8 C 195/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 17 399,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 399,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 399,44 Kč od 23. 1. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 17 399,44 Kč od 23. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 16 327,26 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 8.8.2025 domáhala po žalované zaplacení částky 17 399,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 399,44 Kč od 23. 1. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 17 399,44 Kč od 23. 1. 2025 do zaplacení, a to z titulu pohledávky vzniklé v souvislosti se smlouvou o povoleném debetu uzavřenou dne , datum, , kterou byl žalované umožněn vznik záporného zůstatku na běžném účtu až do výše 15 000 Kč. Součástí nároku je rovněž smluvní úrok ve výši 12 % p. a. a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne 23. 1. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila3. Soud věc rozhodl během dvou jednání. Žalovaná se k jednáním, ačkoliv měla řádně doručeno, bez omluvy nedostavila a zůstala tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal v nepřítomnosti žalované dle §101, odst. 3 o.s.ř.

4. Soud tak vycházel z podané žaloby a předložených listinných důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých zjistil následující. Žalobkyně zastoupená finanční poradkyní a žalovaná osobně uzavřely dne , datum, Smlouvu o bankovních službách, na jejímž základě žalobkyně zřídila a vedla pro žalovanou běžný účet č. , č. účtu, vedený v měně Kč (viz Smlouva o bankovních službách). Nedílnou součástí této smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, příslušná Oznámení a další smluvní dokumenty upravující práva a povinnosti stran (viz smlouva o bankovních službách a VOP žalobce). Dne 26. 3. 2024 uzavřeli účastníci elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví Smlouvu o povoleném debetu, na jejímž základě se žalobkyně zavázal umožnit žalované přečerpání peněžních prostředků na uvedeném běžném účtu do výše 15 000 Kč, a to jako povolený nezajištěný debet (viz Smlouva o povoleném debetu reg. č. , anonymizováno, ).

5. Před uzavřením smlouvy o povoleném debetu žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (viz Standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru, Doplnění žaloby ze dne 25. 2. 2026). Při tomto posouzení žalobkyně vycházela jednak z údajů poskytnutých žalovanou, jednak z informací získaných z bankovních a nebankovních registrů klientských informací, z databází sdružení SOLUS, z insolvenčního rejstříku, evidence exekucí, evidence neplatných dokladů a z interních databází žalobce v rámci Skupiny , právnická osoba, (viz Doplnění žaloby – úvěruschopnost, návrh na rozhodnutí o poskytnutí debetu, odpověď z externích registrů ). Žalovaná v žádosti o povolený debet uvedla měsíční příjem ze závislé činnosti ve výši 33 000 Kč, přičemž kontrolou pravidelných příjmů na jejím běžném účtu za období šesti měsíců před uzavřením smlouvy bylo zjištěno, že její skutečné pravidelné příjmy činily průměrně 35 762 Kč měsíčně (viz Doplnění žaloby – úvěruschopnost, výpisy z účtu, Doplnění žaloby – část B. Příjem žalované ).

6. Ve smlouvě o povoleném debetu a ve Všeobecných obchodních podmínkách , právnická osoba, si účastníci sjednali, že žalovaná byla oprávněna čerpat prostředky na běžném účtu pouze do výše sjednaného limitu povoleného debetu, tj. do částky 15 000 Kč, a pouze po sjednanou dobu čerpání. K porušení smlouvy dochází zejména tehdy, jestliže žalovaná přečerpá účet nad sjednaný limit povoleného debetu, čímž vznikne nepovolený debet, případně pokud nevyrovná vzniklý záporný zůstatek včas, nezaplatí splatné úroky, poplatky či jiné peněžité povinnosti anebo jinak závažně poruší své smluvní či zákonné povinnosti. Vznikem nepovoleného debetu se celý záporný zůstatek považuje za okamžitě splatný, je úročen sazbou pro nepovolený debet a současně i zákonným úrokem z prodlení. Žalovaná je povinna nepovolený debet neprodleně uhradit, přičemž banka je oprávněna vést tuto pohledávku na zvláštním (vnitřním) účtu pohledávek z nepovoleného debetu (viz smlouva o povoleném debetu). Podle VOP je , právnická osoba, oprávněna v případě závažného porušení smluvních povinností žalovanou, zejména při trvajícím nebo opakovaném nepovoleném debetu, odstoupit od smlouvy o běžném účtu i od smlouvy o povoleném debetu, případně tyto smlouvy vypovědět. Odstoupením smlouva zaniká a veškeré dosud nesplacené dluhy žalované, včetně jistiny, úroků a příslušenství, se stávají splatnými, přičemž banka je oprávněna běžný účet zrušit a provést vzájemné vypořádání (viz VOP).

7. Žalovaná možnost čerpání povoleného debetu využila, avšak následně se dostala do stavu nepovoleného debetu, který ani přes opakované výzvy žalobce nevyrovnala (viz výpisy z účtu). Žalobkyně žalované zaslala dne 25. 11. 2024 Výzvu k vyrovnání nepovoleného debetu, v níž ji informovala o záporném zůstatku ve výši 15 835,54 Kč a vyzvala ji k úhradě minimálně částky 1 335,54 Kč (viz Výzva k vyrovnání nepovoleného debetu). Žalovaná na výzvu nereagovala a nepovolený debet nevyrovnala, žalobkyně odstoupila od smlouvy o běžném účtu, přičemž odstoupení bylo žalované zasláno dne 30. 12. 2024 (viz Odstoupení od smlouvy).

8. Následně byl běžný účet ke dni 22. 1. 2025 zrušen a konečný záporný zůstatek ve výši 17 399,44 Kč byl ke dni 21. 1. 2025 převeden na zvláštní účet pohledávek z nepovoleného debetu č. , č. účtu, (viz Oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek, výpis z účtu).

9. Žalobkyně žalovanou dále vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 16. 6. 2025, doručenou s lhůtou k plnění do 23. 6. 2025, avšak žalovaná ani na tuto výzvu nereagovala a neuhradila ničeho (viz Předžalobní upomínka, podací arch).

10. Při svém rozhodnutí soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu Dne , datum, uzavřely žalobkyně, zastoupená finanční poradkyní, a žalovaná osobně smlouvu o bankovních službách, na jejímž základě žalobkyně zřídila a vedla pro žalovanou běžný účet č. , č. účtu, vedený v měně Kč. Součástí smlouvy byly také všeobecné obchodní podmínky a další smluvní dokumenty upravující práva a povinnosti smluvních stran. Dne , datum, uzavřely účastnice elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví smlouvu o povoleném debetu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala umožnit žalované čerpání peněžních prostředků na uvedeném běžném účtu formou povoleného nezajištěného debetu do výše 15 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o povoleném debetu žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Při tomto posouzení vycházela z údajů poskytnutých žalovanou a z informací získaných z bankovních a nebankovních registrů, databází sdružení SOLUS, insolvenčního rejstříku, evidence exekucí, evidence neplatných dokladů a z interních databází žalobkyně. Žalovaná v žádosti o povolený debet uvedla měsíční příjem ze závislé činnosti ve výši 33 000 Kč, přičemž kontrolou pravidelných příjmů na jejím běžném účtu za období šesti měsíců před uzavřením smlouvy bylo zjištěno, že její skutečné pravidelné příjmy činily průměrně 35 762 Kč měsíčně. Žalovaná možnost čerpání povoleného debetu využila, následně se však dostala do stavu nepovoleného debetu, který ani přes opakované výzvy nevyrovnala.

11. Žalovaná byla oprávněna čerpat prostředky na běžném účtu pouze do sjednaného limitu povoleného debetu ve výši 15 000 Kč a jen po sjednanou dobu čerpání. Porušením smlouvy je zejména přečerpání účtu nad tento limit, čímž vzniká nepovolený debet, dále nevyrovnání záporného zůstatku včas, nezaplacení splatných úroků, poplatků či jiných peněžitých povinností nebo jiné závažné porušení smluvních či zákonných povinností. Vznikem nepovoleného debetu se celý záporný zůstatek stává okamžitě splatným, je úročen sazbou pro nepovolený debet a současně zákonným úrokem z prodlení a žalovaná je povinna jej neprodleně uhradit, přičemž banka je oprávněna tuto pohledávku evidovat na zvláštním vnitřním účtu. V případě závažného porušení smluvních povinností, zejména při trvajícím nebo opakovaném nepovoleném debetu, je , právnická osoba, oprávněna odstoupit od smlouvy o běžném účtu i od smlouvy o povoleném debetu nebo tyto smlouvy vypovědět. Odstoupením smlouva zaniká a veškeré dosud nesplacené dluhy žalované, včetně jistiny, úroků a příslušenství, se stávají splatnými, přičemž banka je oprávněna běžný účet zrušit a provést vzájemné vypořádání.

12. Dne 25. 11. 2024 zaslala žalobkyně žalované výzvu k vyrovnání nepovoleného debetu, v níž ji informovala o záporném zůstatku ve výši 15 835,54 Kč a vyzvala ji k úhradě minimálně částky 1 335,54 Kč. Žalovaná na tuto výzvu nereagovala a nepovolený debet nevyrovnala, načež žalobkyně odstoupila od smlouvy o běžném účtu; odstoupení bylo žalované zasláno dne 30. 12. 2024. Běžný účet byl ke dni 22. 1. 2025 zrušen a konečný záporný zůstatek ve výši 17 399,44 Kč byl ke dni 21. 1. 2025 převeden na zvláštní účet pohledávek z nepovoleného debetu č. , č. účtu, . Dne 16. 6. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou s lhůtou k plnění do 23. 6. 2025. Žalovaná ani na tuto výzvu nereagovala a dlužnou částku neuhradila.

13. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku (o.z.) a zákona spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. (ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že účastníci ve smyslu ustanovení §2395 a násl. o.z. a §2 ZSÚ uzavřeli kontokorentní úvěrovou smlouvu , na základě které byla žalované poskytnut kontokorent až do výše povoleného debetu ve výši 15000Kč, který se zavázala řádně hradit. Překročení debetu je smlouvou považováno za porušení povinnosti, pro které je možné smluvní vztah ukončit a požadovat celý dluh najednou, což se i ve věci stalo.

14. Soud má za prokázané, že žalovaná porušila své smluvní povinnosti tím, že umožnila vznik nepovoleného debetu a nesplnila povinnost uhradit žalobkyni vzniklou dlužnou částku. Žalobkyní uplatněná jistina ve výši 17 399,44 Kč odpovídá nesplacené pohledávce evidované po zrušení běžného účtu a převodu konečného zůstatku na účet pohledávek, v průběhu trvání uvěrového vztahu žalobkyně úhrady ze strany žalované žalobkyně započítávala v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami a ustanovením §1932 o.z.

15. Soud se zabýval rovněž otázkou, zda žalobkyně dostála své povinnosti posoudit před poskytnutím úvěru schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně v daném případě řádně vyhodnotila výdaje žalované, přičemž vycházel nejen z údajů jí sdělených, ale též z normativních nákladů na bydlení, částek odpovídajících životnímu minimu, a údajů zjištěných z registrů o existujících finančních závazcích. Celkové pravidelné výdaje žalované byly takto stanoveny na 27 647 Kč měsíčně, přičemž po jejich odečtení zůstávala žalované disponibilní částka odpovídající přibližně 19 % jejích pravidelných příjmů.

16. Soud má pak v tomto směru za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o povoleném debetu provedla komplexní posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí, a to na základě informací poskytnutých žalovanou, údajů z bankovních a nebankovních klientských registrů, interních databází žalobce, registrů veřejné správy, jakož i vyhodnocením příjmů, výdajů, demografických údajů a statistických dat prostřednictvím skóringového modelu. Žalobkyně rovněž ověřila stabilitu a pravidelnost příjmů žalované a porovnala je s jejími mandatorními výdaji.

17. Soud neshledal žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti postupovala v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru nebo že by v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Ostatně z provedených důkazů plyne, že žalovaná byla schopna úvěr zpočátku využívat za standardních podmínek a její následné neplnění smluvních povinností nastalo až v průběhu trvání smluvního vztahu.

18. Přiznané příslušenství soud též shledal důvodným. Žalobkyně se domáhala úroku ve výši 12 % ročně z dlužné částky 17 399,44 Kč od 23. 1. 2025 do zaplacení, tedy ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky, a současně zákonného úroku z prodlení z téže částky od téhož dne. Uplatněná sazba úroku odpovídá smluvnímu ujednání, přičemž žalobkyně požadovala nižší úrok, než jaký mu mohl podle smlouvy náležet, což je pro žalovanou příznivější. Zákonný úrok z prodlení byl požadován v souladu s § 1970 občanského zákoníku a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož se žalovaná dostala s plněním peněžitého dluhu do prodlení a výše příslušenství je v souladu s právními předpisy, bylo žalobci přiznáno v plném rozsahu.

19. Žalobkyně tak po právu požadovala přiznat žalovanou částku včetně příslušenství, proto žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno, přičemž lhůta k plnění odpovídá §160 o.s.ř. (výrok I.).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 327,26 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 399,44 Kč sestávající z částky 1 820 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. ( převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby, účast u jednání) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou (, obec, - , obec, a zpět vozem VW GOLF reg.zn. , SPZ, ) realizovanou dne 10. 2. 2026 náhrada 3 752,45 Kč za 320 ujetých km v částce 2 552,45 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,8 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 832,45 Kč ve výši 2 694,81 Kč. Další úkony pak soud neuznal jako účelně vynaložené, když žaloba měla být perfektní již od samého počátku, přičemž jde pouze k tíži žalobkyně, že nebyla při prvním jednání schopna dotvrdit a doložit důkazy týkající se úvěruschopnosti žalované a musela doplňovat a upřesňovat žalobu a účastnit se druhého jednání tak, aby se svým nárokem uspěla v plné výši.