7 C 139/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burachovičovou ve věci osvojitele: Jméno osvojitele , narozený Datum narození osvojitele bytem Adresa osvojitele osvojenec: Jméno osvojence , narozená Datum narození osvojence bytem Adresa osvojence o návrh na osvojení zletilé osoby I. , Jméno osvojence, , nar. , Datum narození osvojence, se stává od právní moci tohoto rozsudku osvojencem , Jméno osvojitele, , nar. , Datum narození osvojitele, .II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Navrhovatel , Jméno osvojitele, podal dne 20. 9. 2024 ke zdejšímu soudu návrh, kterým požadoval, aby soud určil, že se , Jméno osvojence, stává jeho osvojenkyní. Návrh odůvodnil tím, že dne , datum, uzavřel manželství s její matkou , jméno FO, , se kterou v té době žila osvojenkyní ve společné domácnosti. Navrhovatel žil s matkou osvojované asi od jejích šesti let a vytvořil se mezi nimi vztah obdobný vztahu dítěte a rodiče. Navrhovatel vždy bral osvojenkyní jako vlastní, jezdili na společné dovolené, hradil její vzdělání a podporoval ji i její rodinu. Vytvořilo se mezi nimi silné citové pouto, žili spolu jako rodina. Biologický otec se s osvojenkyní stýkal 1 x za 14 dní na víkend, postupně se četnost návštěv snižovala, nyní jsou pouze v ojedinělém kontaktu. Osvojenkyně není sezdána se svým partnerem, se kterým vychovává dceru , jméno FO, , nar. , datum, .Osvojenkyně se svým osvojením vyslovila souhlas, stejně tak manželka osvojitele (matka osvojence).Mezi účastníky je nesporná skutečnost, že navrhovatel je manželem , jméno FO, . Z rodného listu , jméno FO, soud zjistil, že je dcerou , Jméno osvojence, a , jméno FO, . Z výslechu svědka , jméno FO, , nar. , datum, , biologického otce osvojenkyní, soud zjistil, že nemá žádné odůvodněné zájmy, které by vylučovaly její osvojení.Po právní stránce soud věc posoudil podle § 794 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se osvojením rozumí přijetí cizí osoby za vlastní.Podle § 803 před středníkem o. z. mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než šestnáct let. Podle § 846 o. z. zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.Podle § 847 odst. 1 o. z. zletilého lze osvojit, jestliže a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a 839 o. z., obdobně.Podle ustanovení § 851 odst. 2 o.z. trvá-li manželství osvojovaného, může být osvojen jen se souhlasem svého manžela. Nemůže-li manžel dát souhlas proto, že není plně svéprávný, nebo je-li opatření jeho souhlasu spojeno s těžko překonatelnou překážkou, soud zvlášť posoudí, zda osvojení není v rozporu s oprávněnými zájmy tohoto manžela, popřípadě dalších členů rodiny.Osvojení v této věci soud posoudil podle ust. § 847 odst. 1 písm. c) a d) o. z., neboť navrhovatel pečoval o dceru své manželky jako o vlastní, již v době její nezletilosti, spolu s ní a s manželkou osvojitele žili všichni ve společné domácnosti od roku 1997, což bylo v řízení zjištěno z nesporných tvrzení účastníků. Rovněž podmínka přiměřeného věkového rozdílu v § 803 o. z. byla v daném případě naplněna, mezi navrhovatelem a osvojovaným je věkový rozdíl 22 let. Osvojení osvojované navrhovatelem není v rozporu s dobrými mravy, protože se jedná o oficiální stvrzení vztahu mezi osvojovanou a navrhovatelem, kteří se navzájem považují za dceru a otce. S osvojením souhlasí i ostatní dotčení členové rodiny a biologický otec. V řízení tak nebyly shledány žádné skutečnosti, které by osvojení v daném případě bránily. Navrhované osvojení není proti osvojení nevznesl žádné námitky. S ohledem na shora uvedené soud návrhu navrhovatele vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.O nákladech řízení soud rozhodl podle § 1 odst. 2 a 3 z. ř. s., ve spojení s § 142 o.s.ř., žádný z účastníků náhradu nákladů řízení nepožadoval. (výrok II.)