7 C 139/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burachovičovou ve věci osvojitele: Jméno osvojitele, narozený Datum narození osvojitele bytem Adresa osvojitele osvojenec: Jméno osvojence, narozená Datum narození osvojence bytem Adresa osvojence o návrh na osvojení zletilé osoby

I. Jméno osvojence, nar. Datum narození osvojence se stává od právní moci tohoto rozsudku osvojencem Jméno osvojitele, nar. Datum narození osvojitele.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Navrhovatel Jméno osvojitele podal dne 20. 9. 2024 ke zdejšímu soudu návrh, kterým požadoval, aby soud určil, že se Jméno osvojence stává jeho osvojenkyní. Návrh odůvodnil tím, že dne datum uzavřel manželství s její matkou jméno FO, se kterou v té době žila osvojenkyní ve společné domácnosti. Navrhovatel žil s matkou osvojované asi od jejích šesti let a vytvořil se mezi nimi vztah obdobný vztahu dítěte a rodiče. Navrhovatel vždy bral osvojenkyní jako vlastní, jezdili na společné dovolené, hradil její vzdělání a podporoval ji i její rodinu. Vytvořilo se mezi nimi silné citové pouto, žili spolu jako rodina. Biologický otec se s osvojenkyní stýkal 1 x za 14 dní na víkend, postupně se četnost návštěv snižovala, nyní jsou pouze v ojedinělém kontaktu. Osvojenkyně není sezdána se svým partnerem, se kterým vychovává dceru jméno FO, nar. datum. Osvojenkyně se svým osvojením vyslovila souhlas, stejně tak manželka osvojitele (matka osvojence). Mezi účastníky je nesporná skutečnost, že navrhovatel je manželem jméno FO. Z rodného listu jméno FO soud zjistil, že je dcerou Jméno osvojence a jméno FO. Z výslechu svědka jméno FO, nar. datum, biologického otce osvojenkyní, soud zjistil, že nemá žádné odůvodněné zájmy, které by vylučovaly její osvojení. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 794 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se osvojením rozumí přijetí cizí osoby za vlastní. Podle § 803 před středníkem o. z. mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než šestnáct let. Podle § 846 o. z. zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. Podle § 847 odst. 1 o. z. zletilého lze osvojit, jestliže a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a 839 o. z., obdobně. Podle ustanovení § 851 odst. 2 o.z. trvá-li manželství osvojovaného, může být osvojen jen se souhlasem svého manžela. Nemůže-li manžel dát souhlas proto, že není plně svéprávný, nebo je-li opatření jeho souhlasu spojeno s těžko překonatelnou překážkou, soud zvlášť posoudí, zda osvojení není v rozporu s oprávněnými zájmy tohoto manžela, popřípadě dalších členů rodiny. Osvojení v této věci soud posoudil podle ust. § 847 odst. 1 písm. c) a d) o. z., neboť navrhovatel pečoval o dceru své manželky jako o vlastní, již v době její nezletilosti, spolu s ní a s manželkou osvojitele žili všichni ve společné domácnosti od roku 1997, což bylo v řízení zjištěno z nesporných tvrzení účastníků. Rovněž podmínka přiměřeného věkového rozdílu v § 803 o. z. byla v daném případě naplněna, mezi navrhovatelem a osvojovaným je věkový rozdíl 22 let. Osvojení osvojované navrhovatelem není v rozporu s dobrými mravy, protože se jedná o oficiální stvrzení vztahu mezi osvojovanou a navrhovatelem, kteří se navzájem považují za dceru a otce. S osvojením souhlasí i ostatní dotčení členové rodiny a biologický otec. V řízení tak nebyly shledány žádné skutečnosti, které by osvojení v daném případě bránily. Navrhované osvojení není proti osvojení nevznesl žádné námitky. S ohledem na shora uvedené soud návrhu navrhovatele vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 1 odst. 2 a 3 z. ř. s., ve spojení s § 142 o.s.ř., žádný z účastníků náhradu nákladů řízení nepožadoval. (výrok II.) Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li osvojitelé povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.