7 C 266/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burachovičovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Ing. Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/1 zastoupený obecnou zmocněnkyní Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 1/0 o zvýšení výživného zletilého dítěte

I. Žaloba na zvýšení výživného se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se po žalovaném, svém otci, domáhala, aby jí s účinností od 1. září 2023 přispíval na výživu zvýšeným výživným ve výši 5 000 Kč měsíčně s odůvodněním, že dne 18. května 2023 složila maturitní zkoušku a současně byla přijata ke studiu na Západočeské univerzitě v Plzni. Naposledy bylo o výživném rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Plzeň- město ze dne 10.06.2010, sp. zn. 15 Nc 74/2010, kdy výživné bylo stanoveno ve výši 3 500 Kč. Od tohoto rozhodnutí uplynula značná doba, během které se podsdtatně zvýšily oprávněné potřeby žalobkyně, které představují zejména náklady na studium, dojíždění do školy, stravování a ošacení.Žalovaný byl po zahájení řízení hospitalizován na JIP v , Anonymizováno, nemocnici. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím obecné zmocněnkyně. S návrhem žalobkyně nesouhlasil, neboť jeho příjem činí toliko předčasný starobní důchod ve výši 17 372 Kč. Z důchodu je mu strhávána srážka ve výši 2 248 Kč na úhradu exekuce. Dále má výdaje spojené s bydlením a stravováním v souhru v částce 11 000 Kč, přičemž jeho náklady se v souvislosti se zhoršením jeho zdravotního stavu zvýšily ještě o platby za léky a pleny. Uvedl, že více hradit nemůže s ohledem na svůj zdravotní stav, který se poslední dobou zhoršil.Soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav: Žalovaný je starobní důchodce a pobírá důchod ve výši 17 372 Kč. Z této částky je mu na dluh na výživném exekučně strhávána částka 2 248 Kč. Žije sám, jeho zdravotní stav je špatný, v současné době je opakovaně hospitalizován v nemocnici. Ohledně osobních a majetkových poměrů žalobkyně soud zjistil, že od září 2023 nastoupila ke studiu na Západočeské universitě v Plzni, kam denně dojíždí. Bydlí ve společné domácnosti s matkou. Z rozsudku Okresního soudu Plzeň- město ze dne 10.06.2010, sp. zn. 15 Nc 74/2010 soud zjistil, že od posledního rozhodnutí o výživném uplynulo téměř 14 let. Výživné bylo stanoveno na částku 3 500 Kč měsíčně, přičemž v době rozhodování soudu navštěvovala mateřskou školku. Žalovaný dosahoval čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání ve výši 25 449 Kč. Matka žalobkyně byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání u Úřadu práce v Plzni.Zjištěný skutkový stav vyhodnotil soud podle uvedených právních norem:Podle ustanovení § 923 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. Toto ustanovení je v procesní rovině promítnuto do ustanovení § 163 o. s. ř., které umožňuje na návrh změnit rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek.Podle § 910 a násl. o. z. trvá vyživovací povinnost rodičů vůči dětem do té doby, pokud děti nejsou schopny se samy živit. Do této doby náleží i doba soustavné přípravy na budoucí povolání – tedy na budoucí výdělečnou činnost. Dítěti přitom zásadně nelze upírat, aby pro své budoucí pracovní uplatnění usilovalo o co nejvyšší vzdělání.Výše výživného má odpovídat schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům rodičů a současně odůvodněným potřebám oprávněného § 913 obč. z. Dítě má přitom právo podílet se na životní úrovni svých rodičů (§ 915 odst. 1 obč. z.).Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že ke změnám v poměrech došlo už samotným plynutím času a nástupem žalobkyně na vysokou školu, s čímž jsou spojeny zejména zvýšené náklady na dojíždění do Plzně. Pokud jde o odůvodněné potřeby žalobkyně, tak zde by soud zcela jistě souhlasil s navrhovanou částkou 5 000 Kč měsíčně, kterou považuje za přiměřenou. Tato výše je však značně redukována majetkovými poměry žalovaného. V mezidobí poklesl jeho příjem o více než 5 000 Kč, avšak došlo k nárůstu jeho nákladů, zejména na bydlení a stravování, což je odůvodněno obecným růstem cen energií a potravin. Dále se zvýšily náklady žalovaného v souvislosti s jeho špatným zdravotním stavem. Soud proto nemohl požadavku žalobkyně na zvýšení výživného, byť odůvodněnému, vyhovět. Proto soud žalobu na zvýšení výživného zamítl, když musel přihlédnout k zdravotnímu stavu žalovaného, který ovlivňuje nejen možnosti získávání příjmů, ale i vlastní životní náklady jako kupř. náklady vynakládané v souvislosti s jeho zdravotním stavem, které jsou nezbytné (léky, zdravotní pomůcky, atp.).O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy ale žalovanému žádné relevantní náklady nevznikly, proto soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.