8 C 121/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 91 940 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 360 Kč, a to vše v rámci pravidelných měsíčních splátek po 3636 Kč, splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení byť i jediné ze splátek včas či v řádné výši.

II. Žaloba ve zbývajícím rozsahu o částku 20 800 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3968,25 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 12150,06 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 26000 Kč od 2.11.2022 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 25,26 % ročně z částky 26000 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, částku 34 780 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5112,94 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 12853,62 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 37000 Kč od 2.11.2022 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 20,74 % ročně z částky 37000 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [číslo] domáhala po žalovaném uhradit částku 38 500 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3968,25 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 12150,06 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 26000 Kč od 2.11.2022 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 25,26 % ročně z částky 26000 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, částku 53 440 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5112,94 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 12853,62 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 37000 Kč od 2.11.2022 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 20,74 % ročně z částky 37000 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, vše z titulu úvěrové smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]) a žalovaným ze dne [datum] [číslo] jejíž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 26 000 Kč a povinnost vrátit úvěr s úrokem ve výši 5200 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 5200Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 10 400Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 780Kč počínaje 18.11.2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4.1.2021, kdy na tento úvěr žalovaný uhradil jen 8300Kč. Dále mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] jejíž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 37000 Kč a povinnost vrátit úvěr s úrokem ve výši 6290Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 7400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 21 090 Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 80 týdenních splátkách po 898 Kč počínaje 2.9.2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8.3.2021, kdy na tento úvěr žalovaný uhradil jen 18340 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právního předchůdce žalobkyně (společnosti [právnická osoba]), postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil.

3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Žalovaný se k prvnímu jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavil a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného dle §101, odst. 3 o.s.ř.

4. Soud mí na základě provedených důkazů (uvedených vždy v závorce) za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]) s žalovaným dne [datum] připojily svůj podpis na smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] kdy na základě podpisu této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 26000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit společně s úrokem ve výši 5200 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 5200Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 10 400Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 780Kč počínaje 18.11.2019, vše při RPSN 206,15% (viz smlouva o úvěru dne [datum]). Žalovaný na tento úvěr vrátil částku 8300 Kč (tvrzeno v žalobě). Dále právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]) s žalovaným dne [datum] připojily svůj podpis na smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. [číslo] kdy na základě podpisu této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit společně s úrokem ve výši 6290Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 7400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 21 090 Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 80 týdenních splátkách po 898 Kč počínaje 2.9.2019, vše při RPSN 163,26% (viz smlouva o úvěru dne [datum]). Žalovaný na tento úvěr vrátil částku 18340 Kč (tvrzeno v žalobě). V souvislosti s úvěrovými smlouvami předchůdkyně žalobkyně vedla karty zákazníka, kde jsou uvedeny majetkové poměry žalovaného a jaké doklady měl ke svým příjmům a výdajům dokládat, v kartách není zaneseno, jak byla ověřována úvěruschopnost i z jiných zdrojů, než z údajů od žalovaného (viz karty zákazníka). Pohledávky za žalovaným byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávky), přičemž postoupení pohledávky bylo žalovaném písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně (viz oznámení o postoupení pohledávek, podací lístek). Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky (viz výzva k plnění, podací lístek).

5. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto sice konkrétní skutečnosti v žalobě netvrdí, k prokázání této skutečnosti označila kartu zákazníka. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně v souvislosti s úvěruschopností nedoložila žádné důkazy prokazující, že úvěruschopnost zkoumala. Žalobkyně pak při jednání byla poučena ve smyslu § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž po poučení žalobkyně žádné nové skutečnosti neuvedla a nenavrhla ani žádné jiné důkazy k prokázání prověření úvěruschopnosti žalovaného 6. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]) s žalovaným dne [datum] připojily svůj podpis na smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] kdy na základě podpisu této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 37000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit společně s úrokem ve výši 6290Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 7400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 21 090 Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 80 týdenních splátkách po 898 Kč počínaje [datum], vše při RPSN 163,26%, přičemž žalovaný na tento úvěr vrátil částku 18340 Kč. Později právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]) s žalovaným dne [datum] připojily svůj podpis na další smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] kdy na základě podpisu této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 26000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit společně s úrokem ve výši 5200 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 5200Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 10 400Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 780Kč počínaje 18.11.2019, vše při RPSN 206,15%, přičemž na tento úvěr žalovaný vrátil částku 8300 Kč. V souvislosti s úvěrovými smlouvami předchůdkyně žalobkyně vedla karty zákazníka, kde jsou uvedeny majetkové poměry žalovaného a jaké doklady měl ke svým příjmům a výdajům dokládat, v kartách není zaneseno, jak byla ověřována úvěruschopnost i z jiných zdrojů, než z údajů od žalovaného. Pohledávky za žalovaným byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně, současně před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky.

7. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaný jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení § 1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřely smlouvy o zápůjčce - spotřebitelské úvěry (dále jen úvěr), na základě které byly žalovanému poskytnuty částky 37 000 Kč a 26 000Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smluv se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavřených smluv z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a souladu obsahu půjček s dobrými mravy.

8. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (poskytovateli úvěru), aby dlužníka – spotřebitele (náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně a aktivně sám nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tyto závěry pak byly potvrzeny i nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18. V daném případě právní žalobkyně sice popisuje, z jakých skutečností doložených žalovaným vycházela a jak měla úvěruschopnost dále ověřovat, avšak v tomto ohledu nedoložila žádné důkazy prokazující její tvrzení v tomto směru. Stejně tak žalobkyně nedoložila, že by sama aktivně vedle získaných informací od žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně získala další údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, případně jejich prostřednictvím tvrzení spotřebitele ověřila, kdy za vhodné jiné zdroje lze považovat i veřejné dostupné rejstříky (v tomto směru ani žádné skutečnosti žalobkyně ani netvrdila, či nenavrhla). Vzhledem k absenci tvrzení a doložení takových tvrzení je nutno též shodně uzavřít, že žalobkyně ve smyslu ustálené rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (např. sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či sp.zn. III. ÚS 4129/18) neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelských úvěrů řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu §3, odst. 1, písm. c) a §86 ZSÚ, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy o úvěru dle §87 ZSÚ.

9. Vedle této neplatnosti soud dále shledal absolutní neplatnost předmětných smluv pro jejich zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z., když sjednaný úrok a další poplatky, které je nutné v kontextu smlouvy vyhodnotit jako cenu za úvěr, a těmito poplatky je zastírána skutečná výše úroku za úvěr. Tomuto pak odpovídá výše RPSN uvedená ve smlouvách, která pak více než 19x (respektive 23x) přesahovala obvyklou RPSN poskytovanou bankami (cca 8,60 – 8,80%), což je nutné ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) posoudit jako nemravné. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle ustanovení § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích a dalších poplatcích přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání.

10. Pokud soud učinil závěr o neplatnosti spotřebitelském úvěru, zbývá pak se vypořádat s plněním, které v rámci úvěrů žalovaný obdržel a co na ně právní předchůdkyni žalobkyně či nyní žalobkyni vrátil, přičemž pokud soud ve věci dovodil i neplatnost smlouvy pro neprověření úvěruschopnosti žalovaného, je v tomto ohledu nutné vycházet z ustanovení §87 ZSÚ.

11. Podle ustanovení §87, odst.1 poslední věty ZSÚ je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, kdy toto ustanovení je speciálním ustanovení vůči § 2991 odst. 1 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení, které má při aplikaci přednost před zmiňovanou obecnou úpravou vydání bezdůvodného obohacení. Ze speciálního ustanovení § 87 ZSÚ ve spojení s principy ochrany spotřebitele nesporně vyplývá, že spotřebitel jako dlužník je povinen vrátit žalobci jako věřiteli pouze neuhrazenou jistinu úvěru, a že započtení vzájemných pohledávek musí soud provést z úřední povinnosti, aby byl dodržen princip, že věřiteli poškozujícího spotřebitele nelze poskytovat právní ochranu a že podle § 6 odst. 2 o.z. nelze připustit, aby škodící věřitel těžil ze svého protiprávního činu v podobě získání jiných nároků, na které nemá ze zákona právo. Z ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ rovněž vyplývá, že spotřebitel, kterému neměl být úvěr vůbec poskytnut, se nemůže dostat do prodlení s jeho vrácením, pokud vrací poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho schopnostem. Z tohoto hmotněprávního ustanovení je zřejmý záměr zákonodárce nepřiznat škodícímu věřiteli žádné (ani zákonné) úroky z prodlení (srovnej důvodovou zprávu k tomuto ustanovení). Lze tedy shrnout, že v případě aplikace ustanovení §87, odst.1 ZSÚ nelze uvažovat o přiznání úroku z prodlení, jako by tomu bylo u běžného bezdůvodného obohacení.

12. Žalovanému byla poskytnuta v prvním případě částka 37 000Kč, vrátil 18340Kč, proto je povinen vrátit 18660 Kč. Ve druhém případě byla žalovanému poskytnuta částka 26 000Kč, vrátil 8300Kč, proto je povinna vrátit 17 700Kč. Dohromady je tak žalovaný povinen vrátit žalobkyni 36 360 Kč. Pokud jde o výklad povinnosti vrátit jistinu úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele za situace, kdy spotřebitel (účastník) je v průběhu řízení nečinný, bude nepochybně soudní praxí a judikaturou upřesňován a ustálen. Soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalovaného, vzhledem k obecné povaze úvěru postupně splácet půjčenou částku a ohledem na principy ochrany spotřebitele, rozložení jistiny do 10 splátek, a to ve smyslu ustanovení §1931 o.z. pod ztrátou výhody splátek, čemuž pak odpovídá výrok I. Soud současně dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným dle ustanovení § 1879 o.z.. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovaným právně odlišně, než bylo uvedeno v žalobě, svědčí i přesto žalobkyni v důsledku předmětné smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu (výrok I.).

13. Ve zbývajícím rozsahu (o částku 20 800 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3968,25 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 12150,06 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 26000 Kč od 2.11.2022 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 25,26 % ročně z částky 26000 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, částku 34 780 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5112,94 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 12853,62 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 37000 Kč od 2.11.2022 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 20,74 % ročně z částky 37000 Kč od 2.11.2022 do zaplacení) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť tyto další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec přiznané částky – vycházejí ze smluv, které soud posoudil jako neplatné – viz výše (výrok II).

14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při úvaze o poměru úspěchu ve věci soud vyšel z ustálené judikatury, podle které soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Procesně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný (žalobkyně neuspěla z více jak 50% uplatněného nároku, když jen na jistině uplatnila nárok 91 440Kč, úspěšná byla co do částky 36360Kč), a proto by měl po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu mu však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když byl po celou dobu řízení pasivní (výrok III.).