8 C 211/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 13 931,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6117 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 117 Kč od 11. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ve zbývající části o 7 814,14 Kč, úrok z prodlení z částky 7 130,14 Kč od 11. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % a úrok 11,82% ročně z pohledávky 13 247,14 Kč od 11.9.2021 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 247,14 Kč s úrokem 11,82% ročně z částky 13247,14 KČ od 11.9.2021 do zaplacení, úrokem z prodlení z částky 13247,14 Kč od 11.9.2021 do zaplacení ve výši 8,5 % a částky 684 Kč, s odůvodněním, že dle smlouvy revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené s žalovaným byla žalovanému na úvěr vyplacena dne [datum] částka 30 000Kč a dne [datum] částka 15 160 Kč, žalobkyni žalovaný postupně vrátil jen 39 043 Kč, přičemž po přehodnocení věci žalobkyně požaduje s odkazem na ustanovení § 1802 o.z jen úrok 11,82 % p. a., což je sazba dle časových řad ARAD vedených Českou národní bankou jako průměrná bankovní sazba v době vyplacení peněžních prostředků na účet žalovaného, kdy na tento úrok by měl i nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu §3002, odst. 2 o.z., přičemž výsledný dluh na jistině činí částku 13 247,14 Kč. K tomu žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení z této částky od 11.9.2021 do zaplacení a dále obvyklý úrok ve výši 11,82 % p. a. z této částky od 11.9.2021 do zaplacení. V poslední řadě pak žalobkyně vyčísluje smluvní pokutu dle čl. 12 odst. 12.1 bod a) a b) smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru ve výši 684 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil.

3. Soud věc rozhodl během dvou jednání, kdy po prvním jednání byla žalobkyně poučena dle §118a o.s.ř., z druhého jednání se žalobkyně omluvila souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Žalovaný se k jednáním, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavil a zůstala tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal při prvním jednání v nepřítomnosti žalované a při druhém jednání v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř.

4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za po skutkové stránce za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, kdy na základě uzavřené smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla na jeho účet dne [datum] peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a dále dne [datum] částku 15 160 Kč (viz smlouva o úvěru ze dne [datum], karta klienta, výpisy z účtu žalobkyně). Před uzavřením smlouvy žalovaný žalobkyni doložil pracovní smlouvu, výplatní pásky, žalobkyně žalovaného prověřila v nebankovním registru a registru SOLUS a provedla hodnocení žalovaného z hlediska jeho úvěruschopnosti (viz pracovní smlouva, výplatní pásky, výpisy z nebankovního registru a registru SOLUS, hodnocení klienta). Dle oznámení o schválení úvěru činila celková výše po poskytnutí úvěru 45160Kč, revolving činil 15160Kč, výpůjční úroková sazba spotřebitelského úvěru činila 148,18% p.a., u revolvingu 118,41%, RPSN spotřebitelského úvěru činilo 137,35 18%, RPSN při revolvingu 121,33%, úvěr měl žalovaný splatit ve 30 splátkách po 2632Kč měsíčně (viz oznámení o schválení úvěru). Dle ustanovení 12 úvěrových podmínek, jež jsou nedílné součástí předmětné úvěrové smlouvy, bylo sjednáno, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dnů po termínu splatnosti, je věřitel oprávněn požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 8 % z výše dlužné splátky, v případě prodlení o 30 dní po termínu splatnosti je pak věřitel oprávněn požadovat nad rámec smluvní pokuty uvedené v čl. 12 odst. 12.1 další smluvní pokutu ve výši 13 % z výše dlužné splátky. Pokud je dlužník v prodlení se dvěma splátkami, nebo je v prodlení déle než 60 dnů, dochází k zesplatnění úvěru, a pokud dlužník po zesplatnění úvěru neuhradí novou jistinu ani ve lhůtě deseti dnů od zesplatnění, je dlužník povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 25 % z dlužné částky. Dále je dlužník v případě prodlení po zesplatnění úvěru hradit smluvní pokutu ve výši 0,25 % z nové jistiny za každý den prodlení. Dle ustanovení odst. 13.3 jakákoliv ujednání o smluvní pokutě nemají vliv na právo poškozené strany požadovat náhradu škody vzniklé porušením povinnosti, pro něž byla pokuta sjednána (viz úvěrové podmínky ke smlouvě). Účastnici společně s úvěrovou smlouvou uzavřeli i rozhodčí smlouvu, kde se dohodli, že pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly či v budoucnu vzniknou z předmětné Smlouvy o úvěru, včetně sporů ze zajištění dluhu, nebo v souvislosti či návaznosti na smlouvu, budou rozhodovány dle zák. č. 216/1994 Sb. dle pravidel rozhodčího řízení uvedených ve smlouvě. Rozhodčí spory budou v první stupni rozhodovány kterýmkoliv z dohodnutých rozhodců, kterému žalobce doručí žalobu. Rozhodci pro tento účel jsou JUDr. Eva Vaňková, Mgr. Marek Landsman, JUDr. Martin Týle, JUDr. Jiří Kolařík, Mgr. Jan Fišer, Mgr. Tomáš Horký, Mgr. Radek Lubina, Mgr. Michal Wiederman, Mgr. Kristýna Maršálková a JUDr. Ing. Pavel Fabian, JUDr. Michal Marčíšin, Mgr. Vít Biolek, JUDr. Petr Wildt, Ph.D (viz usnesení Okresního soudu v Sokolově o zastavení exekuce ze dne 28. 7. 2022, sp. zn. 27 EXE 3225/2017). Žalovaný uhradil prvních 13 splátek po 2632 Kč řádně (viz karta klienta), pak na úvěr přestal hradit, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru dne 24.1.2017 (viz předžalobní výzva ze dne 14.2.2017). Dlužnou částku žalobkyně uplatnila v rámci rozhodčího řízení (jednalo se o částku 46 771 Kč s přísl.), následně v rozhodčím řízení byl vydán rozhodcem Mgr. Janem Fišerem rozhodčí nález č. 103 Rozh 862/2017-8 dne 10. 5. 2017, kterým byla přiznána žalobykni částka 46 771 Kč s přísl. Následně exekučním návrhem podaným u soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla, Exekutorský úřad Plzeň-město, sídlem Palackého nám. 28, 301 00 Plzeň dne xanon-151x, bylo proti žalovanému zahájeno exekuční řízení k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 46 771 Kč s příslušenstvím na základě předmětného rozhodčího nálezu. V průběhu exekuce žalovaný na vymáhanou pohledávku uhradil (bylo vymoženo) 1068 Kč a 3759 Kč. Usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 28. 7. 2022, sp. zn. 27 EXE 3225/2017 bylo rozhodnuto o zastavení exekuce, a to zejména pro nepřípustnost exekuce ve smyslu §268 odst. l písm. h) o. s. ř. vzhledem k neplatnosti sjednané rozhodčí smlouvy v důsledku neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy pro její rozpor s dobrými mravy, předmětem exekuce na jistině, příslušenství, smluvní pokutě a nákladech oprávněné byla částka přes 430 000 Kč (viz usnesení Okresního soudu v Sokolově o zastavení exekuce ze dne 28. 7. 2022, sp. zn. 27 EXE 3225/2017). Celkem doposud žalovaný na předmětný úvěr uhradil 39 043Kč.

5. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] postupně půjčuje 30 000Kč a 15 160 Kč při RPSN spotřebitelského úvěru 137,35 18% a RPSN při revolvingu 121,33% (výpůjční úroková sazba spotřebitelského úvěru činila 148,18% p.a., u revolvingu 118,41% p.a.), úvěr měl žalovaný splatit ve 30 splátkách po 2632Kč měsíčně, přičemž řádně splatil jen prvních 13 splátek. Ve smluvních podmínkách ke smlouvě bylo sjednáno, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dnů po termínu splatnosti, je věřitel oprávněn požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 8 % z výše dlužné splátky, v případě prodlení o 30 dní po termínu splatnosti je pak věřitel oprávněn požadovat nad rámec smluvní pokuty uvedené v čl. 12 odst. 12.1 další smluvní pokutu ve výši 13 % z výše dlužné splátky. Pokud je dlužník v prodlení se dvěma splátkami, nebo je v prodlení déle než 60 dnů, dochází k zesplatnění úvěru, a pokud dlužník po zesplatnění úvěru neuhradí novou jistinu ani ve lhůtě deseti dnů od zesplatnění, je dlužník povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 25 % z dlužné částky. Dále je dlužník v případě prodlení po zesplatnění úvěru hradit smluvní pokutu ve výši 0,25 % z nové jistiny za každý den prodlení. Dle ustanovení odst. 13.3 jakákoliv ujednání o smluvní pokutě nemají vliv na právo poškozené strany požadovat náhradu škody vzniklé porušením povinnosti, pro něž byla pokuta sjednána. Účastnici společně s úvěrovou smlouvou uzavřeli i rozhodčí smlouvu, kde pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly či v budoucnu vzniknou z předmětné smlouvy o úvěru svěřili rozhodci. Dlužnou částku po zesplatnění úvěru ve výši 46 771 Kč s přísl. žalobkyně následně uplatňuje v rozhodčím řízení, kde tato částka byla rozhodčím nálezem rozhodce Mgr. Jana Fišera č. 103 Rozh 862/2017-8 ze dne 10. 5. 2017, v plné výši přiznána. Následně žalobkyně vedla proti žalovanému exekuci 46 771 Kč s přísl., v průběhu exekuce žalovaný na vymáhanou pohledávku uhradil (bylo vymoženo) 1068 Kč a 3759 Kč. Usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 28. 7. 2022, sp. zn. 27 EXE 3225/2017 pak bylo rozhodnuto o zastavení exekuce, a to zejména pro nepřípustnost exekuce ve smyslu §268 odst. l písm. h) o. s. ř. vzhledem k neplatnosti sjednané rozhodčí smlouvy v důsledku neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy pro její rozpor s dobrými mravy, kdy předmětem exekuce na jistině, příslušenství, smluvní pokutě a nákladech oprávněné byla částka již přes 430 000 Kč Celkem žalovaný doposud uhradil z titulu předmětného úvěru částku 39 043Kč.

6. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o.z.) a zákona spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel dle §1 ZSÚ a žalovaný jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení § 1810 a násl a §2395 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvu o úvěru - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalovanému poskytnuta postupně částka celkem 45 160 Kč, kterou se zavázal splácet ve 30 měsíčních splátkách ve výši 2 632 Kč, při RPSN spotřebitelského úvěru 137,35 18% a RPSN při revolvingu 121,33% (výpůjční úroková sazba spotřebitelského úvěru činila 148,18% p.a., u revolvingu 118,41% p.a.).

7. S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku nejprve zabýval platností uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Z tohoto pohledu soud neshledal důvody neplatnosti úvěrové smlouvy, neboť žalobkyně před poskytnutím úvěru dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení §9 ZSÚ, když z informací od žalované a dalších prověřovacích mechanismů řádně vyhodnotila, že žalovaný bude schopen úvěr splácet, což je ostatně patrné i z toho, že žalovaný úvěr zpočátku (13 splátek) řádně hradil.

8. Soud však nemohl přehlédnout skutečnosti, které vyplynuly ze zastaveného exekučního řízení žalovaného, kdy obsah úvěru (zejména odměna za poskytnutí úvěru) a další okolnosti uzavření úvěru nebyly shledány s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter uzavřených smluv je totiž zapotřebí i bez návrhu zkoumat, za jakých okolností byla smlouva uzavřena, a to za pomocí kritérií judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu k smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). V předmětné věci z úvěrové smlouvy plynou skutková zjištění, která soud shrnul shora, a to že se žalovaný zavázal úvěr ve výši 45160 Kč splácet v 30 splátkách po 2632Kč, celkem měl vrátit 78 960‬ Kč. Odměna za úvěr pak činí skoro 75 % jistiny úvěru, a to při RPSN spotřebitelského úvěru 137,35 18% a RPSN při revolvingu 121,33% (výpůjční úroková sazba spotřebitelského úvěru činila 148,18% p.a., u revolvingu 118,41% p.a.).

9. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) pak vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností nad jeden rok do 5 let se v období [číslo] pohybovala na úrovni 12,48 %, z čehož plyne, že cena za poskytnutí půjčky uvedené v posuzované smlouvě převyšuje více než 10 násobně výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy. Úroky jsou tedy tak extrémně vysoké, že samy o sobě již způsobují neplatnost smlouvy. Též nelze odhlédnout od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 416/2013, které je aplikovatelné i na daný případ, kdy půjčka s úrokem přesahujícím 44% ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu § 218 odst. 1 trestního zákoníku o přečinu lichvy. Pokud tedy podle Nejvyššího soudu smluvní úrok v sazbě přesahující 44 % ročně odporuje dobrým mravům v takové intenzitě, že je možné při splnění dalších podmínek uvažovat dokonce o přečinu lichvy, je závěr o neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy při sjednání úroku mnohem vyšším logickým závěrem civilního soudu.

10. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy a je proto podle ustanovení § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, když je zjevné, že v případě nižšího úroku by žalobkyně úvěr neuzavřela. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Na zmíněnou smlouvu lze totiž vztáhnout závěry Ústavního soudu uvedené v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12, z něhož lze dovodit, že nelze poskytnout právní ochranu takovým věřitelům, kteří poškozují zájmy svých klientů. Ve věci tedy soud vyloučil aplikaci ustanovení §577 a § 574 o.z., neboť samotnou smlouvu o úvěru soud zhodnotil jako smlouvu, kterou poskytovatel úvěru poškozuje své klienty jako spotřebitele jednak již zmíněnou výší požadovaných úroků a dále množstvím sankcí (viz skutková zjištění), přičemž ve spojení s rozhodčí smlouvou a rozhodčím nálezem, kterým byl uplatněný nárok žalobkyně bez uvážení mravnosti sjednaného úroku přiznán, jako v dalších desítkách tisíců případů žalobkyně (což je notorietou), kdy následně žalobkyně proti žalovanému vedla exekuci pro částku na jistině, příslušenství, smluvní pokutě a nákladech oprávněné přes 430 000 Kč, v exekuci nadále pokračovala i přes rozhodnutí Nejvyššího soudu o nepřípustnosti takové exekuce, které se týkaly přímo žalované (např. 20 Cdo 1857/2019 a 20 Cdo 2884/2019, 20 Cdo 644/2021, 20 Cdo 1812/2021), je nutné vše posoudit jako konstrukt v neprospěch spotřebitele, který nemůže požívat právní ochrany, a je nutné předmětnou smlouvu shledat jako absolutně neplatnou. Tato absolutní neplatnost pak nemůže být nahrazena postupem podle zmíněného ustanovení § 577 o.z., a to ani v případě, že žalobkyně požaduje žalobou pouze úrok dle časových řad ARAD vedených Českou národní bankou jako průměrnou bankovní sazbu v době vyplacení peněžních prostředků na účet žalovaného. Soud má s ohledem na výše uvedené za to, že logicky, uceleně a v právu rozumně shora vyložil důvody svého rozhodnutí, přičemž není třeba vyvracet jednotlivě vznesené argumenty žalobkyně, kterými se domáhá uplatněného nároku.

11. Pokud soud učinil závěr o neplatnosti spotřebitelském úvěru, zbývá se pak vypořádat s plněním, které v rámci úvěru žalovaný obdržel a co na něj žalobkyni vrátil. Obdržené peněžní prostředky ze strany žalovaného na úvěr je tedy nutno s ohledem na neexistenci jiného právního titulu považovat za bezdůvodné obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z., dle kterého se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. pak ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V daném případě tedy bezdůvodné obohacení představuje rozdíl mezi částkou 45 160 Kč, kterou žalovaný obdržel od žalobkyně v rámci poskytnutého úvěru a částkou 39 043Kč, kterou žalovaný žalobkyni na předmětný úvěr postupně vrátil, což činí částku 6117Kč. Tuto částku odpovídající bezdůvodnému obohacení je žalovaný povinen žalobkyni vydat, a to společně s úroky z dle ustanovení § 1970 o.z.., a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to od data 11.9.2021, od kterého žalobkyně úroky z prodlení požadovala přiznat. Pro stanovení splatnosti dluhu nutno aplikovat ustanovení § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu. Za výzvu k plnění lze dle soudu považovat v daném případě předžalobní výzvu ze dne 14.2.2017 odeslanou téhož dne, kdy žalovaný měl podle předžalobní výzvy plnit ve lhůtě do 15 dnů ode dne jejího odeslání, tj. do 15.3.2017, a jelikož tak neučinil, je ode dne následujícího, tj. od 2.3.2021 v prodlení. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení až od 11.9.2021, proto byl přiznán v zákonné výši od tohoto data. Ve zbývající části (co do jistiny a příslušenství a smluvní pokuty 684 Kč – viz výrok II) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný (uspěl více než z 50% uplatněného nároku), a proto by měl po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu mu však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když byl po celou dobu řízení pasivní, soud proto rozhodl tak, je uvedeno ve výroku III.