8 C 159/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 10 823 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč, a to vše v rámci pravidelných měsíčních splátek po 700 Kč, splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení byť i jediné ze splátek včas či v řádné výši.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu o částku 3 823 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 568,9 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 401,39 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7 000 Kč od 15.12.2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 29,49 % ročně z částky 7 000 Kč od 15.12.2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 28.7.2023 domáhala po žalované uhradit částku 10 823 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 568,9 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 401,39 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7 000 Kč od 15.12.2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 29,49 % ročně z částky 7 000 Kč od 15.12.2022 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen předchůdkyně žalobkyně), uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce č. 238222674, kdy před jejím poskytnutím posoudila s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 7000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 4663 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1442 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,49 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce, částky za zpracování úvěru 1500Kč, částky 371Kč za komfortní splácení. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 260 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5.10.2022. Dále žalobkyně přibližuje nehrazení splátek, když žalovaná nic neuhradila, po té zesplatnění zápůjčky, vyčíslení příslušenství a postoupení pohledávky z právní předchůdkyně na žalobkyni s tím, že dlužnou částku žalovaná neuhradila ani k předžalobní výzvě.

2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila.

3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Právní zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast při soudním jednání a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho účasti. Žalovaná se k prvnímu jednání, ačkoliv měla řádně doručeno, bez omluvy nedostavila a zůstala tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř.

4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou podepsaly dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] kdy na základě uzavřené smlouvy měla právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná měla stvrdit svým podpisem (viz smlouva o spotřebitelském úvěru). V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně 4663 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1442 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,49 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce, částky za zpracování úvěru 1500Kč, částky 371Kč za komfortní splácení. Ve smlouvě je zaškrtnuta volba doplňkového pojištění, celková částka pojistného za dobu trvání smlouvy pak činí 1350 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru). Celkovou dlužnou částku ve výši 11 663 Kč se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 260 Kč. Úroková sazba spotřebitelského úvěru činila 44%, RPSN činilo dle smlouvy 132,42% (viz smlouva o spotřebitelském úvěru). Ve smluvních podmínkách uvedených na druhé straně smlouvy je zakotvena smluvní pokuta 0,1% z dlužné částky (bod 6.1.), poplatek za zasílání upomínek ve výši 300Kč za upomínku s korekcí maximálně 12 upomínek při trvání úvěru 18 měsíců (odst. 6.2. – 6.3.), poplatek za vymáhání dluhu 100Kč (bod 6.5.) (viz smlouva o spotřebitelském úvěru). S žalovanou byla před sjednáním smlouvy o zápůjčce vypsána zákaznická karta, kde jsou uvedeny osobní údaje, bydliště, důvod půjčky, údaje o zaměstnání, výše příjmů, běžné měsíční výdaje a jaké podklady byly předloženy, přičemž příjem činí 22737Kč, odhadované měsíční výdaje 8000Kč, žalovaná nemá kreditní kartu, jiné půjčky u jiné společnosti, bankovní účet, doloženy mají být 2 výplatní pásky (viz zákaznická karta). Žalovaná uhradila na předmětnou smlouvu o zápůjčce ničeho (viz tabulka umoření). Pohledávky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, a to s účinností ke dni 16.2.2022 (viz smlouva o postoupení pohledávky, seznam postoupených pohledávek), přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně (viz oznámení o postoupení pohledávek, podací lístek). Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky (viz výzva k plnění, podací lístek). Proti žalované bylo nebo je u zdejšího soudu vedeno celkem 14 exekučních řízení či výkonu rozhodnutí, 10 v době před poskytnutím zápůjčky (viz výsledky lustrace).

5. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Důkaz výsledkem lustrace soud provedl bez návrhu dle §120, odst. 2 o.s.ř. při zkoumání úvěruschopnosti žalované a souladu odměny za půjčku s dobrými mravy z úřední povinnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto žádné konkrétnější skutečnosti v žalobě netvrdí (obecně uvádí, že předchůdkyně posoudila před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet, zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy), k prokázání této skutečnosti označila pouze zákaznickou kartu. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně pak netvrdila, že sama nějaké prověřovací úkony činila a nedoložila v této souvislosti, krom zákaznické karty, žádné jiné důkazy. Žalobkyně pak tím, že se nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a výši sjednané odměny a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni.

6. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou podepsaly dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] kdy na základě uzavřené smlouvy měla právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná měla stvrdit svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně 4663 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1442 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,49 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce, částky za zpracování úvěru 1500Kč, částky 371Kč za komfortní splácení. Ve smlouvě je zaškrtnuta volba doplňkového pojištění, celková částka pojistného za dobu trvání smlouvy pak činí 1350 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 11 663 Kč se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 260 Kč, přičemž úroková sazba spotřebitelského úvěru činila 44%, RPSN činilo dle smlouvy 132,42% Ve smluvních podmínkách uvedených na druhé straně smlouvy je zakotvena smluvní pokuta 0,1% z dlužné částky (bod 6.1.), poplatek za zasílání upomínek ve výši 300Kč za upomínku s korekcí maximálně 12 upomínek při trvání úvěru 18 měsíců (odst. 6.2. – 6.3.), poplatek za vymáhání dluhu 100Kč (bod 6.5.). S žalovanou byla před sjednáním smlouvy o zápůjčce vypsána zákaznická karta, kde jsou uvedeny osobní údaje, bydliště, důvod půjčky, údaje o zaměstnání, výše příjmů, běžné měsíční výdaje a jaké podklady byly předloženy, přičemž příjem činí 22737Kč, odhadované měsíční výdaje 8000Kč, žalovaná nemá kreditní kartu, jiné půjčky u jiné společnosti, bankovní účet, doloženy mají být 2 výplatní pásky. V době poskytování zápůjčky bylo proti žalované vedeno minimálně 10 exekučních řízení či výkonu rozhodnutí. Žalovaná na předmětnou smlouvu o zápůjčce nic neuhradila. Pohledávky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, a to s účinností ke dni 16.2.2022 postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky.

7. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaná jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení § 1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvy o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalované poskytnuta částka 7000Kč, kterou se zavázala splácet v 45 týdenních splátkách po 260 Kč, kdy celkem měla spolu s poplatkem za zápůjčku a pojištění vrátit 11663 Kč, přičemž roční procentní sazba nákladů (RPSN) na úvěr činila 132,42% (při zahrnutí částky na pojistné pak 257,80%). S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované a souladu obsahu úvěru (zejména odměny za poskytnutí úvěru) s dobrými mravy.

8. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích (např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) opakovaně uvádí, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (poskytovateli úvěru), aby dlužníka – spotřebitele (náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně a aktivně sám nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tyto závěry pak byly potvrzeny i nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18. Obecné soudy jsou tak povinny zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru, a to i ve vztahu k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20), s účinností od 29.5.2022 je tato povinnost zakotvena přímo v ustanovení §87 ZSÚ 9. V daném případě právní předchůdkyně vycházela jen z údajů poskytnutých žalovanou, avšak tyto skutečnosti uvedené na zákaznické kartě nijak nedoložila. Stejně tak žalobkyně netvrdila, a nedoložila, že sama aktivně vedle získaných informací od žalované právní předchůdkyně žalobkyně získala další údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, případně jejich prostřednictvím tvrzení spotřebitele ověřila, kdy za vhodné jiné zdroje lze považovat i veřejné dostupné rejstříky. Kdyby tak učinila, nepochybně by zjistila, že žalovaná čelí minimálně 10 exekučním řízení či výkonům rozhodnutí. Toto samo o sobě již stačí k učinění závěru, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru ve smyslu §3, odst. 1, písm. c) a §86 ZSÚ, a to s důsledky z toho plynoucími dle §87 ZSÚ v podobě neplatnosti smlouvy. Vedle tohoto pak tím, že se žalobkyně nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, přišla o možnost být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované, a vzhledem k absenci tvrzení a doložení takových tvrzení je nutno podpůrně též uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelských úvěrů řádně dle citovaných ustanovení ZSÚ prověřila úvěruschopnost žalované, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy o půjčce.

10. Vedle této neplatnosti soud dále shledal absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter uzavřených smluv je totiž zapotřebí i bez návrhu zkoumat, za jakých okolností byla smlouva uzavřen, a to za pomocí kritérií judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu k smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). V předmětné věci z úvěrové smlouvy plynou skutková zjištění, která soud shrnul shora, a to o výši úvěru, počtu splátek, výši RPSN a smluvních pokutách a poplatcích. To vše ve svém souhrnu činí předmětnou smlouvu o zápůjčce pro rozpor s dobrými mravy neplatnou. Samotný fakt, že smlouva byla formulářově předtištěny, neumožňovala žalované její modifikaci, nemá ještě samo osobě na platnost úvěrové smlouvy dopad vyznívající v její neprospěch, avšak, pokud celkové smluvní podmínky pro poskytnutí úvěru, mající spotřebitelský charakter, jsou významně nepřiměřené, musí mít tato skutečnost významný dopad na platnost smlouvy. Posuzovanou smlouvou se žalovaná zavázala k placení souhrnného poplatku za zápůjčku ve výši 3313 Kč a pojištění ve výši 1350Kč při půjčce 7000 Kč. Ujednání o souhrnném poplatku za zápůjčku, soud považuje za cenu za poskytnutí půjčky (tedy úrok), přičemž není rozhodné, jak jsou jednotlivé položky ve smlouvě nazývány. Je nepochybné, že tyto částky představují část odměny, kterou předchůdkyně žalobkyně požadovala za poskytnutí úvěru. Touto odměnou je úrok bez ohledu na to, zda je vyjádřen procentní sazbou nebo zda je vyjádřen konkrétní částkou. Uvedené částky v souhrnu totiž zjevně představují ujednání o předpokládaném výnosu pro společnost. Takové rozčlenění má soud za ryze formální; jeho smyslem je toliko učinit výši sjednaného úroku vizuálně příznivější tím, že určité části faktického úroku jsou označeny jako jiné platby, čímž dochází k zastření ujednání o úroku. Stejný účel pak má i nepochybně částka 1350Kč, která je označována jako pojištění, o kterém není ve smlouvě o zápůjčce bližší zmínka, jiné podklady k pojištění žalobkyně nedoložila, svou neúčastí u jednání pak opět zabránila možnosti být v této souvislosti poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.

11. Odměna za úvěr pak činí přes 66 % z jistiny spotřebitelského úvěru, a to při splatnosti spotřebitelského úvěru do 45 týdnů po 260Kč, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského činí dle smlouvy 132,42% (při zahrnutí částky na pojistné pak 257,80%) Ekonomická podstata úvěru spočívá v právu inkasovat úrok coby odměnu za poskytnutí finančních prostředků (časová hodnota peněz); smluvní strany požívají široké, smluvní volnosti co do stanovení výše úroku, která tak může reagovat na individuální okolnosti každého případu. Z této perspektivy je ovšem naprosto protismyslné, aby se těžiště odměny nacházelo v poplatcích, tj. v samotné administrativně-technické obsluze pohledávky. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu ujednání o poplatku, tj. že se jedná ve svém důsledku o úrok. Rozčlenění této částky do jednotlivých položek pro spotřebitele může být nesrozumitelné, jakkoli je ve smlouvě uvedeno, neboť je zřejmé, že při sjednávání smlouvy neměl žalovaný žádný prostor pro individuální dojednávání výše jednotlivých položek. Ujednání o poplatku (včetně pojištění) je tedy v tom, že se skládá z jednotlivých položek, ujednáním simulovaným. Podle § 555 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zastřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu § 2392 odst. 1 o.z.

12. Z ustálené judikatury nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) pak vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná RPSN korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se v období 11/2022 pohybovala na úrovni cca 10,1% (z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí půjčky v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve smlouvě převyšuje 25násobně výši obvyklého RPSN poskytovaného bankami v době uzavření smluv. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle ustanovení § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání.

13. Pokud soud učinil závěr o neplatnosti spotřebitelském úvěru, zbývá pak se vypořádat s plněním, které v rámci úvěru žalovaná obdržela a co na ně právní předchůdkyni žalobkyně či nyní žalobkyni vrátila, přičemž pokud soud ve věci dovodil i neplatnost smlouvy pro neprověření úvěruschopnosti žalované, je v tomto ohledu nutné vycházet z ustanovení §87 ZSÚ.

14. Podle ustanovení §87, odst.1 poslední věty ZSÚ je pak žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem, kdy toto ustanovení je speciálním ustanovení vůči § 2991 odst. 1 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení, které má při aplikaci přednost před zmiňovanou obecnou úpravou vydání bezdůvodného obohacení. Ze speciálního ustanovení § 87 ZSÚ ve spojení s principy ochrany spotřebitele nesporně vyplývá, že spotřebitel jako dlužník je povinen vrátit žalobci jako věřiteli pouze neuhrazenou jistinu úvěru, a že započtení vzájemných pohledávek musí soud provést z úřední povinnosti, aby byl dodržen princip, že věřiteli poškozujícího spotřebitele nelze poskytovat právní ochranu a že podle § 6 odst. 2 o.z. nelze připustit, aby škodící věřitel těžil ze svého protiprávního činu v podobě získání jiných nároků, na které nemá ze zákona právo. Z ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ rovněž vyplývá, že spotřebitel, kterému neměl být úvěr vůbec poskytnut, se nemůže dostat do prodlení s jeho vrácením, pokud vrací poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho schopnostem. Z tohoto hmotněprávního ustanovení je zřejmý záměr zákonodárce nepřiznat škodícímu věřiteli žádné (ani zákonné) úroky z prodlení (srovnej důvodovou zprávu k tomuto ustanovení). Lze tedy shrnout, že v případě aplikace ustanovení §87, odst.1 ZSÚ nelze uvažovat o přiznání úroku z prodlení, jako by tomu bylo u běžného bezdůvodného obohacení.

15. Žalované byla v rámci úvěru poskytnuta na jistině částka 7000Kč, žalovaná nic nevrátila, proto je povinna vrátit celou jistinu ve výši 7000 Kč. Pokud jde o výklad povinnosti vrátit jistinu úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele za situace, kdy spotřebitel (účastník) je v průběhu řízení nečinný, bude nepochybně soudní praxí a judikaturou upřesňován a ustálen. Soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalované vzhledem k obecné povaze úvěru postupně splácet půjčenou částku a ohledem na principy ochrany spotřebitele rozložení jistiny do 10 splátek, a to ve smyslu ustanovení §1931 o.z. pod ztrátou výhody splátek, čemuž pak odpovídá výrok I. Soud současně dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovanou dle ustanovení § 1879 o.z.. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovanou právně odlišně, než bylo uvedeno v žalobě, svědčí i přesto žalobkyni v důsledku předmětné smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu (výrok I.).

16. Ve zbývajícím rozsahu (o částku 3 823 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 568,9 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 401,39 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7 000 Kč od 15.12.2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 29,49 % ročně z částky 7 000 Kč od 15.12.2022 do zaplacení) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť tyto další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec přiznané části jistiny úvěru vycházejí ze smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou (výrok II).

17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při úvaze o poměru úspěchu ve věci soud vyšel z ustálené judikatury, podle které soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Procesně úspěšným účastníkem řízení byla žalovaná (žalobkyně neuspěla z více jak 50% uplatněného nároku, když včetně příslušenství uplatnila nárok ve výši 14939Kč, úspěšná byla co do částky 7000Kč), a proto by měla po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu ji však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, při jednání pak žádné náklady přiznat nepožadovala (výrok III.).