7 C 92/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burachovičovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 17 270 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 1.10.2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Dle smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 7 000 Kč a 3 000, která byla poukázána na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit částku 10 000 Kč s poplatkem 3 250 Kč do 30.12.2023. Tuto povinnost však žalovaný nesplnil. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím webových stránek žalobkyně. Před uzavřením smlouvy prověřila žalobkyně schopnost žalovaného splácet úvěr, přičemž vycházela z informací poskytnutých samotným žalovaným. Žalovaný své závazky ze smlouvy neplnit, proto žalobkyně žádá, aby žalovaný byl uznán povinným uhradit částku 15 750 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 12.01.2023, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalobkyně dále požaduje úhradu smluvní pouty 0,1 % denně z dlužné částky od 31.12.2023 do 5.02.2025 (dem sepisu žaůoby) v celkové částce 4 020 Kč, a to na základě článku 2.3 Smlouvy2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě provedeného dokazování soud ze smlouvy o zápůjčce zjistil, že byla uzavřena dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na základě žádosti žalovaného. Jak vyplývá z předloženého výpisu z účtu žalobkyně u Moneta banky a.s., žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a 3 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit jistinu a poplatek 3 250 Kč do 30.12.2023, roční procentní sazba nákladů byla ve výši 3353 %. Upomínkami byl žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky. Předžalobní výzvou ze dne 26.09.2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 3 dnů. Z podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla žalovanému zaslána téhož dne.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu.

7. Podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

8. Na základě zjištěného skutkové stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce ze dne , datum, uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť žalobkyně netvrdila a neprokázala, jakým způsobem před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně sice v žalobě uvedla, že si před uzavřením smlouvy vyžádala od žalovaného informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinen poskytnout žalobci úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. K těmto tvrzením však žalobkyně nedoložila žádné důkazy. Žalobkyně tak nesplnila svou povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč z neplatného právního jednání, na základě nichž se žalovaný bezdůvodně obohatil, proto dle § 2993 o.z., musí žalovaný bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená splatnost pohledávek. Den splatnosti pohledávky mezi účastníky nebyl smluven, proto teprve na výzvu k plnění se dluh stal splatným. Dne 26.09.2024 žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k splnění dlužné částky. Žalovaný ve stanovené lhůtě neplnil (§ 573 o.z.), proto od 1.10.2024 je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Žalovaný je proto povinen vedle jistiny zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z., jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. Výrokem I. byl žalovaný uznán povinným zaplatit 10 000 Kč s příslušenstvím vztahujícímu se k bezdůvodnému obohacení. Výrokem II. soud žalobu ve zbývající části i ohledně nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty, zamítl jako neoprávněnou.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků, nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z nich.