8 C 124/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 24 126,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč, a to vše v rámci pravidelných měsíčních splátek po 1 100 Kč, splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení byť i jediné ze splátek včas či v řádné výši.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu o částku 9 070 Kč, částku 8 779,94 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 783,06 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 344,46 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 000 Kč od 28.9.2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 29,49 % ročně z částky 9000 Kč od 28.9.2023 do zaplacení a dále o částku 4 347 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 884,34 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1230,03 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4463,69 Kč od 28.9.2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 27,48 % ročně z částky 4463,69 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 30.4.2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 126,94 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 783,06 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 344,46 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 000 Kč od 28.9.2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 29,49 % ročně z částky 9000 Kč od 28.9.2023 do zaplacení a dále o částku 4 347 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 884,34 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1230,03 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4463,69 Kč od 28.9.2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 27,48 % ročně z částky 4463,69 Kč od 28.9.2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen předchůdkyně žalobkyně ), uzavřela se žalovaným celkem 2 smlouvy o zápůjčce, kdy na základě uzavřené smlouvy ze dne , datum, č. , číslo, poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření Smlouvy, v souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce vedle jistiny i poplatek 10 029 Kč, přičemž celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 386 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13.11.2022. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 2200 Kč.

2. Dále mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne , datum, smlouva půjčce č. , číslo, , na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 4917 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 210 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1.10.2022. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 2800 Kč. Pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27.9.2023, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Svá tvrzení žalobkyně dokládá listinami přiloženými k žalobě.

3. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil.

4. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Žalovaný se k prvnímu jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavil a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř.

5. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným postupně sjednala 2 smlouvy o zápůjčce, kdy na základě smlouvy dne , datum, č. , číslo, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 10 029 Kč Kč ( součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 4.971,00 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,49 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 998 Kč, pojištění 1560Kč ), přičemž celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku ve výši 20 029 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 386 Kč, úroková sazba činila 86 %, RPSN půjčky činilo dle smluvních podmínek 192,45% (viz smlouva o zápůjčce ze dne 14.11.2021).

6. Na základě smlouvy dne , datum, smlouva půjčce č. , číslo, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 6000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 4917 Kč (součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 402 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 27,48 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 455 Kč a pojištění 1 560Kč), přičemž celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku ve výši 10 917 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 210Kč, úroková sazba činila 43 % ročně, RPSN půjčky činilo dle smluvních podmínek 130,24% (viz smlouva o zápůjčce ze dne 2.10.2021).

7. S žalovaným byla před sjednáním půjčky vypsána vždy zákaznická karta, kde jsou uvedeny osobní údaje, bydliště, důvod půjčky, údaje o zaměstnání (dělník), výše příjmů (29850Kč), běžné měsíční výdaje (3200 Kč) externí splátky 0Kč a jaké podklady byly předloženy (pracovní smlouva, výplatnice) (viz zákaznické karty). Žalovaný na první smlouvu ze dne 14.11.2021 uhradil celkem částku 2200 Kč, na druhou smlouvu ze dne 2.10.2021 částku 2800 Kč (2x tabulka umoření). Pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 žalobkyni, a to s účinností ke dni 27.9.2023 (viz smlouva o postoupení pohledávky, seznam postoupených pohledávek), přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně (viz oznámení o postoupení pohledávek, podací lístek). Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky (viz výzva k plnění, podací lístek).

8. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalované (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto tvrdí, že zkoumala úvěruschopnost z podkladů předložených žalovanou s odbornou péčí, k prokázání této skutečnosti předložila zákaznické karty žalovaného. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně pak netvrdila, že nějaké prověřovací úkony činila, a to ani po poučení dle §118a, odst. 1 a 3 o.s.ř., kdy nedoložila v této souvislosti krom zákaznické karty žádné jiné důkazy. Žalobkyně tak v řízení neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované před poskytnutím předmětného úvěru.

9. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným postupně sjednala 2 smlouvy o zápůjčce. Na základě smlouvy dne , datum, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem, které se žalovaný zavázal vrátit i souhrnným poplatek ve výši 10 029 Kč, přičemž celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku ve výši 20 029 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 386Kč, úroková sazba činila 86 %, RPSN půjčky činilo dle smluvních podmínek 192,45%10. Na základě smlouvy dne , datum, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem, které se zavázal vrátiti i souhrnným poplatkem ve výši 4917 Kč, přičemž celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku ve výši 10917 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 210Kč, úroková sazba činila 43 % ročně, RPSN půjčky činilo dle smluvních podmínek 130,24%.

11. S žalovaným byla před sjednáním půjčky vypsána vždy zákaznická karta, kde jsou uvedeny osobní údaje, bydliště, důvod půjčky, údaje o zaměstnání (dělník), výše příjmů (29850Kč), běžné měsíční výdaje (3200 Kč) externí splátky 0Kč a jaké podklady byly předloženy (pracovní smlouva, výplatnice) (viz zákaznické karty). Předchůdkyně žalobkyně žádné jiné prověřovací úkony směrem k prověření úvěruschopnosti žalovaného sama nečinila. Žalovaný na první smlouvu ze dne , datum, uhradil celkem částku 2200 Kč, na druhou smlouvu ze dne , datum, částku 2800 Kč. Pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 žalobkyni, a to s účinností ke dni 27.9.2023, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného marně vyzvala k úhradě dlužné částky.

12. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaná jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení §1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvy o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 a po druhé částka 6 000 (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětných smluv z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a souladu obsahu půjčky s dobrými mravy.

13. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (poskytovateli úvěru), aby dlužníka – spotřebitele (náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně a aktivně sám nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tyto závěry pak byly potvrzeny i nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18. V daném případě právní předchůdkyně vycházela jen z údajů poskytnutých žalovaným a zřejmě i z předložených listin (pracovní smlouva, výplatnice), avšak tyto skutečnosti nijak nedoložila. Stejně tak žalobkyně netvrdila, a nedoložila, že sama aktivně vedle získaných informací od žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně získala další údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, případně jejich prostřednictvím tvrzení spotřebitele ověřila, kdy za vhodné jiné zdroje lze považovat i veřejné dostupné rejstříky. Vedle tohoto se žalobkyně nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, přišla o možnost být poučena soudem ve smyslu § 118a o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného (zejména aktivního zjišťování a prověřování ze strany předchůdkyně žalobkyně), a vzhledem k absenci tvrzení a doložení takových tvrzení je nutno též shodně uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelských úvěrů řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu §3, odst. 1, písm. c) a §86 ZSÚ, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy o úvěru dle §87 ZSÚ.

14. Vedle této neplatnosti soud dále shledal absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter uzavřených smluv je totiž zapotřebí i bez návrhu zkoumat, za jakých okolností byla smlouva uzavřen, a to za pomocí kritérií judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu k smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). V předmětné věci z úvěrové smlouvy plynou skutková zjištění, která soud shrnul shora, a to o výši úvěru, počtu splátek, výši RPSN a smluvních pokutách a dalších jednostranných podmínkách, poplatcích a odměnách. To vše ve svém souhrnu činí předmětnou smlouvu o zápůjčce pro rozpor s dobrými mravy neplatnou. Samotný fakt, že smlouvy byly formulářově předtištěny, neumožňovaly žalovanému jeho modifikaci, nemá ještě samo osobě na platnost úvěrové smlouvy dopad vyznívající v jejich neprospěch, avšak, pokud celkové smluvní podmínky pro poskytnutí úvěru, mající spotřebitelský charakter, jsou významně nepřiměřené, jednostranné (povinnosti klade smlouva v zásadě jen žalovanému), musí mít tato skutečnost významný dopad na platnost smlouvy. Posuzovanými smlouvami se žalovaný v prvním případě zavázal k placení celkových nákladů úvěru (poplatku) ve výši 10 029 Kč, ve druhém případě pak 4917 Kč.

15. Ujednání o úhradě za poskytnutí úvěru (poplatku), soud v obou případech považuje za cenu za poskytnutí půjčky (tedy úrok), přičemž není rozhodné, jak jsou jednotlivé položky ve smlouvě nazývány. Je nepochybné, že tyto částky představují část odměny, kterou předchůdkyně žalobkyně požadovala za poskytnutí úvěru. Touto odměnou je úrok bez ohledu na to, zda je vyjádřen procentní sazbou nebo zda je vyjádřen konkrétní částkou. Uvedené částky v souhrnu totiž zjevně představují ujednání o předpokládaném výnosu pro společnost. Takové rozčlenění má soud za ryze formální; jeho smyslem je toliko učinit výši sjednaného úroku vizuálně příznivější tím, že určité části faktického úroku jsou označeny jako jiné platby, čímž dochází k zastření ujednání o úroku.

16. Odměna za úvěr pak činí 100 % jistiny spotřebitelského úvěru u první půjčky ( cca 82% u druhé půjčky) , a to při splatnosti spotřebitelského úvěru do 52 týdnů, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského činí dle smluv činí 192,45 % a 130,24%17. Ekonomická podstata úvěru spočívá v právu inkasovat úrok coby odměnu za poskytnutí finančních prostředků (časová hodnota peněz); smluvní strany požívají široké, smluvní volnosti co do stanovení výše úroku, která tak může reagovat na individuální okolnosti každého případu. Z této perspektivy je ovšem naprosto protismyslné, aby se těžiště odměny nacházelo v poplatcích, tj. v samotné administrativně-technické obsluze pohledávky. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu ujednání o poplatku, tj. že se jedná ve svém důsledku o úrok. Rozčlenění této částky do jednotlivých položek pro spotřebitele může být nesrozumitelné, jakkoli je ve smlouvě uvedeno, neboť je zřejmé, že při sjednávání smlouvy neměl žalovaný žádný prostor pro individuální dojednávání výše jednotlivých položek. Ujednání o poplatcích a odměně je tedy v tom, že se skládá z jednotlivých položek, ujednáním simulovaným. Podle § 555 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zastřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu §2392 odst. 1 o.z.

18. Z ustálené judikatury nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) pak vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností nad jeden rok se v období 10-11/2021 pohybovala na úrovni cca 7,80- 8,00 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí půjčky v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve smlouvě převyšuje 24-násobně (respektive 16násobně) výši obvyklého úroku (i RPSN) poskytovaného bankami v době uzavření smluv. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle ustanovení § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích a dalších poplatcích přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání.

19. Pokud soud učinil závěr o neplatnosti spotřebitelském úvěru, zbývá pak se vypořádat s plněním, které v rámci úvěrů žalovaný obdržel a co na ně právní předchůdkyni žalobkyně či nyní žalobkyni vrátil, přičemž pokud soud ve věci dovodil i neplatnost smlouvy pro neprověření úvěruschopnosti žalovaného, je v tomto ohledu nutné vycházet z ustanovení §87 ZSÚ.

20. Podle ustanovení §87, odst.1 poslední věty ZSÚ je pak žalovaný povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, kdy toto ustanovení je speciálním ustanovení vůči § 2991 odst. 1 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení, které má při aplikaci přednost před zmiňovanou obecnou úpravou vydání bezdůvodného obohacení. Ze speciálního ustanovení § 87 ZSÚ ve spojení s principy ochrany spotřebitele nesporně vyplývá, že spotřebitel jako dlužník je povinen vrátit žalobci jako věřiteli pouze neuhrazenou jistinu úvěru, a že započtení vzájemných pohledávek musí soud provést z úřední povinnosti, aby byl dodržen princip, že věřiteli poškozujícího spotřebitele nelze poskytovat právní ochranu a že podle § 6 odst. 2 o.z. nelze připustit, aby škodící věřitel těžil ze svého protiprávního činu v podobě získání jiných nároků, na které nemá ze zákona právo. Z ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ rovněž vyplývá, že spotřebitel, kterému neměl být úvěr vůbec poskytnut, se nemůže dostat do prodlení s jeho vrácením, pokud vrací poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho schopnostem. Z tohoto hmotněprávního ustanovení je zřejmý záměr zákonodárce nepřiznat škodícímu věřiteli žádné (ani zákonné) úroky z prodlení (srovnej důvodovou zprávu k tomuto ustanovení). Lze tedy shrnout, že v případě aplikace ustanovení §87, odst.1 ZSÚ nelze uvažovat o přiznání úroku z prodlení, jako by tomu bylo u běžného bezdůvodného obohacení.

21. Žalovanému byla v rámci prvního úvěru poskytnuta na jistině částka 100 00Kč, žalovaný vrátil 2200Kč, je povinen vrátit 7 800Kč. Žalovanému byla v rámci druhého úvěru poskytnuta na jistině částka 6000Kč, žalovaný vrátil 2800Kč, proto je povinen vrátit částku 3200 Kč, celkem je pak povinen zaplatit 11 000 Kč. Pokud jde o výklad povinnosti vrátit jistinu úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele za situace, kdy spotřebitel (účastník) je v průběhu řízení nečinný, bude nepochybně soudní praxí a judikaturou upřesňován a ustálen. Soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalované vzhledem k obecné povaze úvěru postupně splácet půjčenou částku a ohledem na principy ochrany spotřebitele rozložení jistiny do 10 splátek, a to ve smyslu ustanovení §1931 o.z. pod ztrátou výhody splátek, čemuž pak odpovídá výrok I. Soud současně dospěl k závěru, že předmětná smlouva o postoupení pohledávek je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovanou dle ustanovení § 1879 o.z. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovanou právně odlišně, než bylo uvedeno v žalobě, svědčí i přesto žalobkyni v důsledku předmětné smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu (výrok I.).

22. Ve zbývajícím rozsahu (o částku 9 070 Kč, částku 8 779,94 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 783,06 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 344,46 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 000 Kč od 28.9.2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 29,49 % ročně z částky 9000 Kč od 28.9.2023 do zaplacení a dále o částku 4 347 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 884,34 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1230,03 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4463,69 Kč od 28.9.2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 27,48 % ročně z částky 4463,69 Kč od 28.9.2023 do zaplacení) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť tyto další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec přiznané části jistiny úvěrů vycházejí ze smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou (výrok II).

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při úvaze o poměru úspěchu ve věci soud vyšel z ustálené judikatury, podle které soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Procesně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný (žalobkyně neuspěla z více než 50,% uplatněného nároku), a proto by měl po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu mu však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když byl po celou dobu řízení pasivní (výrok III.).