7 C 223/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burachovičovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 13 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 128 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 128 Kč od 1. 5. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu náklad řízení ve výši 910,71 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně uvedla v žalobě, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě mu poskytl původní věřitel peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 22 048 Kč (půjčka ve výši 13 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 9 048 Kč). Půjčka měla být splácena v hotovosti v 53 pravidelných týdenních splátkách po 416 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 40 týdnů od data podpisu, tj. 10.12.2008. Žalovaný uhradil na dluh celkem částku 3 872 Kč. V souladu s ustanovením čl. 5 Smlouvy bylo plnění žalovaného alokováno nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno], došlo s účinností ke dni 1.07.2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25.06.2015. Následně byla pohledávka postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Žalovaný byl o změně informován přípisem ze dne 11.09.2018. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh nic. Poslední upomínku žalobkyně odeslala žalovanému dne 26.04.2023. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a obě strany sporu projevily souhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (§ 115a o. s. ř.). Žalobkyně do spisu založila Smlouvu o půjčce [číslo] Smluvní podmínky, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání a předžalobní výzvu, tedy listiny, z nichž vychází skutkové tvrzení. Z uzavřené smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku v částce 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v 53 pravidelných týdenních splátkách po 416 Kč celkem částku 22 048 Kč. Soud se musel nejprve zabývat posouzením platnosti takto uzavřené smlouvy. Postupoval podle již neúčinné právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb. (občanského zákoníku) s přihlédnutím k datu uzavření smlouvy. Předložená smlouva o půjčce svými znaky odkazuje na ustanovení § 657 občanského zákoníku v tehdejším znění. Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 téhož právního předpisu lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Soud dospěl k závěru, že mezi smluvními stranami závazek ze smlouvy o půjčce podle citovaných zákonných ustanovení nevznikl. Nedošlo mezi nimi tudíž ani k poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný měl podle smlouvy za poskytnutí částky 13 000 Kč zaplatit tzv. souhrnný poplatek ve výši 9 048 Kč. Soud konstatuje, že toto ujednání považuje za nemravné, když výše poplatku (ve skutečnosti se jedná cenu zapůjčených peněz, tedy o skrytý úrok) převyšuje polovinu zapůjčených finančních prostředků. Soud souhrnný poplatek hodnotí jako úrok v přepočtu na období jednoho roku ve výši 68 %. Proto dovodil, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je v rozporu s dobrými mravy a je podle ustanovení § 39 občanského zákoníku v tehdejším znění neplatné. Ujednání o úrocích představuje neoddělitelnou část smlouvy o půjčce, když nelze pochybovat, že by předchůdkyně žalobkyně, podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, bez takového ujednání žádné peníze žalované neposkytla. Toto ujednání nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, což plyne i z její povahy smlouvy adhezního typu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy jako celku představovalo plnění žalovanému plnění z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Podle ustanovení § 451 tehdejšího občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uhradil žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy celkem částku 3 872 Kč, soud přiznal žalobkyni pouze právo na vrácení zůstatku jistiny ve výši 9 128 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 3 872 Kč (13 000- 9 872 = 9 128) a úroku z prodlení, který představuje sjednaný poplatek ve výši 9 048 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 563 o. z. ve znění platném a účinném ke dni poskytnutí bezdůvodného obohacení, podle něhož není - li doba plnění dohodnuta, stanovena právním předpisem, nebo určená v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. V tomto případě byl žalovaný vyzván k plnění předžalobní upomínkou ze dne 26.04.2023. Je možno předpokládat, že se žalovanému tato písemnost dostala do dispozice 3. následující den, to je 29.04.2023, tudíž následující den nastala splatnost a od dalšího dne je žalovaný v prodlení. Podle ustanovení § 517 odst. 1 téhož o. z., má žalobkyně právo na úrok z prodlení. Jeho výši pak stanovila vláda svým nařízením č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná z větší části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 910,71 Kč, přičemž tato částka představuje 40,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70,22 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 29,78 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.