8 C 145/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 9 209 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v celém jejím rozsahu zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 9 209 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2808,61 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 949,01 Kč, úroku z prodlení z částky 7 599,85 Kč od 30.1.2024 do zaplacení ve výši 8,25 %, úroku 14 % ročně z částky 7599,85 Kč od 30.1.2024 do zaplacení, vše z titulu postoupené pohledávky, která má původ v řádném nesplácení úvěru ve výši 80 000Kč poskytnutého žalované dle smlouvy o zápůjčce č. , číslo, ze dne , datum, právním předchůdcem žalobkyně - společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen předchůdkyně žalobkyně), úvěr byl zesplatněn, žalovaná vrátila na úvěr 121 700Kč.

2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila.

3. Žalobkyně při jednání setrvala na podané žalobě. Žalovaná se k prvnímu jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavila a zůstala tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované dle §101, odst. 3 o.s.ř.

4. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují níže uvedené skutečnosti. . Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalované (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto žádné konkrétnější skutečnosti v žalobě netvrdí (obecně uvádí, že předchůdkyně posoudila před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet, zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy), k prokázání této skutečnosti označila pouze zákaznickou kartu. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně pak netvrdila, že nějaké prověřovací úkony činila a ani po poučení dle §118a, odst. 1 a 3 o.s.ř. nedoložila v této souvislosti krom zákaznické karty žádné jiné důkazy. Žalobkyně tak v řízení neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované před poskytnutím předmětného úvěru.

5. Soud z obsahu spisu a z provedených důkazů dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou podepsali dne , datum, smlouvu o zápůjčce č. , číslo, (spotřebitelský úvěr), kdy na základě uzavřené smlouvy měla právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ve smlouvě se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek za zápůjčku ve výši 50 909 Kč, jenž představuje kapitalizovaný zápůjční úrok ve výši 12185 Kč, odměnu za zpracování 27012Kč, a odměnu za vedení zákaznického účtu ve výši 11 712 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 130 909 Kč se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti ve 24 měsíčních splátkách po 5 455 Kč. RPSN spotřebitelského úvěru činilo dle smlouvy 67,32% Ve smluvních podmínkách uvedených na druhé straně smlouvy je zakotvena smluvní pokuta 0,1% z dlužné částky (bod 6.1.), poplatek za zasílání upomínek ve výši 300Kč za upomínku s korekcí maximálně 12 upomínek při trvání úvěru 18 měsíců (odst. 6.2. – 6.3.), poplatek za vymáhání dluhu 1000Kč (bod 6.4.) S žalovanou byla před sjednáním smlouvy o zápůjčce vypsána zákaznická karta, kde jsou uvedeny osobní údaje, bydliště, důvod půjčky, údaje o zaměstnání, výše příjmů, běžné měsíční výdaje a jaké podklady byly předloženy, přičemž příjem činí 15 340Kč (ze zaměstnání), další čisté příjmy domácnosti 10000Kč, odhadované měsíční výdaje 10000Kč, externí splátky 2000Kč, doložena měla být pracovní smlouva a výplatnice. Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela jen ze skutečností sdělených žalovanou a jí předložených podkladů, sama si další skutečnosti o její úvěruschopnosti nezjišťovala a neověřovala. Žalovaná uhradila na předmětnou smlouvu o zápůjčce celkem částku 121 700Kč Kč. Pohledávky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.1.2024 žalobkyni, a to s účinností ke stejnému dni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky.

6. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaná jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení §1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvu o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalované poskytnuta částka 80 000Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy ve soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované, kdy s ohledem na skutkové závěry a ustálenou judikaturu (např. rozhodnutí Nejvyššího soud ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18) lze uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované ve smyslu §3, odst. 1, písm. c) a §86 ZSÚ, když vycházela jen z neověřených informací a podkladů od žalované, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy o úvěru dle §87 ZSÚ. Vedle této neplatnosti soud dále shledal absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z. s ohledem na smluvní podmínky (jednostranně stavěná smlouva se sankcemi v neprospěch spotřebitele za současné nemravné výše odměny za půjčku vyjádřená v RPSN ve výši 67,32%7. S ohledem na smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 29.1.2024 došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovanou dle ustanovení § 1879 o.z. a žalobkyni tak svědčí aktivní věcná legitimace ve sporu. Ve věci zbývalo pak jen posoudit, zda na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, vzhledem k neplatnosti předmětné smlouvy a za jakých podmínek má žalovaná takové obohacení vydat. Obecně podle ustanovení §87, odst.1 poslední věty ZSÚ je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, kdy toto ustanovení je speciálním ustanovení vůči § 2991 odst. 1 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení, které má při aplikaci přednost před zmiňovanou obecnou úpravou vydání bezdůvodného obohacení. Ze speciálního ustanovení § 87 ZSÚ ve spojení s principy ochrany spotřebitele nesporně vyplývá, že spotřebitel jako dlužník je povinen vrátit žalobci jako věřiteli pouze neuhrazenou jistinu úvěru, a že započtení vzájemných pohledávek musí soud provést z úřední povinnosti, aby byl dodržen princip, že věřiteli poškozujícího spotřebitele nelze poskytovat právní ochranu a že podle § 6 odst. 2 o.z. nelze připustit, aby škodící věřitel těžil ze svého protiprávního činu v podobě získání jiných nároků, na které nemá ze zákona právo. Z ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ rovněž vyplývá, že spotřebitel, kterému neměl být úvěr vůbec poskytnut, se nemůže dostat do prodlení s jeho vrácením, pokud vrací poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho schopnostem. Z tohoto hmotněprávního ustanovení je zřejmý záměr zákonodárce nepřiznat škodícímu věřiteli žádné (ani zákonné) úroky z prodlení (srovnej důvodovou zprávu k tomuto ustanovení).

8. Lze tedy shrnout, že v případě aplikace ustanovení §87, odst.1 ZSÚ nelze uvažovat o přiznání úroku z prodlení, jako by tomu bylo u běžného bezdůvodného obohacení. Podstatné ve věci však je, že žalované byla v rámci úvěru poskytnuta na jistině částka 80 000 Kč, žalovaná však na úvěr vrátila částku 121 700Kč, tedy vznikl jí přeplatek, tudíž v daném případě nelze uvažovat o přiznání bezdůvodného obohacení žalobkyni a žaloba tak musela být v celém rozsahu zamítnuta. (výrok I.).

9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při úvaze o poměru úspěchu ve věci soud vyšel z ustálené judikatury, podle které soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Procesně úspěšným účastníkem řízení byla žalovaná (žalobkyně neuspěla ze 100% ), a proto by měla po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu ji však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když byla po celou dobu řízení pasivní, soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II).