8 C 13/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 116 220,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 94 712 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 94 712 Kč od 11. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 17 103,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25.11.2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 116220,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 116 220,82 Kč od 21.11.2024 do zaplacení ve výši 12,75%. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba., IČO IČO, se sídlem adresa, uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který měl být splácen ve 48 pravidelných měsíčních splátkách s konečnou splatností dne 16.7.2028. Žalovaný však svůj závazek řádně a včas neplnil, dostal se do prodlení se splácením jednotlivých splátek a v důsledku toho došlo ke dni 20. 11. 2024 k zesplatnění celého dluhu. Žalobkyně vedle jistiny požaduje též smluvní úrok sjednaný ve výši 56,48 % p.a., který byl kapitalizován za období od poskytnutí úvěru do jeho zesplatnění, přičemž po tomto datu uplatňuje již pouze zákonný úrok z prodlení od 21. 11. 2024 do zaplacení. Kapitalizovaný smluvní úrok činí podle tvrzení žalobkyně 21 508,82 Kč. Po započtení dílčích úhrad žalovaného ve výši 5 288 Kč činí dle tvrzení žalobkyně zůstatek dluhu částku 116 220,82 Kč. Pohledávku žalobkyně nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2025 od společnosti právnická osoba. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k dobrovolnému splnění dluhu výzvou odeslanou dne 5.4.2025, avšak bezvýsledně. Pro případ, že by soud neshledal nárok důvodným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uplatňuje žalobkyně nárok alternativně jako vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v přijetí částky 100 000 Kč žalovaným 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil.

3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila. Žalovaný se k prvnímu jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavil a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř.

4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba., a žalovaný sjednali dne datum komunikačními prostředky na dálku smlouvu o úvěru č. anonymizováno, kdy na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 4. 7. 2024 bezhotovostní peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč (viz smlouva o úvěru, dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru, oznámení o schválení úvěru, doklad o vyplacení úvěru, výpis z bankovního účtu 4, sdělení banky). Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit celkovou částku 253 824 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 5288 Kč, splatných vždy do 16. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru, přičemž konečná splatnost úvěru byla sjednána na den 16.7.2028. Zápůjční úroková sazba činila 56,48 % ročně, předpokládaná výše RPSN činila 73,65 % (viz smlouva o úvěru). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím klientské zóny a e-mailové komunikace, přičemž žalovaný smlouvu akceptoval zadáním svého jména, příjmení a jedinečného kódu zaslaného poskytovatelem (viz smlouva o úvěru, dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru). Před sjednáním úvěru provedla právní předchůdkyně žalobkyně posouzení úvěruschopnosti žalovaného na základě jím předložených osobních dokladů, dokladů o příjmech a dalších podkladů, současně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS a NRKI (viz předsmluvní formulář, výpis z registru SOLUS, výpis z registru NRKI, výpis z bankovního účtu 4x). Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 5288 Kč (viz žaloba). Pro prodlení žalovaného se splácením jednotlivých splátek došlo dne 20. 11. 2024 k zesplatnění celého úvěru (viz oznámení o zesplatnění úvěru).

5. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena žalobkyni Jméno žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 (viz smlouva o postoupení pohledávek společné prohlášení). Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno (viz oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně následně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou k plnění před podáním žaloby odeslanou dne 5. 4. 2025, současně jej vyrozuměla o existenci a výši postoupené pohledávky (viz předžalobní výzva, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Dle tvrzení žalobkyně činila po započtení všech úhrad žalovaného ke dni zesplatnění dlužná částka 116220,82 Kč, tvořená nesplacenou jistinou a kapitalizovaným smluvním úrokem za období od poskytnutí úvěru do jeho zesplatnění.

6. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti.

7. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba uzavřela se žalovaným dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem 253 824 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 5 288 Kč, přičemž byla sjednána zápůjční úroková sazba 56,48 % p. a. a předpokládaná RPSN ve výši 73,65 %. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě jím poskytnutých údajů a současně provedla lustraci v registrech SOLUS a NRKI. Žalovaný z poskytnutého úvěru uhradil pouze částku 5 288 Kč. V důsledku prodlení se splácením úvěru došlo dne 20.11.2024 k zesplatnění celého dluhu. Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 5288 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2025 postoupena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni Jméno žalobkyně. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn písemným oznámením. Následně byl žalovaný žalobkyní před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak svůj dluh dobrovolně nesplnil.

8. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaný jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení §1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvu o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 100 000Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy z pohledu souladu obsahu půjčky s dobrými mravy.

9. Soud v dané věci shledal absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter uzavřených smluv je totiž zapotřebí i bez návrhu zkoumat, za jakých okolností byla smlouva uzavřen, a to za pomocí kritérií judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu k smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). V předmětné věci z úvěrové smlouvy plynou skutková zjištění, která soud shrnul shora, a to o výši úvěru, počtu splátek, výši RPSN a smluvních pokutách a dalších jednostranných podmínkách, poplatcích a odměnách. To vše ve svém souhrnu činí předmětnou smlouvu o zápůjčce pro rozpor s dobrými mravy neplatnou. Samotný fakt, že smlouvy byly formulářově předtištěny, neumožňovaly žalovanému jeho modifikaci, nemá ještě samo osobě na platnost úvěrové smlouvy dopad vyznívající v jejich neprospěch, avšak, pokud celkové smluvní podmínky pro poskytnutí úvěru, mající spotřebitelský charakter, jsou významně nepřiměřené, jednostranné (povinnosti klade smlouva v zásadě jen žalovanému), musí mít tato skutečnost významný dopad na platnost smlouvy. Posuzovanou smlouvou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně vedle jistiny 100 000Kč, 153 824Kč, tj. dohromady 253 824 Kč, a to ve 58 měsíčních splátkách po 5 288Kč.

10. Odměna za úvěr tedy činí více 50 % jistiny spotřebitelského úvěru při splatnosti , a to při splatnosti spotřebitelského do 4 let, kdy roční procentní sazba nákladů takového spotřebitelského činila 73,65 %.

11. Ekonomická podstata úvěru spočívá v právu inkasovat úrok coby odměnu za poskytnutí finančních prostředků (časová hodnota peněz); smluvní strany požívají široké, smluvní volnosti co do stanovení výše úroku, která tak může reagovat na individuální okolnosti každého případu. Z této perspektivy je ovšem naprosto protismyslné, aby se těžiště odměny nacházelo v poplatcích, tj. v samotné administrativně-technické obsluze pohledávky. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu ujednání o poplatku, tj. že se jedná ve svém důsledku o úrok. Rozčlenění této částky do jednotlivých položek pro spotřebitele může být nesrozumitelné, jakkoli je ve smlouvě uvedeno, neboť je zřejmé, že při sjednávání smlouvy neměl žalovaný žádný prostor pro individuální dojednávání výše jednotlivých položek. Ujednání o poplatcích a odměně je tedy v tom, že se skládá z jednotlivých položek, ujednáním simulovaným. Podle § 555 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zastřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu §2392 odst. 1 o.z.

12. Z ustálené judikatury nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) pak vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že RPSN spotřebitelských korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností nad jeden rok se v období 12/2023 pohybovala na úrovni cca 9.45 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí půjčky v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve smlouvě převyšuje více něž 8 násobně výši obvyklého ŘPSN poskytovaného bankami v době uzavření smluv. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle ustanovení § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích a dalších poplatcích přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání.

13. Pokud soud učinil závěr o neplatnosti spotřebitelském úvěru, zbývá se pak vypořádat s plněním, které v rámci úvěru žalovaný obdržel a co na něj žalobkyni případně vrátil. Obdržené peněžní prostředky ze strany žalované na úvěr je tedy nutno s ohledem na neexistenci jiného právního titulu považovat za bezdůvodné obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z., dle kterého se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. pak ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. V daném případě tedy bezdůvodné obohacení představuje částku 100 000 Kč poníženou o případné úhrady, které v daném případě činily 5 288 Kč. Bezdůvodné obohacení tak činí 94 712 Kč. Tuto částku odpovídající bezdůvodnému obohacení je pak žalovaný povinen žalobkyni vydat, a to společně s úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o.z., a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to od doby, kdy byl poprvé prokazatelně vyzván k vrácení dluhu a byla mu k tomu stanovena lhůta (výzva ze dne 5.4.2025 + 2 dny, kdy se výzva mohla dostat do sféry vlivu žalovaného + 3 dny na splnění povinnosti), v prodlení tak mohl být až 11.4.2025, čemuž odpovídá i výrok I. Soud současně dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávek je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným dle ustanovení § 1879 o.z. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovanou právně odlišně, než bylo uvedeno v žalobě, svědčí i přesto žalobkyni v důsledku předmětné smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu 15. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť tyto další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec přiznané částky – vycházejí ze smlouvy, kterou soud posoudil jako neplatnou – viz výše (výrok II).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 103,10 Kč, přičemž tato částka představuje 62,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,49 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18,51 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 812 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 116 220,82 Kč sestávající z částky 5 780 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 640 Kč ve výši 3 704,40 Kč (výrok III.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.