7 C 97/2019

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burachovičovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: žaloba o povolení nezbytné cesty <b>I. Žaloba na povolení práva nezbytné cesty žalobce k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [ulice] u [obec] ve vlastnictví žalovaného, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen uhradit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově náklady ve výši 19 766 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1 568 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by mu soud povolil právo nezbytné cesty. Žalobu odůvodnil tím, že na základě darovací smlouvy ze dne [datum] je vlastníkem stavby studny, která se nachází na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [obec]. Studna je samostatnou nemovitou věcí, která se nezapisuje do katastru nemovitostí. Jelikož pozemek parc. [číslo] je ve vlastnictví žalovaného, nemá žalobce k předmětné studni přístup. Žalovaný žalobci dlouhodobě brání k přístupu k nemovité věci. Na studnu umístil kovový poklop, který brání i v přístupu dovniř studny. Žalobce se žalobou domáhá zřízení práva nezbytné cesty, a to v šířce 3 metrů, z pozemku parc. [číslo] což je veřejná cesta, a dále v šířce 1,5 metru okolo předmětné studny. K dotazu soudu pak svá tvrzení doplnil v tom směru, že přístup ke studni potřebuje za účelem zajištění pitné vody pro své občany, zejména pak pro manželé [příjmení], kteří vlastní nemovitosti v sousedství. V místě není zaveden veřejný vodovod a město hodlá studnu provozovat jako veřejnou, tedy zpřístupnit ji pro odběr ody komukoliv. Rozborem vody ze dne 2.05.2017 bylo zjištěno, že voda vykazuje parametry kvality pro pitnou vodu Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Uvedl, že je pravdou, že žalobce je vlastníkem předmětné studny, ale nijak se o ni nestará. Žalovaný nechal na studnu osadit kovový poklop, který má bránit padání nečistot do studny a zamezit nebezpečí pádu do studny. Žalovaný rozporoval, že by voda ve studni měla kvality pitné vody Mezi účastníky tak bylo zejména sporným, zda voda ve studni má parametry pitné vody a zda lze studnu využívat jako veřejný zdroj pitné vody. K zodpovězení otázky kvality vody ve studni ustanovil soud znalce [titul] [celé jméno znalce], který ve svém posudku z července 2020 a následně i při ústní výpovědi uvedl, že po fyzikálně chemické stránce je voda výborné kvality a splňuje podmínky pro zdroj pitné vody. Studna je však zanedbaná co se týče její údržby, a proto nebyl proveden rozbor mikrobiologický, neboť jej vylučuje dlouhodobé organické znečištění a vzorek by tak nebyl reprezentativní. Ke zjištění dalšího skutkového stavu věci soud provedl k důkazu listiny založené ve spise. Z výpisu z [anonymizována dvě slova] zjistil, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [obec] je žalovaný. Z darovací smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že vlastnické právo k předmětné stavbě studny bylo na žalobce převedeno panem [jméno] [příjmení], který byl i dřívějším vlastníkem pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [obec] včetně stavby domu na tomto pozemku umístěné. Dne 20.03.1996 prodal pan [příjmení] předmětný pozemek parc. [číslo] včetně stavby rekreačního domu panu [celé jméno žalovaného]. Studna nebyla předmětem převodu. Z předložené fotodokumentace předmětné studny soud zjistil, že podezdívka okraje studny je osazena železnou mříží a plechovým zakrytím. Z žádosti pana [příjmení] z 15. 3. 2010 soud zjistil, že jmenovaný požádal žalobce o souhlas s odběrem vody a připojením čerpacího potrubí ke studni. Z geometrického plánu ze dne [datum] vyplývá, že pozemek potřebný k přístupu ke studni by měl výměru 2,78 m2. Z protokolu o zkoušce pitné vody z 2. 5. 2017 provedené pro pana [příjmení] soud zjisti, že vzorek vody přesahuje povolené limity ohledně železa a manganu a pH. Z protokolu o zkoušce pitné vody z 18.04.2017 provedené pro žalobce soud zjistil, že nebylo zjištěno překročení limitních hodnot. Z dopisu starosty [územní celek] adresovanému panu [celé jméno žalovaného] z 10. 6. 2015 soud zjistil, že žalobce nabízel žalovanému odkup pozemku obklopujícího studnu. Z dopisu pana [celé jméno žalovaného] z 2. 7. 2015, reagoval žalovaný na nabídku na odkup pozemku odmítavě, ale nabídl ke koupi celý pozemek včetně domu. Z dopisu žalobce ze 7. 7. 2015 a z reakce žalovaného z 20. 7. 2015 bylo zjištěno, že k dohodě o odkupu části pozemku mezi účastníky nedošlo, což vyplývá i ze sdělení z [datum] včetně výpisu z usnesení ze zasedání zastupitelstva města. Z dopisu manželů [příjmení] z 10. 9. 2018 bylo zjištěno, že žijí v domě [adresa] od roku 1995. V době, kdy studnu vlastnil pan [příjmení], odebírali vodu ze studny bezproblémově. Po změně vlastníka pozemku na žalovaného jim bylo v odběru vidy bráněno. Pan [anonymizováno] tedy vybudoval na svém pozemku vlastní vrt, kdy však voda v něm je nevhodná i jako voda užitková, a to z důvodu vysoké koncentrace železa. Z dopisu žalobce z 9. 5. 2016 bylo zjištěno, že žalobce má v úmyslu podniknout kroky k vyvlastnění dané části pozemku. Z rozhodnutí MěÚ [obec] o povolení odběru vody pro [územní celek] ze dne [datum] vyplývá, že bylo vydáno za účelem odběru vody z předmětné studny. Vnitřní sdělení odboru investic [územní celek] zachycuje průběh sporů o předmětnou studnu od roku 2003. Z protokolu o zkoušce vody vyhotovené pro žalovaného z [datum] vyplývá, že voda překračuje limity železa a manganu. Z protokolu o zkoušce vody provedené pro žalovaného z roku 2003 vyplývá, že voda nesplňuje limity pro pitnou vodu. Z rozhodnutí o umístění stavby z [datum] je zřejmé, že manželům [příjmení] byla povolena stavba studny na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [ulice] u [obec]. Z rozhodnutí o umístění stavby z roku 1997 plyne, že bylo vydáno [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] pro stavbu 36-ti rekreačních domků v osadě [ulice], kdy zásobování vodou mělo být řešeno lokálně. Z obsahu spisu zdejšího soudu 12 C 225/2004 soud zjistil, že u zdejšího soudu bylo vedeno řízení o určení vlastnického práva ke stavbě studny. Za spisu vyplývá, že od [datum] se právo osobního užívání transformovalo na právo vlastnické pana [příjmení], [datum] tento pak prodal pozemek žalovanému. Předmětem převodu však nebyla studna. Studna je samostatnou věcí, stavba studny byla vlastnictvím pana [příjmení], ale protože nebyla specifikována při převodu nemovitostí v písemné smlouvě, není tak postaveno najisto, kdo je vlastníkem studny. Žalovaný tvrdil, že pan [příjmení] chtěl vlastnické právo převést na 1. žalovaného, neuvedení studny ve smlouvě je omyl. Oba měli za to, že se převádí vlastnictví k celému pozemku včetně studny. Pan [anonymizováno] neměl zájem studnu opustit. Ve věci bylo rozhodnuto tak, že Česká republika – [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] tedy není vlastníkem studny a jejím vlastníkem zůstal pan [příjmení]. Z obsahu spisu zdejšího soudu 11 C 253/2016 vedeném o negatorní žalobě o povinnosti odstranit kryt umístěný na studni, konkrétně z rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 13 Co 43/2019 - 193 bylo zjištěno, že„ zástupci žalobce se po vydání rozsudku tamního soudu ze dne 20. 2. 2006, sp. zn. 12 C 225/2004, obrátili na právního předchůdce žalovaného s tím, že dle názoru obsaženého v odůvodnění tohoto rozsudku, je i nadále vlastníkem studny na pozemku, který i s rozestavěným rekreačním domem převedl na žalovaného, a projevili zájem o její získání a posléze také uzavřeli příslušnou darovací smlouvu. V této souvislosti je nepochybně otázkou, s jakým cílem tak žalobce činil, když ze znalosti místních poměrů a rovněž i prostým nahlédnutím do katastru nemovitostí jistě musel vědět, že studna se nachází na pozemku patřícím žalovanému, který jej ovšem odmítá zpřístupnit pro třetí osoby. Zavázal-li se žalobce v příslušné darovací smlouvě (bod III.), že studna bude provozována jako veřejná, nemohl předpokládat, že se mu takový závazek podaří realizovat bez součinnosti žalovaného. Odkoupit celý pozemek, jak mu žalovaný navrhl, však žalobce usnesením svého zastupitelstva odmítl. Problematiku účelnosti takového postupu lze tak mít za nevyřešenou. V samotném průběhu řízení se také ukázalo, že žalobce nemá jasný záměr, jak chce se studnou nakládat, a jakým způsobem do jeho záměrů tedy zasahuje žalovaný tím, že studnu zakryl plechovým víkem a ozdobnou mříží. Jednak sám žalobce sdělil, že studna byla i dříve zakrytá; jde-li o pumpu, jež na ní měla být umístěna, sotva jejím odstraněním mohlo dojít k zásahu do žalobcova vlastnického práva, když pumpu stejně nikdo třetí na pozemku žalovaného nemůže bez jeho souhlasu (který on odmítá udělit) využívat. Odstraněním zakrytí studny by pak pouze došlo ke vzniku nebezpečí pádu do studny či její zanášení, jak poukázal žalovaný. Soud neprovedl žalobcem navržený důkaz na výslech svědků manželů [příjmení], když tvrzení žalobce, týkající se nedostatku přístupu těchto osob k pitné vodě, vyplývají z provedených listinných důkazů, a výslech svědků tak soud považuje za nadbytečný. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: [příjmení] mezi účastníky ohledně předmětné stavby studny se datují již do roku 1996, kdy pan [příjmení] pozemek parc. [číslo] včetně stavby rekreačního domu prodal panu [celé jméno žalovaného]. Studna nebyla v kupní smlouvě uvedena. Následně, na základě darovací smlouvy ze dne [datum] bylo vlastnické právo k předmětné stavbě studny převedeno na žalobce. V blíže nezjištěné době roku 2016 umístil žalovaný na studnu zakrytování studny celoobvodovým plechovým víkem ve tvaru čtyřbokého jehlanu, umístěným na kamenném obvodovém věnci studny, a kovové ozdobné mříže ve tvaru poloviny koule, zabudované do kamenného obvodového věnce studny. Ohledně tohoto zakrytování bylo zdejším soudem pod sp. zn. 11 C 253/2016 rozhodnuto, že žalovaný není povinen jej odstranit. Žalovaný setrvale odmítá udělit svolení ke vstupu na svůj pozemek komukoli. Sousední dům ve vlastnictví manželů [příjmení] nemá přístup k pitné vodě, neboť jimi vybudovaná studna nemá dostatečnou kvalitu vody. Ohledně kvality vody ve studni na pozemku žalovaného bylo zjištěno, že po chemicko- fyzikální stránce voda ve studni splňuje všechna kritéria a limity stanovené pro pitnou vodu. Po stránce biologické nebylo možno vodu posoudit, a to pro znečištění studny. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 1029 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty. Podle § 1032 o.z., soud nepovolí nezbytnou cestu, a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení. Nelze povolit nezbytnou cestu přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, ani přes pozemek, kde veřejný zájem brání takovou cestu zřídit. V daném případě soud žalobci právo nezbytné cesty nepřiznal. Žalobce je vlastníkem studny, která se nachází na pozemku jiného vlastníka, žalovaného. Tento nežádoucí stav vznikl v důsledku několika právních kroků, kdy jednak v kupní smlouvě z [datum], opomněli žalovaný a prodávající pan [příjmení] uvést do smlouvy i stavbu studny, ačkoliv je zcela evidentní, že měli v úmyslu převést vlastnické právo nejen k pozemku parc. [číslo] ale i ke studni na něm se nacházející. Této situace následně žalobce využil, a s panem [příjmení], jehož vlastnictví ke studni bylo podloženo rozhodnutím zdejšího soudu ve věci 12 C 225/2004, uzavřel darovací smlouvu. Soud má za prokázané, že sousední vlastníci domu manželé [příjmení], nemají přístup k pitné vodě. Soud žalobce opakovaně poučil o nutnosti specifikovat, jakým konkrétním způsobem hodná studnu využívat. Žalobce tvrdil, že přístup ke studni potřebuje za účelem zajištění pitné vody jednak manželům [příjmení] a jednak všem občanům, kdy hodlá studnu provozovat jako veřejnou. Jak hodlá toto technicky zajistit, však již žalobce neupřesnil. Zřízení nezbytné cesty představuje vážný zásah do práva vlastníka pozemku, a proto je třeba vždy posuzovat, zda výhoda, kterou nezbytná cesta poskytuje, není podstatně menší než újma, která by jejím zřízením vznikla vlastníku zatíženého pozemku. Za dané situace, kdy žalobce tvrdí, že hodlá studnu provozovat jako veřejnou, není zcela zřejmé, kdo by byl oprávněným z využití zřízeného práva cesty, když žalobce je veřejnoprávní korporace, za kterou jednají pověřené osoby. Soud v této nejasnosti spatřuje velký zásah do vlastnického práva žalovaného, kterému by se po jeho pozemku mohla pohybovat řada lidí, o nichž by nebylo zřejmé, zda právě oni jsou z práva nezbytné cesty oprávněnými a žalovaný by neměl žádnou možnost, jak tuto skutečnost ověřovat. Dále vzal soud v úvahu ustanovení § 1267 o.z., který umožňuje zřídit služebnost inženýrské sítě a zakládá právo vlastním nákladem a vhodným i bezpečným způsobem zřídit na služebném pozemku nebo přes něj vést vodovodní, kanalizační, energetické nebo jiné vedení, provozovat je a udržovat. Vlastník pozemku se zdrží všeho, co vede k ohrožení inženýrské sítě, a je-li to s ním předem projednáno, umožní oprávněné osobě vstup na pozemek po nezbytnou dobu a v nutném rozsahu za účelem prohlídky nebo údržby inženýrské sítě. Je-li to výslovně ujednáno, zahrnuje služebnost právo zřídit, mít a udržovat na služebném pozemku také potřebné obslužné zařízení, jakož i právo provádět na inženýrské síti úpravy za účelem její modernizace nebo zlepšení její výkonnosti. V řízení bylo prokázáno, že nejde ani tak o stavbu studny jako takovou, ale spor je mezi účastníky veden hlavně o vodu, která se ve studni nachází. Ve snaze eliminovat nežádoucí zásahy do vlastnického práva, v případech, je-li více možností, jak přístup k nemovité věci zajistit, musí být vždy vybrán ten z nich, který bude vlastníka pozemku, přes který má nezbytná cesta vést, zatěžovat nejméně. Současně musí být brán ohled i na to, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován. Za dané situace je soud toho názoru, že pro odběr vody ze studny žalobce, je možné využití citovaného ustanovení § 1267 o.z., což by nevyžadovalo vůbec zřízení práva služebnosti pro žalobce. Pro zmítnutí žaloby hovoří i ustanovení § 1032 o.z., podle kterého soud nepovolí nezbytnou cestu, způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá. Ze skutkového stavu věci vyplývá, že žalobce naprosto neobvykle zasáhl do soukromoprávního vztahu ohledně vlastnictví studny, která měla být převedena podle uzavřené prodejní smlouvy ze dne [datum] z prodávajícího [jméno] [příjmení] na kupujícího [jméno] [celé jméno žalovaného]. Dle názoru Krajského soudu v Plzni 13 Co 43/2019 - 193:„ Ve věci vedené u Okresního soudu Sokolov pod sp. zn. 12 C 225/2004 oba účastníci převodní smlouvy opakovaně prohlásili, že studna měla být převedena s pozemkem a rozestavěnou stavbou, k čemuž nedošlo pouhým opomenutím při výčtu předmětu prodeje v prodejní (kupní) smlouvě. Následně kontaktoval žalobce [jméno] [příjmení] a přiměl ho k převodu studny na [územní celek] darovací smlouvou. V této souvislosti je nepochybně otázkou, s jakým cílem tak žalobce činil, když ze znalosti místních poměrů, a rovněž i prostým nahlédnutím do katastru nemovitostí, jistě musel vědět, že studna se nachází na pozemku patřícímu žalovanému, který jej ovšem odmítá zpřístupnit pro třetí osoby. Zavázal-li se žalobce v příslušné darovací smlouvě (bod III.), že studna bude provozována jako veřejná, nemohl předpokládat, že se mu takový závazek podaří realizovat bez součinnosti žalovaného. Odkoupit celý pozemek, jak mu žalovaný navrhl, však žalobce usnesením svého zastupitelstva odmítl.“ Z uvedeného je možno dovodit, že žalobce si ve smyslu ustanovení § 1032 způsobil nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti a právo cesty mu tak není možné přiznat. Výrok II. rozsudku odráží skutečnost, že v řízení vznikly české republice- Okresnímu soudu v Sokolově náklady v souvislosti se zpracování znaleckého posudku znalcem [titul] [celé jméno znalce], kterému soud vyplatil z rozpočtových prostředků na odměně celkem částku 19 766 Kč. Podle § 148 o.s.ř., stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 568 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů na pořízení rozboru vody v částce 1 510, nákladu na poštovné 47 Kč a jízdnému k soudu 11 Kč.