7 C 334/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burachovičovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená datum narození žalované bytem adresa žalované pro zaplacení 2 227 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 227 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 927 Kč od 25. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 2 227 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „pojištění odpovědnosti“) v rozporu se zákonem č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „ZOPV“). Žalovaná, coby provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 včetně, RZ: SPZ, VIN VIN kód, číslo technického průkazu vozidla IBAN (dále pouze „vozidlo“), neměla k vozidlu od 17. 2. 2025 do 29. 3. 2025 (celkem 41 dnů) sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv bylo evidováno v registru silničních vozidel jako provozované. Vznikla jí tak povinnost uhradit žalobkyni za každý den provozu vozidla bez pojištění odpovědnosti příspěvek v částce 47 Kč, celkem tedy 1 927 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč s datem splatnosti 24. 6. 2025. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, přestože jí dne 20. 8. 2025 byla zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění do 15 dnů. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyslovili souhlas, přičemž žalobkyně souhlas projevila výslovně již v žalobě, souhlas žalované je dovozen z ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřila. Soud provedl k důkazu výpis z registru silničních vozidel, výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu Anonymizováno a upomínky žalobkyně, včetně dokladů o doručení písemností žalované. Z provedených důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu shodný s obsahem žaloby, tedy, že žalovaná byla v období od 17. 2. 2025 do 29. 3. 2025 provozovatelem i vlastníkem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 včetně, na které nebylo po dobu 41 dnů sjednáno pojištění odpovědnosti, a vozidlo bylo v tomto období vedeno v registru silničních vozidel jako provozované. Dne 10. 4. 2025 byla žalované zaslána žalobkyní výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ve výši 2 227 Kč za provozování vozidla v období od 17. 2. 2025 do 29. 3. 2025 bez sjednaného pojištění odpovědnosti, a to ve lhůtě 60 dnů s tím, že v této částce jsou zahrnuty i náklady na mimosoudní uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč. Výzva byla žalované prokazatelně doručena dne 25. 4. 2025. Dne 1. 7. 2025 jí byla zaslána upomínka k zaplacení dlužného příspěvku, jejíž převzetí žalovaná potvrdila vlastnoručním podpisem na doručence dne 20. 7. 2025 a dne 23. 7. 2025 jí byla zaslána v pořadí druhá tato upomínka. Předžalobní výzva k zaplacení dlužné částky jí byla zaslána dne 20. 8. 2025. Právní hodnocení věci provedl soud za použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), ZOPV a příslušné vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále „vyhláška“) a dospěl k závěru ve věci samé, jak uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. Podle § 6 odst. 1 písm. a), odst. 2 ZOPV provozovatel tuzemského vozidla s výjimkou provozovatele vozidla vyňatého z pojištění odpovědnosti (§ 7 ZOPV) a toho, kdo převzal vozidlo do opravy, zajistí, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti po dobu registrace vozidla, jde-li o vozidlo, které podléhá registraci silničních vozidel. Má se za to, že provozovatelem registrovaného vozidla je ten, kdo je provozovatelem tohoto vozidla podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích. Podle § 45 odst. 2 ZOPV provozovatel tuzemského vozidla zaplatí Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 45 odst. 3 ZOPV se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní podle odstavce 2 a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 45 odst. 4 ZOPV výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku podle odstavce 3 a výši paušálních nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 2 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou s přihlédnutím k nejvyšším tržním sazbám pojistného podle jednotlivých druhů vozidel a k nákladům mimosoudního uplatnění práva. Podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. g) vyhlášky se denní sazba příspěvku pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 ve výši 47 Kč. Podle ustanovení § 6 vyhlášky výše nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 300 Kč. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaná neměla pro své vozidlo v období od 17. 2. 2025 do 29. 3. 2025, tedy po dobu 41 dnů, sjednáno pojištění odpovědnosti, přestože nebyla provozovatelem vozidla vyňatého z povinnosti sjednat toto pojištění ve smyslu § 7 ZOPV. Vznikla jí tak v souladu se shora citovanými ustanoveními povinnost uhradit žalobkyni příspěvek ve výši součinu počtu dnů a denní sazby 47 Kč, která odpovídá druhu vozidla dle shora uvedené vyhlášky, tj. osobnímu automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 včetně ve výši 47 Kč. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žalobkyni svědčí právo na úhradu příspěvku ve výši 1 927 Kč a v souvislosti s mimosoudním uplatněním práva také právo na úhradu poplatku ve výši 300 Kč. Vzhledem k absenci tvrzení žalované o úhradě dlužné částky tak soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 2 227 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením peněžitého dluhu dnem následujícím po dni jeho splatnosti, tj. dnem 25. 6. 2025. Žalobkyně má dle ustanovení § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení, jehož výše odpovídá výši úroku z prodlení stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. a) – c) bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 927 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně po nabytí právní moci domáhat výkonu tohoto rozhodnutí u soudu, dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.