8 C 218/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 11 597 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 10. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 3 597 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 597 Kč od 10. 5. 2024 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 992,65 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 4.11.2024 domáhala po žalované zaplacení částky 11 597 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 597 Kč od 10. 5. 2024 do zaplacení , kdy uplatněný nárok odůvodňuje postoupenou pohledávkou z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě které žalovaný obdržel úvěr ve výši 8 000 Kč, který se zavázal uhradit s příslušenstvím úvěru za dobu jeho trvání spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku ve výši 236,71Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3360,29 Kč, a to celé splatné do 9.5.2024. Na úvěr žalovaný nic neuhradil. Pohledávka od původního věřitele byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 05.06.2025 na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, . Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 05.06.2025 mezi společností , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , jako postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, ., se sídlem , adresa, , IČ , IČO žalobkyně, , jako postupníkem a novým věřitelem Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem dne 25.6.2025, současně byl žalovaný vyzván k úhradě předmětného dluhu.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil.

3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Právní zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast při soudním jednání a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho účasti. Žalovaný se k prvnímu jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavil a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř.

4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný elektronicky na dálku prostřednictvím emailu a ověřovací SMS podepsali dne , datum, smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, , kdy na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla bezhotovostně na jeho účet peněžní prostředky ve výši 8000 Kč (viz smlouva o úvěru, potvrzení o provedení transakce ). V předmětné smlouvě se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně při dodržení splatnosti úvěru do 2.5.2024 vedle jistiny úrok ve výši 36 % ročně v celkové výši 236,71 Kč, celkovou výši poplatku ve výši 3360,29 Kč při RPSN 9061.02 % ( viz smlouva o úvěru ). Dodatkem ze dne 4.5.2024 smluvní strany prodloužili splatnost úvěru do 9.5.2024 při RPSN 7906.56%. K uzavřené smlouvě a dodatku ke smlouvě žalovaný elektronicky vždy též podepsal formulář pro standartní informace o spotřebitelském (viz formulář pro standartní informace o úvěru). Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně neprověřovala úvěruschopnost. žalovaného Žalovaný nic neuhradil na předmětnou smlouvu o úvěru předchůdkyni žalobkyně (tvrzení žalobkyně). Banka žalovaného potvrdila obdržení částky 8000 Kč dne 2.4.2024 (viz sdělení banky)

5. Pohledávka vyplývající ze smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5.6.2025 na společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , následně tato společnost téhož dne předmětnou pohledávku postoupila na žalobkyni (viz dílčí smlouva o postoupení pohledávky, seznam postoupených pohledávek), přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 25.6.2025, současně jej žalobkyně vyzvala k úhradě dlužné částky, přičemž na úvěr žalovaná nevrátil ničeho (viz oznámení o postoupení pohledávky, výzva, podací lístek) .

6. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto žádné konkrétnější skutečnosti v žalobě netvrdí, k prokázání této skutečnosti neoznačuje žádné důkazy. Povinnost posoudit úvěruschopnost je však objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně pak netvrdila, že sama nějaké prověřovací úkony činila a nedoložila v této souvislosti žádné důkazy. Žalobkyně pak tím, že se nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a výši sjednané odměny, jinému právním posouzení a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni.

7. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne , datum, elektronicky na dálku prostřednictvím emailu a ověřovací SMS uzavřeli smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bezhotovostně na jeho účet peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které byly na účet žalovaného připsány dne 2. 4. 2024. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit úvěr do 2. 5. 2024 a zaplatit vedle jistiny úrok ve výši 36 % ročně v celkové částce 236,71 Kč a poplatek ve výši 3 360,29 Kč, při RPSN 9 061,02 %. Dodatkem ze dne 4. 5. 2024 byla splatnost úvěru prodloužena do 9. 5. 2024 při RPSN 7 906,56 %. K uzavření smlouvy i dodatku žalovaný vždy elektronicky podepsal formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně neprověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný na předmětný úvěr neuhradil žádnou částku. Pohledávka vyplývající ze smlouvy o úvěru včetně příslušenství byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2025 postoupena na společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , a tato společnost téhož dne postoupila pohledávku na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 25. 6. 2025, současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho ani po postoupení pohledávky.

8. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaný jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení §1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvu o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně částka 8000 Kč, kterou se zavázal vrátit do 9.5.2024, a to včetně úroku ve výši 36 % ročně v celkové částce 236,71 Kč a poplatkem ve výši 3 360,29 Kč, při RPSN 9 061,02 %, respektive po dodatku ke smlouvě při RPSN 7 906,56 %.

9. S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a souladu obsahu úvěru (zejména odměny za poskytnutí úvěru a dalších poplatků ) s dobrými mravy.

10. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích (např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) opakovaně uvádí, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (poskytovateli úvěru), aby dlužníka – spotřebitele (náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně a aktivně sám nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tyto závěry pak byly potvrzeny i nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18. Obecné soudy jsou tak povinny zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru, a to i ve vztahu k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20), s účinností od 29.5.2022 je tato povinnost zakotvena přímo v ustanovení §87 ZSÚ.

11. V daném případě právní předchůdkyně nijak nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, ve věci žalobkyně neprokázala, z jakých konkrétních podkladů bylo při posuzování úvěruschopnosti vycházeno. Stejně tak žalobkyně netvrdila, ani nedoložila, že sama aktivně získala další údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, případně jejich prostřednictvím tvrzení spotřebitele ověřila, kdy za vhodné jiné zdroje lze považovat i veřejné dostupné rejstříky a databáze. Pokud pak předchůdkyně žalobkyně sama neprověřila skutečnosti k žalovanému, a to z dostupných informací z databází a zdrojů třetích osob, nelze uzavřít jinak, než prověření žalované nebylo dostatečné a řádné. Toto samo o sobě již stačí k učinění závěru, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru ve smyslu §3, odst. 1, písm. c) a §86 ZSÚ, a to s důsledky z toho plynoucími dle §87 ZSÚ v podobě neplatnosti smlouvy. Vedle tohoto pak tím, že se žalobkyně nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, přišla o možnost být poučena soudem ve smyslu § 118a o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované (zejména aktivního zjišťování a prověřování ze strany předchůdkyně žalobkyně), a vzhledem k absenci tvrzení a doložení takových tvrzení je nutno též shodně uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelských úvěrů řádně dle citovaných ustanovení ZSÚ prověřila úvěruschopnost žalovaného, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy o úvěru.

12. Vedle této neplatnosti soud dále shledal absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter uzavřených smluv je totiž zapotřebí i bez návrhu zkoumat, za jakých okolností byla smlouva uzavřen, a to za pomocí kritérií judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu k smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). V předmětné věci z úvěrové smlouvy plynou skutková zjištění, která soud shrnul shora, a to o výši úvěru, počtu splátek, výši RPSN a smluvních pokutách a dalších jednostranných podmínkách, poplatcích a odměnách. To vše ve svém souhrnu činí předmětnou smlouvu o zápůjčce pro rozpor s dobrými mravy neplatnou. Samotný fakt, že smlouva byla formulářově předtištěny, neumožňovala žalované její modifikaci, nemá ještě samo osobě na platnost úvěrové smlouvy dopad vyznívající v její neprospěch, avšak, pokud celkové smluvní podmínky pro poskytnutí úvěru, mající spotřebitelský charakter, jsou významně nepřiměřené, jednostranné (povinnosti klade smlouva v zásadě jen žalovanému), musí mít tato skutečnost významný dopad na platnost smlouvy. Posuzovanou smlouvou se žalovaný zavázal k placení celkových nákladů úvěru uvedených shora při nedodržení splatnosti, která činila 30 dnů. Uvedenou částku soud považuje za cenu za poskytnutí půjčky (tedy úrok), přičemž není rozhodné, jak jsou jednotlivé položky ve smlouvě nazývány. Je nepochybné, že tyto částky představují část odměny, kterou předchůdkyně žalobkyně požadovala za poskytnutí úvěru. Touto odměnou je úrok bez ohledu na to, zda je vyjádřen procentní sazbou nebo zda je vyjádřen konkrétní částkou. Uvedené částky v souhrnu totiž zjevně představují ujednání o předpokládaném výnosu pro společnost. Takové rozčlenění má soud za ryze formální; jeho smyslem je toliko učinit výši sjednaného úroku vizuálně příznivější tím, že určité části faktického úroku jsou označeny jako jiné platby, čímž dochází k zastření ujednání o úroku.

13. Odměna za úvěr pak činí cca 31% z jistiny spotřebitelského úvěru, a to při splatnosti spotřebitelského úvěru pouhých 30 dnů, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského činí dle smlouvy 7 906,56 %. Ekonomická podstata úvěru spočívá v právu inkasovat úrok coby odměnu za poskytnutí finančních prostředků (časová hodnota peněz); smluvní strany požívají široké, smluvní volnosti co do stanovení výše úroku, která tak může reagovat na individuální okolnosti každého případu. Z této perspektivy je ovšem naprosto protismyslné, aby se těžiště odměny nacházelo v poplatcích, tj. v samotné administrativně-technické obsluze pohledávky. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu ujednání o poplatku, tj. že se jedná ve svém důsledku o úrok. Rozčlenění této částky do jednotlivých položek pro spotřebitele může být nesrozumitelné, jakkoli je ve smlouvě uvedeno, neboť je zřejmé, že při sjednávání smlouvy neměl žalovaný žádný prostor pro individuální dojednávání výše jednotlivých položek. Ujednání o poplatcích a odměně je tedy v tom, že se skládá z jednotlivých položek, ujednáním simulovaným. Podle § 555 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zastřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu §2392 odst. 1 o.z.

14. Z ustálené judikatury nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) pak vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná RPSN korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se v období 4/2024 pohybovala na úrovni cca 9,14 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí půjčky v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve smlouvě převyšuje 865-násobně výši obvyklého úroku (i RPSN) poskytovaného bankami v době uzavření smluv. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle ustanovení § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích smluvních pokutách a dalších poplatcích přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání.

15. Pokud soud učinil závěr o neplatnosti spotřebitelském úvěru, zbývá se pak vypořádat s plněním, které v rámci úvěru žalovaný obdržel a co na něj žalobkyni případně vrátil. Obdržené peněžní prostředky ze strany žalované na úvěr je tedy nutno s ohledem na neexistenci jiného právního titulu považovat za bezdůvodné obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z., dle kterého se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. pak ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ustanovení §87, odst.1 poslední věty ZSÚ je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, kdy toto ustanovení je speciálním ustanovení vůči §2991 odst. 1 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení, které má při aplikaci přednost před zmiňovanou obecnou úpravou vydání bezdůvodného obohacení.

16. V daném případě tedy bezdůvodné obohacení představuje částku 8000 Kč poníženou o případné úhrady, které však v daném případ činily 0 Kč. Bezdůvodné obohacení tak činí 8000 Kč. Tuto částku odpovídající bezdůvodnému obohacení je pak žalovaný povinen žalobkyni vydat, a protože byl ve věci nečinná a v řízení neprokázal, jaká je doba přiměřená jejím možnostem, ve které by mohl vrátit jistinu, tak je povinen jej vydat společně s úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně dle ustanovení § 1970 o.z.., a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to od doby, kdy byl poprvé vyzván k vrácení dluhu a byla mu k tomu stanovena lhůta (viz výrok I).

17. Soud současně dospěl k závěru, že smlouvy o postoupení pohledávek jsou smlouvami, na základě kterých došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovanou dle ustanovení § 1879 o.z. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovanou právně odlišně, než bylo uvedeno v žalobě, svědčí i přesto žalobkyni v důsledku předmětné smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu (výrok I.).

18. Ve zbývajícím rozsahu (o částku 3 597 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 597 Kč od 10. 5. 2024 do zaplacení) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť tyto další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec přiznané části jistiny úvěru vycházejí ze smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou (výrok II).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 992,65 Kč, přičemž tato částka představuje 37,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,98 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,02 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 597 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem, předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Vedle podmínky peněžitého plnění nepřesahujícího 50 000 Kč byla splněna i podmínka, že jde o návrh ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru (bez konkrétnějších skutkových tvrzení) podávaný opakované týmž žalobcem, z činnosti soudu je pak známo, že žalobkyní bylo podáno na desítky žalob s obdobným obsahem a v zásadě se jednotlivé žaloby liší pouze individualizačními údaji, které vyplývají z doložených listin. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat celé požadované náklady.