8 C 134/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení částky 73 816 Kč s příslušenstvím + částky 27 447,18 Kč + příslušenství

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 448 Kč s úrokem z prodlení s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 38 448 Kč od 21.6.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení pohledávku ve výši 35 368 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 368 Kč ve výši 14,75 % ročně od 21.06.2024 do zaplacení, pohledávky ve výši 27 447,18 Kč, úroku ve výši 64,31 % p.a. z částky 62 452,07 Kč od 21.06.2024 do 14.07.2024 ve výši 2 574,72 Kč, úroku ve výši 14,75 % p.a. z částky 62 452,07 Kč od 15.07.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21.06.2024 dosáhne částky 218 476,00 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 4.7.2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 73 816,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 73 816,00 Kč ve výši 14,75% ročně od 21.06.2024 do zaplacení, pohledávku ve výši 27 447,18 Kč a úrok ve výši 64,31 % p.a. z částky 62 452,07 Kč od 21.06.2024 do 14.07.2024 ve výši 2 574,72 Kč, úrok ve výši 14,75 % p.a. z částky 62 452,07 Kč od 15.07.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21.06.2024 dosáhne částky 218 476,00 Kč, vše s odůvodněním, že dne , datum, uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 65 000 Kč s úrokovou sazbou 64,31 % p.a., splatný ve 48 měsíčních splátkách po 3 793 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky, žalovaný ji podepsal svým jménem a unikátním kódem. Schopnost žalovaného splácet byla prověřena prostřednictvím dokladů o příjmu, registrů SOLUS a NRKI a interního scoringu. V březnu 2024 žalovaný požádal o bezúplatný odklad splátek, který byl schválen. Žalovaný uhradil pouze několik splátek mezi srpnem 2023 a únorem 2024, poté se dostal do prodlení. Vznikly mu smluvní pokuty za prodlení (998 Kč) a náhrada nákladů dle § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb. (400 Kč). V důsledku prodlení došlo dne 19. června 2024 k zesplatnění celého úvěru podle smlouvy. Nová jistina činí 72 418,82 Kč (zbývající jistina a přirostlý úrok). Od zesplatnění běží smluvní pokuta 0,1 % denně z nové jistiny (k datu žaloby 27 447,18 Kč) a úrok z původní jistiny 62 452,07 Kč: nejprve 64,31 % p.a. do 14. července 2024, poté 14,75 % p.a. Celkový nárok žalobkyně zahrnuje 73 816 Kč (nová jistina, pokuty, náklady) + zákonný úrok z prodlení, 27 447,18 Kč smluvní pokuta za prodlení po zesplatnění, úroky dle smlouvy (limit max. 218 476 Kč),2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil.

3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Žalovaný se k jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavila a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal při prvním jednání v nepřítomnosti žalovaného dle §101, odst. 3 o.s.ř.

4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za po skutkové stránce za prokázané, že žalobkyně s žalovaným podepsali dne , datum, smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, , a to elektronicky unikátním kódem, kdy na základě uzavřené smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla na jeho účet dne 28.6.2023 peněžní prostředky ve výši 65 000 Kč (viz smlouva o úvěru, doklad o vyplacení úvěru, karta klienta, oznámení o schválení úvěru). Před uzavřením smlouvy žalovaná žalobkyni doložila různé dokumenty k příjmům a výdajům, žalobkyně žalovaného prověřila v nebankovním registru a registru SOLUS a provedla hodnocení žalovaného z hlediska jeho úvěruschopnosti ( viz doklady od žalovaného k posouzení úvěru, výpisy z nebankovního registru a registru SOLUS, hodnocení klienta). Dle oznámení o schválení úvěru činila celková výše po poskytnutí úvěru 65 000Kč, výpůjční úroková sazba spotřebitelského úvěru činila 64,31% p.a., RPSN spotřebitelského úvěru činilo 82,75%, úvěr měl žalovaný splatit ve 48 splátkách po 3 793 Kč měsíčně, kdy celková částka k zaplacení činila 182 064Kč (viz oznámení o schválení úvěru, smlouva o úvěru). Dle ustanovení 6 úvěrové smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátky nebo její části o více než 30 dnů po termínu splatnosti, vzniká povinnost zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 499Kč za každou splátku, v případě prodlení dlužníka s úhradou splátky nebo její části o více než 65 dnů po termínu splatnosti, dochází k zesplatnění úvěru, pokud dlužník neuhradí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, je dlužník povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny za každý den prodlení (viz smlouva o úvěru). Žalovaný splatil na úvěr částku celkem 26 552 (viz karta klienta). Žalovaný v průběhu smluvního vztahu úvěr řádně nesplácel, byl vyzván k zaplacení dlužné částky a upozorněn na možnost zesplatnění úvěru (viz výzva k zaplacení - možnost zesplatnění) Žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru dne 19.6.2024 (viz oznámení o zesplatnění, dodejka), následně a vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky předžalobní výzvou ze dne 10.10.2024 (viz předžalobní výzva, dodejka).

5. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Dne , datum, žalobkyně a žalovaný uzavřeli elektronicky smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, prostřednictvím unikátního kódu. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet částku 65 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaný doložil dokumenty k příjmům a výdajům, žalobkyně provedla prověření v nebankovním registru a registru SOLUS a posoudila jeho úvěruschopnost.

6. Celková výše úvěru činila 65 000 Kč, výpůjční úroková sazba byla 64,31 % p.a., RPSN 82,75 %. Úvěr měl být splacen ve 48 měsíčních splátkách po 3 793 Kč, celková částka k zaplacení činila 182 064 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno, že při prodlení s úhradou splátky o více než 30 dnů vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku. Při prodlení delším než 65 dnů dochází k zesplatnění úvěru, a pokud dlužník neuhradí novou jistinu v den zesplatnění, je povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny za každý den prodlení.

7. Žalovaný uhradil na úvěr celkem 26 552 Kč. Úvěr řádně nesplácel, byl vyzván k zaplacení dlužné částky a upozorněn na možnost zesplatnění. Žalobkyně zesplatnila úvěr dne 19. 6. 2024 a následně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky předžalobní výzvou dne 10. 10. 2024.

8. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o.z.) a zákona spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel dle §1 ZSÚ a žalovaný jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení §1810 a násl a §2395 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvu o úvěru - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalované poskytnuta částka celkem 65 000 Kč, kterou se zavázal splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 793 Kč při výpůjční úrokové sazbě spotřebitelského úvěru 64,31% p.a. a RPSN spotřebitelského úvěru 82,75%.

9. S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku nejprve zabýval platností uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Z tohoto pohledu soud neshledal důvody neplatnosti úvěrové smlouvy, neboť žalobkyně před poskytnutím úvěru dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení §9 ZSÚ, když z informací od žalovaného a dalších prověřovacích mechanismů řádně vyhodnotila, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Soud však nemohl přehlédnout skutečnosti, které vyplynuly z obsahu uzavřeného úvěru (zejména odměna za poskytnutí úvěru a RPSN). S ohledem na spotřebitelský charakter uzavřené smlouvy je totiž zapotřebí i bez návrhu zkoumat, za jakých okolností byla smlouva uzavřena, a to za pomocí kritérií judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu k smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). V předmětné věci z úvěrové smlouvy plynou skutková zjištění, která soud shrnul shora. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) pak vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se v období 6/2023 pohybovala na úrovni 8,9 % (RPSN pak cca 11,5 %), z čehož plyne, že cena za poskytnutí půjčky uvedené v posuzované smlouvě převyšuje více než 7 násobně výši obvyklého úroku ( i RPSN) poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy Úroky jsou tedy tak extrémně vysoké, že samy o sobě již způsobují neplatnost smlouvy. Též nelze odhlédnout od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 416/2013, které je aplikovatelné i na daný případ, kdy půjčka s úrokem přesahujícím 44% ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu § 218 odst. 1 trestního zákoníku o přečinu lichvy. Pokud tedy podle Nejvyššího soudu smluvní úrok v sazbě přesahující 44 % ročně odporuje dobrým mravům v takové intenzitě, že je možné při splnění dalších podmínek uvažovat dokonce o přečinu lichvy, je závěr o neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy při sjednání úroku mnohem vyšším logickým závěrem civilního soudu.

10. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy a je proto podle ustanovení § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, když je zjevné, že v případě nižšího úroku by žalobkyně úvěr neuzavřela. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Na zmíněnou smlouvu lze totiž vztáhnout závěry Ústavního soudu uvedené v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12, z něhož lze dovodit, že nelze poskytnout právní ochranu takovým věřitelům, kteří poškozují zájmy svých klientů. Ve věci tedy soud vyloučil aplikaci ustanovení §577 a § 574 o.z., neboť samotnou smlouvu o úvěru soud zhodnotil jako smlouvu, kterou poskytovatel úvěru poškozuje své klienty jako spotřebitele jednak již zmíněnou výší požadovaných úroků a dále množstvím sankcí (viz skutková zjištění), kdy ke dni rozhodnutí z půjčené částky 65 000 Kč za cca 2,5 roku po zohlednění plateb ze strany žalovaného ve výši 26 552 Kč požaduje vrátit ještě přes 114 000 Kč (vyčísleno dle návrhu žalobkyně ke dni 25.11.2025) Takovéto jednání v neprospěch spotřebitele nemůže požívat právní ochrany a je nutné předmětnou smlouvu shledat jako absolutně neplatnou. Tato absolutní neplatnost pak nemůže být nahrazena postupem podle zmíněného ustanovení § 577 o.z.,11. Pokud soud učinil závěr o neplatnosti spotřebitelském úvěru, zbývá se pak vypořádat s plněním, které v rámci úvěru žalovaná obdržela a co na něj žalobkyni vrátila. Obdržené peněžní prostředky ze strany žalované na úvěr je tedy nutno s ohledem na neexistenci jiného právního titulu považovat za bezdůvodné obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z., dle kterého se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. pak ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V daném případě tedy bezdůvodné obohacení představuje celou částku 65 000Kč, když žalovaný na úvěr ničeho neuhradil. Tuto částku odpovídající bezdůvodnému obohacení je pak žalovaný povinen žalobkyni vydat, a to společně s úroky z dle ustanovení § 1970 o.z.., a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to od data 21.6.2024 (od výzvy k plnění), od kterého žalobkyně úroky z prodlení požadovala přiznat. Pro stanovení splatnosti dluhu nutno aplikovat ustanovení § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu. Za výzvu k plnění lze dle soudu považovat v daném případě oznámení o zesplatnění - ze dne 19.6.2024. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 21.6.2024, proto byl přiznán v zákonné výši od tohoto data. Ve zbývající části (co do částky ve výši 35 368 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 368 Kč ve výši 14,75 % ročně od 21.06.2024 do zaplacení, pohledávky ve výši 27 447,18 Kč, úroku ve výši 64,31 % p.a. z částky 62 452,07 Kč od 21.06.2024 do 14.07.2024 ve výši 2 574,72 Kč, úroku ve výši 14,75 % p.a. z částky 62 452,07 Kč od 15.07.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21.06.2024 dosáhne částky 218 476,00 Kč – viz výrok II) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný (uspěl více než z 50% uplatněného nároku), a proto by měl po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu mu však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když byl po celou dobu řízení pasivní, soud proto rozhodl tak, je uvedeno ve výroku III.