7 C 268/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burachovičovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 24 262,16 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 14 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 31. 8. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Ohledně částky 9 362,16 Kč s příslušenstvím se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nájemní smlouvy ze dne [datum] ohledně bytu [číslo] umístěného v domě [adresa] v [obec]. Nájemní vztah skončil ke dni 1. 1.2021, a to uplynutím sjednané doby trvání nájemního vztahu. Žalovaný byl povinen platit za nájem a služby spotřebované v souvislosti s užíváním předmětného bytu částku 5 800 Kč měsíčně, splatnou vždy do 5. dne v měsíci, za který je nájemné hrazeno. Žalovaný neuhradil řádně sjednané platby za období od března do prosince 2020, kdy celková dlužná částka za uvedené období činí 14.900 Kč Dále žalovaný dluží částku 4 912,16 Kč z titulu nedoplatku z vyúčtování elektřiny za rok 2020 a částku 4 450 Kč z titulu nedoplatku z vyúčtování služeb spojených s užíváním bytové jednotky. Žalovaný, ačkoliv byl k úhradě dluhu upomínán, dosud nic nezaplatil, proto se dostal do prodlení a žalobce tak požaduje i příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud provedl k důkazu listiny založené žalobcem do spisu. Z informačního výpisu z Katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky [číslo] umístěné v domě [adresa] v [obec] Nájemní smlouvou ze dne [datum] přenechal žalobce byt do užívání žalovanému a to na dobu určitou do 1.01.2021. Žalovaný se zavázal v čl. 2 Smlouvy hradit žalobci nájemné a zálohy na služby poskytované v souvislosti s užíváním bytu, a to v částce 5 800 Kč měsíčně. Z předávacího protokolu k bytu ze dne 31.12.2020 vyplývá, že žalovaný si byl vědom svého dluhu na nájemném ve výši 14 900 Kč. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný za dobu trvání nájemního vztahu uhradil celkem částku 43 100 Kč na účet a 11 600 Kč v hotovosti. Z vyúčtování služeb za rok 2020 bylo zjištěno, že nedoplatek na službách dodávaných do bytu žalobce činí 4 450 Kč. Z vyúčtování elektřiny bylo zjištěno, že za období od 18.01.2020 do 25.01.2021 vznikl nedoplatek za dodávku elektřiny v částce 4 912,16 Kč. Zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu dopisem ze dne 24.05.2021. Z komunikace účastníků prostřednictvím internetové aplikace [anonymizováno] soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, jelikož nelze v komunikaci identifikovat ani žalobce, ani žalovaného. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že žalobce pronajal žalovanému bytovou jednotku [číslo] v domě [adresa] v [obec]. Mezi účastníky bylo sjednáno nájemné ve výši 5 800 Kč měsíčně, které zahrnovalo zároveň i platby na zálohy na poskytované služby. Žalovaný sjednané platby řádně nehradil a žalobci za období roku 2020 dluží částku 14 900 Kč. Dluh v této výši žalovaný uznal v předávacím protokolu. Pokud jde o dluh 4 912,16 Kč z titulu nedoplatku z vyúčtování elektřiny za rok 2020 a dluh 4 450 Kč z titulu nedoplatku z vyúčtování služeb spojených s užíváním bytové jednotky, tak v řízení nebylo prokázáno, že by daná vyúčtování byla řádně předložena žalovanému, a to ani přesto, že soud žalobce o nutnosti prokázání těchto tvrzených skutečnosti poučil. Ustanovení § 7 zákona č. 67/2013 Sb., o službách, vymezuje podrobné podmínky předkládání vyúčtování nákladů na služby. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, překládá pronajímatel vyúčtování nejpozději 4 měsíce po skončení sjednaného zúčtovacího období. V předloženém vyúčtování musí pronajímatel uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Žalobce jednak v řízení neprokázal, že by předmětná vyúčtování žalovanému předložil a jednak předložená vyúčtování nesplňují podmínky citovaného zákona, když z nich není patrné, klik bylo na jaké služby uhrazeno. Ostatně vymezení výše záloh na jednotlivé služby absentuje již v nájemní smlouvě. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 2251 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy na služby. Soud přiznal žalobci toliko právo na úhradu částky 14 900 Kč, když dluh v této částce má z provedeného dokazovaní za prokázaný. Žalovaný se dostal do prodlení s placením a proto má žalobce, v souladu s ustanovením § 1970 o.z., právo na úrok z prodlení z dlužného nájemného ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalobu zamítl ohledně částky 9 362,16 Kč, která představuje požadované nedoplatky, když žalobce v řízení neprokázal ani odůvodněnost těchto nároků, ani jejich splatnost. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení, kdy žalobce byl v řízení úspěšný toliko z 60 % a žalovaný tím pádem z 40 %, soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř..