8 C 228/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 11 540,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 4. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 24.9.2025 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11474,15 Kč s úrokem z prodlení z částky 5099,47 Kč od 15.4.2025 do zaplacení ve výši 12 % a částky 66,78 Kč s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne , datum, distančním způsobem uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše 11 900 Kč, zatímco žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných splátkách stanovených smlouvou a jejími obchodními podmínkami. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě údajů jím poskytnutých i údajů z veřejných a soukromých registrů, přičemž dospěl k závěru, že žalovaný je schopen své závazky řádně plnit. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu žalovaného po jeho identifikaci a odsouhlasení smluvní dokumentace. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému část čerpání úvěru ve výši 5 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se následně dostal do prodlení se splácením sjednaných splátek, a proto žalobkyně smlouvu dne 14. 4. 2025 vypověděl, čímž došlo ke splatnosti celého dluhu následujícího dne. Ke dni podání žaloby činí nesplacený dluh žalovaného částku 11 474,15 Kč, sestávající z jistiny, smluvního úroku a poplatků dle smlouvy, přičemž z části jistiny ve výši 5099,47 Kč uplatňuje též zákonný úrok z prodlení od 15. 4. 2025 do zaplacení. Současně žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 66,78 Kč sjednané pro případ prodlení žalovaného.

2. Pro případ, že by soud neshledal nárok žalobkyně důvodným ze smluvního titulu, uplatňuje žalobce nárok alternativně jako vydání bezdůvodného obohacení odpovídajícího poskytnutým peněžním prostředkům, které žalovaný přijal na svůj bankovní účet.

3. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil.

4. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavil a zůstal tak v řízení zcela pasivní.

5. Soud z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce) zjistil, že žalobkyně dne , datum, vypracovala písemný návrh dohody o dočasném poskytnutí peněžních prostředků do výše 11900 Kč žalobkyní žalovanému, které měl žalovaný žalobkyni v denních splátkách tak, jak je podrobně specifikováno v přehledu splátek, nejpozději však do 10.1.2025 vrátit a navíc žalobkyni uhradit peněžní prostředky ve výši odpovídající 1,99 % z poskytnutých peněžních prostředků jednorázově a dále ve výši 1,066 % z poskytnutých a nevrácených peněžních prostředků denně, RPSN úvěru ve výši 1990,52%. Pro případ, že by žalobkyni nebyly dočasně poskytnuté peněžní prostředky do uvedeného data žalovaným vráceny, jakož i že by do uvedeného data nebyly uhrazeny další sjednané poplatky, měla být žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném úhradu peněžní sankce ve výši 0,1 % z celkové dlužné částky denně. Návrh v datové podobě není ze strany žalovaného podepsán (viz Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, Předpis denních splátek“ a bank id , autorizace ověření totožnosti). Před poskytnutím úvěru se žalobkyně zabývala úvěruschopností žalovaného (viz výpis o posuzování úvěruschopnosti, obecné principy posuzování). Žalobkyní byl úvěr žalovanému vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně 23.4.2024 v částce 5 000 Kč (viz Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, Autorizace ověření totožnosti, sdělení , právnická osoba, ) Žalovaný na úvěr nic nevrátil (viz přehled bankovních transakcí, předžalobní výzva) Žalobkyně dne 29.8.2025 písemně vyzvala žalovaného k úhradě žalobou nárokované částky, a to do tří dnů, zásilka byla podána dne 2.9.2025 (viz upomínka, předžalobní výzva, potvrzení o podání zásilky). Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná zjištění, které by měla vliv na posuzovanou věc.

6. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Tvrdí-li žalobkyně, že žalovaný akceptoval její návrh tím, že elektronickou formou na „klientském profilu“ odsouhlasila jeho znění, je třeba konstatovat, že takové skutkové zjištění nelze učinit na základě žádných důkazů předložených žalobkyní. Žalobkyně s ohledem na provedené dokazování v řízení, kdy na návrhu absentuje podpis žalovaného neprokázala, že by s žalovaným uzavřela tvrzenou úvěrovou smlouvu, a to ačkoliv k tomu byla s ohledem na toto své tvrzení a z toho vyplývající povinnost tvrzení povinna. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je zásadně stav objektivní nejistoty ohledně této žalobkyní tvrzené (a pro předmětné řízení zcela významné) skutečnosti, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.

7. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně dne , datum, vyhotovila písemný návrh smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jehož základě měla žalovanému poskytnout peněžní prostředky až do výše 11 900 Kč. Žalovaný se měl zavázat tyto prostředky vrátit v denních splátkách dle splátkového přehledu, nejpozději však do 10. 1. 2025, a současně uhradit jednorázový poplatek ve výši 1,99 % z poskytnuté částky a dále odměnu ve výši 1,066 % denně z poskytnutých a nesplacených prostředků, přičemž roční procentní sazba nákladů činila 1990,52 %. Pro případ prodlení bylo sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Návrh smlouvy v datové podobě však nebyl žalovaným podepsán.

8. Před poskytnutím plnění žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Následně žalobkyně poskytla žalovanému dne 23. 4. 2024 peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný na poskytnuté plnění nic neuhradil.

9. Žalobkyně poté vyzvala žalovaného dne 29.8.2025 k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů, zásilka byla podána dne 2.9.2025 avšak žalovaný na tuto výzvu nereagoval a požadovanou částku neuhradil.

10. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o.z.) Podle ustanovení § 1731 zákona o.z. platí, že z návrhu na uzavření smlouvy, (dále jen „nabídka“), musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1732 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata. Podle § 1740 odst. 1 o. z. platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 1879 o. z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. S ohledem na učiněný závěr o skutkovém stavu a po jeho právním posouzení soud uzavřel, že žalobkyně sice vypracovala písemnou nabídku na uzavření úvěrové smlouvy se žalovaným (§ 1731 o. z., § 1732 odst. 1 o. z.), jejímž obsahem měl být závazek popsaný výše, avšak v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný tento návrh žalobkyně skutečně přijal, resp. že žalovaný jakýmkoliv způsobem projevil vůli uzavřít se žalobkyní jí navrhovanou úvěrovou smlouvu, či jakoukoliv jinou smlouvu (§ 1740 odst. 1 o. z.). Jinými slovy řečeno, ze žádných soudu předložených důkazů nebyl zjištěn jakýkoliv projev žalovaného, ze kterého by bylo možno usuzovat na jeho vůli uzavřít s žalobkyní úvěrovou smlouvu o žalobkyní tvrzeném obsahu, resp. přijmout nabídku žalobkyně na uzavření takové smlouvy. Smlouva o úvěru tak nebyla uzavřena.

12. Soud dále ve věci shledal nemravnost návrhu, kdy pokud by smlouva byla, uzavřena byla by absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter uzavřených smluv je totiž zapotřebí i bez návrhu zkoumat, za jakých okolností byla smlouva uzavřen, a to za pomocí kritérií judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu k smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). V předmětné věci z úvěrové smlouvy plynou skutková zjištění, která soud shrnul shora, a to o výši úvěru, počtu splátek, výši úroku a RPSN a dalších jednostranných podmínkách, poplatcích a sankcích . To vše ve svém souhrnu by činilo předmětnou smlouvu pro rozpor s dobrými mravy neplatnou. Z ustálené judikatury nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) pak vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná RPSN korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu v období 12/2023 pohybovala na úrovni cca 8.96 %, úrok pak 8,63 % z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí půjčky v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve smlouvě převyšuje více než 222 násobně výši obvyklého RPSN poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je zcela ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle ustanovení § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích a RPSN a dalších poplatcích přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání.

13. Pokud soud učinil závěr o absenci vzniku úvěrového vztahu, potažmo i neplatnosti úvěru, zbývá pak se vypořádat s plněním, které v rámci úvěr žalovaný obdržel a co na ně žalobkyni vrátil. V kontextu shora uvedených skutečností a při zohlednění soudem učiněného skutkového zjištění, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky v souhrnné výši 5 000 Kč, přičemž žalovaný nevrátil ničeho, posoudil soud takové plnění žalobkyně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalovanému tak s ohledem na takto získaný majetkový prospěch ve výši 5000 Kč vznikla povinnost předmětné peněžní prostředky žalobkyni vrátit, a to i s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 4. 9. 2025 do zaplacení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z.). Splatnost byla stanovena na základě písemné výzvy žalobkyně k vrácení peněžních prostředků představujících bezdůvodné obohacení, která byla žalovanému zaslána výzvou ze dne 29.8.2025, zásilka byla podána dne 2.9.2025. Lhůta k plnění proto uplynula 3.9.2025 a žalovaný se dostal do prodlení (§ 607 o. z., § 1958 o. z., § 1968 o. z.). Lhůta k plnění v rozsudku byla stanovena podle § 160 o. s. ř..

14. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při úvaze o poměru úspěchu ve věci soud vyšel z ustálené judikatury, podle které soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Procesně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný, a proto by měl po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu mu však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když byl po celou dobu řízení pasivní (výrok III.).