7 C 77/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr Martinou Burachovičovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 50 353 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 353 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky:</b> <b>-) 1 050 Kč od 1. 12. 2018 do zaplacení</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky:</b> <b>-) 3 047 Kč od 1. 1. 2019 do zaplacení</b> <b>-) 3 025 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení</b> <b>-) 3 025 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení</b> <b>-) 3 025 Kč od 1. 4. 2019 do zaplacení</b> <b>-) 3 025 Kč od 1. 5. 2019 do zaplacení</b> <b>-) 3 025 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky:</b> <b>-) 3 025 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení</b> <b>-) 3 025 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení</b> <b>-) 3 025 Kč od 1. 9. 2019 do zaplacení</b> <b>-) 19 715 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 10 842,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nájemní smlouvy ze dne [datum] ohledně bytu [číslo] umístěného v domě [adresa] v ulici [anonymizováno] v [obec]. Nájemní vztah skončil ke dni 31.03.2019, a to uplynutím sjednané doby trvání nájemního vztahu. Žalovaný byt užíval i po skončení nájemného vztahu, a to až do dne 24.10.2019, kdy byl byt exekučně vyklizen. Po dobu trvání nájemního vztahu byl žalovaný povinen platit za nájem a služby spotřebované v souvislosti s užíváním předmětného bytu částku 5 516 Kč měsíčně, po skončení nájmu, do data vyklizení bytu pak z titulu bezdůvodného obohacení obdobnou částku. Tyto náklady nehradil za období od listopadu 2018 do října 2019, kdy celkem na nájemném dluží částku 30 616 Kč. Dále žalovaný dluží částku 19 715 Kč z titulu nedoplatku z vyúčtování spotřebovaných služeb za rok 2019. Žalovaný, ačkoliv byl k úhradě dluhu upomínán, dosud nic nezaplatil, proto se dostal do prodlení a žalobce tak požaduje i příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce předloženými listinnými důkazy prokázal všechna tvrzení uvedená v žalobě. Vyrozuměním o vyklizení bytu [titul]. [jméno] [příjmení] ze dne 9.09.2019, předpisem plateb pro žalovaného, evidenčním listem nájemníka, vyúčtováním služeb za rok 2019, upomínkou ze dne 10.06.2020 prokázal žalobce vznik nájemního vztahu a jeho trvání. Žalovaný byl jako nájemce povinen platit smluvené nájemné a zálohy na služby v celkové částce 5 516 Kč, z čehož nájemné činí 3 025 Kč a zálohy na služby částku 2491 Kč. Z předpisu plateb pak vyplývám za jaká období žalovaný nájemné a služby neuhradil. Za rok 2019 mu vznikl nedoplatek na poskytovaných službách ve výši 19 715 Kč. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 2251 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy na služby. Žalovaný se dostal do prodlení s placením a proto má žalobce v souladu s ustanovením § 1970 o.z. právo na úrok z prodlení z dlužného nájemného ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 842,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 518 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 353 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 880 Kč ve výši 1 444,80 Kč.