8 C 207/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 50 211 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 740 Kč, a to vše v rámci pravidelných měsíčních splátek po 1 974 Kč, splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení byť i jediné ze splátek včas či v řádné výši.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu o částku 18 546 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 111,03 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 843,49 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 17 360,82 Kč od 15.12.2022 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 29 % ročně z částky 17 360,82 Kč od 15.12.2022 do zaplacení a dále o částku 11 925 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 112,66 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 510,62 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 150,41 Kč od 15.12.2022 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 29 % ročně z částky 9150,41 Kč od 15.12.2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 29.6.2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 211 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 111,03 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 843,49 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 17 360,82 Kč od 15.12.2022 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 29 % ročně z částky 17 360,82 Kč od 15.12.2022 do zaplacení a dále o částku 11 925 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 112,66 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 510,62 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 150,41 Kč od 15.12.2022 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 29 % ročně z částky 9150,41 Kč od 15.12.2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen předchůdkyně žalobkyně ), uzavřela se žalovaným celkem 2 smlouvy o zápůjčce, kdy na základě uzavřené smlouvy ze dne , datum, č. , tel. číslo, poskytl právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, v souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce vedle jistiny i poplatek 18 546 Kč, přičemž celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti ve 24 měsíčních splátkách po 1565 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22.3.2021. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 4520 Kč. Dále mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne , datum, smlouva o půjčce č. , tel. číslo, , na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 11 925Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 1330 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26.7.2020. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 6740 Kč. Pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 16.12.2022, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Svá tvrzení žalobkyně dokládá listinami přiloženými k žalobě.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil.

3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Žalovaný se k prvnímu jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavil a zůstala tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného dle §101, odst. 3 o.s.ř.

4. Soud z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce) zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným postupně podepsala 2 smlouvy o zápůjčce (dne , datum, a , datum, ), kdy na základě smlouvy dne , datum, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 11925 Kč (kapitalizovaný úrok ve výši 2941 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost ve výši 5684 Kč a částku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 3300Kč), přičemž celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku ve výši 23925 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti 18 měsíčních splátkách po 1330 Kč, RPSN půjčky činilo dle smluvních podmínek 167,63% (viz smlouva o zápůjčce ze dne , datum, ). Na základě další smlouvy dne , datum, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému další peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 18 546 Kč (kapitalizovaný úrok ve výši 6 262Kč, částku za zpracování, , Anonymizováno, , administrativní činnost ve výši 7 270 Kč a částku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 5014Kč), přičemž celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku ve výši 37 546 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 1565Kč, RPSN půjčky činilo dle smluvních podmínek 109,59% (viz smlouva o zápůjčce ze dne , datum, ). S žalovaným byla před sjednáním půjčky vypsána vždy zákaznická karta, kde jsou uvedeny osobní údaje, bydliště, důvod půjčky, údaje o zaměstnání (smlouva na neurčito), výše příjmů (8784Kč (9624Kč) ), běžné měsíční výdaje (5000 Kč (6500Kč), externí a interní splátky a 3000Kč a jaké podklady byly předloženy (pracovní smlouva, výplatnice) (viz zákaznické karty). Žalovaný na první smlouvu ze dne , datum, uhradil celkem částku 6740 Kč, na druhou smlouvu ze dne , datum, částku 4520 Kč (2x tabulka umoření). Pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022 žalobkyni, a to s účinností ke dni 16.12.2022 (viz smlouva o postoupení pohledávky, seznam postoupených pohledávek), přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně (viz oznámení o postoupení pohledávek , podací lístek). Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky (viz výzva k plnění, podací lístek).

5. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto tvrdí, že zkoumala úvěruschopnost z podkladů předložených žalovaným s odbornou péčí, k prokázání této skutečnosti předložila zákaznické karty žalovaného. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně pak netvrdila, že nějaké prověřovací úkony činila a ani po poučení dle §118a, odst. 1 o.s.ř. nedoložila v této souvislosti krom zákaznické karty žádné jiné důkazy. Žalobkyně tak v řízení neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované před poskytnutím předmětného úvěru.

6. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným postupně podepsala 2 smlouvy o zápůjčce. Na základě smlouvy dne , datum, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti v den podepsání smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 11 925 Kč (kapitalizovaný úrok ve výši 2 941 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost ve výši 5 684 Kč a částku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 3300Kč), přičemž celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku ve výši 23 925 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti 18 měsíčních splátkách po 1 330 Kč, RPSN půjčky činilo dle smluvních podmínek 167,63%. Na základě další smlouvy dne , datum, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému další peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč v hotovosti v den podepsání smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 18 546 Kč (kapitalizovaný úrok ve výši 6 262Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost ve výši 7 270 Kč a částku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 5014Kč), přičemž celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku ve výši 37 546 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 1565Kč, RPSN půjčky činilo dle smluvních podmínek 109,59%. S žalovaným byla před sjednáním půjčky vypsána vždy zákaznická karta, kde jsou uvedeny osobní údaje, bydliště, důvod půjčky, údaje o zaměstnání (smlouva na neurčito), výše příjmů (8784Kč (9624Kč) ), běžné měsíční výdaje (5000 Kč (6500Kč), externí a interní splátky a 3000Kč a jaké podklady byly předloženy (pracovní smlouva, výplatnice) Žalovaný na první smlouvu ze dne , datum, uhradil celkem částku 6740Kč, na druhou smlouvu ze dne 22.3.2019 částku 4520 Kč Pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022 žalobkyni, a to s účinností ke dni 16.12.2022 přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky.

7. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaná jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení §1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvy o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 12 000 a po druhé částka 19000 (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smluv se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětných smluv z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a souladu obsahu půjčky s dobrými mravy.

8. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. , spisová značka, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (poskytovateli úvěru), aby dlužníka – spotřebitele (náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně a aktivně sám nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tyto závěry pak byly potvrzeny i nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18. V daném případě právní předchůdkyně vycházela jen z údajů poskytnutých žalovaným a zřejmě i z předložených listin (výplatnice, pracovní smlouva), avšak tyto skutečnosti nijak nedoložila. Stejně tak žalobkyně netvrdila, a nedoložila, že sama aktivně vedle získaných informací od žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně získala další údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, případně jejich prostřednictvím tvrzení spotřebitele ověřila, kdy za vhodné jiné zdroje lze považovat i veřejné dostupné rejstříky. Pokud pak předchůdkyně žalobkyně neprověřila skutečnosti ohledně žalovaného, což se v kontextu s uváděným příjmem žalovaného a jeho výdaji později prokázalo, kdy žalovaný záhy přestal úvěry splácet, nelze uzavřít jinak, než prověření žalovaného nebylo dostatečné a řádné. Toto samo o sobě již stačí k učinění závěru, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru ve smyslu §3, odst. 1, písm. c) a §86 ZSÚ, a to s důsledky z toho plynoucími dle §87 ZSÚ v podobě neplatnosti smlouvy.

9. Vedle této neplatnosti soud dále shledal absolutní neplatnost předmětných smluv pro jejich zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter uzavřených smluv je totiž zapotřebí i bez návrhu zkoumat, za jakých okolností byla smlouva uzavřen, a to za pomocí kritérií judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu k smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). V předmětné věci z úvěrové smlouvy plynou skutková zjištění, která soud shrnul shora, a to o výši úvěru, počtu splátek, výši RPSN a dalších jednostranných podmínkách, poplatcích a odměnách. To vše ve svém souhrnu činí předmětnou smlouvu o zápůjčce pro rozpor s dobrými mravy neplatnou. Samotný fakt, že smlouvy byly formulářově předtištěny, neumožňovaly žalovanému jeho modifikaci, nemá ještě samo osobě na platnost úvěrové smlouvy dopad vyznívající v jejich neprospěch, avšak, pokud celkové smluvní podmínky pro poskytnutí úvěru, mající spotřebitelský charakter, jsou významně nepřiměřené, jednostranné (povinnosti klade smlouva v zásadě jen žalovanému), musí mít tato skutečnost významný dopad na platnost smlouvy. Posuzovanými smlouvami se žalovaný zavázal k placení i celkových nákladů úvěru (viz skutková zjištění). Ujednání o úhradě za poskytnutí úvěru (poplatku), soud v obou případech považuje za cenu za poskytnutí půjčky (tedy úrok), přičemž není rozhodné, jak jsou jednotlivé položky ve smlouvě nazývány. Je nepochybné, že tyto částky představují část odměny, kterou předchůdkyně žalobkyně požadovala za poskytnutí úvěru. Touto odměnou je úrok bez ohledu na to, zda je vyjádřen procentní sazbou nebo zda je vyjádřen konkrétní částkou. Uvedené částky v souhrnu totiž zjevně představují ujednání o předpokládaném výnosu pro společnost. Takové rozčlenění má soud za ryze formální; jeho smyslem je toliko učinit výši sjednaného úroku vizuálně příznivější tím, že určité části faktického úroku jsou označeny jako jiné platby, čímž dochází k zastření ujednání o úroku.

10. Odměna za úvěr pak činí v obou případech skoro 100% jistiny spotřebitelského úvěru, a to při splatnosti spotřebitelského úvěru do 18, respektive 24 měsíců, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského činí dle smluv činí 167,63% respektive 109,59%.

11. Ekonomická podstata úvěru spočívá v právu inkasovat úrok coby odměnu za poskytnutí finančních prostředků (časová hodnota peněz); smluvní strany požívají široké, smluvní volnosti co do stanovení výše úroku, která tak může reagovat na individuální okolnosti každého případu. Z této perspektivy je ovšem naprosto protismyslné, aby se těžiště odměny nacházelo v poplatcích, tj. v samotné administrativně-technické obsluze pohledávky. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu ujednání o poplatku, tj. že se jedná ve svém důsledku o úrok. Rozčlenění této částky do jednotlivých položek pro spotřebitele může být nesrozumitelné, jakkoli je ve smlouvě uvedeno, neboť je zřejmé, že při sjednávání smlouvy neměl žalovaný žádný prostor pro individuální dojednávání výše jednotlivých položek. Ujednání o poplatcích a odměně je tedy v tom, že se skládá z jednotlivých položek, ujednáním simulovaným. Podle § 555 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zastřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu §2392 odst. 1 o.z.

12. Z ustálené judikatury nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) pak vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností nad jeden rok se v období 1-3/2019 pohybovala na úrovni cca 8,75 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí půjčky v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve smlouvě převyšuje 12 (19) násobně výši obvyklého úroku (i RPSN) poskytovaného bankami v době uzavření smluv. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle ustanovení § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích a dalších poplatcích přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání.

13. Pokud soud učinil závěr o neplatnosti spotřebitelském úvěru, zbývá pak se vypořádat s plněním, které v rámci úvěrů žalovaný obdržel a co na ně právní předchůdkyni žalobkyně či nyní žalobkyni vrátil, přičemž pokud soud ve věci dovodil i neplatnost smlouvy pro neprověření úvěruschopnosti žalovaného, je v tomto ohledu nutné vycházet z ustanovení §87 ZSÚ.

14. Podle ustanovení §87, odst.1 poslední věty ZSÚ je pak žalovaný povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, kdy toto ustanovení je speciálním ustanovení vůči § 2991 odst. 1 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení, které má při aplikaci přednost před zmiňovanou obecnou úpravou vydání bezdůvodného obohacení. Ze speciálního ustanovení § 87 ZSÚ ve spojení s principy ochrany spotřebitele nesporně vyplývá, že spotřebitel jako dlužník je povinen vrátit žalobci jako věřiteli pouze neuhrazenou jistinu úvěru, a že započtení vzájemných pohledávek musí soud provést z úřední povinnosti, aby byl dodržen princip, že věřiteli poškozujícího spotřebitele nelze poskytovat právní ochranu a že podle § 6 odst. 2 o.z. nelze připustit, aby škodící věřitel těžil ze svého protiprávního činu v podobě získání jiných nároků, na které nemá ze zákona právo. Z ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ rovněž vyplývá, že spotřebitel, kterému neměl být úvěr vůbec poskytnut, se nemůže dostat do prodlení s jeho vrácením, pokud vrací poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho schopnostem. Z tohoto hmotněprávního ustanovení je zřejmý záměr zákonodárce nepřiznat škodícímu věřiteli žádné (ani zákonné) úroky z prodlení (srovnej důvodovou zprávu k tomuto ustanovení). Lze tedy shrnout, že v případě aplikace ustanovení §87, odst.1 ZSÚ nelze uvažovat o přiznání úroku z prodlení, jako by tomu bylo u běžného bezdůvodného obohacení.

15. Žalovanému byla v rámci prvního úvěru poskytnuta na jistině částka 12000Kč, žalovaný vrátil 6740Kč, vznikl tak dluh 5260Kč. Žalovanému byla v rámci druhého úvěru poskytnuta na jistině částka 19000Kč, žalovaný vrátil 4520Kč, proto je povinen vrátit částku 14480Kč. Pokud jde o výklad povinnosti vrátit jistinu úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele za situace, kdy spotřebitel (účastník) je v průběhu řízení nečinný, bude nepochybně soudní praxí a judikaturou upřesňován a ustálen. Soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalované vzhledem k obecné povaze úvěru postupně splácet půjčenou částku a ohledem na principy ochrany spotřebitele rozložení jistiny do 10 splátek, a to ve smyslu ustanovení §1931 o.z. pod ztrátou výhody splátek, čemuž pak odpovídá výrok I. Soud současně dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022 je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovanou dle ustanovení § 1879 o.z. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovanou právně odlišně, než bylo uvedeno v žalobě, svědčí i přesto žalobkyni v důsledku předmětné smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu (výrok I.).

16. Ve zbývajícím rozsahu ( o částku 18 546 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 111,03 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 843,49 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 17 360,82 Kč od 15.12.2022 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 29 % ročně z částky 17 360,82 Kč od 15.12.2022 do zaplacení a dále o částku 11 925 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 112,66 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 510,62 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 150,41 Kč od 15.12.2022 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 29 % ročně z částky 9150,41 Kč od 15.12.2022 do zaplacení ) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť tyto další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec přiznané části jistiny úvěrů vycházejí ze smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou (výrok II).

17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při úvaze o poměru úspěchu ve věci soud vyšel z ustálené judikatury, podle které soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Procesně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný (žalobkyně neuspěla z více jak poloviny uplatněného nároku), a proto by měl po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu mu však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když byl po celou dobu řízení pasivní (výrok III.).