7 C 57/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burachovičovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: žádost o snížení výživného na zletilého <b>I. Žalobkyně je povinna hradit žalovanému s účinností od prosince 2021 snížené výživné ve výši 1 000 Kč, vždy do každého 20. dne v měsíci, za který je výživné hrazeno.</b> <b>II. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Sokolově č. j. 11 C 400/2020-59 ze dne 9. 6. 2021.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala snížení výživného na žalovaného a to s účinností od 21. 10. 2020, kdy požadovala snížení z částky 2 500 Kč, která jí byla vyměřena rozsudkem č. j. 11 C 400/2020-59 ze dne 9. 6. 2021, na částku 250 Kč. Žádost odůvodnila tím, že se rozešla s přítelem, který jí přestal přispívat na domácnost a hradí jí pouze nájem, respektive výživné na společnou dceru [jméno] [příjmení] v částce 8 000 Kč Vedle [anonymizováno] má žalobkyně ještě vyživovací povinnost k nezletilé [jméno] a k žalovanému. Její další příjem činí pouze dávka mateřské 10 000 Kč a 1 500 Kč výživné na dceru [jméno] [celé jméno žalobkyně], celkový příjem žalobkyně tedy činí 19 500 Kč, z toho hradí 8 000 Kč na nájemném, 4 500 Kč školné pro dceru [jméno] a 3 000 Kč činí nezbytné poplatky. Na měsíc jí tedy zbývá toliko částka 4 000 Kč, z čehož musí zaplatit kojenecké potřeby pro [anonymizováno] a stravu pro tři osoby. K výzvě soudu pak žalobkyně ještě doplnila, že v současné době si vyřizuje příspěvek na bydlení a také podala návrh na zvýšení výživného na nezletilou [jméno]. Při jednání ještě svá tvrzení doplnila tak, že v současné době nemá přístup k výživnému na dceru [jméno], neboť jí byl zablokován soudním exekutorem bankovní účet. Žalovaný k žalobě uvedl, že se snížením výživného rozhodně nesouhlasí, uvedl, že studuje ve 3. ročníku, přičemž v červnu by měl v řádném termínu ukončit studium, pokud se ovšem nerozhodne dále studovat. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: Z rozsudku zdejšího soudu č. j. 11 C 400/2020 soud zjistil, že jím bylo žalobkyni uloženo hradit žalovanému výživné v částce 2 500 Kč měsíčně s účinností od 21. 10. 2020, rozsudek nabyl právní moci dne 27. 7. 2021. Z bankovních výpisů žalobkyně u [příjmení] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobkyni je měsíčně poukazována částka 1 500 Kč z účtu insolvenčního správce [celé jméno žalovaného]. Dále z bankovních výpisů z účtu žalobkyně vyplývá, že od Úřadu práce je jí zasílán rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč. Z usnesení Policie České republiky [stát. instituce] ze dne [datum] bylo zjištěno, že proti žalobkyni bylo zahájeno trestní stíhání za přečin zanedbání povinné výživy. Z vyrozumění o zahájení exekuce Mgr. Martina Tunkla ze dne [datum] vyplývá, že vůči žalobkyni byla zahájena exekuce po vymožení pohledávky ve výši 35 750 Kč vyplývající z povinnosti hradit běžné výživné 2 500 Kč měsíčně od 1. 3. 2022 do zaplacení. Ze sdělení Úřadu práce České republiky ze dne 3. 5. 2022 soud zjistil, že žalobkyně pobírá přídavek na dítě a rodičovský příspěvek, přičemž rodičovský příspěvek je ve výši 10 000 Kč a přídavek na dítě [jméno] [příjmení] činí 1 130 Kč a přídavek na dítě [jméno] [celé jméno žalobkyně] činí 1 380 Kč. Po poučení soudem dle § 118a odst. 1 doplnila žalobkyně svá tvrzení v tom směru, že ke změně poměrů, které by odůvodnily změnu výše výživného, u ní došlo poté, co ukončila vztah s přítelem [jméno] [příjmení], se kterým má společnou nezletilou dceru [jméno], které jsou dva roky. Žalobkyně ještě v průběhu řízení doplnila, že jí byl přiznán příspěvek na bydlení ve výši 490 Kč, její příjem tedy celkově činí cca 13 000 Kč, kdy má však vyšší výdaje v souvislosti se studiem dcery [jméno] ve výši 5 000 Kč měsíčně. Pro její potřebu a potřebu nezletilé [jméno] jí tak zbývá cca 8 000 Kč měsíčně. K prokázání tvrzení žalobkyně provedl soud výslech svědka [jméno] [příjmení], [datum narození]. Ten k věci vypověděl, že se žalobkyní se rozešel někdy v listopadu 2021 poté, co onemocněla nemocí Covid a svědek se o ní staral. Následně Covidem onemocněl i svědek, v důsledku čehož měl následně infarkt a od té doby je na nemocenské. Jeho vztah se žalobkyní se rozpadl, svědek od té doby pobírá toliko dávky nemocenské ve výši cca 11 000 Kč, z čehož hradí alimenty na [jméno] [příjmení] ve výši 8 000 Kč, což je ekvivalent nájemného za byt, ve kterém dosud společně žije se žalobkyní. V současné době nemá kam jít, navíc má na adresu v daném bytě napsanou nemocenskou. Z toho co mu zbyde, se snaží hradit i nějaké jídlo pro nezletilou [jméno], v současné době má naplánovanou operaci srdce na [datum] v nemocnici v [obec]. Byt, ve kterém se žalobkyní a nezletilou [jméno] žijí je velikosti 1+1, někdo by ho považoval za 2+kk. Svědek v bytě spí v kuchyni na rozkládacím křesle a žalobkyně s nezletilou užívají ložnici. Předtím než nastoupil na nemocenskou dovolenou, měl příjem zhruba 19 000- 23 000 Kč měsíčně. Z provedených důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav: Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyni bylo rozhodnutím zdejšího soudu uloženo hradit žalovanému výživné ve výši 2 500 Kč a to s účinností od 21. 10. 2020, v mezidobí od rozhodnutí soudu došlo ke změně v majetkových poměrech žalobkyně, kdy ukončila vztah se svým tehdejším partnerem [jméno] [příjmení], se kterým má dvouletou dceru [jméno]. K podstatné změně pak došlo zejména na straně [jméno] [příjmení], který v minulosti dosahoval příjmů od 19 000- 23 000 Kč měsíčně, kdy však koncem října 2021 onemocněl nemocí Covid a následně prodělal infarkt, v důsledku čehož je do dnešního dne na dávkách nemocenské, která činí částku 11 000 Kč. Podle ustanovení § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. Podle ustanovení § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., Občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle ustanovení § 911 o. z., lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopný sám se živit. Podle ust. § 913 odst. 1 o. z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle ust. § 915 odst. 1 o. z., životní úroveň má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů, toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. V posuzovaném případě jsou limitující faktorem příjmy žalobkyně, která je v současné době na rodičovské dovolené s dcerou [jméno]. Žalobkyně se domáhala snížení výživného s účinností od 21.10.2020, tedy od data, od kterého jí bylo výživné v částce 2 500 Kč na žalovaného vyměřeno rozsudkem zdejšího soudu 11 C 400/2020. V řízení však bylo, zejména výslechem svědka [jméno] [příjmení] prokázáno, že ke změně poměrů na straně žalobkyně došlo až v průběhu listopadu 2021. Tehdy totiž došlo k rozpadu vztahu mezi ním a žalobkyní a zároveň k propadu jeho příjmů, kdy do této doby dosahoval v zaměstnaneckém poměru příjmu 19- 23 000 Kč, kdy však v důsledku onemocnění je pan [příjmení] v současné době závislý na nemocenských dávkách ve výši 11 000 Kč a je před operací srdce. Žalobkyni přispívá na výživné společné dcery [jméno] částkou 8 000 Kč, která však akorát pokryje výši nájmu v bytě, ve kterém žalobkyně a pan [příjmení] dosud společně bydlí. Z uvedených skutečností dovodil soud změnu poměrů, která odůvodňuje změnu původního rozsudku a snížení výživného na žalovaného, ale až od prosince 2021. Do této doby zůstává rozsudek 11 C 400/20220 v platnosti. Jelikož žalobkyně požadovala snížení výživného již od 21.10.2020 a na částku 250 Kč, byl v tomto rozsahu její návrh zamítnut. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal, když poměr jejich úspěchu a neúspěchu je přibližně stejný.