7 C 301/2020
č. j. 7 C 301/2020-82
ČÁSTEČNĚ ZMĚNĚNO KS Plzeň 18 CO 141/2022-96- OS Sokolov 7 C 301/2020-82
- KS Plzeň 18 CO 141/2022-96
Okresní soud v Sokolově rozhodl o výživném zletilého dítěte, přičemž mu přiznal nárok na částku 3 500 Kč měsíčně za období od března do března, což odpovídá jeho schopnosti a majetkovým poměrům. Soud vyměřil dluh ve výši 87 500 Kč, který má být splácen po 3 000 Kč měsíčně, a stanovil běžné výživné na 4 500 Kč měsíčně od právní moci rozhodnutí. Nárok na vyšší částku byl zamítnut, protože žalovaný nemá možnost splácet vyšší výši výživného. Soud rozhodl o úhradě soudního poplatku ve výši 1 000 Kč žalovaným, který je povinen jej uhradit do tří dnů od právní moci rozhodnutí.
Plný text
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burachovičovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení, ml. se sídlem adresa o: žaloba o výživné zletilého dítěte
I. Žalovaný je povinen hradit žalobci výživné ve výši 3 500 Kč měsíčně od března 2020 do března 2022.
II. Dluh na výživném za období od března 2020 do března 2022 ve výši 87 500 Kč je žalovaný povinen uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, za který je splátka hrazena.
III. Žalovaný je povinen hradit žalobci výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně a to do každého 20. dne v měsíci s účinností od právní moci rozsudku.
IV. Ohledně výživného ve výši 6 200 Kč od března 2020 do března 2022 a dále o výživné ve výši 5 200 Kč od dubna 2022 se žaloba zamítá.
V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce podal návrh na vyměření výživného otci. Ze žaloby vyplývá, že žalobce žije ve společné domácnosti s matkou, otec s nimi nikdy nežil, hradil výživné ve výši 160 Eur, a to až do měsíce února 2020, kdy žalobce dosáhl zletilosti. Dále platit jakékoliv výživné odmítl. Žalobce studuje střední školu, s ohledem na situaci spojenou s pandemií Covid si není schopen přivydělat brigádně. Matka žalobce je zaměstnána jako pomocná síla v kuchyni s příjmem 15 500 Kč měsíčně. Žalobce požaduje přiznání nároku na výživné v částce 9 700 Kč měsíčně, a to zpětně od 1.03.2020. Soud prvního stupně již ve věci jednou rozhodl, a to rozsudkem pro uznání dne 23.08.2021. Následně, dne 10.09.2021, tedy v odvolací lhůtě požádal žalovaný prostřednictvím Úředního soudu v Pössnecku o právní pomoc Žalovanému pak byl na jeho žádost usnesením zdejšího soudu č.j. 7 C 301/2020-61 ze dne 22.09.2021 ustanoven opatrovník z řad advokátů. K odvolání žalovaného byl rozsudek pro uznání zrušen. K věci žalovaný uvedl, že není schopen výživné hradit, neboť od 1.07.2021 byl uznán plně invalidním a pobírá toliko invalidní dávku ve výši 1 111 Eur měsíčně. Nemá jinou vyživovací povinnost. Jeho výdaje činí náklady na bydlení 240 Eur měsíčně. Co se předchozího období týče, byl žalovaný nezaměstnaný nebo nemocen, s výjimkou několika měsíců, kdy byl zaměstnán. Z rodného listu žalobce soud zjistil, že žalovaný je jeho otcem. Z nesporných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že matka žalobce dosahuje příjmu ze závislé činnosti ve výši 15 000 Kč měsíčně a má vyživovací povinnost ještě k nezletilému jméno, který s ní žije rovněž ve společné domácnosti. Dále soud provedl důkaz potvrzeními o studiu žalobce, z kterých vyplývá, že žalobce byl do 31.08.2020 studentem anonymizováno střední školy anonymizováno a anonymizováno v obec, v oboru Informační technologie. Následně pro neprospěch na konci 2. ročníku přestoupil na stejné škole na obor elektrikář do prvního ročníku. Od 1.09.2021 studuje žalobce opět první ročník, tentokrát oboru Kuchař-Číšník na Střední anonymizováno škole obec. Z výpisu z účtu matky žalobce u české spořitelny vyplývá, že žalovaný hradil výživné ve výši 160 Eur měsíčně, když poslední úhrada byla poukázána 18.02.2020. Soud dále provedl listinné důkazy předložené žalovaným, které se souhlasem účastníků provedl v jejich původním znění v německém jazyce. Žalobce jejich obsah nikterak nezpochybnil. Z nájemní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný hradí nájemné ve výši 240 Eur, včetně záloh na poskytované služby. Ze zprávy zdravotní pojišťovny anonymizováno soud zjistil, že od 12.12.2020 pobíral žalovaný nemocenskou ve výši 936,90 eur, dále mu byly vyplacena částka 402 Eur za období od 29.06.2021 do 13.07.2021. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1.05.2021 do 30.06.2021 vyplývá, že žalovaný pobíral nemocenské dávky 936,90 Eur a dále je patrné, že žalovaný hradil výše zmiňované nájemné ve výši 240 Eur. Ze zprávy od německé důchodové pojišťovny vyplývá, že žalovanému byla přiznána dávka 1 111,89 Eur od 1.04.2022. Z potvrzení o zaměstnání bylo zjištěno, že žalovaný byl od 11.05.2020 do 30.11.2020 zaměstnán s průměrným příjmem 1 500 Eur měsíčně. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce žije ve společné domácnosti s matkou. Studuje střední školu, nemá žádný příjem a je tudíž závislý na podpoře rodičů. Matka dosahuje výdělku kolem 15 000 Kč a má vyživovací povinnost ještě k nezletilému jméno. Otec hradil na žalobce výživné do března 2020. Od té doby se na výživně žalobce nijak nepodílel. V období od května do listopadu 2020 měl příjem ze zaměstnání kolem 1 500 Eur měsíčně. Následně pobíral nemocenské dávky od 12.12.2020 ve výši 936,90 Eur a následně mu byl přiznán důchod ve výši 1 111 Eur, tj. po přepočtu 27 700 Kč. Podle ustanovení § 910 odst. 1 občanského zákoníku, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle ustanovení § 911 téhož právního předpisu výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle ustanovení § 913 odst. 1 pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle ustanovení § 915 odst. 1 téhož právního předpisu životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda je vůbec dán nárok žalobce na výživné, když v průběhu několika málo let třikrát změnil předmět svého studia. Soud dospěl k závěru, že v případě žalovaného se ještě nejedná o zbytečné prodlužování doby studia, a že je v zájmu nejen jeho, ale i celé společnosti, aby dosáhl alespoň středního vzdělání. Následně tedy soud hledal odpovídající výši výživného. V posuzovaném případě jsou limitujícím faktorem příjmy rodičů. Otec byl v období od března 2020 zaměstnán jen po dobu sedmi měsíců, kdy dosahoval příjmu 1 500 Eur měsíčně. Následně byl nezaměstnaný s příjmem 23 500 Kč a nakonec mu přiznán důchod ve výši 27 700 Kč. Soud zhodnotil poměry obou rodičů a dospěl k závěru, že zákonná hlediska, vyplývající z citovaných ustanovení občanského zákoníku, umožňují otci vyměřit výživné částkou 3 500 Kč měsíčně za období od března 2020 do března 2022. U výše výživného za toto období vycházel soud ze skutečností, že sice žalovaný byl po nějakou dobu zaměstnán s vyšším příjmem 1 500 Eur, avšak po většinu tohoto období byl nezaměstnaný a pobíral dávku v nezaměstnanosti ve výši 936,90 Eur (23 500 Kč). Po odečtení nutných nákladů žalovaného spojených s bydlením a stravováním s přihlédnutím k cenovým relacím na území příjmení republiky, má soud za to, že přiměřeným výživným za toto období bylo výživné ve výši 3 500 Kč měsíčně. Jestliže soud výživné vyměřil od března 2020 do března 2022, musel vyčíslit vzniklý dluh, který bude otec splácet po 3 000 Kč měsíčně, spolu s běžným výživným. Za období od dubna 2022 do budoucna vyměřil soud výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně, když příjem žalovaného nyní s výhledem nejméně dvou let činí částku 27 700 Kč. Zároveň musel soud přihlédnout i ke skutečnosti, že žalovaný bude splácet dluh za minulé období a bude tak měsíčně povinen uhradit žalobci celkem částku 7 500 Kč měsíčně, což soud považuje za horní mez jeho možností. Ve výši rozdílu mezi uplatněnou a přiznanou částkou pak žalobu zamítl. Soud dále rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to s ohledem na ustanovení § 2 odst. 3 a § 6 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy žalobce byl od soudního poplatku osvobozen a dle výsledku sporu je k jeho úhradě povinen žalovaný. Výše poplatku pak odpovídá Položce 1 písm. a) Sazebníku poplatků. Výrok o náhradě nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěch a neúspěch obou stran je téměř roven. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.