7 C 173/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burachovičovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 9 699,83 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)

2. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 9 699,83 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], došlo dne [datum] prostřednictvím komunikace na dálku k uzavření Smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč (dále také jen„ úvěr“), a to bezhotovostním převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě. V rámci Smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit za poskytnutí úvěru poplatek ve výši 15 845,36 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši 1 645,92 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po 3 541 Kč, poslední splátka měla být splatná ke dni 15.05.2020. Žalovaný za celou dobu splácení uhradil na dluh částku 28 401,63 Kč, splatnost celého úvěru nastala ke dni splatnosti poslední splátky, tj. ke dni 15.05.2020. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dne 27.10.2021. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. Žalobkyně požaduje v tomto řízení: -) 8 673,14 Kč – dlužná jistina úvěru -) 5 123,39 Kč – dlužný poplatek za poskytnutí úvěru -) 413,42 Kč – dlužný smluvní úrok -) 1 026,69 Kč – smluvní pokuta -) 242,41 Kč – kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení -) 450 Kč účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky náklady na vymožení pohledávky -) 1026,69 Kč – smluvní pokuta – ve výši 0,1% denně z částky 13 796,53 Kč za období od 16.05.2020 do 29.07.2020. Podání žaloby předcházelo zaslání předžalobní upomínky žalovanému.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní došel soud k následujícím skutkovým zjištěním: Dne [datum] uzavřela předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], a.s., [IČO] a žalovaný Smlouvu o úvěru č. [anonymizováno]. Žalobkyně dále doložila Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, v rámci kterého byly žalovanému poskytnuty informace o úvěru a jeho poskytovateli. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, jak vyplývá z potvrzení o platbě vystaveném [příjmení] [příjmení]. Za poskytnutí úvěru se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně úrok ve výši 12 % ročně a dále se zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně cenu za poskytnutí úvěru ve výši 15 845,36 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 42 491,28 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroků a poplatků za služby spojené s úvěrem, se žalovaný zavázal uhradit v 12 měsíčních splátkách po 3 541 Kč. Ze Smlouvy soud zjistil, že při splatnosti úvěru v 14 splátkách činí roční procentní sazba spotřebitelského úvěru 192,38%, zápůjční úroková sazba činí 12% ročně. Pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], tuto smlouvu předložila žalobkyně i včetně přílohy tvořící seznam postupovaných pohledávek a potvrzení o úhradě kupní ceny za postoupené pohledávky. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno postupníkem i postupitelem. Žalobkyně dále předložila výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, poté byla věc předána k soudnímu vymáhání právnímu zástupci žalobkyně, o čemž byl žalovaný přípisem ze dne 10.11.2021 informován. Předžalobní výzva ze dne 3.02.2022 a byla žalovanému zaslána prokazatelně dne 7.02.2022.

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o.z.“)„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok.“, a dále podle § 1810 a násl. o.z. – Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 1.12.2016. Soud je toho názoru, že Smlouva předložená žalobkyní směřovala právě k založení závazku ze smlouvy o úvěru dle občanského zákoníku, resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud ovšem dospěl k závěru, že k založení vztahu z výše uvedené Smlouvy mezi účastníky nedošlo, neboť Smlouva je neplatná podle § 580 a § 588 o.z., a to pro její zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaného finančního protiplnění za poskytnutí úvěru. Poplatky spojené s poskytnutím úvěru a jeho splácením navyšují celkovou cenu, kterou je žalovaný kromě úroků povinen zaplatit žalobkyni (či její předchůdkyni) za poskytnutí úvěru, přestože požadovaný úrok se sám o sobě může v průměru všech 14 měsíčních splátek jevit jako přiměřený. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud je přitom dle § 588 o.z. povinen přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

6. Posuzovanou Smlouvou se žalovaný zavázal k placení souhrnného poplatku ve výši 15 845,36 Kč. Ujednání o souhrnném poplatku, které soud považuje za cenu za poskytnutí úvěru, je svou výší zjevně nepřiměřené. Poplatky za poskytnutí úvěru navyšují celkovou cenu, kterou je žalovaný povinen nad rámec úroků zaplatit žalobkyni (či její předchůdkyni). I když požadovaný úrok ve výši 1 645,92 Kč (dle Smlouvy 12% ročně) sám o sobě zjevně nepřekračuje přiměřenou úrokovou sazbu vyplývající z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, předchůdkyně žalobkyně celkovou cenu spotřebitelského úvěru rozložila do dalších poplatků. Celkový souhrnný poplatek činí 85,9 % z jistiny spotřebitelského úvěru při splatnosti úvěru do 12 měsíců, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí dle této smlouvy 192,38 %. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností od jednoho roku do pěti let se v období měsíce května 2019 pohybovala na úrovni 8,08 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve Smlouvě rozhodně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření Smlouvy. Z těchto ukazatelů je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně při sjednávání podmínek Smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy a Smlouvu je tedy třeba považovat za neplatné právní ujednání dle § 580 o.z. a 588 o.z. Jednotlivá ujednání Smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytla, tedy neplatná je celá Smlouva.

7. Nad rámec uvedeného ještě soud dodává, že Smlouvy o úvěru by neobstála ani ve světle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně neprokázala, že by zjišťovala faktickou výši příjmů a výdajů žalovaného a s ohledem na svou nepřítomnost u ústního jednání se připravilo o možnost, být poučena o povinnosti doplnit tvrzení ohledně těchto skutečností. Proto by bylo možno posoudit uvedenou smlouvu jako neplatnou i z tohoto hlediska s ohledem na § 87 Zákona.

8. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému bez existence platné Smlouvy je třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2991 odst. 2 o. z.:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 první věta o. z.:„ Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ 9. V daném případě se žalovanému dostalo plnění v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinen poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle shora uvedeného § 451 občanského zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uhradil žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy celkem částku 28 401,63 Kč, čímž přeplatil vypůjčenou částku 25 000 Kč, soud žalobu zamítl v celém rozsahu.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl se svou žalobou úspěšný a žalovanému žádné prokazatelné náklady nevznikly.