7 C 244/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burachovičovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 17 637 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 7 360 Kč od 8.06.2024 do zaplacení a dále částku 3 288 Kč z úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 288 Kč od 8.06.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 10 573 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o půjčce uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba, IČO: IČO, sídlem adresa a žalovanou. Dále se domáhala zaplacení částky 7 100 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o půjčce uzavřené dne datum mezi týmiž účastníky. Pohledávky za žalovaným byly na žalobkyni postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a společností právnická osoba dne datum. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud provedl důkaz Smlouvou o půjčce ze dne datum a ze dne datum, Smluvními podmínkami, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29.09.2023 a předžalobní výzvou, a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dne datum byla mezi společností právnická osoba, IČO: IČO, sídlem adresa (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena Smlouva o půjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se ji zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 3 177 Kč ve formě 60 týdenních splátek po 220 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, poslední splátku uhradil dne 22.06.2012 a právnímu předchůdci žalobkyně tak celkem uhradil částku 2 640 Kč, Dne datum byla mezi společností právnická osoba, IČO: IČO, sídlem adresa (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena Smlouva o půjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 12 000 Kč a žalovaný se ji zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 3 812 Kč ve formě 60 týdenních splátek po 264 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, poslední splátku uhradil dne 24.07.2012 a právnímu předchůdci žalobkyně tak celkem uhradil částku 8 712 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.09.2023 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byla vyzván k úhradě dlužné částky, avšak bezúspěšně. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 657 obč. zákoníku účinného do 31.12.2013, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 téhož předpisu, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. účinného do 31.12.2013, lze při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle § 3 odst. 1 obč. zákoníku účinného do 31.12.2013, dle kterého výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 451 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Soud dospěl k závěru, že obě smlouvy o půjčce jsou neplatné. To dovozuje soud z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz společnosti právnická osoba zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka 3 177 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny půjčky 10 000 Kč navíc zaplatit a částka 3 812 Kč kterou měl zaplatit spolu s jistinou ve výši 12 000 Kč, byť je označená jako souhrnný poplatek, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky podle ust. § 658 odst. 1 obč. zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky. Společnost právnická osoba byla, a je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých půjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označována ve formulářových smlouvách jako souhrnný poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Výše úroků však byla v daném případě sjednaná nemravně, tj. v rozporu s ust. § 3 odst. 1 obč. zákoníku účinného do 31.12.2013. Zmíněnou nemravnost soud dovozuje z výše sjednaných úroků, která byla s přihlédnutím ke sjednanému způsobu splácení více než 60 % ročně. Podle § 10 odst. 1, odst. 2 zákona č. 145/2010 Sb. mají být zohledněny všechny náklady na úvěr, s výjimkou nákladů v návaznosti na zřízení fakultativního (běžného či úvěrového) účtu. Poplatek za hotovostní inkaso měl být součástí výpočtu nákladů na úvěr, a proto RPSN ve skutečnosti činí přes 60 % (dle http://kalkulacky.idnes.cz/cr_spotrebitelsky-uver-rpsn.php ). Tato skutečnost nemusí totiž mít důsledky jen pro posouzení důsledků dle § 8 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013, ale též pro posouzení vyváženost smluvních práv a povinností a pro závěr o případné zjevné nespravedlnosti sjednaného závazku. V daném případě je totiž výše RPSN shodná s výší úrokové sazby, neboť v uvedené smlouvě žalovaná kromě zmíněného souhrnného poplatku, resp. úroku, nic jiného vedle jistiny společnosti právnická osoba splatit neměla. Pro zjednodušení odůvodnění tohoto závěru soud odkazuje na rozhodnutí NS sp. zn. 21Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen zmíněný právní názor stran rozporu určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 obč. zák. v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z uvedeného rozhodnutí NS lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o půjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvě vyjádřený úrok, resp. roční procentní sazba nákladů několikanásobně převyšuje roční úrokovou míru, je ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny vyjádřených roční průměrnou sazbou nákladů v rozporu s dobrými mravy, a podle ust. § 39 obč. zákoníku. účinného do 31.12.2013 neplatné. V daném případě se žalovanému dostalo plnění v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinen poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle shora uvedeného § 451 občanského zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uhradil žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy celkem částku 2 640 Kč na úhradu závazků ze Smlouvy z 30.05.2012 a částku 8 712 na úhradu závazků ze Smlouvy z 26.02.2012 soud přiznal žalobkyni pouze právo na vrácení zůstatku jistiny ve výši 7 360 Kč (10 000 –2 640 = 7 360 ) a částky 3288 Kč ( 12 000-8 712 = 3288). Žalobkyně odeslala žalovanému dne 3.06.2024 výzvu k úhradě dluhu, dne 6.06.2024 byla výzva žalovanému doručena podle § 573 o.z., dne 7.06.2024 měl žalovaný plnit a od 8.06.2024 je v prodlení podle § 1 958 o.z. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.