7 C 301/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burachovičovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení , ml. se sídlem adresa o: žaloba o výživné zletilého dítěte <b>I. Žalovaný je povinen hradit žalobci výživné ve výši 3 500 Kč měsíčně od března 2020 do března 2022.</b> <b>II. Dluh na výživném za období od března 2020 do března 2022 ve výši 87 500 Kč je žalovaný povinen uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, za který je splátka hrazena.</b> <b>III. Žalovaný je povinen hradit žalobci výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně a to do každého 20. dne v měsíci s účinností od právní moci rozsudku.</b> <b>IV. Ohledně výživného ve výši 6 200 Kč od března 2020 do března 2022 a dále o výživné ve výši 5 200 Kč od dubna 2022 se žaloba zamítá.</b> <b>V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobce podal návrh na vyměření výživného otci. Ze žaloby vyplývá, že žalobce žije ve společné domácnosti s matkou, otec s nimi nikdy nežil, hradil výživné ve výši 160 Eur, a to až do měsíce února 2020, kdy žalobce dosáhl zletilosti. Dále platit jakékoliv výživné odmítl. Žalobce studuje střední školu, s ohledem na situaci spojenou s pandemií Covid si není schopen přivydělat brigádně. Matka žalobce je zaměstnána jako pomocná síla v kuchyni s příjmem 15 500 Kč měsíčně. Žalobce požaduje přiznání nároku na výživné v částce 9 700 Kč měsíčně, a to zpětně od 1.03.2020. Soud prvního stupně již ve věci jednou rozhodl, a to rozsudkem pro uznání dne 23.08.2021. Následně, dne 10.09.2021, tedy v odvolací lhůtě požádal žalovaný prostřednictvím Úředního soudu v Pössnecku o právní pomoc Žalovanému pak byl na jeho žádost usnesením zdejšího soudu č.j. 7 C 301/2020-61 ze dne 22.09.2021 ustanoven opatrovník z řad advokátů. K odvolání žalovaného byl rozsudek pro uznání zrušen. K věci žalovaný uvedl, že není schopen výživné hradit, neboť od 1.07.2021 byl uznán plně invalidním a pobírá toliko invalidní dávku ve výši 1 111 Eur měsíčně. Nemá jinou vyživovací povinnost. Jeho výdaje činí náklady na bydlení 240 Eur měsíčně. Co se předchozího období týče, byl žalovaný nezaměstnaný nebo nemocen, s výjimkou několika měsíců, kdy byl zaměstnán. Z rodného listu žalobce soud zjistil, že žalovaný je jeho otcem. Z nesporných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že matka žalobce dosahuje příjmu ze závislé činnosti ve výši 15 000 Kč měsíčně a má vyživovací povinnost ještě k nezletilému [jméno], který s ní žije rovněž ve společné domácnosti. Dále soud provedl důkaz potvrzeními o studiu žalobce, z kterých vyplývá, že žalobce byl do 31.08.2020 studentem [anonymizováno] střední školy [anonymizováno] a [anonymizováno] v [obec], v oboru Informační technologie. Následně pro neprospěch na konci 2. ročníku přestoupil na stejné škole na obor elektrikář do prvního ročníku. Od 1.09.2021 studuje žalobce opět první ročník, tentokrát oboru Kuchař-Číšník na Střední [anonymizováno] škole [obec]. Z výpisu z účtu matky žalobce u české spořitelny vyplývá, že žalovaný hradil výživné ve výši 160 Eur měsíčně, když poslední úhrada byla poukázána 18.02.2020. Soud dále provedl listinné důkazy předložené žalovaným, které se souhlasem účastníků provedl v jejich původním znění v německém jazyce. Žalobce jejich obsah nikterak nezpochybnil. Z nájemní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný hradí nájemné ve výši 240 Eur, včetně záloh na poskytované služby. Ze zprávy zdravotní pojišťovny [anonymizováno] soud zjistil, že od 12.12.2020 pobíral žalovaný nemocenskou ve výši 936,90 eur, dále mu byly vyplacena částka 402 Eur za období od 29.06.2021 do 13.07.2021. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1.05.2021 do 30.06.2021 vyplývá, že žalovaný pobíral nemocenské dávky 936,90 Eur a dále je patrné, že žalovaný hradil výše zmiňované nájemné ve výši 240 Eur. Ze zprávy od německé důchodové pojišťovny vyplývá, že žalovanému byla přiznána dávka 1 111,89 Eur od 1.04.2022. Z potvrzení o zaměstnání bylo zjištěno, že žalovaný byl od 11.05.2020 do 30.11.2020 zaměstnán s průměrným příjmem 1 500 Eur měsíčně. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce žije ve společné domácnosti s matkou. Studuje střední školu, nemá žádný příjem a je tudíž závislý na podpoře rodičů. Matka dosahuje výdělku kolem 15 000 Kč a má vyživovací povinnost ještě k nezletilému [jméno]. Otec hradil na žalobce výživné do března 2020. Od té doby se na výživně žalobce nijak nepodílel. V období od května do listopadu 2020 měl příjem ze zaměstnání kolem 1 500 Eur měsíčně. Následně pobíral nemocenské dávky od 12.12.2020 ve výši 936,90 Eur a následně mu byl přiznán důchod ve výši 1 111 Eur, tj. po přepočtu 27 700 Kč. Podle ustanovení § 910 odst. 1 občanského zákoníku, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle ustanovení § 911 téhož právního předpisu výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle ustanovení § 913 odst. 1 pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle ustanovení § 915 odst. 1 téhož právního předpisu životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda je vůbec dán nárok žalobce na výživné, když v průběhu několika málo let třikrát změnil předmět svého studia. Soud dospěl k závěru, že v případě žalovaného se ještě nejedná o zbytečné prodlužování doby studia, a že je v zájmu nejen jeho, ale i celé společnosti, aby dosáhl alespoň středního vzdělání. Následně tedy soud hledal odpovídající výši výživného. V posuzovaném případě jsou limitujícím faktorem příjmy rodičů. Otec byl v období od března 2020 zaměstnán jen po dobu sedmi měsíců, kdy dosahoval příjmu 1 500 Eur měsíčně. Následně byl nezaměstnaný s příjmem 23 500 Kč a nakonec mu přiznán důchod ve výši 27 700 Kč. Soud zhodnotil poměry obou rodičů a dospěl k závěru, že zákonná hlediska, vyplývající z citovaných ustanovení občanského zákoníku, umožňují otci vyměřit výživné částkou 3 500 Kč měsíčně za období od března 2020 do března 2022. U výše výživného za toto období vycházel soud ze skutečností, že sice žalovaný byl po nějakou dobu zaměstnán s vyšším příjmem 1 500 Eur, avšak po většinu tohoto období byl nezaměstnaný a pobíral dávku v nezaměstnanosti ve výši 936,90 Eur (23 500 Kč). Po odečtení nutných nákladů žalovaného spojených s bydlením a stravováním s přihlédnutím k cenovým relacím na území [příjmení] republiky, má soud za to, že přiměřeným výživným za toto období bylo výživné ve výši 3 500 Kč měsíčně. Jestliže soud výživné vyměřil od března 2020 do března 2022, musel vyčíslit vzniklý dluh, který bude otec splácet po 3 000 Kč měsíčně, spolu s běžným výživným. Za období od dubna 2022 do budoucna vyměřil soud výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně, když příjem žalovaného nyní s výhledem nejméně dvou let činí částku 27 700 Kč. Zároveň musel soud přihlédnout i ke skutečnosti, že žalovaný bude splácet dluh za minulé období a bude tak měsíčně povinen uhradit žalobci celkem částku 7 500 Kč měsíčně, což soud považuje za horní mez jeho možností. Ve výši rozdílu mezi uplatněnou a přiznanou částkou pak žalobu zamítl. Soud dále rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to s ohledem na ustanovení § 2 odst. 3 a § 6 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy žalobce byl od soudního poplatku osvobozen a dle výsledku sporu je k jeho úhradě povinen žalovaný. Výše poplatku pak odpovídá Položce 1 písm. a) Sazebníku poplatků. Výrok o náhradě nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěch a neúspěch obou stran je téměř roven.