7 C 68/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burachovičovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 34 524 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 27 500 Kč od 30.10.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 272,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně uvedla v žalobě, že je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru, který v souladu s ustanovením § 169 odst. 2) zákona č. 257/2016Sb. o spotřebitelském úvěru je oprávněn tuto činnost poskytovat na základě povolení České národní banky ze dne 18. 5. 2018. Se žalovanou dne , datum, uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, na úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částku 27 500 Kč převedla v souladu s čl.

II. Smlouvy na Účet zákazníka, tedy účet určený žalovanou a to dne 10.07.2025, čímž došlo k čerpání peněžitých prostředků, tedy úvěru ze strany žalované. Zbytek prostředků ve výši 2 500 Kč, převedla žalobkyně v souladu s čl. II. písm. b) Smlouvy na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Poskytnuté peněžité prostředky společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby uvedené na první straně smlouvy, tedy v částce ve výši 40 824 Kč uhradí žalovaná v pravidelných 36 měsíčních splátkách po 1 134 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce, kdy splatnost 1. splátky byla dohodnuta na den 20.08.2025. K uzavření Smlouvy došlo v elektronické formě prostřednictvím tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč. Za okamžik podpisu Smlouvy o úvěru se považuje okamžik, kdy tzv. verifikační platba, byla připsána na účet žalobkyně č. , č. účtu, , a to pod variabilním symbolem čísla úvěrové smlouvy. Žalovaná závazek z uzavřené smlouvy neplnila a úvěr nesplácela. Žalobkyně jí proto zaslala 2 upomínky a dne 25.10.2025 upomínku, která je současně oznámením o zesplatnění úvěru a předžalobní výzvou ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. Žalovaná se dostal do prodlení s úhradou částky 31 560 Kč, která se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 402 Kč a zesplatněné části jistiny ve výši 28 158 Kč. Dluh na splátkách ke dni 25.10.2025 se skládá z dlužných úroků ve výši 1 560 Kč a úmoru ve výši 1 842 Kč. Současně se účastníci dohodli v článku I smlouvy na úrokové sazbě ve výši 21,24 % ročně, kdy žalobkyně požaduje úrok z nezaplacené jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do jeho úplného zaplacení. V článku IV. bod 2 písm. c) smlouvy se účastníci dohodli na smluvní pokutě za každý jednotlivý případ prodlení. Z tohoto titulu proto žalobkyně požaduje 1 497 Kč, to je 3 x 499 Kč. Žalobkyně může požadovat smluvní pokutu za prodlení pouze do okamžiku zesplatnění úvěru, proto celkem ve třech případech. Účastníci si však sjednali též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to v článku IV. bod 2 písm. b) smlouvy. Žalovaná je proto povinna zaplatit 0,1 % denně z částky 31 560 Kč za dobu od 26.10.2025 do 1.12.2025 částku 1 167 Kč. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Z listiny nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , Anonymizováno, soud zjistil, že žalobkyně se žalovanou ujednala, že jí poskytne částku 30 000 Kč, kterou žalovaná splatí v 36 měsíčních splátkách po 1 134 Kč. Ujednán byl úrok 21,24 % p. a. Pro případ prodlení s úhradou sjednané splátky po dobu 3 měsíce nebo prodlení s úhradou svou či více splátek bylo v článku 8.1 a 8.2 sjednáno nastoupení tzv. zesplatnění celého dluhu žalované, tj. ztráta možnosti uhradit jej ve splátkách. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celého dluhu soud zjistil, že dne 25.10.2025 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 31 560 Kč a upozorněna na možné další sankce, pokud k úhradě nepřistoupí.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Vedle toho žalobkyně neprokázala řádné ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele úvěru rozsáhlé požadavky, pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalovaného, což je odůvodněno vývojem praxe poskytování spotřebitelských úvěrů, jejich objemem v ČR a s tím spojenými celospolečenskými dopady vedoucími ke spirále zadlužování obyvatelstva, jejich přechodu do šedé zóny ekonomiky apod. Žalobkyně se spolehla, pokud jde o výdaje žalované, pouze na její tvrzení, tyto si nijak neprověřila, přitom je evidentní, že položka výdajů za bydlení je nereálně nízká, v této částce by měly být zahrnuty i platby za energie, není ani vysvětlen důvod takto nízkých výdajů za bydlení, který neodpovídá obvyklým cenám, nadto za situace, kdy žalovaná uvedla, že žije sama. S ohledem na výše uvedené nelze aplikovat ustanovení o smlouvě o úvěru, tedy § 2395 a násl. o. z. a smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou i v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalované částku ve výši 27 500 Kč, žalovaná před podáním žaloby žalobkyni nic neuhradila, soud tedy částku ve výši 27 500 Kč posoudil jako bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaná byla vyzvána k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 25.10.2025, písemnost byla žalovanému odeslána téhož dne, dne 29.10.2025 tak byla žalovaná povinna plnit a ode dne následujícího, tj. od 30.10.2025 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného (výrok I.)Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena (výrok II.).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 272,75 Kč, přičemž tato částka představuje 59,3 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79,65 % a úspěchu žalované v rozsahu 20,35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 382 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 524 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 250 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 600 Kč ve výši 1 596 Kč.