8 C 20/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 28 180 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 260 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 8 260 Kč od 5. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu o zaplacení částky ve výši 6 640 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 14 882,30 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 12 913,33 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, 7,25 % ročně z částky 12 913,33 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, 7,50 % ročně z částky 12 913,33 Kč od 1. 7. 2021 do 14. 12. 2021 a za dobu od 15. 12. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, částky ve výši 6640 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 584,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 9 393,33 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020 7,25 % ročně z částky 9 393,33 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 7,50 % ročně z částky 9 393,33 Kč od 1. 7. 2021 do 14. 12. 2021 a za dobu od 15. 12. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a částky ve výši 5 873,34 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 734,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 5 873,34 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020 7,25 % ročně z částky 5 873,34 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 7,50 % ročně z částky 5 873,34 Kč od 1. 7. 2021 do 14. 12. 2021 a za dobu od 15. 12. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a dále o jistinu ve výši 766,66 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 30.11.2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 180 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 14 882,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 12 913,33 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020 7,25 % ročně z částky 12 913,33 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 7,50 % ročně z částky 12 913,33 Kč od 1. 7. 2021 do 14. 12. 2021 a za dobu od 15. 12. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, částky ve výši 6640 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 584,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 9 393,33 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020 7,25 % ročně z částky 9 393,33 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 7,50 % ročně z částky 9 393,33 Kč od 1. 7. 2021 do 14. 12. 2021 a za dobu od 15. 12. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a částky ve výši 5 873,34 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 734,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 5 873,34 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020 7,25 % ročně z částky 5 873,34 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 7,50 % ročně z částky 5 873,34 Kč od 1. 7. 2021 do 14. 12. 2021 a za dobu od 15. 12. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a dále o jistinu ve výši 766,66 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen předchůdkyně žalobkyně), uzavřela se žalovaným celkem tři smlouvy o půjčce [číslo] to dne [datum], kdy na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10000 Kč v hotovosti v den uzavření Smlouvy, v souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč, přičemž celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 320,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24.04.2007. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 3.726,67 Kč. Dále mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva půjčce [číslo] na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 6640,00 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 320,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 7246,67 Kč. Dále mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva půjčce [číslo] na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 6640,00 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 320,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 10766,66 Kč. Pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 05.01.2021, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Svá tvrzení žalobkyně dokládá listinami přiloženými k žalobě.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil.

3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Právní zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast při soudním jednání a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho účasti. Žalovaný se k prvnímu jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavil a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř.

4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným postupně uzavřela 3 smlouvy o půjčce (dne [datum], [datum] a [datum]), kdy na základě uzavřených smluv poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky vždy ve výši 10000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč, přičemž celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku vždy ve výši 16640 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 320Kč, RPSN půjčky činilo dle smluvních podmínek uvedených na druhé straně smlouvy vždy 199,4% (viz smlouvy o půjčce ze dne [datum], [datum] a [datum]). Ve smluvních podmínkách uvedených na druhé straně smlouvy je též pod čl. 15 uvedena rozhodčí doložka (viz smlouvy o půjčce ze dne [datum], [datum] a [datum]) S žalovaným byla před sjednáním půjčky vypsána vždy zákaznická karta, kde jsou uvedeny osobní údaje, bydliště, důvod půjčky, údaje o zaměstnání, výše příjmů, běžné měsíční výdaje a jaké podklady byly předloženy (viz zákaznické karty z 16.11.2005, 4.2.2006 a 21.4.2006). Žalovaný na první smlouvu uhradil celkem částku 10 766,66 Kč, na druhou 7 246,67 Kč a na třetí 3 726,67 Kč (tvrzeno v žalobě). Pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, a to s účinností ke dni 05.01.2021 (viz smlouva o postoupení pohledávky, seznam postoupených pohledávek), přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně (viz oznámení o postoupení pohledávek ze dne [číslo], podací lístek ze dne 1.2.2021). Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky (viz výzva k plnění ze dne 11.11.2021, podací lístek ze dne 12.11.2021).

5. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto žádné skutečnosti v žalobě netvrdí, k prokázání této skutečnosti neoznačila ani nepředložila soudu žádný důkaz. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně pak netvrdila, že nějaké prověřovací úkony činila a nedoložila v této souvislosti krom zákaznické karty žádné jiné důkazy. Žalobkyně pak tím, že se nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni.

6. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným postupně uzavřela 3 smlouvy o půjčce (dne [datum], [datum] a [datum]), na základě kterých poskytla žalovanému peněžní prostředky vždy ve výši 10000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se v každé smlouvě zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 16640 Kč (půjčka + souhrnný poplatek), a to v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 320 Kč, kdy RPSN půjčky činilo dle smluvních podmínek uvedených na druhé straně smlouvy vždy 199,4%, ve smluvních podmínkách uvedených na druhé straně smlouvy je též pod čl. 15 zakotvena rozhodčí doložka. Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela jen ze skutečností sdělených žalovaným a jím předložených listin, sama si další skutečnosti o jeho úvěruschopnosti nezjišťovala a neověřovala. Žalovaný na smlouvu ze dne [datum] uhradil celkem částku 10 766,66 Kč, na smlouvu ze dne [datum] částku 7 246,67 Kč a na smlouvu ze dne [datum] částku 3 726,67 Kč. Pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, a to s účinností ke dni 5.1.2021, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky.

7. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 (obč. zák.) a zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně jako věřitel dle §2, písm. c) ZSÚ a žalovaný jako spotřebitel dle §2, písm. c) ZSÚ ve smyslu ustanovení §52 a násl. a §657 a násl. obč.zák. a §2, písm. a) ZSÚ uzavřeli tři smlouvy o půjčce (spotřebitelský úvěr), na základě kterých bylo žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 3x 10 000Kč, kterou se zavázal splácet vždy v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 320 Kč, kdy celkem měl spolu se souhrnným poplatkem za půjčku vrátit vždy 16 640 Kč na každou z půjček, přičemž roční procentní sazba nákladů (RPSN) na každou z půjček činila 199,4%. S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětných smluv z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a souladu obsahu půjčky s dobrými mravy.

8. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (poskytovateli úvěru), aby dlužníka – spotřebitele (náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně a aktivně sám nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tyto závěry pak byly potvrzeny i nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18. Dané závěry nepochybně platily v době uzavírání předmětných smluv i za účinnosti tehdejší právní úpravy poskytování úvěrů (ZSÚ). V daném případě právní předchůdkyně vycházela jen z údajů poskytnutých žalovaným a zřejmě i z předložených listin (výplatnice nájemní smlouva, SIPO), avšak tyto skutečnosti nijak nedoložila. Stejně tak žalobkyně netvrdila, a nedoložila, že sama aktivně vedle získaných informací od žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně získala další údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, případně jejich prostřednictvím tvrzení spotřebitele ověřila, kdy za vhodné jiné zdroje lze považovat i veřejné dostupné rejstříky. Žalobkyně pak tím, že se nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, přišla o možnost být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a vzhledem k absenci tvrzení a doložení takových tvrzení je nutno uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelských úvěrů řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy o půjčce.

9. Vedle této neplatnosti soud dále shledal absolutní neplatnost předmětných smluv pro jejich zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu §39 obč.z. S ohledem na spotřebitelský charakter uzavřených smluv je zapotřebí i bez návrhu zkoumat, za jakých okolností byly uzavřeny, a to za pomocí kritérií judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu k smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). V předmětné věci z úvěrové smlouvy plynou skutková zjištění, která soud shrnul shora, a to o výši úvěru, počtu splátek, výši RPSN a rozhodčí doložky. To vše ve svém souhrnu činí předmětné smlouvy o půjčíce pro rozpor s dobrými mravy neplatné. Samotný fakt, že smlouvy byly formulářově předtištěny, neumožňovaly žalovanému jejich modifikaci, nemá ještě samo osobě na platnost úvěrových smluv dopad vyznívající v jejich neprospěch, avšak je-li v uvedených smlouvách i rozhodčí doložka, kdy je zřejmé, že pokud by žalovaný neakceptoval rozhodčí doložku, právní předchůdkyně by spotřebitelský úvěr neposkytla, nelze od této skutečnosti zcela odhlédnout, pokud celkové smluvní podmínky pro poskytnutí úvěru, mající spotřebitelský charakter, jsou významně nepřiměřené. Posuzovanými smlouvami se žalovaný zavázal vždy k placení souhrnného poplatku ve výši 6640 při půjčce 10000 Kč. Ujednání o souhrnném poplatku, které soud považuje za cenu za poskytnutí půjčky (tedy úrok), je svou výší zcela nepřiměřené. Tato odměna za každou půjčku činí 66,4 % z jistiny spotřebitelského úvěru, a to vždy při splatnosti spotřebitelského úvěru do 52 týdnů po 320 Kč, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského činí dle Smlouvy 199,4%. Z ustálené judikatury nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností do jednoho roku se v období 10/2005 – 4/2006 pohybovala na úrovni cca 13 % (RPSN cca 14%), z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí půjčky v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve smlouvách převyšuje 15násobně výši obvyklého úroku (i RPSN) poskytovaného bankami v době uzavření smluv. Z těchto závěrů je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně při sjednávání podmínek smluv nepostupovala v souladu s dobrými mravy, když smlouvy uzavírala s tak vysokou odměnou za půjčku a RPSN, ve smlouvách sjednávala s žalovaným rozhodčí doložku, kdy tím chtěla vyloučit možné posouzení souladu s dobrými mravy takových smluv soudem, a proto je tedy třeba smlouvy považovat za neplatné právní úkony dle § 39 o.z. Jednotlivá ujednání smlouvu jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku a rozhodčí doložky by předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalovanému nepůjčila. Smlouvy jsou proto neplatné jako celek.

10. Ve věci pak zbývá vypořádat se s plněním, které v rámci předmětných spotřebitelských úvěrů žalovaný obdržel a co na ně právní předchůdkyni žalobkyně či nyní žalobkyni vrátil. Plnění z neplatné smlouvy je totiž jedním z případů bezdůvodného obohacení definovaných § 451 obč. zák. Ustanovení § 457 obč. zák. pak upravuje způsob vydání bezdůvodného obohacení, jestliže smlouva, podle níž si strany vzájemně plnily, byla neplatná nebo byla zrušena (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 33 Cdo 3965/2015). V takovém případě jsou účastníci smlouvy povinni vrátit si navzájem vše, co podle smlouvy dostali. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada (§ 458 odst. 1 obč. zák.). Tato právem předvídaná situace nastala i v nyní posuzované věci, kdy smlouvy jsou s ohledem na neprověření úvěruschopnosti žalovaného a rozpor sjednané odměny za spotřebitelské úvěry s dobrými mravy neplatné, avšak žalovanému se do rukou dostaly finanční prostředky z takto neplatně uzavřených smluv. Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému na základě smlouv v hotovosti částku celkem 30 000Kč (3 x 10000Kč). Dle tvrzení žalobkyně pak žalovaný na smlouvu ze dne [datum] uhradil celkem částku 10 766,66 Kč, na smlouvu ze dne [datum] částku 7 246,67 Kč a na smlouvu ze dne [datum] částku 3 726,67 Kč. Po odečtení těchto plateb od žalovaného pak zbývá k úhradě částka 8 260Kč, kterou soud tedy posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, když předmětné smlouvy o půjčce nebyly platně uzavřeny. V této části tedy soud žalobě vyhověl (výrok I). Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 563 obč.z. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění prokazatelně v rámci výzvy ze dne 6.1.2021, písemnost byla žalovanému zaslána 1.2.2021, nejpozději za 3 dny je možné za běžného chodu věcí předpokládat, že se žalovanému tato písemnost dostala do dispozice, od 4.2.2021 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 5.2.2021 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 517 odst. 2 o. z. Ke splnění povinnosti pak soud stanovil žalovanému lhůtu v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení jakkoli delší pariční lhůty. Soud dále dospěl k závěru, že shora uvedená smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným dle ustanovení § 1879 o.z.. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávky žalobkyně za žalovaným právně odlišně, než bylo uvedeno v žalobě, svědčí i přesto žalobkyni v důsledku předmětné smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu (výrok I.).

11. Ve zbývajícím rozsahu (na jistinách 6 640 Kč + 6 640 Kč + 5 873,34 Kč + 766,66 = 19 920 Kč a veškerém dalším příslušenství) soud žalobu zamítl jakožto nedůvodnou, neboť další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec přiznané části jistiny úvěru a na úroku z prodlení z těchto částek, totiž vycházejí ze smluv, které soud posoudil jakožto absolutně neplatné (výrok II).

12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při úvaze o poměru úspěchu ve věci soud vyšel z ustálené judikatury, podle které soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Procesně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný (uspěl z více jak 90% uplatněného nároku), a proto by měl po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu mu však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když byl po celou dobu řízení pasivní (výrok III.).