8 C 202/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 500 Kč od 4. 10. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem tohoto řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 500 Kč s úrokem z prodlení z titulu neuhrazené pokuty za porušení přepravního řádu (zákazu kouření), když žalovaný jako cestující využil dne datum přepravních služeb ve vlaku anonymizována dvě slova právní předchůdkyně žalobkyně (společnosti právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, která svou pohledávku postoupila právnická osoba anonymizována dvě slova). Žalobkyně předložila soudu listinné důkazy prokazující její tvrzení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. O žalobě soud rozhodl podle § 115 a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.

4. Z podané žaloby a předložených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalovaný dne datum cestoval ve vlaku č. anonymizována dvě slova společnosti právnická osoba, IČO, se sídlem adresa a porušil zákaz kouření zakotvený ve Smluvních přepravních podmínkách anonymizováno drah., za což byl vyloučen z přepravy a byl povinen uhradit přirážku ve výši 500Kč, o čemž byl vlakvedoucím sepsán v obec záznam. Žalovaný dosud neuhradil přirážku 500 Kč, kdy předmětná částka byla splatná v den uskutečnění jízdy. právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným dne datum právnická osoba anonymizována dvě slova, která ji následně dne datum postoupila na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v rámci předžalobní výzvy.

5. Na základě doložených důkazu, zjištěného skutkového stavu a absenci jakéhokoliv tvrzení žalovaného dospěl po právní stránce k závěru, žaloba je důvodná. Jak vyplývá ze skutkových závěrů, žalovaný v předmětný den nastoupil k přepravě dopravním prostředkem provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, tedy platně uzavřel smlouvu o přepravě osob ve smyslu ustanovení § 2550 o.z. Žalovaný porušil zákaz kouření, proto byl v souladu s ustanovením § 37 odst. 4 písm. b) § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. o drahách, v platném znění, § 15, odst. 1. písm. l) vyhlášky č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a ceníku číslo přepravního řádu povinen uhradit přirážku ve výši 500 Kč. Dlužnou částku ve výši celkem 500Kč žalovaný neuhradil ve lhůtě splatnosti, tj. v den uskutečnění jízdy a porušení přepravního řádu (datum). Pohledávka za žalovaným pak byla platně postoupena až na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, žalobkyně tak byla aktivně legitimována k podání žaloby. Dluh nebyl uhrazen ani po kvalifikované výzvě žalobkyně. Z těchto důvodů tedy soud rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni předmětný dluh. Vzhledem k tomu, že se žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, je proto povinen zaplatit žalobkyni i požadovaný úrok z prodlení dle § 1970 o.z., když výše úroku z prodlení je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný je pak povinen uhradit dlužnou částku s úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením dle § 160, odst. 1 o.s.ř.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. s tím, že odměna byla dle § 14b odst. 4 a. t. omezena výší tarifní hodnoty, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem, předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Podmínka peněžitého plnění nepřesahujícího 50 000 Kč byla splněna, v daném případě soud dospěl k závěru, že byla splněna i podmínka, že jde o návrh ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru podávaný opakované týmž žalobcem. Z činnosti soudu je znáno, že v průběhu roku bylo podáno mnoho žalob s obdobným obsahem pro shodného žalobce a v zásadě se jednotlivé žaloby liší pouze individualizačními údaji, které vyplývají z doložených listin. V daném případě jde o věc jednoduchou, žaloba byla koncipována natolik obecně, že v dalších dosud podaných žalobách téže žalobkyně se jednalo o totožná podání, která na odborné znalosti a vynaložený čas k vypracování žaloby nekladly žádné větší nároky, právo na peněžité plnění vymáhá jiný než původní věřitel a žalobkyně s žalovanými pohledávkami obchoduje. Žalobkyně je osobou, která na základě vlastního rozhodnutí nabyla od původního věřitele pohledávku za účelem jejího vymáhání a vymáhání pohledávek je podstatou podnikání žalobkyně. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat náklady v jí požadované výši. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.