7 C 302/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burachovičovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 28 888,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 500 Kč od 18.09.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 28 888,01 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této Smlouvy také Předpis splátek, který tvoří její přílohu č.

1. Na základě uzavřené Smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (dále také jen „úvěr“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy (viz druhá strana Smlouvy). V rámci Smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit za poskytnutí úvěru částku 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Žalovaná se zavázala splatit úvěr ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč, poslední splátka měla být splatná ke dni 3.08.2023. Žalovaná za celou dobu splácení uhradila žalobkyni částku 6 500 Kč, splatnost celého úvěru nastala po splatnosti poslední neuhrazené splátky. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.5.2024, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 29.05.2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. Žalobkyně požaduje v tomto řízení:- 11 902,13 Kč – dlužná jistina úvěru- 481,36 Kč – dlužný smluvní úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru- 5 251 Kč – dlužný poplatek za poskytnutí úvěru- 1 632,36 Kč – dlužné náklady na vyhodnocení úvěru- 2 121,43 Kč – dlužný inkasní poplatek- 7 500 Kč – smluvní pokuta –- 1 077,36 Kč- dlužný smluvní úrok kapitalizovaný za období od 4.08.2023 do 22.04.2024, ve výši 15% ročně z částky 11 902,13 Kč- 2 111,99- dlužný úrok z prodlení kapitalizovaný za období do 22.04.2024 ve výši 15% ročně.Dále žalobkyně požaduje úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 383,49 Kč od 23.04.2024 do zaplacení a úrok ve výši 8 % ročně z částky 11 902,13 Kč od 23.04.2024 do zaplacení. Podání žaloby předcházelo zaslání předžalobní upomínky žalované.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Soud ve věci rozhodl dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.Z listinných důkazů předložených žalobkyní došel soud k následujícím skutkovým zjištěním: Dne , datum, uzavřela předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, a žalovaná Smlouvu o úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den podpisu Smlouvy. Za poskytnutí úvěru se žalovaná zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 761 Kč (viz první strana Smlouvy). Žalovaná se dále zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně cenu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště dlužníka ve výši 2 700 Kč (dále jen „poplatky za služby spojené s úvěrem“), nárok na poplatek za poskytnutí úvěru a vyhodnocení úvěrového případu vzniká uzavřením Smlouvy, nárok na inkasní poplatek vzniká v den každého výběru splátky. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroků a poplatků za služby spojené s úvěrem, se žalovaná zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Ze Smlouvy soud zjistil, že při splatnosti úvěru v 14 splátkách činí roční procentní sazba spotřebitelského úvěru 272,44%, zápůjční úroková sazba činí 8% ročně. Pohledávka za žalovanou byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.05.2024, tuto smlouvu předložila žalobkyně i včetně přílohy tvořící seznam postupovaných pohledávek a potvrzení o úhradě kupní ceny za postoupené pohledávky. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno postupníkem. Předžalobní výzva ze dne 11.09.2024 a byla žalované zaslána prokazatelně téhož dne.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o.z.“) „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok.“, a dále podle § 1810 a násl. o.z. – Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud je toho názoru, že Smlouva předložená žalobkyní směřovala právě k založení závazku ze smlouvy o úvěru dle občanského zákoníku, resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud ovšem dospěl k závěru, že k založení vztahu z výše uvedené Smlouvy mezi účastníky nedošlo, neboť Smlouva je neplatná podle § 580 a § 588 o.z., a to pro její zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaného finančního protiplnění za poskytnutí úvěru. Poplatky spojené s poskytnutím úvěru a jeho splácením navyšují celkovou cenu, kterou je žalovaná kromě úroků povinna zaplatit žalobkyni (či její předchůdkyni) za poskytnutí úvěru, přestože požadovaný úrok se sám o sobě může v průměru všech 14 měsíčních splátek jevit jako přiměřený. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud je přitom dle § 588 o.z. povinen přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Posuzovanou Smlouvou se žalovaná zavázala k placení souhrnného poplatku ve výši 12 888 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků, poplatku za poskytnutí úvěru, poplatku za vyhodnocení úvěrového případu a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Ujednání o souhrnném poplatku, které soud považuje za cenu za poskytnutí úvěru, je svou výší zjevně nepřiměřené. Poplatky za poskytnutí úvěru navyšují celkovou cenu, kterou je žalovaný povinen nad rámec úroků zaplatit žalobkyni (či její předchůdkyni). I když požadovaný úrok ve výši 761 Kč (dle Smlouvy 8% ročně) sám o sobě zjevně nepřekračuje přiměřenou úrokovou sazbu vyplývající z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, předchůdkyně žalobkyně celkovou cenu spotřebitelského úvěru rozložila do dalších poplatků. Celkový souhrnný poplatek činí 85,9 % z jistiny spotřebitelského úvěru při splatnosti úvěru do 14 měsíců, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí dle této smlouvy 272,44 %. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností od jednoho roku do pěti let se v období roku 2022 pohybovala na úrovni 8,5 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve Smlouvě rozhodně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření Smlouvy. Z těchto ukazatelů je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně při sjednávání podmínek Smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy a Smlouvu je tedy třeba považovat za neplatné právní ujednání dle § 580 o.z. a 588 o.z. Jednotlivá ujednání Smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytla, tedy neplatná je celá Smlouva.Nad rámec uvedeného ještě soud dodává, že Smlouvy o úvěru by neobstála ani ve světle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně neprokázala, že by zjišťovala faktickou výši příjmů a výdajů žalované. Proto by bylo možno posoudit uvedenou smlouvu jako neplatnou i z tohoto hlediska s ohledem na § 87 Zákona.Poskytnutí peněžních prostředků žalované bez existence platné Smlouvy je třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2991 odst. 2 o. z.: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 první věta o. z.: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“V daném případě se žalovanému dostalo plnění v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinen poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 občanského zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná uhradila žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy celkem částku 6 500 Kč, soud žalobkyni přiznal ni právo na vrácení bezdůvodného obohacení v částce 8 500 Kč. Žalobkyně odeslala žalované dne 11.09.2024 výzvu k úhradě dluhu, dne 16.09.2024 byla výzva žalované doručena podle § 573 o.z., dne 17.09.2024 měla žalovaná plnit a od 18.09.2024 je v prodlení podle § 1 958 o.z.Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.