8 C 190/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 31 760 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to vše v rámci pravidelných měsíčních splátek po 2000 Kč, splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení byť i jediné ze splátek včas či v řádné výši.

II. Žaloba ve zbývajícím rozsahu o částku 8000 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 28000 Kč od 9.3.2024 do zaplacení ve výši 14,75 % a částku 3760 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 205,53 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25.9.2024 domáhá zaplacení částky 28 000 Kč a úroku z prodlení z částky 28000 Kč od 9.3.2024 do zaplacení ve výši 14,75 % a částku 3760 Kč, vše z titulu neplacení úvěru sjednaného dle smlouvy o úvěru ze dne 8.11.2023 č. 144385, na základě které žalovaná obdržela bezhotovostně částku celkem 20 000Kč, kterou se zavázala vrátit se smluvním úrokem ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 8000 Kč nejpozději splatných dne 8.3.2024, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru, což žalovaná nesplnila ani po předžalobní výzvě. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila.

3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Právní zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast při soudním jednání a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho účasti. Žalovaná se k prvnímu jednání, ačkoliv měla řádně doručeno, bez omluvy nedostavila a zůstala tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř.

4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za prokázané, že žalobkyně a žalovaná podepsaly komunikačními prostředky na dálku dne 5.10.2023 smlouvu o úvěru, kdy žalovaná měla k dispozici (k čerpání) úvěrové prostředky ve výši 20000Kč, které se zavázala vrátit a vedle jistiny uhradit též úrok ve výši 40% měsíčně z jistiny, přičemž RPSN spotřebitelského úvěru činilo dle smlouvy 5511.44 % (viz úvěrová smlouva). Před poskytnutím úvěru žalovaná doložila výplatnici s příjmem 21 888Kč a kopii občanského průkazu a kartičk pojištěnce, jiné úkony z pohledu prověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně nečinila (viz výplatnice, kopie dokladů). Žalované byly postupně zaslány na její účet č. , č. účtu, finanční prostředky ve výši 20 000Kč, a to dne 5.10.2023 částka 10 000Kč, 2.11.2023 částka 2000Kč a dne 8.11.2023 částka 10 000Kč ( viz výpisy z účtu, sdělení , právnická osoba, ) Žalovaná na úvěr ničeho nesplatila, žalobkyně úvěr výzvou ze dne 5.3.2024 zesplatnila (viz zesplatnění úvěru) před podáním žaloby pak žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 13.9.2024 (viz předžalobní výzva, podací lístek).

5. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalované (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto žádné konkrétnější skutečnosti v žalobě netvrdí (obecně uvádí, že předchůdkyně posoudila před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet, zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy), k prokázání této skutečnosti doložila k žalobě kopii OP žalované a výplatnice. Povinnost posoudit úvěruschopnost je však objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně pak nedoložila a tudíž i neprokázala, že by nějaké prověřovací úkony k ověření úvěruschopnosti žalované činila. Žalobkyně pak tím, že se nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované a výši sjednané odměny a jiném právním posouzení a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni.

6. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru dne , datum, prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku. Žalovaná měla k dispozici úvěrové prostředky ve výši 20 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny. RPSN spotřebitelského úvěru činilo dle smlouvy 5511.44 %. Před poskytnutím úvěru žalovaná doložila výplatnici s příjmem 21 888 Kč, kopii občanského průkazu a kartičku pojištěnce. Žalobkyně neprovedla žádné další úkony z pohledu prověřování úvěruschopnosti žalované. Žalované byly postupně zaslány na její účet finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a to ve třech částkách: 10 000 Kč dne 5.10.2023, 2 000 Kč dne 2.11.2023 a 10 000 Kč dne 8.11.2023. Žalovaná na úvěr ničeho nesplatila. Žalobkyně úvěr zesplatnila výzvou ze dne 5.3.2024 a před podáním žaloby žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 13.9.2024.

7. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaný jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení §1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvu o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalované poskytnuta částka celkem 20 000Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy ve soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované a souladu obsahu úvěru s dobrými mravy, kdy s ohledem na skutkové závěry a ustálenou judikaturu (např. rozhodnutí Nejvyššího soud ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18) lze uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelských úvěrů řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu §3, odst. 1, písm. c) a §86 ZSÚ, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy o úvěru dle §87 ZSÚ. Vedle této neplatnosti soud dále shledal absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z. pro nepřiměřenou výši sjednaného úroku a RPSN (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016, 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018).

8. Podle ustanovení §87, odst.1 poslední věty ZSÚ je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, kdy toto ustanovení je speciálním ustanovení vůči § 2991 odst. 1 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení, které má při aplikaci přednost před zmiňovanou obecnou úpravou vydání bezdůvodného obohacení. Ze speciálního ustanovení § 87 ZSÚ ve spojení s principy ochrany spotřebitele nesporně vyplývá, že spotřebitel jako dlužník je povinen vrátit žalobci jako věřiteli pouze neuhrazenou jistinu úvěru, a že započtení vzájemných pohledávek musí soud provést z úřední povinnosti, aby byl dodržen princip, že věřiteli poškozujícího spotřebitele nelze poskytovat právní ochranu a že podle § 6 odst. 2 o.z. nelze připustit, aby škodící věřitel těžil ze svého protiprávního činu v podobě získání jiných nároků, na které nemá ze zákona právo. Z ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ rovněž vyplývá, že spotřebitel, kterému neměl být úvěr vůbec poskytnut, se nemůže dostat do prodlení s jeho vrácením, pokud vrací poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho schopnostem. Z tohoto hmotněprávního ustanovení je zřejmý záměr zákonodárce nepřiznat škodícímu věřiteli žádné (ani zákonné) úroky z prodlení (srovnej důvodovou zprávu k tomuto ustanovení). Lze tedy shrnout, že v případě aplikace ustanovení §87, odst.1 ZSÚ nelze uvažovat o přiznání úroku z prodlení, jako by tomu bylo u běžného bezdůvodného obohacení. Žalované byla v rámci úvěru poskytnuta na jistině částka 20 000 Kč, žalovaná nevrátila ničeho, proto je povinna vrátit částku 20 000 Kč, která odpovídá zaslané jistině úvěru, přičemž za dobu přiměřenou možnostem žalovaného vzhledem k obecné povaze úvěru postupně splácet půjčenou částku a ohledem na principy ochrany spotřebitele soud považuje rozložení jistiny do 10 splátek, a to ve smyslu ustanovení §1931 o.z. pod ztrátou výhody splátek, čemuž pak odpovídá výrok I.

9. Ve zbývajícím rozsahu ( o částku 8000 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 28000 Kč od 9.3.2024 do zaplacení ve výši 14,75 % a částku 3760 Kč ) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť tyto další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec přiznané části jistiny úvěru vycházejí ze smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou (výrok II).

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 205,53 Kč, přičemž tato částka představuje 10,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,48 % a úspěchu žalované v rozsahu 44,52 %, když je nutné vycházet z výše uplatněného příslušenství ke dni vydání rozsudku). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 271 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 760 Kč sestávající z částky 2 380 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 040 Kč ve výši 1 688,40 Kč.