8 C 214/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného pro zaplacení 28 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 227,19 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 16.10.2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 000 Kč od 9.6 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 8.6.2025, za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal k úhradě poplatku v částce 10 500 Kč – viz článek 3.1 Smlouvy. Dle článku 8.1 Smlouvy je žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu v částce 500 Kč za prodlení k úhradou jakékoliv splátky, žalovaná byla v prodlení s úhradou pěti splátek, žalobkyně tedy požaduje úhradu částky 2 500 Kč. K uzavření úvěrové smlouvy došlo elektronicky prostředky komunikace na dálku. Úvěr byl převeden z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , úvěr byl vyplacen k datu 31.3.2025 . Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen v celé výši. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovanou telefonicky, avšak bezúspěšně. Pro případ, že by soud neshledal nárok žalobkyně důvodným ze smluvního titulu, uplatňuje žalobkyně nárok alternativně jako vydání bezdůvodného obohacení odpovídajícího poskytnutým peněžním prostředkům, které žalovaný přijal na svůj bankovní účet.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil.

3. Právní zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast při soudním jednání a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho účasti. Žalovaný se k prvnímu jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavil a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc během prvního jednání projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř.

4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů a po skutkové stránce dospěl k následujícímu. Žalobkyně s žalovaným dne , datum, distančně - prostředky elektronické komunikace na dálku uzavřela smlouvu o podnikatelském úvěru (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému téhož dne na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 8.6.2025, za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal k úhradě poplatku v částce 10 500 Kč – viz článek 3.1 Smlouvy. Úvěr byl poskytnut dle čl. II. Smlouvy výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta. (viz Smlouva o podnikatelském úvěru, Informace o platbě (Payments info), Ověření bankovní identity, Potvrzení o provedené platbě). Splácení dluhu je ve smlouvě rozloženo do 5 splátek, ani jedna ze splátek nebyla dle tvrzení žalobkyně uhrazena, poplatek za poskytnutí úvěru činí 1% denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru za každý den čerpání úvěru V případě prodlení klienta s úhradou úvěru po splatnosti úvěru je klient povinen hradit úroky z prodlení ve výši 0,5 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně. Dále je klient povinen hradit poplatek za prodlení se splácení jistiny úvěru 500 Kč, celkem žalobkyně požaduje uhrazení 5ti poplatků v částce 2 500 Kč. (viz Smlouva o podnikatelském úvěru). Předžalobní výzva ze dne 24.9.2025 byla žalovanému zaslána prokazatelně dne 26.9.2025, kdy žalovaný na svůj dluh neuhradil před podáním žaloby ničeho (viz předžalobní výzva, potvrzení o odeslání).

5. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly žádným z účastníků rozporovány. Na základě výše uvedeného pak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Dne 31. 3. 2025 uzavřela žalobkyně se žalovaným distančně prostředky elektronické komunikace smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému téhož dne na bankovní účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 15 000 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 8. 6. 2025. Za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 10 500 Kč. Úvěr byl určen výlučně k financování podnikatelských potřeb žalovaného. Smlouva stanovila splácení dluhu v 5 splátkách, přičemž dle tvrzení žalobkyně nebyla uhrazena ani jedna splátka. Poplatek za poskytnutí úvěru činí 1 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny za každý den čerpání úvěru. V případě prodlení po splatnosti je žalovaný povinen hradit úroky z prodlení ve výši 0,5 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z téhož základu. Dále je povinen hradit poplatek za prodlení se splácením jistiny ve výši 500 Kč, přičemž žalobkyně požaduje úhradu 5 těchto poplatků, tedy celkem 2 500 Kč. Předžalobní výzva ze dne 24. 9. 2025 byla žalovanému odeslána dne 26. 9. 2025, přičemž žalovaný na svůj dluh před podáním žaloby ničeho neuhradil.

6. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o.z.) Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Podle § 1798 o. z. ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit (odst. 1). Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem (odst. 2).

7. S ohledem na učiněný závěr o skutkovém stavu a po jeho právním posouzení soud uzavřel, že uzavřená smlouva mezi účastníky je absolutní neplatná, a to pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 580 a 588 o. z. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se svým obsahem nebo účelem příčí dobrým mravům. Při posouzení rozporu s dobrými mravy je třeba hodnotit zejména celkové ekonomické dopady smluvního ujednání, přiměřenost sjednaných sankcí, rovnováhu při plnění a funkci smluvních pokut. Tento přístup je konstantně zastáván judikaturou, včetně Ústavního soudu, který zdůrazňuje, že hrubý nepoměr práv a povinností nebo excesivní sankční režim může vést k neplatnosti smluvního ujednání pro rozpor s dobrými mravy (srov. nález ÚS sp. zn. III. ÚS 4129/18). Ačkoli daný právní vztah není spotřebitelským úvěrem, zásada souladu právního jednání s dobrými mravy je plně aplikovatelná i ve vztazích mezi podnikateli (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 23 ICdo 56/2019:

8. Ze smlouvy vyplývá, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž poplatek za půjčení činil 10 500 Kč., tedy navýšení o více než 41 %. RPSN úvěru pak dle výpočtu soudu činí 1 556 % ročně. Soud má za to, že takto vysoké poplatky a RPSN neodpovídají běžné tržní praxi ani legitimním nákladům poskytovatele úvěru. Efektivní roční náklad úvěru (RPSN), i když u podnikatelských úvěrů není povinně uváděn, by při tří měsíční době plnění přesahoval několikanásobně hodnoty považované za obvyklé a přiměřené. Odborná literatura i soudní praxe shodně akcentují, že extrémní ekonomické zatížení dlužníka může být znakem rozporu s dobrými mravy, neboť se odchyluje od spravedlivého a vyváženého nastavení smluvních povinností.

9. K tomu je ve smlouvě zakotven rozsáhlý sankční systém a způsob uzavření smlouvy. Smlouva má adhezní charakter, kdy absentuje reálná možnost vyjednávacího vlivu Ve Smlouvě je obsažena nepřiměřená kumulace poplatku za poskytnutí úvěru (1% denně z jistiny úvěru), poplatku za prodlení s úhradou splátky (500 Kč), úroku z prodlení ve výši 0,5% denně z dlužné částky a smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny úvěru. V případě prodlení klienta s úhradou úvěru po splatnosti úvěru je klient povinen hradit úroky z prodlení ve výši 0,5 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně. Kumulace sankcí je v daném případě objektivně velmi přísná a její ekonomický efekt je umocněn zesplatněním celé zbývající částky již po 30 dnech od výzvy k uhrazení. Takto nastavený soubor sankcí výrazně narušuje rovnováhu smluvního vztahu a svou intenzitou přesahuje meze, které lze považovat za přiměřené. Judikatura Ústavního soudu opakovaně konstatuje, že extrémní sankční režim představuje objektivní znak rozporu s dobrými mravy, zejména pokud jeho účelem není ochrana zájmů věřitele, ale vytvoření nepřiměřené ekonomické újmy na straně dlužníka.

10. Po vyhodnocení všech okolností případu pak lze uzavřít, že kombinace: mimořádně vysokých poplatků, extrémního smluvního úroku z prodlení, smluvní pokuty ve výši 50 % dlužné částky, spolu s dalšími sankcemi za jednotlivé úkony, zakládá hrubý nepoměr práv a povinností mezi stranami. Tato ujednání překračují obecně přijímané limity přiměřenosti a svou funkcí směřují k tvrdé represivitě, nikoli k legitimní ochraně práv věřitele. Takto koncipovaný sankční režim ve spojení s extrémně vysokým poplatkem za půjčení je proto v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., smlouvu je tak nutné hodnotit za neplatnou jako celek, kdy ujednání o odměně za úvěr dalších poplatcích přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Soud k takovému závěru o neplatnosti musí přihlédnout i bez návrhu ve smyslu § 588 o.z .

11. Pokud soud učinil závěr o absenci vzniku úvěrového vztahu, potažmo i neplatnosti úvěru, zbývá pak se vypořádat s plněním, které v rámci úvěr žalovaný obdržel a co na ně žalobkyni vrátil. V kontextu shora uvedených skutečností a při zohlednění soudem učiněného skutkového zjištění, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky v souhrnné výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni nevrátil ničeho, posoudil soud rozdíl mezi částkami jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalovanému tak s ohledem na takto získaný majetkový prospěch ve výši 15 000 Kč vznikla povinnost předmětné peněžní prostředky žalobkyni vrátit, a to i s s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z.). Splatnost byla stanovena na základě písemné výzvy žalobkyně k vrácení peněžních prostředků představujících bezdůvodné obohacení, která byla žalovanému odeslána dne 26.9.2025, ve které je požadováno uhradit dluh do 3 dnů Lhůta k plnění proto při standartním připočtení 2 dnů pro doručování uplynula 1.10.2025, kdy od 2.10.2025 se žalovaný dostal do prodlení (§ 607 o. z., § 1958 o. z., § 1968 o. z.).

12. S ohledem na shora uvedené závěry pak ve zbývajícím rozsahu co do částky 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 000 Kč od 9. 6. 2025 do zaplacení a dále co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 9. 6. 2025 do 1. 10. 2025 musela být žaloba zamítnuta.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 227,19 Kč, přičemž tato částka představuje 7,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53,57 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 46,43 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 367 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.