7 C 130/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burachovičovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Anonymizováno zastoupená opatrovníkem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zvýšení výživného

I. Žalovaná je povinna hradit žalobkyni výživné ve výši 165 Euro měsíčně, splatné vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje od 1. 6. 2023.

II. Nedoplatek na výživném ve výši 455 Eur za období od 1. 6. 2023 do 31. 12. 2023 je žalovaná povinna uhradit ve splátkách po 50 Euro, splatných vždy spolu s běžným výživným, pod ztrátou výhody splátek.

III. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Sokolově č. j. 13 P 11/2014-173 ze dne 17. 12. 2018.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se návrhem ze dne 10.05.2023 domáhá zvýšení výživného na svou osobu po žalované, a to na 5 000 Kč měsíčně s účinností od podání návrhu. To vše s odůvodněním, že naposledy bylo výživné na žalobkyni upraveno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 5.09.2019, č.j. 13 P 11/2014 tak, že matce bylo uložena přispívat na výživu žalobkyně částkou 100 Eur měsíčně. Žalovaná stanovené výživné hradí nepravidelně, nad rámec výživného nepřispívá ničeho a s žalobkyní se nestýká. Žalobkyni nejsou známy majetkové poměry žalované. Otec žalobkyně je zaměstnán s průměrným příjmem 20 200 Kč. Od doby rozhodnutí soudu uplynula značná doba, během které došlo ke zvýšení nákladů žalobkyně, spojených zejména s jejím studiem. Navštěvuje 4. ročník Střední školy , Anonymizováno, .V průběhu řízení pak žalobkyně doplnila, že dlužné výživné bylo žalovanou uhrazeno a v současné době žalovaná nic nedluží.Žalovaná k žalobě uvedla, že s návrhem na zvýšení výživného nesouhlasí. Jelikož žalovaná trvale žije ve , Anonymizováno, a soudu nesdělila svoji adresu pro doručování, byl jí ustanoven opatrovník z řad advokátů. Ten k návrhu žalované uvedl, že žalovaná je zaměstnána s měsíčním příjmem 631,59 Eur měsíčně.Soud provedl k důkazu potvrzení o studiu žalobkyně a soupis jejích měsíčních nákladů. Dále byly k důkazu provedeny výplatní pásky žalované za období srpna – října 2023. K důkazu byl dále čten rozsudek zdejšího soudu č.j. 13 P 11/2014 ze dne 17.12.2018, který nabyl právní moci dne 28.08.2019.Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná je matkou žalobkyně, ke které má vyživovací povinnost. Ve věci výživného pro žalobkyni bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 17.12.2018, č. j. 13 P 11/2014, kterým byla žalobkyně svěřena do péče otce a matce bylo vyměřeno výživné ve výši 100 Eur s účinností od 1.01.2018. Výživné je splatné vždy do každého 20. dne v měsíci předem k rukám otce s tím, že nedoplatek na výživném za dobu od 1.1.2018 do 30.11.2018 v celkové částce ve výši 1 100 Eur byla žalovaná povinna zaplatit otci v pravidelných měsíčních splátkách po 100 Eur vždy spolu s běžným výživným, to vše pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení jedné ze splátek. Žalobkyně byla tehdy nezletilá, studovala základní školu , Anonymizováno, . Žalovaná byla nezaměstnaná, byla finančně závislá na svém manželovi. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně v současnosti studuje 4. ročník Střední školy , Anonymizováno, v denní formě studia. Dle sdělení žalobkyně by měla studium ukončit v roce 2024. Soud k majetkovým poměrům žalované zjistil, že je zaměstnána s měsíčním příjmem 631,59 Eur měsíčně. Ke svým výdajům žalovaná ani po výzvě soudu ani opatrovníka nic neuvedlaTakto zjištěný skutkový stav posuzoval soud dle následující právní úpravy. Podle ustanovení § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku( dále jen „o.z.“) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost, vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnost prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Podle ustanovení § 911 o.z. lze výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle ustanovení § 913 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů žalované je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Podle ustanovení § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.S ohledem na citovanou právní úpravu posuzoval soud důvodnost návrhu na zvýšení vyživovací povinnosti, především zjišťoval, zda vyživovací povinnost žalované k žalobkyni nadále trvá a zda od poslední úpravy výživného, k němuž došlo rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne č. j. 13 P 11/2014, na jehož základě žalovaná hradí na výživném částku 100 Eur měsíčně, nastaly u účastníků řízení podstatné změny poměrů.Po zhodnocení všech shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že vyživovací povinnost žalované k žalobkyni nadále trvá, když žalobkyně pokračuje v navazujícím denním studiu na střední škole, připravuje se na své budoucí povolání a není tak schopna sama se živit. Od doby posledního rozhodnutí o výživném, k němuž došlo v prosinci 2018, došlo k podstatné změně poměrů, a to jak na straně žalobkyně, tak i na straně žalované. S ohledem na plynutí času se naposledy stanovená výše výživného jeví jako nedostačující, neschopna pokrýt veškeré odůvodněné potřeby žalobkyně vzniklé zejména s přibývajícím věkem a nástupem na střední školu a s tím související nálady na studium, dojíždění a stravování. Ke změně poměrů však došlo i na straně žalované, která v mezidobí začala pracovat a dosahuje měsíčního příjmu 631 Eur.Při úvaze o konkrétní výši výživného, vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem, pak soud dospěl k závěru, že je na místě vyživovací povinnost žalované zvýšit na částku 165 Eur měsíčně. Tato částka dle názoru soudu sice nepokrývá veškeré náklady žalobkyně, je však limitována možnostmi a schopnostmi žalované a jejími majetkovými poměry. Též je nutné zohlednit, že žalovaná nad rámec výživného žalobkyni ničím nepřispívá, fakticky o ni nepečuje, nezajímá se o ni tak, jak je mezi matkou a dcerou obvyklé.Splatnost výživného pak odpovídá návrhu žalobkyně a též splatnosti výživného v posledním rozhodnutí o výživném pro žalobkyni. Účinnost zvýšení výživného pak též koresponduje s návrhem žalobkyně, kdy minimálně k datu 1.06.2023 již nastala změna poměrů (viz shora uvedená skutková zjištění).V souvislosti s účinností zvýšení výživného tak žalované vznikl dluh na výživném za období od 1.06.2023 do 31. 12.2023 v celkové výši 455 Eur (7 měsíců po 65 Eur), který je žalovaná povinna uhradit žalobkyni ve splátkách po 50 Eurech, splatných vždy spolu s běžným výživným. Žalovaná tak bude po dobu 9 měsíců hradit částku 215 Eur. Vyživovací povinnost žalované zanikne po ukončení studia žalobkyně.Výrokem III. rozsudku soud vyjádřil změnu předchozího rozhodnutí o výživném.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když žalobkyně náhradu nepožadovala a žalované žádné náklady v souvislosti se soudním řízením nevznikly.