7 C 401/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burachovičovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 41 400 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 41 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 11. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 9 523,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> Žalobkyně se na žalované domáhá zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalobkyně je jediným a výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře 174 m2 (druh pozemku – zastavěná plocha a nádvoří), jehož součásti je stavba [adresa] (způsob využití – bytový dům). Žalobkyně jakožto ubytovatelka a žalovaná jakožto ubytovaná uzavřeli dne [datum] Smlouvu o ubytování, jejímž předmětem bylo právo žalované na zajištění přechodného ubytování v ubytovně žalobkyně, konkrétně bytové jednotky [číslo] pro 8 osob o velikosti 1 + 3, k níž patří příslušenství. Smlouva o ubytování byla uzavřena na dobu určitou, od [datum] do [datum]. Dle čl. II smlouvy měla žalovaná možnost žádat o prodloužení pobytu prostřednictvím správy žalobkyně, čehož opakovaně využila. Smlouvy byla postupně prodlužována až do [datum] dodatky ke smlouvě. Po končení smlouvy žalovaná předmět ubytování nevyklidila a předmět ubytování nadále užívala až do jeho vyklizení v rámci výkonu rozhodnutí vedeného pod sp. Zn. 27 E 24/2019, ke kterému došlo dne [datum]. Žalobkyně má tak nadále nárok na úhradu sjednané ceny ubytování, když toto plnění odpovídá obvyklé ceně ubytování v daném místě a čase. Nedílnou součásti smlouvy o ubytování ze dne [datum] byl cenový výměr ze dne [datum], kterým byla sjednána cena za ubytování ve výši 3 700 Kč měsíčně. Postupně došlo k cenovým úpravám a posledním cenovým výměrem ze dne [datum] na období od února 2017 byla cena ubytování dohodu stran upravena na částku 4 600 Kč měsíčně. Žalovaná podpisem cenového výměru potvrdila svůj souhlas s cenou za ubytování a zavázala se ji pravidelně měsíčně platit, a to dle čl. IV. smlouvy o ubytování složenkou vždy do konce měsíce, za které se„ nájemné“ hradí. Žalovaná dosud žalobkyni neuhradila cenu za ubytování, respektive bezdůvodné obohacení za měsíce [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok], vždy v částce 4 600 Kč, které byly splatné vždy do konce měsíce, za který měla být cena ubytování hrazena. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění upomínkou ze dne 17.09.2020. Žalovaná dlužnou částku žalobkyni dosud neuhradila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud při zjištění skutkového stavu ve věci vycházel z listinných důkaz založených žalobkyní do spisu. Z výpisu z Katastru nemovitostí zjistil, že žalobkyně je jediným a výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře 174 m2 (druh pozemku – zastavěná plocha a nádvoří), jehož součásti je stavba [adresa] (způsob využití – bytový dům). Žalobkyně jakožto ubytovatelka a žalovaná jakožto ubytovaná uzavřeli dne [datum] Smlouvu o ubytování, jejímž předmětem bylo právo žalované na zajištění přechodného ubytování v ubytovně žalobkyně, konkrétně bytové jednotky [číslo] pro 8 osob o velikosti 1 + 3. Smlouva o ubytování byla uzavřena na dobu určitou, od [datum] do [datum] a převzetí bytu stvrdila žalovaná v předávacím protokolu z [datum]. Z jednotlivých dohod účastníků o prodloužení smlouvy o ubytování soud zjistil, že smlouva o ubytování byla postupně prodlužována až do 31. 8. 2018. Z cenového výměru ze dne 1.02.2017, účinného od [anonymizováno] [rok] bylo zjištěno, že měsíční nájemné za ubytovací jednotku [číslo] činí 4 600 Kč měsíčně. Z protokolu sepsaném při výkonu rozhodnutí vyklizením ubytovací jednotky [číslo] soud zjistil, že jednotka byla vyklizena dne 2.10.2019. Z dopisu ze dne 17.09.2020 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných plateb, nejpozději ve lhůtě do 10.10.2020. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 2326 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o ubytování (o přechodném nájmu) se ubytovatel zavazuje poskytnout ubytovanému přechodně ubytování na ujednanou dobu nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném a objednatel se zavazuje zaplatit ubytovateli za ubytování a za služby spojené s ubytováním ve lhůtě stanovené ubytovacím řádem, popřípadě ve lhůtě obvyklé. Podle ustanovení § 2991téhož předpisu, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V řízení bylo prokázáno, že účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu o ubytování dle shora citovaného ustanovení, a to do 31.08.2018. Žalovaná však ubytování využívala i po zániku smlouvy, když za období od [anonymizováno] do [anonymizováno] [rok] neuhradila platby za ubytování. Tím došlo na její straně k bezdůvodnému obohacení dle shora citovaného ustanovení. Požadovaná částka 4 600 Kč za měsíc, odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobných ubytovacích prostor, a kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen plnit podle ubytovací smlouvy. Proto soud nároku žalobce vyhověl v plném rozsahu, včetně příslušenství v podobě úroku z prodlení, který žalobkyně požaduje dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od data marného uplynutí lhůty k dodatečnému zaplacení dluhu, poskytnuté žalované ve výzvě z 17.09.2020. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 523,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 070 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41 400 Kč sestávající z částky 2 780 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 160 Kč ve výši 1 293,60 Kč.