7 C 152/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burachovičovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobkyně, žalobce, žalovaného a žalované b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně, žalobce, žalovaného a žalované oba zastoupeni advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalobkyně, žalobce, žalovaného a žalované 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalobkyně, žalobce, žalovaného a žalované oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o: nahrazení prohlášení vůle žalovaných soudem <b>I. Žaloba na prohlášení projevu vůle žalovaných spočívající v souhlasu se stavebními úpravami bytu a půdní vestavbou do půdního prostoru nad bytovou jednotkou [číslo] ve vlastnictví žalobců, nacházející se v budově [adresa] v k. ú. [obec], se zamítá.</b> <b>II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení, k rukám jejich právního zástupce, ve výši 25 417,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> Žalobci se u zdejšího soudu domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud nahradil projev vůle žalovaných, spočívající v souhlasu se stavebními úpravami bytové jednotky [číslo] půdní vestavbou do půdního prostoru domu [adresa], který se nachází v katastrálním území Sokolov tak, jak byly vyznačeny projektantem [jméno] [příjmení] na situačním výkrese. Svůj návrh odůvodnili tím, že žalobci a žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba – budova [adresa] (bytový dům) v katastrálním území a obci [obec]. Podíly obou manželů na pozemku jsou stejné, tedy žalobcům i žalovaným připadá do jejich společného jmění manželů ½. Dohodu spoluvlastníků o zrušení a vzájemném vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci byly v budově vymezeny bytové jednotky a určeny společné části domu. Nedílnou součástí dohody z [datum] pak jsou schémata všech podlaží domu, určující polohu čtyř bytových jendotek a společných částí domu, spolu s údaji o podlahových plochách bytových jednotek. Již v době vymezení jednotek měli žalobci v úmyslu realizovat v bytové jednotce [číslo] spojení s půdním prostorem nad jednotkou, a to vnitřním schodištěm stejně tak, jako to mají žalovaní nad jednotkou [číslo]. Pro realizaci záměru žalobců, tj. vybudování mezonetového bytu je dle stavebního zákona nutný souhlas spoluvlastníků pozemku par. [číslo] tzn. žalovaných. Účastníci před realizací svého záměru mnohokrát jednali, přičemž se ukázalo, že žalovaní vybudovali při stavbě svého mezonetového bytu stěnu, rozdělující půdní prostor mimo středovou osu domu na úkor žalobců. Tento problém dodnes trvá. Žalobci pověřili vypracováním realizačního plánu pro spojení jejich bytové jednotky s půdním prostorem projektanta Pavla Vereše, který žalované požádal o souhlas spoluvlastníka pozemku podle § 184 a) odst. 1, Stavebního zákona, přičemž je dál informoval, že po udělení souhlasu bude vyhotovena vlastní dokumentace stavby, která bude předložena pro účely stavebního povolení. Propojení bytové jednotky [číslo] s půdou bude provedeno novým schodištěm uvnitř bytové jednotky, stejně tak, jako mají toto propojení realizováni žalovaní. Žalovaní s realizací záměru žalobců nesouhlasí a souhlas s půdní vestavbou žalobcům neudělili. Na den [datum] bylo svoláno jednání vlastníků jednotek v domě [adresa] za jediným účelem a to získání souhlasu spoluvlastníků se záměrem žalobců. Na schůzce však žalovaní souhlas s vestavbou neudělili a k dohodě mezi účastníky nedošlo. Z toho žalobci dovozují naléhavý právní zájem na prohlášení vůle žalovaných soudem. Žalovaní k žalobě uvedli, že s ní v žádném případě nesouhlasí. Svůj postoj odůvodnili tím, že sice nerozporují uzavření dohody spoluvlastníků ze dne [datum], na základě které došlo ke zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a vymezení čtyř bytových jednotek v budově, avšak z prohlášení vlastníků nikde nevyplývá záměr žalobců propojit bytovou jednotku [číslo] s půdním prostorem. Z dohody nevyplývá ani žádný závazek žalovaných, že by v budoucnu museli žalobcům udělit souhlas se stavebními úpravami, kterými bude zasahováno do společných částí nemovitosti. Dále nesouhlasili s tvrzením žalobců, že by provedli na půdě stavební úpravy na úkor žalobců, tak jak je tvrzeno v žalobě. Souhlas s vestavbou nebyl žalovanými udělen z toho důvodu, že již průběhu roku 2019 prováděli žalobci v bytové jednotce stavební práce (vybourání nenosné příčky, odstranění keramické dlažby, včetně betonové mazaniny a nahrazení novou podlahou, instalace podlahového topení). V důsledku této činnosti se v bytové jednotce žalovaných [číslo] objevili trhliny na stropě, trhliny v omítce stropu a vyboulení omítky. V druhé polovině června 2019 pak následně došlo k odpadnutí části omítky z podhledu stropu v ploše asi 80x100 cm. Tato skutečnost byla zhodnocena inženýrem pro statiku a dynamiku staveb Ing. Vladimírem Tomisem, který vyslovil závěr, že v bytové jednotce žalobců byly stavební práce prováděny pomocí bouracího kladiva, po dobu dvou týdnu nebyla stavební suť z bytu vyvážena, a tudíž docházelo k hromadění vybourané sutě na stropní konstrukci. Vlivem dynamických rázů pak došlo k popraskání stropních vložek, což způsobilo odpadnutí omítky v jednotce žalovaných. Dne [datum] pak došlo k dalšímu pádu omítky v další místnosti bytové jednotky žalovaných. S ohledem na to, museli žalovaní vynaložit značné finanční prostředky na likvidaci vzniklé škody, kdy náhrady těchto částek jsou předmětem jiného soudního řízení vedeného u zdejšího soudu. S ohledem na uvedené skutkové okolnosti mají proto žalovaní důvodné obavy, že pokud by udělili žalobcům souhlas s uvedenými stavebními úpravami, byly by tyto prováděny stejně neodborně, jak se tomu dělo v minulosti a v návaznosti na to, budou vznikat žalovaným další újmy na jejich bytové jednotce. Dále žalovaní namítali, že situační výkres není podkladem, ze kterého by bylo možné seznat, co vše a jakým způsobem, v jakém rozsahu budou žalobci ve své bytové jednotce provádět. Ohledně tvrzené schůzky ze dne [datum] žalovaní uvedli, že proběhla, a na obsah jednání bylo reagováno písemným sdělením, ve kterém byly důvody neudělení souhlasu sděleny. Zápis z jednání pak neodpovídá skutečnému průběhu jednání. Žalovaní dále uvedli, že mají za to, že souhlas se stavebními úpravami nelze udělit na základě situačního výkresu, aniž je známa projektová dokumentace, podle které by měly být stavební úpravy prováděny. V reakci na vyjádření žalovaných pak žalobci ještě svá tvrzení doplnili v tom směru, že žalobci a žalovaní byli spoluvlastníky pozemku a budovy nejméně od roku 2013, kdy však mezi účastníky opakovaně docházelo ke konfliktům a v důsledku toho, byli následně v budově vymezeny bytové jednotky. Žalobci chtěli od počátku realizovat dohodnuté řešení propojení bytové jednotky [číslo] s půdou shodně, jako mají žalovaní propojenou bytovou jednotku [číslo]. Při realizaci záměru žalobců bylo v roce 2018 zjištěno, že žalovaní v době, kdy prováděli spojení bytu s půdním prostorem vnitřním schodištěm, zbourali a postavili novou příčku v půdním prostoru a to mimo nosnou zeď a rozšířili si tak jednotku na úkor druhé poloviny půdního prostoru, to vše v rozporu se stavebním povolením a kolaudačním rozhodnutím. Žalobci tak byli na základě této skutečnosti donuceni upravit svůj projekt a uvažovat s umístěním schodiště v jiným místech spodní části bytu. Po opakovaných pokusem o dosažení dohody, navrhli žalobci žalovaným, že vybudují schodiště vnitřkem své bytové jednotky, obdobně jako mají svou bytovou jednotku s půdou žalovaní a nepožadovali zbourání zdi nesprávně postavené. Navrhli respektovat stávající stav půdního prostoru žalovaných a projektovou dokumentaci přizpůsobit stávající konstrukci zdiva s ponecháním společných částí půdního prostoru jako je v prohlášení a to pod jedinou podmínkou, kterou by byl souhlas žalovaných v souladu s ust. § 184 a) Stavebního zákona, který by žalovaní vyjádřili podpisem na situačním výkrese stavby na zahájení stavebního řízení. Dále žalovaní poukázali na skutečnost, že v prohlášení vlastníků se v článku 5 vymezení jednotek uvádí, že jednotka [číslo] přísluší žalobcům a její součástí je půda ve 2. a 3. nadzemním podlaží a půdní prostor nad tímto bytem o celkové ploše 126,5 m2, zcela shodně je vymezení uvedeno i u bytové jednotky [číslo] u obou jednotek je shodná výměra bytu 126,5 m2, součástí výměry jednotek je i půdní prostor. Mezi účastníky nebylo nikdy v minulosti sporné, že by žalobci nemohli půdní prostor nad bytovou jednotkou [číslo] užívat jako součást tohoto bytu, proto je i nutno při posouzení úmyslu stran vycházet z toho, že vůle účastníků smlouvy byla při uzavírání dohody a vymezování jednotek taková, že bytové jednotky žalobců i žalovaných budou shodné. K zjištění skutkovému stavu věci provedl soud řadu listinných důkazů předložených účastníky, které hodnotil samostatně i ve vzájemné souvislosti: Z dohody spoluvlastníků o zrušení a vzájemném vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovité věci a prohlášení vlastníků o rozdělení práv k nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám bylo zjištěno, že touto dohodou zrušili účastníci v souladu s § 1141 občanského zákoníku své spoluvlastnictví k budově [adresa], stojící na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Sokolov. Zároveň byly v budově vymezeny čtyři bytové jednotky, společné části domu a bylo dohodnuto vlastnictví jednotlivých jednotek, kdy do vlastnictví žalobců připadly jednotky [číslo] do vlastnictví žalovaných jednotky [číslo]. Ze připojeného schématu jednotlivých podlaží domu vyplývá, že dům má 2 nadzemní podlaží, a nad tím ještě půdní prostor. Ze zápisu z jednání vlastníků jednotek ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] v [číslo] hod se v kanceláři právní zástupkyně žalobců konalo jednání vlastníků jednotek, kdy byla řešena otázka souhlasu žalovaných s půdní vestavbou realizovanou nad bytovou jednotkou [číslo]. Žalovaní s výstavbou nesouhlasili. Zápis není podepsán žalovanými. Pozvánka na předmětnou schůzku obsahuje jako přílohu katastrální situační výkres Pavla Vereše z 10/ 2018. Z jeho sdělení pak bylo zjištěno, že Stavební úřad v [obec] požaduje k žádosti o stavební povolení doložení souhlasu vlastníka pozemku, na kterém se staví. Souhlas má být vyhotoven na situačním výkresu stavby podle § 184a odst. 1,2 Stavebního zákona. Z prohlášení o stavebních úpravách projektanta Ing. Jana Musila, které bylo vyžádáno žalobci, vyplývá, jakým způsobem by stavební úpravy v bytové jednotce měly být provedeny. Ze statického posudku Ing. Vladimíra Tomise soud zjistil, že v bytě žalovaných se v souvislosti se stavebními úpravami v bytové jednotce žalovaných objevili trhliny v omítce, odpadl kus omítky. Bylo konstatování, že stavebník prováděl práce neodborně. Z dopisů právního zástupce žalovaných z [datum], [datum] vyplývá, že mezi účastníky byly vedeny spory týkající se jednak stavebních prací realizovaných v bytě žalobců, a jednak ohledně výměry užívaných ploch účastníků v půdním prostoru. Z předložených dokladů o nákupu stavebního materiálu soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení daného skutkového stavu, když z nich nevyplývá žádný údaj o jejich kupujícím. Cenové nabídky na opravu stropu od Jiřího Vlacha vyplývá, jaká by byla cena prací za 16m2. Z dopisu žalovaného adresovaného právnímu zástupci žalobců bylo zjištěno, že žalovaní odmítají udělit žalobcům souhlas se stavebními pracemi, kterými je zasahováno do společných částí domu. Zpráva o provedení kontroly spalinové cesty ze dne [datum] byla předložena za účelem prokázání dlouhodobě napjatých sousedských vztahů mezi účastníky. Ze zaměření zdiva v půdních prostorách ze dne [datum] provedeného geodetickou kanceláří vyplývá, že příčná zeď v půdních prostorách, oddělující část ve vlastnictví žalobců od části ve vlastnictví žalovaných, je o 47, resp. 52 cm mimo osu. Z dopisu právní zástupkyně žalobců ze dne [datum] vyplývá, že byl učiněn pokus o společnou schůzku účastníků již na den [datum]. Ze statického posouzení stavebních úprav a zásahu do nosných konstrukcí v jednotce [číslo] vyplývá, že znalec Ing. Pouzar jej provedl k objednávce stavebního úřadu v [obec]. Znalec na základě místního šetření konstatuje aktuální stav stavebních prací v bytové jednotce [číslo] jednotce [číslo]. Konstatuje, že ke dni prohlídky nedošlo v bytě [číslo] k zásahu do stropní konstrukce. Znalec se zabývá především otázkou příčinné souvislosti mezi stavebními pracemi v bytové jednotce [číslo] odpadnutím omítek v bytové jednotce [číslo]. Soud neprovedl žalobci navrhovaný důkaz výslechem znalce Ing. Pouzara a spisem vedeným u Městského úřadu v Sokolově, neboť jak znalec, tak i Stavební úřad [obec] řešili především otázku rozsahu a způsobu prováděných stavebních prací. Soud rovněž zamítl důkazní návrh žalovaných na účastnický výslech žalovaného, výslech svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], kteří se měli vyjádřit k vzniku škod v důsledku stavebních prací a spisem Policie ČR a spisem Městského úřadu – stavebního úřadu, neboť tyto návrhu s ohledem na právní posouzení věci považoval za nadbytečné. Z provedeného dokazování a z nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobci a žalovaní, původně spoluvlastníci pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba – budova [adresa] (bytový dům) v katastrálním území a obci [obec], vymezili v budově 4 bytové jednotky a upravili si svá práva a povinnosti vyplývající ze spoluvlastnictví společných částí domu, a to dohodou spoluvlastníků o zrušení a vzájemném vypořádání podílového spoluvlastnictví i nemovité věci a prohlášení vlastníků o rozdělení práv k nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám ze dne [datum]. V budově nevzniklo společenství vlastníků jednotek. Součástí dohody je i půdorys jednotlivých bytových jednotek, ze kterého je patrné jejich umístění v domě. Bytové jednotky [číslo] včetně půdních prostor, jsou shodné. Z dohody nevyplývá žádný závazek žalovaných, ani záměr žalobců s vybudováním mezonetového bytu, spojením bytové jednotky [číslo] s půdním prostorem. Soud má za prokázané, že žalobci ke stavebním úpravám a propojení bytu [číslo] s půdním prostorem, potřebují dle § 184a Stavebního zákona pro účely stavebního řízení souhlas žalovaných. Tento souhlas však žalovaní žalobcům neudělili z obavy o možný vznik škod na jejich bytové jednotce a dále s odůvodněním, že žalobci jim nepředložili žádnou projektovou dokumentaci k plánovaným stavebním úpravám. Dále z provedených důkazů vyplývá, že mezi žalobci a žalovanými panují již řadu let napjaté sousedské vztahy. Dne [datum] v [číslo] hod se v kanceláři právní zástupkyně žalobců konalo jednání vlastníků jednotek, kdy byla řešena otázka souhlasu žalovaných s půdní vestavbou realizovanou nad bytovou jednotkou [číslo]. Žalovaní s výstavbou nesouhlasili. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 161 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, pravomocné rozsudky ukládající prohlášení vůle nahrazují toto prohlášení. Podle § 1191 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), pro rozhodování v záležitostech správy domu a pozemku se použijí obdobně ustanovení tohoto zákona o shromáždění. Vlastníky jednotek svolává správce. K přijetí rozhodnutí se vyžaduje souhlas většiny hlasů všech vlastníků jednotek a souhlas většiny všech vlastníků jednotek, ledaže prohlášení nebo stanovy vyžadují počet vyšší; ustanovení § 1209 není dotčeno. Podle § 1208 o.z., do působnosti shromáždění patří rozhodování o opravě nebo údržbě společné části anebo stavební úpravě společné části, která nevyžaduje změnu prohlášení, převyšují-li náklady částku stanovenou prováděcím právním předpisem; to neplatí, pokud stanovy určí něco jiného, Podle § 1209 o.z., je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká. Nejprve se soud zabýval žalobou, ve znění petitu tak, jak byla podána, tedy žalobou na nahrazení projevu vůle žalovaných. Je třeba zdůraznit, že § 161 odst. 3 nepředstavuje nějakou univerzální klauzuli, která by bez dalšího zmocňovala žalobce žádat po žalovaném libovolné prohlášení vůle. Jde (jen) o procesní ustanovení, které se týká vykonatelnosti. Povinnost učinit prohlášení vůle proto musí pro žalovaného vyplývat ze zákona, ze smlouvy nebo z porušení povinnosti. Žalobu na nahrazení prohlášení vůle lze chápat jako procesní vyjádření vůle jedné ze stran smlouvy, dosáhnout uzavření realizační smlouvy, jíž musí předcházet zcela konkrétně a shodně projevená vůle dvou nebo více stran písemné smlouvy o smlouvě budoucí, kterou však jedna nebo více smluvních stran odmítá, v budoucnu v dohodnuté době, tedy následně, naplnit. Z uvedeného pak vyplývá, že soud k již dříve, budoucími smluvními stranami dohodnutému obsahu smlouvy, tedy k obsahově jednoznačně projevené vůli, výrokem rozsudku„ pouze“ nahradí chybějící akceptaci, tedy na písemném vyjádření realizační smlouvy onen chybějící projev vůle odpírající strany. Žádnou obsahově novou tj. dříve neprojevenou vůli odpírající smluvní stany soud nevytváří, tedy nekonstituuje. Soud je toho názoru, že žalobci neprokázali existenci předchozí dohody stran, o povinnosti žalovaných udělit žalobcům souhlas se stavebními úpravami. Tento závazek pak nevyplývá ani ze zákona, ani z porušení povinností žalobců. I kdyby žalovaní vystavěli dělící příčku v půdním prostoru mimo osu, tedy v rozporu s dohodou spoluvlastníků, nelze z takového porušení povinností dovozovat jejich závazek k souhlasu se stavebními úpravami v bytové jednotce žalobců. V průběhu jednání poučil soud žalobce dle § 118a odst. 2 o.s.ř., že žalobu by bylo možné s ohledem na tvrzený skutkový stav považovat rovněž za žalobu dle shora citovaného ustanovení, podle kterého může přehlasovaný vlastník jednotky požádat soud ve věcech týkajících se správy domu a pozemku, aby o věci rozhodl. Zároveň soud žalobce poučil o nutnosti doplnění skutkových tvrzení v tomto směru. Žalobci však tvrzení týkající se existence přijatého rozhodnutí shromážděním, respektive vlastníky jednotek nedoplnili, proto ani s ohledem na toto právní posouzení nemohou být se svou žalobou úspěšní. Pro ilustraci lze citovat rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 Cdo 1564/2019, kde bylo vysloveno, že:„ nedání souhlasu (se stavebními úpravami) jistě může mít vliv na vlastnictví žalobkyně, nicméně nelze je považovat za neoprávněné; není tu norma, která by žalovaným ukládala takové prohlášení. Výklad, podle kterého by odepření souhlasu s jednáním osoby, která žádá o souhlas s určitým způsobem výkonu vlastnického práva, založil neoprávněný zásah do vlastnického práva ve smyslu § 1042 ObčZ, aniž by k takovému souhlasu existovala právní povinnost, je tak zjevně nepřijatelný a je v rozporu s judikaturou NS.“ O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 417,80 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 1 409,52 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 469,44 Kč za 47 ujetých km v částce 269,44 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 470,64 Kč za 47 ujetých km v částce 270,64 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 469,44 Kč za 47 ujetých km v částce 269,44 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 009,52 Kč ve výši 4 412 Kč.