8 C 144/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 15 216 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč, a to vše v rámci pravidelných měsíčních splátek po 250 Kč, splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení, byť i jediné ze splátek včas či v řádné výši.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu o částku 6 960,79 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8956,54 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9460,79 Kč od 28.9.2023 do zaplacení ve výši 7,75 %, částku 5755,21 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5666,69 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5755,21 Kč od 28.9.2023 do zaplacení ve výši 7,75 %, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 28.6.2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 460,79 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8956,54 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9460,79 Kč od 28.9.2023 do zaplacení ve výši 7,75 %, částku 5755,21 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5666,69 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5755,21 Kč od 28.9.2023 do zaplacení ve výši 7,75 %,. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen předchůdkyně žalobkyně ), uzavřela se žalovaným celkem 2 smlouvy o zápůjčce, kdy na základě uzavřené smlouvy ze dne , datum, č. , číslo, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 6000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, v souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce vedle jistiny i poplatek ve výši 4 356 Kč, přičemž celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti ve 45 měsíčních splátkách po 234 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6.10.2011 Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 895,21 Kč. Dále mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne , datum, smlouva o půjčce č. , číslo, , na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdkyni žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 8 360Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 310 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6.6.2011. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 12 304,79 Kč. Pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 21.9.2023, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Svá tvrzení žalobkyně dokládá listinami přiloženými k žalobě.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil.

3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Žalovaný se k prvnímu jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavil a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného dle §101, odst. 3 o.s.ř.

4. Soud z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce) zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným postupně podepsala 2 smlouvy o půjčce (dne , datum, a , datum, ), kdy na základě smlouvy dne 12.4.2010 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdkyni žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 8360 Kč, přičemž celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku ve výši 18 360 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti 59 týdenních splátkách po 310 Kč, RPSN půjčky činilo dle smluvních podmínek 224,28% (viz smlouva o půjčce ze dne , datum, ).

5. Na základě další smlouvy dne 25.11.2010 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému další peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdkyni žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 4356 Kč, přičemž celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku ve výši 10356 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 44 týdenních splátkách po 234 Kč, RPSN půjčky činilo dle smluvních podmínek 299,81% (viz smlouva o zápůjčce ze dne , datum, ). S žalovaným byla před sjednáním půjčky vypsána vždy zákaznická karta, kde jsou uvedeny osobní údaje, bydliště, důvod půjčky, údaje o zaměstnání, výše příjmů (24 860Kč), běžné měsíční výdaje (3300+500+300+10000), jiné závazky 0Kč a jaké podklady byly předloženy (pracovní smlouva, výplatnice, OP , nájemní smlouva) (viz zákaznické karty). Žalovaný dle tvrzení žalobkyně na první smlouvu ze dne 12.4.2010 uhradil celkem částku 12 604,79 Kč, na druhou smlouvu ze dne 25.11.2010 částku 895,21 Kč. Pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 žalobkyni, a to s účinností ke dni 21.9.2023 (viz smlouva o postoupení pohledávky, seznam postoupených pohledávek), přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně (viz oznámení o postoupení pohledávek , podací lístek). Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky (viz výzva k plnění, podací lístek).

6. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto tvrdí, že zkoumala úvěruschopnost z podkladů předložených žalovaným s odbornou péčí, k prokázání této skutečnosti předložila zákaznické karty žalovaného. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně pak netvrdila, že nějaké prověřovací úkony činila a ani po poučení dle §118a, odst. 1 o.s.ř. nedoložila v této souvislosti krom zákaznické karty žádné jiné důkazy. Žalobkyně tak v řízení neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím předmětného úvěru.

7. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dvě smlouvy o půjčce (, datum, a , datum, ). Na základě první smlouvy poskytla 10 000 Kč s poplatkem 8 360 Kč, celkem 18 360 Kč, splatných v 59 týdenních splátkách po 310 Kč, s RPSN 224,28%. Na základě druhé smlouvy poskytla 6 000 Kč s poplatkem 4 356 Kč, celkem 10 356 Kč, splatných ve 44 týdenních splátkách po 234 Kč, s RPSN 299,81%. Žalovaný uhradil na první smlouvu 12 604,79 Kč a na druhou 895,21 Kč. Pohledávky byly postoupeny žalobkyni 21.9.2023 a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.

8. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 (obč.zák.) a zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně jako věřitel dle §2, písm. c) ZSÚ a žalovaný jako spotřebitel dle §2, písm. c) ZSÚ ve smyslu ustanovení §52 a násl. a §657 a násl. obč.zák. a §2, písm. a) ZSÚ uzavřeli 2 smlouvy o půjčce (spotřebitelský úvěr), na základě kterých bylo žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 10 000 + 6000 K , kterou se zavázal splácet vždy v týdenních (sedmidenních) splátkách, přičemž roční procentní sazba nákladů (RPSN) na každou z půjček činila 224,28% a 299,81%. S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětných smluv z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a souladu obsahu půjčky s dobrými mravy.

9. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (poskytovateli úvěru), aby dlužníka – spotřebitele (náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně a aktivně sám nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tyto závěry pak byly potvrzeny i nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18. Dané závěry nepochybně platily v době uzavírání předmětných smluv i za účinnosti tehdejší právní úpravy poskytování úvěrů (ZSÚ). V daném případě právní předchůdkyně vycházela jen z údajů poskytnutých žalovaným a zřejmě i z předložených listin (výplatnice nájemní smlouva, SIPO), avšak tyto skutečnosti nijak nedoložila. Stejně tak žalobkyně netvrdila, a nedoložila, že sama aktivně vedle získaných informací od žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně získala další údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, případně jejich prostřednictvím tvrzení spotřebitele ověřila, kdy za vhodné jiné zdroje lze považovat i veřejné dostupné rejstříky. Žalobkyně tak i po poučení neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelských úvěrů řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy o půjčce.

10. Vedle této neplatnosti soud dále shledal absolutní neplatnost předmětných smluv pro jejich zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu §39 obč.z. S ohledem na spotřebitelský charakter uzavřených smluv je zapotřebí i bez návrhu zkoumat, za jakých okolností byly uzavřeny, a to za pomocí kritérií judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu k smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). V předmětné věci z úvěrové smlouvy plynou skutková zjištění, která soud shrnul shora, a to o výši úvěru, počtu splátek, výši RPSN a rozhodčí doložky. To vše ve svém souhrnu činí předmětné smlouvy o půjčíce pro rozpor s dobrými mravy neplatné. Samotný fakt, že smlouvy byly formulářově předtištěny, neumožňovaly žalovanému jejich modifikaci, nemá ještě samo osobě na platnost úvěrových smluv dopad vyznívající v jejich neprospěch, avšak je-li v uvedených smlouvách i rozhodčí doložka, kdy je zřejmé, že pokud by žalovaný neakceptoval rozhodčí doložku, právní předchůdkyně by spotřebitelský úvěr neposkytla, nelze od této skutečnosti zcela odhlédnout, pokud celkové smluvní podmínky pro poskytnutí úvěru, mající spotřebitelský charakter, jsou významně nepřiměřené. Posuzovanými smlouvami se žalovaný zavázal vždy k placení souhrnného poplatku. Ujednání o souhrnném poplatku, které soud považuje za cenu za poskytnutí půjčky (tedy úrok), je svou výší zcela nepřiměřené. Tato odměna za každou půjčku činí 83% (respektive 73%) z jistiny spotřebitelského úvěru. Z ustálené judikatury nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná RPSN korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností do jednoho roku se v období 4-11/2010 pohybovala na úrovni cca 15,5 - 16%, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí půjčky v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve smlouvách převyšuje 14 až 18 násobně výši obvyklého RPSN poskytovaného bankami v době uzavření smluv. Z těchto závěrů je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně při sjednávání podmínek smluv nepostupovala v souladu s dobrými mravy, když smlouvy uzavírala s tak vysokou odměnou za půjčku a RPSN, a proto je tedy třeba smlouvy považovat za neplatné právní úkony dle § 39 o.z. Jednotlivá ujednání smlouvu jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalovanému nepůjčila. Smlouvy jsou proto neplatné jako celek.

11. Ve věci pak zbývá vypořádat se s plněním, které v rámci předmětných spotřebitelských úvěrů žalovaný obdržel a co na ně právní předchůdkyni žalobkyně či nyní žalobkyni vrátil. Plnění z neplatné smlouvy je totiž jedním z případů bezdůvodného obohacení definovaných § 451 obč. zák.

12. Soud však s ohledem na dobu postoupení pohledávek žalobkyni ( již za účinnosti nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb.) a práv spotřebitele dle současné úpravy tohoto zákona a občanského zákoníku dospěl k závěru, že je ve prospěch žalovaného jakožto spotřebitele aplikovat pro něj výhodnější právní úpravu vrácení jistiny z neplatného úvěru. Podle ustanovení §87, odst.1 poslední věty nového ZSÚ je totiž spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, kdy toto ustanovení je speciálním ustanovení vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které má při aplikaci přednost před zmiňovanou obecnou úpravou vydání bezdůvodného obohacení. Ze speciálního ustanovení § 87 nového ZSÚ ve spojení s principy ochrany spotřebitele nesporně vyplývá, že spotřebitel jako dlužník je povinen vrátit žalobci jako věřiteli pouze neuhrazenou jistinu úvěru, a že započtení vzájemných pohledávek musí soud provést z úřední povinnosti, aby byl dodržen princip, že věřiteli poškozujícího spotřebitele nelze poskytovat právní ochranu a že podle § 6 odst. 2 o.z. nelze připustit, aby škodící věřitel těžil ze svého protiprávního činu v podobě získání jiných nároků, na které nemá ze zákona právo. Z ustanovení § 87 odst. 1 nového ZSÚ rovněž vyplývá, že spotřebitel, kterému neměl být úvěr vůbec poskytnut, se nemůže dostat do prodlení s jeho vrácením, pokud vrací poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho schopnostem. Z tohoto hmotněprávního ustanovení je zřejmý záměr zákonodárce nepřiznat škodícímu věřiteli žádné (ani zákonné) úroky z prodlení (srovnej důvodovou zprávu k tomuto ustanovení). Lze tedy shrnout, že v případě aplikace ustanovení §87, odst.1 nového ZSÚ nelze uvažovat o přiznání úroku z prodlení, jako by tomu bylo u běžného bezdůvodného obohacení.

13. Pro posuzovaný případ to znamená , že žalovanému byla v rámci prvního úvěru poskytnuta na jistině částka 10 000Kč, žalovaný vrátil 12 604,79Kč, ve druhém případě obdržel 6000Kč a vrátil jen 895,21 Kč, což po vzájemném započtení činí částku ke vrácení 2 500Kč a soud proto uložil žalovanému uhradit t tuto částku. Pokud jde o výklad povinnosti vrátit jistinu úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele za situace, kdy spotřebitel (účastník) je v průběhu řízení nečinný, bude nepochybně soudní praxí a judikaturou upřesňován a ustálen. Soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalované vzhledem k obecné povaze úvěru postupně splácet půjčenou částku a ohledem na principy ochrany spotřebitele rozložení jistiny do 10 splátek, a to ve smyslu ustanovení §1931 o.z. pod ztrátou výhody splátek, čemuž pak odpovídá výrok I. Soud současně dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovanou dle ustanovení § 1879 o.z. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovaným právně odlišně, než bylo uvedeno v žalobě, svědčí i přesto žalobkyni v důsledku předmětné smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu (výrok I.).

14. Ve zbývajícím rozsahu ( o částku 6 960,79 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8956,54 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9460,79 Kč od 28.9.2023 do zaplacení ve výši 7,75 %, částku 5755,21 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5666,69 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5755,21 Kč od 28.9.2023 do zaplacení ve výši 7,75 % ) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť tyto další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec přiznané části jistiny úvěrů vycházejí ze smluv, které soud posoudil jako absolutně neplatné (výrok II).

15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při úvaze o poměru úspěchu ve věci soud vyšel z ustálené judikatury, podle které soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Procesně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný (žalobkyně neuspěla z více než 85% uplatněného nároku), a proto by měl po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu mu však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když byl po celou dobu řízení pasivní (výrok III.).