8 C 177/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 11 760 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4560 Kč, a to vše v rámci pravidelných měsíčních splátek po 456 Kč, splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení byť i jediné ze splátek včas či v řádné výši.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu o částku 7 200 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1530,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4681,57 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8000 Kč od 24.3.2023 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 25,23 % ročně z částky 8000 Kč od 24.3.2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalované uhradit částku 11 760 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1530,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4681,57 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8000 Kč od 24.3.2023 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 25,23 % ročně z částky 8000 Kč od 24.3.2023 do zaplacení, vše z titulu úvěrové smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]) a žalovaným ze dne [datum] [číslo] jejíž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč a povinnost vrátit úvěr s úrokem ve výši 1600 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1600Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 3200Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 240Kč počínaje [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na 8.12.2020, kdy na tento úvěr žalovaná uhradila jen 3440Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právního předchůdce žalobkyně (společnosti [právnická osoba]), postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala předžalobní výzvou.

2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení jen při jednání, kdy potvrdila vzetí půjčky, na půjčku uhradila jen to, co je uvedeno v žalobě, dlužnou částku je schopna uhradit ve splátkách, rozhodnutí ponechala na úvaze soudu..

3. Soud věc rozhodl během prvního jednání a to v nepřítomnosti žalobkyně dle §101, odst. 3 o.s.ř., která se z jednání omluvila.

4. Soud má na základě provedených důkazů (uvedených vždy v závorce) za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]) s žalovanou dne [datum] připojily svůj podpis na smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] kdy na základě podpisu této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 8000 Kč a žalovaná se zavázala je vrátit společně s úrokem ve výši 1600 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1600Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 3440Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 240Kč počínaje [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na 8.12.2020, vše při RPSN 206,15% (viz smlouva o úvěru dne [číslo]). Žalovaná na tento úvěr vrátila částku 3440 Kč (shodné tvrzení účastníků). V souvislosti s úvěrovou smlouvou předchůdkyně žalobkyně vedla karta zákazníka, kde jsou uvedeny majetkové poměry žalované (příjmy 13444Kč, výdaje 11500Kč) a jaké doklady měl ke svým příjmům a výdajům dokládat, v kartách není zaneseno, jak byla ověřována úvěruschopnost i z jiných zdrojů, než z údajů od žalované (viz karty zákazníka). Pohledávka za žalovanou byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávky), přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně (viz oznámení o postoupení pohledávek, podací lístek). Proti žalované bylo či je vedeno celkem 11 exekucí či výkonů rozhodnutí zahájených v období od roku 2010 do 2023 (viz výpis ze systému ISAS). Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky (viz výzva k plnění, podací lístek).

5. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalované (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto žádné konkrétnější skutečnosti v žalobě netvrdí (obecně uvádí, že předchůdkyně posoudila před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet, zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy), k prokázání této skutečnosti označila pouze opis informací o důchodci. Povinnost posoudit úvěruschopnost je však objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně pak netvrdila, že sama nějaké prověřovací úkony činila a nedoložila v této souvislosti, krom karty dlužníka, žádné jiné důkazy. Kdyby tak učinila, nepochybně by zjistila, že povinná čelí hned několika exekucím Žalobkyně pak tím, že se nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a výši sjednané odměny, jiném právním posouzení a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni.

6. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]) s žalovanou dne [datum] připojily svůj podpis na smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] kdy na základě podpisu této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 8000 Kč a žalovaná se zavázala je vrátit společně s úrokem ve výši 1600 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1600Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 3440Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 240Kč počínaje [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na 8.12.2020, vše při RPSN 206,15%, přičemž žalovaná na tento úvěr vrátila částku 3440 Kč. V souvislosti s úvěrovou smlouvou předchůdkyně žalobkyně vedla karta zákazníka, kde jsou uvedeny majetkové poměry žalované (příjmy 13444Kč, výdaje 11500Kč) a jaké doklady měl ke svým příjmům a výdajům dokládat, v kartách není zaneseno, jak byla ověřována úvěruschopnost i z jiných zdrojů, než z údajů od žalované. Proti žalované bylo či je vedeno celkem 11 exekucí či výkonů rozhodnutí zahájených v období od roku 2010 do 2023. Pohledávka za žalovanou byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky.

7. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaná jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení § 1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřely smlouvy o zápůjčce - spotřebitelské úvěry (dále jen úvěr), na základě které byla žalované poskytnuta částky 8 000 Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smluv se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavřených smluv z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a souladu obsahu půjček s dobrými mravy.

8. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (poskytovateli úvěru), aby dlužníka – spotřebitele (náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně a aktivně sám nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tyto závěry pak byly potvrzeny i nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18. V daném případě právní žalobkyně sice popisuje, z jakých skutečností doložených žalovaným vycházela a jak měla úvěruschopnost dále ověřovat, avšak v tomto ohledu nedoložila žádné důkazy prokazující její tvrzení v tomto směru. Stejně tak žalobkyně nedoložila, že by sama aktivně vedle získaných informací od žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně získala další údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, případně jejich prostřednictvím tvrzení spotřebitele ověřila, kdy za vhodné jiné zdroje lze považovat i veřejné dostupné rejstříky (v tomto směru ani žádné skutečnosti žalobkyně ani netvrdila, či nenavrhla). Pokud by své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaná řádně dostala, nepochybně by zjistila, že proti povinné jsou vedeny exekuce. Vzhledem k absenci tvrzení a doložení takových tvrzení je nutno též shodně uzavřít, že žalobkyně ve smyslu ustálené rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (např. sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či sp.zn. III. ÚS 4129/18) neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelských úvěrů řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu §3, odst. 1, písm. c) a §86 ZSÚ, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy o úvěru dle §87 ZSÚ.

9. Vedle této neplatnosti soud dále shledal absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z., když sjednaný úrok a další poplatky, které je nutné v kontextu smlouvy vyhodnotit jako cenu za úvěr, a těmito poplatky je zastírána skutečná výše úroku za úvěr. Tomuto pak odpovídá výše RPSN uvedená ve smlouvách, která pak více než 23x přesahovala obvyklou RPSN v té době poskytovanou bankami (cca 8,65), což je nutné ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) posoudit jako nemravné. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle ustanovení § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích a dalších poplatcích přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání.

10. Pokud soud učinil závěr o neplatnosti spotřebitelském úvěru, zbývá pak se vypořádat s plněním, které v rámci úvěru žalovaná obdržela a co na ně právní předchůdkyni žalobkyně či nyní žalobkyni vrátila, přičemž pokud soud ve věci dovodil i neplatnost smlouvy pro neprověření úvěruschopnosti žalované, je v tomto ohledu nutné vycházet z ustanovení §87 ZSÚ.

11. Podle ustanovení §87, odst.1 poslední věty ZSÚ je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, kdy toto ustanovení je speciálním ustanovení vůči § 2991 odst. 1 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení, které má při aplikaci přednost před zmiňovanou obecnou úpravou vydání bezdůvodného obohacení. Ze speciálního ustanovení § 87 ZSÚ ve spojení s principy ochrany spotřebitele nesporně vyplývá, že spotřebitel jako dlužník je povinen vrátit žalobci jako věřiteli pouze neuhrazenou jistinu úvěru, a že započtení vzájemných pohledávek musí soud provést z úřední povinnosti, aby byl dodržen princip, že věřiteli poškozujícího spotřebitele nelze poskytovat právní ochranu a že podle § 6 odst. 2 o.z. nelze připustit, aby škodící věřitel těžil ze svého protiprávního činu v podobě získání jiných nároků, na které nemá ze zákona právo. Z ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ rovněž vyplývá, že spotřebitel, kterému neměl být úvěr vůbec poskytnut, se nemůže dostat do prodlení s jeho vrácením, pokud vrací poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho schopnostem. Z tohoto hmotněprávního ustanovení je zřejmý záměr zákonodárce nepřiznat škodícímu věřiteli žádné (ani zákonné) úroky z prodlení (srovnej důvodovou zprávu k tomuto ustanovení). Lze tedy shrnout, že v případě aplikace ustanovení §87, odst.1 ZSÚ nelze uvažovat o přiznání úroku z prodlení, jako by tomu bylo u běžného bezdůvodného obohacení.

12. Žalované byla poskytnuta částka 8 000Kč, vrátila 3440Kč, proto je povinna vrátit 4560Kč Kč. Pokud jde o výklad povinnosti vrátit jistinu úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele za situace, kdy spotřebitel (účastník) je v průběhu řízení nečinný, bude nepochybně soudní praxí a judikaturou upřesňován a ustálen. Soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalovaného, vzhledem k obecné povaze úvěru postupně splácet půjčenou částku a ohledem na principy ochrany spotřebitele, rozložení jistiny do 10 splátek, a to ve smyslu ustanovení §1931 o.z. pod ztrátou výhody splátek, čemuž pak odpovídá výrok I. Soud současně dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovanou dle ustanovení § 1879 o.z.. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovanou právně odlišně, než bylo uvedeno v žalobě, svědčí i přesto žalobkyni v důsledku předmětné smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu (výrok I.).

13. Ve zbývajícím rozsahu (o částku 7 200 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1530,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4681,57 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8000 Kč od 24.3.2023 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 25,23 % ročně z částky 8000 Kč od 24.3.2023 do zaplacení) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť tyto další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec přiznané částky – vycházejí ze smluv, které soud posoudil jako neplatné – viz výše (výrok II).

14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při úvaze o poměru úspěchu ve věci soud vyšel z ustálené judikatury, podle které soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Procesně úspěšným účastníkem řízení byla žalovaná (žalobkyně neuspěla z více jak 50% uplatněného nároku, když jen na jistině uplatnila nárok 11 560Kč, úspěšná byla co do částky 4560Kč), a proto by měla po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu ji však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, při jednání pak žádné náklady přiznat nepožadovala (výrok III.).