8 C 210/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 51 776 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 000 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 26.8.2025 domáhala po žalované zaplacení částky 29 888 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 20 98,55 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 069,3 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 12 859,48 Kč od 21.2.2025 do zaplacení ve výši 14,75 %, úroku 8 % ročně z částky 12 291,85 Kč od 21.2.2025 do zaplacení, částku 21 888 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1638,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 846,76 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 8324,4 Kč od 21.2.2025 do zaplacení ve výši 14,75 %, úroku 8 % ročně z částky 8060,11 Kč od 21.2.2025 do zaplacení. Uplatněný nárok odůvodnila postoupenou pohledávkou z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , anonymizováno, ze dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě které žalovaný obdržel v místě svého bydliště finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou se zavázal uhradit s příslušenstvím úvěru za dobu jeho trvání, tj celkem 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Na základě další smlouvy o úvěru č , anonymizováno, ze dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě které žalovaný obdržel v místě svého bydliště finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou se zavázal uhradit s příslušenstvím úvěru za dobu jeho trvání, tj celkem 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Žalovaný úvěry řádně nesplácel, úvěry byly zesplatněny, žalovaný dluh neuhradila ani k předžalobní výzvě žalobkyně, proto žalobkyně požaduje zbytky nesplacených úvěrů v podobě jistiny a příslušenství uvedených výše.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil.

3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Žalovaný se k prvnímu jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavil a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného dle §101, odst. 3 o.s.ř.

4. Soud z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce) zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne , datum, smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, , kdy na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy v místě bydliště žalovaného, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy (viz smlouva o úvěru). V předmětné smlouvě se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně vedle jistiny úrok v celkové výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7350Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2077Kč, poplatek za inkaso ve výši 2700Kč (viz smlouva o úvěru ). Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1992Kč, RPSN spotřebitelského úvěru činilo dle smlouvy 272,44% (viz smlouva o úvěru). Ve smluvních podmínkách je zakotvena smluvní pokuta 0,1% z dlužné částky, se kterou je v prodlení (max.500Kč za každou splátku v prodlení), poplatek za výzvu k zesplatnění pohledávky ve výši 1500Kč, poplatek za upomínku ve výši 750Kč (viz smlouva o úvěru). Žalovaný uhradil na předmětnou smlouvu o úvěru předchůdkyni žalobkyně celkem částku 5 500Kč (transakční historie). K prověření úvěruschopnosti žalobkyně nenabídla žádná tvrzení.

5. Před tím právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne , datum, smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, , kdy na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy v místě bydliště žalovaného, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy (viz smlouva o úvěru). V předmětné smlouvě se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně vedle jistiny úrok v celkové výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7350Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2077Kč, poplatek za inkaso ve výši 2700Kč (viz smlouva o úvěru ). Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1992Kč, RPSN spotřebitelského úvěru činilo dle smlouvy 272,44% (viz smlouva o úvěru). Ve smluvních podmínkách je zakotvena smluvní pokuta 0,1% z dlužné částky, se kterou je v prodlení (max.500Kč za každou splátku v prodlení), poplatek za výzvu k zesplatnění pohledávky ve výši 1500Kč, poplatek za upomínku ve výši 750Kč (viz smlouva o úvěru). Žalovaný uhradil na předmětnou smlouvu o úvěru předchůdkyni žalobkyně celkem částku 13 500Kč (transakční historie). K prověření úvěruschopnosti žalobkyně nenabídla žádná tvrzení.

6. Pohledávky vyplývající ze smluv o úvěru, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2025 žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávky, seznam postoupených pohledávek), přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně (viz oznámení o postoupení pohledávky). Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky (viz předžalobní upomínka, podací lístek).

7. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto žádné konkrétnější skutečnosti v žalobě netvrdí, po poučení dle §118a, odst. 1 o.s.ř. k prokázání této skutečnosti žádná tvrzení a důkazy nenabídla. Povinnost posoudit úvěruschopnost je však objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně pak netvrdila, že sama nějaké prověřovací úkony činila a nedoložila v této souvislosti, žádné důkazy. Žalobkyně tedy v řízení neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím předmětného úvěru.

8. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu.

9. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, , na jejímž základě byly žalovanému v den podpisu smlouvy v místě jeho bydliště poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit vedle jistiny úrok v celkové výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a poplatek za inkaso ve výši 2 700 Kč. Celková dlužná částka činila 27 888 Kč, přičemž celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 12 888 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. RPSN úvěru činilo 272,44 %. Smlouva obsahovala ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % z dlužné částky v prodlení, maximálně 500 Kč za každou splátku v prodlení, dále poplatek za výzvu k zesplatnění pohledávky ve výši 1 500 Kč a poplatek za upomínku ve výši 750 Kč. Na tuto smlouvu žalovaný uhradil celkem 5 500 Kč.

10. Předtím právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, , na jejímž základě byly žalovanému rovněž v den podpisu smlouvy v místě jeho bydliště poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Podmínky této smlouvy byly totožné, přičemž žalovaný se zavázal uhradit úrok ve výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a poplatek za inkaso ve výši 2 700 Kč. Celková dlužná částka činila 27 888 Kč, s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč, splatná ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. RPSN úvěru činilo 272,44 %. Smlouva rovněž obsahovala ujednání o smluvní pokutě 0,1 % z dlužné částky v prodlení, maximálně 500 Kč za každou splátku v prodlení, poplatek za výzvu k zesplatnění pohledávky ve výši 1 500 Kč a poplatek za upomínku ve výši 750 Kč. Na tuto smlouvu žalovaný uhradil celkem 13 500 Kč.

11. Předchůdkyně žalobkyně žádné prověřovací úkony a hodnocení bonity žalovaného před uzavřením smluv nečinila a neprověřila tak úvěruschopnost žalovaného.

12. Pohledávky vyplývající z obou smluv o úvěru, včetně jejich příslušenství a všech práv s nimi spojených, pak byly na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 postoupeny právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky13. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaný jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení §1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvy o zápůjčce - spotřebitelské úvěry (dále jen úvěry), na základě které byla žalované poskytnuta částka 2 x 15000Kč v hotovosti, kterou se zavázal splácet v 14 měsíčních splátkách po 1992 Kč, kdy celkem měl vrátit se všemi úroky a poplatky vždy 27 888 Kč, přičemž roční procentní sazba nákladů (RPSN) na každý úvěr činila 272,44%. S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětných smluv o spotřebitelském úvěru z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované a souladu obsahu úvěru (zejména odměny za poskytnutí úvěru a dalších poplatků ) s dobrými mravy.

14. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích (např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) opakovaně uvádí, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (poskytovateli úvěru), aby dlužníka – spotřebitele (náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně a aktivně sám nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tyto závěry pak byly potvrzeny i nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18. Obecné soudy jsou tak povinny zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru, a to i ve vztahu k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20), s účinností od 29.5.2022 je tato povinnost zakotvena přímo v ustanovení §87 ZSÚ.

15. V daném případě ve věci žalobkyně neprokázala, z jakých konkrétních podkladů bylo při posuzování úvěruschopnosti vycházeno. Stejně tak žalobkyně netvrdila, ani nedoložila, že sama aktivně, např. vedle získaných informací od žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně získala další údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, případně jejich prostřednictvím tvrzení spotřebitele ověřila, kdy za vhodné jiné zdroje lze považovat i veřejné dostupné rejstříky a databáze. Pokud pak předchůdkyně žalobkyně neprověřila skutečnosti ohledně žalovaného, nelze uzavřít jinak, než prověření žalované nebylo dostatečné a řádné. Toto samo o sobě již stačí k učinění závěru, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěrů ve smyslu §3, odst. 1, písm. c) a §86 ZSÚ, a to s důsledky z toho plynoucími dle §87 ZSÚ v podobě neplatnosti smlouvy.

16. Vedle této neplatnosti soud dále shledal absolutní neplatnost předmětných smluv pro jejich zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter uzavřených smluv je totiž zapotřebí i bez návrhu zkoumat, za jakých okolností byla smlouva uzavřen, a to za pomocí kritérií judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu k smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). V předmětné věci z úvěrové smlouvy plynou skutková zjištění, která soud shrnul shora, a to o výši úvěru, počtu splátek, výši RPSN a smluvních pokutách a dalších jednostranných podmínkách, poplatcích a odměnách. To vše ve svém souhrnu činí předmětnou smlouvu o zápůjčce pro rozpor s dobrými mravy neplatnou. Samotný fakt, že smlouva byla formulářově předtištěny, neumožňovala žalované její modifikaci, nemá ještě samo osobě na platnost úvěrové smlouvy dopad vyznívající v její neprospěch, avšak, pokud celkové smluvní podmínky pro poskytnutí úvěru, mající spotřebitelský charakter, jsou významně nepřiměřené, jednostranné (povinnosti klade smlouva v zásadě jen žalovanému), musí mít tato skutečnost významný dopad na platnost smlouvy. Posuzovanou smlouvou se žalovaná zavázala k placení celkových nákladů úvěru vždy ve výši 12888Kč Ujednání o úhradě za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru, poplatku za inkaso (viz skutkové závěry) soud považuje za cenu za poskytnutí půjčky (tedy úrok), přičemž není rozhodné, jak jsou jednotlivé položky ve smlouvě nazývány. Je nepochybné, že tyto částky představují část odměny, kterou předchůdkyně žalobkyně požadovala za poskytnutí úvěru. Touto odměnou je úrok bez ohledu na to, zda je vyjádřen procentní sazbou, nebo zda je vyjádřen konkrétní částkou. Uvedené částky v souhrnu totiž zjevně představují ujednání o předpokládaném výnosu pro společnost. Takové rozčlenění má soud za ryze formální; jeho smyslem je toliko učinit výši sjednaného úroku vizuálně příznivější tím, že určité části faktického úroku jsou označeny jako jiné platby, čímž dochází k zastření ujednání o úroku.

17. Odměna za úvěr pak činí cca 86 % z jistiny spotřebitelského úvěru, a to při splatnosti spotřebitelského úvěru do 14 měsíců , roční procentní sazba nákladů spotřebitelského činí dle smlouvy 272,44%. Ekonomická podstata úvěru spočívá v právu inkasovat úrok coby odměnu za poskytnutí finančních prostředků (časová hodnota peněz); smluvní strany požívají široké, smluvní volnosti co do stanovení výše úroku, která tak může reagovat na individuální okolnosti každého případu. Z této perspektivy je ovšem naprosto protismyslné, aby se těžiště odměny nacházelo v poplatcích, tj. v samotné administrativně-technické obsluze pohledávky. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu ujednání o poplatku, tj. že se jedná ve svém důsledku o úrok. Rozčlenění této částky do jednotlivých položek pro spotřebitele může být nesrozumitelné, jakkoli je ve smlouvě uvedeno, neboť je zřejmé, že při sjednávání smlouvy neměl žalovaný žádný prostor pro individuální dojednávání výše jednotlivých položek. Ujednání o poplatcích a odměně je tedy v tom, že se skládá z jednotlivých položek, ujednáním simulovaným. Podle § 555 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zastřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu §2392 odst. 1 o.z.

18. Z ustálené judikatury nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) pak vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se v období 12/2022 – 4/2023 pohybovala na úrovni cca 9,43 – 9,66 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí půjčky v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve smlouvě převyšuje až 28 násobně výši obvyklého úroku (i RPSN) poskytovaného bankami v době uzavření smluv. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle ustanovení §588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích smluvních pokutách a dalších poplatcích přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání.

19. Pokud soud učinil závěr o neplatnosti spotřebitelském úvěru, zbývá se pak vypořádat s plněním, které v rámci úvěru žalovaný obdržel a co na něj žalobkyni případně vrátil. Obdržené peněžní prostředky ze strany žalované na úvěr je tedy nutno s ohledem na neexistenci jiného právního titulu považovat za bezdůvodné obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z., dle kterého se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. pak ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ustanovení §87, odst.1 poslední věty ZSÚ je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, kdy toto ustanovení je speciálním ustanovení vůči § 2991 odst. 1 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení, které má při aplikaci přednost před zmiňovanou obecnou úpravou vydání bezdůvodného obohacení.

20. V daném případě tedy bezdůvodné obohacení představuje částku 30 000 Kč poníženou o celkové úhrady ve výši 19 000Kč, tj. 11 000Kč. Tuto částku odpovídající bezdůvodnému obohacení je pak žalovaný povinen žalobkyni vydat, a protože byl ve věci nečinný a v řízení neprokázal, jaká je doba přiměřená jeho možnostem, ve které by mohl vrátit jistinu, tak je povinen jej vydat společně s úroky z prodlení ve výši 11,5% ročně dle ustanovení § 1970 o.z.., a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to od data 2.8.2025 (tj. od doby, kdy byl žalobkyní vyzván k vrácení dluhu a byla mu k tomu stanovena lhůta) (viz výrok I).

21. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť tyto další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec přiznané části jistiny úvěru vycházejí ze smlouvy, které soud posoudil jako absolutně neplatnou (výrok II).

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při úvaze o poměru úspěchu ve věci soud vyšel z ustálené judikatury, podle které soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Procesně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný (žalobkyně uspěla jen co do částky 11000 Kč, neuspěla v částce více než 40776 Kč jen na jistině, a proto by měl po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu mu však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když byl po celou dobu řízení pasivní, soud proto rozhodl tak, je uvedeno ve výroku III.