocení klienta žalobkyně zohlednila doložené příjmy žalované z pracovního poměru a příjmy výživného na dvě nezletilé děti, do výdajů žalované zohlednila částku 3 410 Kč tvořící životní minimum, výdaje na dvě děti v celkové částce 3 500 Kč a částku 2 000 Kč coby výdaj na bydlení. Dle oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] bylo žalované oznámeno poskytnutí spotřebitelského úvěru v celkové výši 40 000 Kč. Součástí tohoto oznámení byl též splátkový kalendář. Žalobkyně rovněž k důkazu předložila 2 výzvy k úhradě dluhu, ovšem bez dokladu o odeslání žalované. O okamžitém zesplatnění úvěru byla žalovaná informována prostřednictvím Oznámení ze dne 29.04.2018. Předžalobní výzva je z data 18.04.2023 a téhož dne byla žalované odeslána. Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období.“ Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě zjištěného skutkového stavu a podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] je neplatná, a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když výše sjednaného úroku činila 151,62% p.a. (přičemž v roce 2017 dosahovaly úrokové sazby spotřebitelských úvěrů dle systému časových řad ARAD zveřejňovaného Českou národní bankou 5,5 %) a RPSN činila 151,62 % p.a, hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), a v daném případě byla úroková sazba sjednána ve výši téměř třicetinásobku obvyklé úrokové sazby. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z. Vedle toho žalobkyně neprokázala řádné ověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně sice doložila pracovní smlouvu, výplatní pásky a doklady o hrazeném výživném na dvě nezletilé děti, dostatečně se však nezabývala výdajovou stránkou měsíčního rozpočtu žalované a nedošlo tedy k porovnání příjmové a výdajové stránky rozpočtu žalované, aby tak bylo nade vší pochybnost stanoveno, že žalovaná bude schopna úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele úvěru rozsáhlé požadavky, pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalovaného, což je odůvodněno vývojem praxe poskytování spotřebitelských úvěrů, jejich objemem v ČR a s tím spojenými celospolečenskými dopady vedoucími ke spirále zadlužování obyvatelstva, jejich přechodu do šedé zóny ekonomiky apod. Žalobkyně se spolehla, pokud jde o výdaje žalované, pouze na její tvrzení, tyto si nijak neprověřila, přitom je evidentní, že položka výdajů za bydlení je nereálně nízká, v této částce by měly být zahrnuty i platby za energie, není ani vysvětlen důvod takto nízkých výdajů za bydlení, který neodpovídá obvyklým cenám, nadto za situace, kdy žalovaná má v péči dvě nezletilé děti. S ohledem na výše uvedené nelze aplikovat ustanovení o smlouvě o úvěru, tedy § 2395 a násl. o. z. a smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou i v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla Smlouva uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrované má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7. 5. 2022), jak vyplývá k bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalované částku ve výši 40 000 Kč, žalovaná před podáním žaloby žalobkyni uhradila částku 6 558 Kč, soud tedy zbylou nehrazenou částku ve výši 33 442 Kč posoudil jako bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl vyzván k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 18.04.2023, písemnost byla žalované odeslána téhož dne, v souladu s ustanovením § 573 o.z. tak byla zásilka žalované doručena dne 21.04.2023, den následují byla povinna plnit a ode dne následujícího, tj. od 23.04.2023 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného (výrok I.) Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena (výrok II.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že