7 C 90/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burachovičovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 500 Kč s úrokem ve výši 19 016,48 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 15 500 Kč od 19.12.2020 do 31.12.2021 a dále s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 1.01.2022 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 15 500 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o půjčce uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] [datum].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud provedl důkaz Smlouvou o půjčce [číslo] ze dne [datum], Smluvními podmínkami, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dne [datum] byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena Smlouva o půjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 1 000 Kč a žalovaný se ji zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 500 Kč ve formě 31 týdenních splátek po 500 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, od podpisu smlouvy neuhradil na svůj dluh ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 657 obč. zákoníku účinného do 31.12.2013, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 téhož předpisu, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

6. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. účinného do 31.12.2013, lze při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

7. Podle § 3 odst. 1 obč. zákoníku účinného do 31.12.2013, dle kterého výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

8. Podle § 451 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

9. Soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce je neplatná. To dovozuje soud z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz společnosti [právnická osoba] zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka 5 500 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny půjčky 10 000 Kč navíc zaplatit, byť je označená jako souhrnný poplatek, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky podle ust. § 658 odst. 1 obč. zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky. [právnická osoba] byla, a je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých půjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označována ve formulářových smlouvách jako souhrnný poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Výše úroků však byla v daném případě sjednaná nemravně, tj. v rozporu s ust. § 3 odst. 1 obč. zákoníku účinného do 31.12.2013. Zmíněnou nemravnost soud dovozuje z výše sjednaných úroků, která byla s přihlédnutím ke sjednanému způsobu splácení 100 % ročně. Podle § 10 odst. 1, odst. 2 zákona č. 145/2010 Sb. mají být zohledněny všechny náklady na úvěr, s výjimkou nákladů v návaznosti na zřízení fakultativního (běžného či úvěrového) účtu. Poplatek za hotovostní inkaso měl být součástí výpočtu nákladů na úvěr, a proto RPSN ve skutečnosti činí přes 300 % (dle http://kalkulacky.idnes.cz/cr_spotrebitelsky-uver-rpsn.php). Tato skutečnost nemusí totiž mít důsledky jen pro posouzení důsledků dle § 8 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013, ale též pro posouzení vyváženost smluvních práv a povinností a pro závěr o případné zjevné nespravedlnosti sjednaného závazku.

10. V daném případě je totiž výše RPSN shodná s výší úrokové sazby, neboť v uvedené smlouvě žalovaná kromě zmíněného souhrnného poplatku, resp. úroku, nic jiného vedle jistiny společnosti [právnická osoba] splatit neměla. Pro zjednodušení odůvodnění tohoto závěru soud odkazuje na rozhodnutí NS sp. zn. 21Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen zmíněný právní názor stran rozporu určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 obč. zák. v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z uvedeného rozhodnutí NS lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o půjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvě vyjádřený úrok, resp. roční procentní sazba nákladů několikanásobně převyšuje roční úrokovou míru, je ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny vyjádřených roční průměrnou sazbou nákladů v rozporu s dobrými mravy, a podle ust. § 39 obč. zákoníku účinného do 31.12.2013 neplatné.

11. V daném případě se žalovanému dostalo plnění v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinen poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle shora uvedeného § 451 občanského zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy neuhradil ničeho, soud přiznal žalobkyni právo na vrácení jistiny ve výši 10 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku, když splatnost nároku na bezdůvodné obohacení odvozuje soud od třetího dne po datu zaslání předžalobní upomínky, kdy se zásilka dostala do sféry vlivu žalovaného na jeho doručovací adrese.

12. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 5 500 Kč a příslušného úroku z prodlení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze nepatrný.