7 C 53/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burachovičovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 30 240 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 9.12.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 240 Kč s 15% úrokem z prodlení od 10.12.2024 do zaplacení, náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od 10.12.2024 do 30.01.2026 v celkové výši 6 240 Kč. Žalobní nárok opřela o smlouvu o zápůjčce uzavřenou se žalovaným dne 28. 3. 2022, která byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které byly poukázány na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku společně s poplatkem ve výši 9 000 Kč ve třech měsíčních splátkách po 7 400 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 9.12.2024. Žalovaný však své závazky ze smlouvy řádně a včas neplnil.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení výslovně souhlasili s tím, aby soud o věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a věc projednal na základě předložených listinných důkazů.Z provedeného dokazování soud zjistil, že smlouva o zápůjčce byla skutečně uzavřena dne 2.10.2024 na základě žádosti žalovaného. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně vedeného u , právnická osoba, ., bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč. Ze smlouvy dále vyplývá, že roční procentní sazba nákladů činila 990 %, a to s ohledem na poplatek ve výši 9 000 Kč, který se žalovaný zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit. Žalovaný byl následně opakovaně upomínán k úhradě dlužné částky a předžalobní výzvou ze dne 4.12.2025 byl vyzván k jejímu zaplacení ve lhůtě tří dnů. Z podacího archu soud zjistil, že tato výzva byla žalovanému odeslána téhož dne.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých a přiměřených informací. Poskytovatel je oprávněn spotřebitelský úvěr poskytnout pouze tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení nevyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud je úvěr poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou. K této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.V projednávané věci žalobkyně toliko obecně tvrdila, že před uzavřením smlouvy prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr, přičemž vycházela z informací poskytnutých samotným žalovaným. Žalobkyně však netvrdila ani neprokázala, jakým konkrétním způsobem byla úvěruschopnost žalovaného posuzována, jaké informace byly zjišťovány ani zda byly ověřeny z dalších zdrojů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a smlouva o zápůjčce ze dne 28. 3. 2022 je tak absolutně neplatná.Za situace, kdy byla smlouva o zápůjčce neplatná, poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky bez platného právního důvodu. Žalovaný se tímto plněním bez spravedlivého důvodu obohatil. Podle § 2991 a § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je osoba, která se bezdůvodně obohatila, povinna vydat ochuzenému to, oč se obohatila.Soud vzal za prokázané, že žalobkyně plnila ve prospěch žalovaného částkou 15 000 Kč, přičemž žalovaný následně neuhradil ničeho. Bezdůvodné obohacení žalovaného tak činí 15 000 Kč.U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena splatnost pohledávky. Jelikož splatnost mezi účastníky sjednána nebyla, stal se dluh splatným teprve na základě výzvy k plnění. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky předžalobní výzvou odeslanou dne 4.12.2025. Protože žalovaný ve stanovené lhůtě neplnil, dostal se dle § 573 občanského zákoníku do prodlení dne 9.12.2025. Od tohoto dne je žalovaný povinen hradit úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Soud proto výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s příslušenstvím odpovídajícím úroku z prodlení z bezdůvodného obohacení. Ve zbytku, tj. ohledně požadavku na zaplacení částky 9 000 Kč, smluvní pokuty, sjednaného úroku z prodlení ve výši 15 % a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, soud žalobu výrokem II. zamítl, neboť tyto nároky žalobkyně odvozovala z absolutně neplatné smlouvy.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal, neboť úspěch a neúspěch ve věci byl na obou stranách přibližně stejný.