8 C 178/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně právně zastoupena Jméno Zástupce , advokátkou se sídlem v adresa proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zvýšení výživného na zletilé dítě

I. Řízení o zaplacení výživného žalobkyni ve výši 5 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 8. 2025 do 31. 8. 2025 se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna žalobkyni hradit výživné ve výši 5 300 Kč měsíčně, které je splatné vždy do každého 15. dne v měsíci, předem k rukám žalované, s účinností od 1. 9. 2025.

III. Nedoplatek na výživném pro žalobkyni vzniklý za období od 1. 9. 2025 do 31. 10. 2025 v celkové výši 1 600 Kč je žalovaná povinna uhradit ve splátkách po 800 Kč měsíčně, splatných spolu s běžným výživným s účinností od 1. 1. 2026, a to pod ztrátou výhody splátek.

IV. Žaloba proti žalované o další výživné ve výši 700 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2025 se zamítá.

V. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 14. 9. 2020, č. j. 0 P 166/2015-282 (26 P a Nc 192/2020).

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 3.7.2025 domáhá zvýšení výživného na částku 5000 Kč měsíčně počínaje od 1.8.2025 ( po upřesnění při ústním jednání pak požaduje 6000Kč měsíčně počínaje od 1.9.2025), s odůvodněním, že je zletilá a studuje denní formou vyšší odbornou školu a není schopna se sama živit, protože výdaje spojené se studiem převyšují částku, kterou jí žalovaná v současnosti zasílá. Částku 6 000 Kč měsíčně považuje za přiměřené vzhledem k jejím potřebám a příjmům žalované počtu vyživovacích povinností s přihlédnutím k doporučujícím tabulkám MS ČR. K vyjádření žalované k věci uvedla, že žalovaná doložila čistý příjem cca 27 000 Kč, náklady na nájem 9 000 Kč, splátky půjček 13 544 Kč měsíčně, výdaje na jídlo 1 000 Kč a dopravu 1 300 Kč. Tyto skutečnosti nezpochybňuje, ale zdůrazňuje, že půjčky jsou osobní závazky žalované a nemohou mít přednost před její vyživovací povinností. Připomíná, že žalovaná byla v roce 2015 oddlužena a současné půjčky si vzala nedávno, kdy už byla po úrazu z roku 2022. Pokud má žalovaná trvalé následky, může požádat o částečný invalidní důchod. Podle žalobkyně si žalovaná zlepšila situaci, protože nyní platí nižší nájem než dříve. Pokud žalovaná navrhuje maximální výši výživného 4 500 Kč měsíčně, tak s tím nesouhlasí, když její náklady jsou vyšší a částka 4 500 Kč by její potřeby nepokryla. Navržených 5 000 Kč považuje za rozumné vzhledem k situaci žalované. Účinnost od 1. srpna 2025 odůvodňovala tím, že na konci srpna se ubytovává v , obec, a již od 26. 6. 2025 platí náklady spojené se školou (školné 1 500 Kč, akontace na byt 7 500 Kč) a další výdaje na nájem, cestovné a stravné. K žalobě žalobkyně nepřipojila důkazy.

2. Žalovaná vyjadřuje ochotu zvýšit výživné pro žalobkyni, avšak nikoli v požadované výši ani od navrhovaného data. Uvádí, že žije sama, s přítelem se pouze navštěvují, do konce srpna 2025 má ještě vyživovací povinnost vůči synovi Václavovi ve výši 2 500 Kč měsíčně, která zanikne až poté, co syn nastoupí do zaměstnání. Z tohoto důvodu žádá, aby případné zvýšení výživného bylo účinné až od září 2025. Dále popisuje své finanční poměry: náklady na bydlení činí přibližně 9 000 Kč (nájem, elektřina, SIPO) a k tomu splácí úvěry v celkové výši 13 544 Kč měsíčně. Tyto závazky podle jejího tvrzení vznikly v důsledku vážné nehody, po níž měla dlouhodobé zdravotní následky a musela si zajistit nové bydlení i vybavení domácnosti. Její čistá mzda se pohybuje kolem 27 000 Kč, přičemž výše příjmu závisí na počtu odpracovaných hodin, příplatcích a nepravidelných odměnách. Práce je nárazová, příplatky za směny a soboty nejsou garantované. Kromě nákladů na bydlení a splátek uvádí výdaje na dopravu do zaměstnání (cca 1 300 Kč měsíčně) a stravu (asi 1 000 Kč měsíčně). Tvrdí, že žije „od výplaty k výplatě“ a vyšší výživné by ji dostalo do finančního minusu. Se zvýšením výživného souhlasí maximálně na částku 5 000 Kč měsíčně, a to od 1. 9. 2025, kdy v současnosti s obtížemi hradí 4 500 Kč měsíčně. Poukazuje na své majetkové poměry, kdy bydlí sama, hradí nájemné a splátky úvěrů, a také na nekomunikaci s dcerou, jejíž příčinu přisuzuje jí samotné. Uvádí, že je připravena kontakt obnovit, pokud žalobkyně bude chtít, a celá situace ji mrzí. K půjčkám dodává, že si je vědoma svých závazků a je schopna je splácet; úvěry si brala v souvislosti se zdravotními problémy a nižším příjmem v době pracovní neschopnosti.

3. Soud věc projednal během prvního jednání, současně soud připustil změnu žaloby, kdy předmětem řízení je tedy zvýšení výživného na částku 6 000 Kč měsíčně počínaje od 1.9.2025.

4. Soud neprováděl dokazování, neboť účastníci prohlásili všechny rozhodné skutečnosti za nesporné (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). Po poučení podle § 118b odst. 1 o. s. ř. účastníci nenavrhli žádné další důkazy. Soud proto vycházel z těchto nesporných tvrzení, která tvoří skutkový základ rozhodnutí.

5. Žalobkyně od 1. 8. 2025 bydlí v pronajatém pokoji v , obec, , nájem činí 7 500 Kč měsíčně včetně energií. V , obec, pak bydlí u otce a jeho manželky, na domácnost nepřispívá. Žalobkyně má dokončené středoškolské vzdělání (veřejnosprávní činnost, maturita v květnu 2025). Od května do září 2025 pracovala na brigádách s průměrným výdělkem 10 000 Kč měsíčně jako prodavačka u společnosti , právnická osoba, , pracovní poměr trvá, pracuje převážně o víkendech, kdy je doma v , obec, . Aktuálně je studentkou VOŠ v , obec, (, adresa, ), obor sociální práce a sociální pedagogika, tříletý obor. Otec jí přispívá na nájem v , obec, 6 000 Kč měsíčně. Nemá jiné příjmy ani sociální dávky, nevlastní hodnotnější majetek. Její měsíční náklady činí školné 250 Kč měsíčně, školní poplatky 150 Kč, MHD v Plzni 285 Kč, jízdné do , obec, 3× měsíčně 1 710 Kč, ubytování 7 500 Kč, strava 3 500 Kč, drogerie a potřeby 1 266 Kč, telefon 749 Kč, dentální hygiena 1 650 Kč za 6 měsíců, brýle naposledy měnila před 3 lety (náklady 9 500 Kč). Je zdravá, bez omezení pracovní schopnosti. Současné příjmy z brigád činí cca 1 000 Kč za víkend, pracuje 2–3 víkendy měsíčně.

6. Žalovaná je matkou žalobkyně, žije sama v , adresa, ), s přítelem se pouze navštěvují. Náklady na bydlení činí 7 700 Kč měsíčně včetně záloh, k tomu zálohy na elektřinu 1 000 Kč měsíčně a náklady na telefon 368 Kč měsíčně. Pracuje jako dělnice u společnosti , právnická osoba, v , obec, , průměrný příjem 27–28 000 Kč, poslední výplata za 9/2025 činila 28 031 Kč. Vlastní automobil Škoda Fabia (21 let), nemá žádné úspory, penzijní připojištění ani zaměstnanecké benefity. Pojištění hradí 1 100 Kč čtvrtletně, náklady na dojíždění ji stojí 1 300 Kč měsíčně. Strava a hygiena činí cca 2 500 Kč měsíčně. Žalovaná splácí úvěry u , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, a , právnická osoba, , celkem 13 440 Kč měsíčně; úvěry čerpala na kauci, vybavení domácnosti a konsolidaci jiných úvěrů. Úvěr od společnosti , právnická osoba, má skončit za 7–8 let, ostatní za cca 3 roky. V minulosti prošla oddlužením (před 7–8 lety). Od září 2025 má již jen jednu vyživovací povinnost k žalobkyni, přispívá jí na výživu 4 500 Kč měsíčně počínaje od 1.9.2025. Dříve přispívala synovi , jméno FO, 2 500 Kč měsíčně, ten je nyní již soběstačný. Žalovaná nemá pracovní omezení, v minulosti před 4 lety prodělala mrtvici (ztratila tím řidičské oprávnění na půl roku), úraz kolene, čeká jí výměna kolene.

7. Takto zjištěný skutkový stav posuzoval soud dle následující právní úpravy. Podle ustanovení §910 občanského zákoníku (o.z.) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost, vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnost prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Podle ustanovení § 911 o.z. lze výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle ustanovení § 913 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Podle ustanovení § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle ustanovení § 923 o.z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

8. S ohledem na citovanou právní úpravu posuzoval soud důvodnost návrhu na zvýšení vyživovací povinnosti, především zjišťoval, zda vyživovací povinnost žalovaného k žalobci nadále trvá a zda od poslední úpravy výživného, k němuž došlo rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 14. 9. 2020, č. j. 0 P 166/2015-282 (26 P a Nc 192/2020), na jehož základě žalovaná hradí na výživném částku 2000 Kč měsíčně, nastaly u účastníků řízení podstatné změny poměrů.

9. Po zhodnocení všech shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobci nadále trvá a že od doby posledního rozhodnutí o výživném, k němuž došlo v 14.9.2020, došlo k podstatné změně poměrů, a to zejména na straně žalobkyně, ale i na straně žalované, která zvýšení výživného odůvodňuje a návrh žalobkyně byl z větší části shledán důvodným, neboť naposledy stanovená výše výživného, je v současné době již zcela nedostačující, neschopna pokrýt veškeré odůvodněné potřeby žalobkyně vzniklé zejména s přibývajícím věkem a nástupem na vyšší odbornou školu a s tím souvisejícími náklady na studium, dojíždění a ubytování v místě studia. Vzhledem k tomu, že se účastníci v průběhu řízení nedohodli na konkrétní částce na výživném, kdy žalobkyně navrhovala částku 6000 Kč, žalovaná pak navrhovala maximálně 5000 Kč měsíčně, soud pak v tomto ohledu posuzoval, zda navrhovaná výše zvýšeného výživného v částce 6000Kč měsíčně v odpovídá potřebám žalobkyně a současným schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalované.

10. V posuzovaném případě vyživovací povinnost žalované k žalobkyni nadále trvá, když žalobkyně pokračuje v děním studiu na vyšší odborné škole, připravuje se na své budoucí povolání, proto ve smyslu ustanovení §911 o.z. povinnost žalované vyživovat žalobkyni trvá i nadále. Ostatně toto, krom výše navrhovaného výživného, žalovaná ani nerozporovala.

11. Pokud jde o poměry žalobkyně, ty se změnily zejména v tom, že ta je nyní již zletilá, je o 5 let roky starší, s čímž samo osobě souvisí zvýšení nákladů na běžný život žalobkyně a uspokojování jejích běžných potřeb, kdy na to od svého otce žalobkyně dostává finanční prostředky ve výši 6000 Kč měsíčně. Navíc od září 2025 žalobkyně začala navštěvovat , a to a Vyšší odbornou školu v , obec, , obor sociální práce a sociální pedagogika, jde o tříletý obor. Se studiem souvisí náklady na školné 250 Kč měsíčně, školní poplatky 150 Kč měsíčně, náklady MHD v , obec, 285 Kč měsíčně, jízdné do Plzně 3× měsíčně 1 710 Kč, náklady na ubytování 7500 Kč a stravu ve výši 3 500 Kč měsíčně. Dále má žalobkyně běžné náklady drogerii a další podobné potřeby na telefon 749 Kč měsíčně, na dentální hygienu 1 650 Kč/půl rok a dále mírně zvýšené náklady související s její zrakovou vadou (nutnost brýlí), jiné zvýšené náklady nemá Oproti minulému rozhodování ve věci si však žalobkyně přivydělává, cca 3000 Kč měsíčně na brigádách, o prázdninách je to pak více.

12. Majetkové poměry žalované se výrazně nezměnily, žalovaná žije sama s běžným náklady na bydlení, je stále zaměstnána, nyní dosahuje průměrného měsíčního příjmu okolo 28 000 Kč, náklady na dojíždění ji stojí 1 300 Kč měsíčně, jinak krom ojetého vozidla nevlastní žádný hodnotnější majetek, nemá žádné úspory apod. Žalovaná nemá pracovní omezení, v minulosti měla zdravotní problémy, v budoucnu ji v této souvislosti čeká operace kolene. V souvislosti se zdravotními problémy a nižším příjmem v pracovní neschopnosti se žalovaná zadlužila, kdy souhrnně splácí 13 544 Kč měsíčně. Žalované od 1.9.2025 odpadla vyživovací povinnost k synovi Václavovi, na kterého dle rozsudku hradila 2 500 Kč měsíčně13. Při úvaze o konkrétní výši výživného, vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem, pak soud dospěl k závěru, že je na místě vyživovací povinnost žalované zvýšit na částku 5 300Kč měsíčně. Tato částka dle názoru soudu nepochybně odpovídá možnostem, schopnostem a celkovým rodinným a majetkovým poměrům žalované, je současně přiléhavé i dle doporučujících tabulek výživného MS ČR, kdy z dále uvedených důvodů postačuje výživné na samé spodní hranici těchto tabulek (19 % z příjmu žalované). Je nutné připomenout, že vyživovací povinnost žalované k žalobkyni je její primární povinností, přičemž k této povinnosti je nutné přistupovat zodpovědně. Argumentace vysokými splátkami úvěrů v daném případě nemůže zcela obstát, byť soud neshledal, že by žalovaná podstupovala nepřiměřená rizika, když zdůvodnění nutnosti sjednání úvěrů je přiléhavé tehdejším potřebám a okolnostem u žalované. Žalovaná má vyšší průměrný příjem, než při minulém rozhodování, pokud se hájí vyššími výdaji, nic ji nebrání žít společně se svým přítelem a o náklady se dělit. Navíc žalované odpadla jedna vyživovací povinnost, kdy hradila 2 500Kč měsíčně14. Zvýšené výživné pak nesporně odpovídá i věku a potřebám žalobkyně, které jsou zvýšené zejména jejím studiem na vyšší odborné škole. Též je nutné zohlednit, že žalovaná nad rámec výživného žalobkyni ničím nepřispívala, fakticky o ni nepečovala, jak je mezi matkou a dítětem v tomto věku obvyklé. Výše výživného je jen o 700 Kč nižší, než kolik žalobkyni přispívá její otec, při započtení výdělků žalobkyně pak tvoří něco málo pod polovinu měsíčních výdajů žalobkyně15. Na druhé straně žalobkyní požadované výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně již shora uvedeným hlediskům neodpovídá. Ve věci je nutné připomenout, že potřeby a výdaje oprávněné osoby jsou limitovány příjmy schopnostmi a možnostmi a majetkovými poměry povinné osoby. Pokud se žalobkyně rozhodla studovat vyšší odbornou školu a bydlet v nájemním bytě , obec, , nelze všechny tyto výdaje přenášet v daném případě na žalovaného v podobě výživného ve výši 6000Kč měsíčně. V moci samotné žalobkyně pak je, aby si prostředky na svou výživu alespoň částečně obstarával sama, u skoro 20letého dítěte se toto již předpokládá. Soud v tomto směru oceňuje, že žalobkyně si uvědomuje nutnost vlastní finanční spoluúčasti a že si již sama přivydělává. Tato skutečnost svědčí o její samostatnosti a odpovědném přístupu k životu. Přivýdělek při studiu jí nejen pomůže pokrýt část nákladů, ale také ji připraví na budoucí životní situace, kdy bude muset hospodařit s vlastními prostředky. Získané zkušenosti zúročí v praxi, protože si osvojí zásadu, že nic není zadarmo, a naučí se vážit si hodnoty peněz i vlastní práce.

16. Lze tedy shrnout, že je nepochybné, že náklady spojené se studiem v jiném městě, zejména náklady na ubytování, dopravu a stravu, jsou obecně vyšší. Nicméně žalobkyně dosáhla věku téměř 20 let, má dokončené středoškolské vzdělání a je schopna si přivydělat vlastní činností, například formou brigád, jak sama uvádí, že již pracuje o víkendech. V tomto věku se od dítěte očekává určitá míra finanční spoluúčasti na vlastních potřebách, zejména pokud se rozhodne studovat mimo bydliště a tím zvýšit své náklady. Povinná osoba – matka – má průměrný příjem a současně splácí závazky, proto nelze spravedlivě požadovat, aby sama nesla veškeré zvýšené náklady spojené s rozhodnutím žalobkyně studovat v jiném městě. Je na žalobkyni, aby zvážila, zda je schopna své studium financovat i z vlastních zdrojů, a přizpůsobila tomu své požadavky na výživné.

17. Adekvátní výživné je tedy v daném případě dle výše uvedeného hodnocení soudu částka 5 300Kč, kdy toto výživné je splatné vždy do každého 15. dne v měsíci, předem k rukám žalované, s účinností od 1. 9. 2025 (viz výrok II). Splatnost výživného pak odpovídá návrhu žalobkyně a též splatnosti výživného v posledním rozhodnutí o výživném pro žalobkyni. Účinnost zvýšení výživného pak též koresponduje s návrhem žalobkyně, kdy minimálně k tomuto datu již nastala změna poměrů (viz shora uvedená skutková zjištění).

18. V souvislosti s účinností zvýšení výživného tak žalované vznikl dluh na výživném od 1. 9. 2025 do 31. 10. 2025 v celkové výši 1 600 Kč (žalovaná od 19.2025 přispívala částkou 4500Kč měsíčně, dluh činí 2 x 800 Kč), který je žalovaná povinna uhradit ve splátkách po 800 Kč měsíčně, splatných spolu s běžným výživným s účinností od 1. 1. 2026, a to pod ztrátou výhody splátek, kdy splatnost dluhu odpovídá majetkovým poměrům žalobkyně a reálné možnosti dluh takto uhradit (viz výrok III.) .

19. Žalobkyně při jednání netrvala na tom, aby výživné bylo určeno od 1. 8. 2025, tak jak bylo uvedeno původně v žalobě, což soud zhodnotil jako zpětvzetí žaloby o zaplacení výživného žalobkyni ve výši 5 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 8. 2025 do 31. 8. 2025 a v této části řízení zastavil (viz výrok I.)

20. V části návrhu o zvýšení výživného ve výši 700 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2025 pak tedy soud musel žalobu, s ohledem na shora uvedené závěry o adekvátním výživném, zamítnout (viz výrok IV.).

21. Výrokem V. rozsudku soud vyjádřil změnu předchozího rozhodnutí o výživném.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř, kdy žalobkyně by se svým návrhem z větší části úspěšnější, než žalovaná, náklady řízení však nepožadovala přiznat, proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku VI.

23. Rozsudek je pak ve smyslu §162, odst. 1 o.s.ř. předběžně vykonatelný, tj. rozsudek je vykonatelný bez ohledu na to, zda proti němu případně bude podáno odvolání, které odkládá pouze právní moc rozsudku, nikoliv vykonatelnost a žalovaný je povinen plnit dle tohoto rozsudku.