8 C 229/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 33 116,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1040 Kč, a to vše v rámci pravidelných měsíčních splátek po 520 Kč, splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení byť i jediné ze splátek včas či v řádné výši.

II. Žaloba ve zbývajícím rozsahu o částku 32 076,07 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2165,43 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 224,12 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 24 045,93 Kč od 23.4.2024 do zaplacení ve výši 15 % a úrok 24,36 % ročně z částky 22581,54 Kč od 23.4.2024 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25.11.2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 116,07 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2165,43 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 224,12 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 24 045,93 Kč od 23.4.2024 do zaplacení ve výši 15 % a úrok 24,36 % ročně z částky 22581,54 Kč od 23.4.2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , od 01.02.2024 nově se sídlem , adresa, (dále jen předchůdkyně žalobkyně ), uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, kdy na základě uzavřené smlouvy ze dne , datum, č. , číslo, poskytl právní předchůdce žalobce bezhotovostně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně uhradit v 36 měsíčních splátkách po 1 810 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, přičemž v průběhu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalobkyni uhradil jen částku 28 960Kč. Žalobkyně po žalovaném pak požaduje zaplatiti dlužnou novou jistiny ve výši 24 045,93 Kč, dlužnou smluvní pokutu ve výši 9.070,14 Kč (vyčíslené ke dni 16.05.2024 jako součet neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění a smluvní pokuty po zesplatnění 0,1% denně z dlužné nové jistiny od 25.09.2023), úroky z části dlužné nové jistiny ve výši 3.224,12 Kč kapitalizované za období od 25.09.2023 do 22.04.2024, zákonné úroky z prodlení z dlužné nové jistiny ve výši 2 165,43 Kč od 05.10.2023 do 22.04.2024, úroky ve výši 24,36% ročně z části dlužné nové jistiny ve výši 22 581,54 Kč od 23.04.2024 do zaplacení, a zákonné úroky z prodlení ve výši 15,00% ročně z dlužné nové jistiny ve výši 24 045,93 Kč od 23.04.2024 do zaplacení. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany , právnická osoba, . na základě rámcové Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.06.2023 a v souladu se Společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 03.04.2024 postoupena včetně příslušenství a se všemi právy s ní spojenými včetně práva na smluvní pokutu žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 28.03.2024, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil.

3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Žalovaný se k prvnímu jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavil a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného dle §101, odst. 3 o.s.ř.

4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným sjednali dne , datum, komunikačními prostředky na dálku smlouvu o úvěru č. , číslo, , kdy na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 16.2.2022 bezhotovostní peněžní prostředky ve výši 30000 Kč (viz smlouva o úvěru, doklad o vyplacení úvěru, platební historie). Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit celkovou částku 65 160 Kč jistinu v 36 měsíčních splátkách po 1 810 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru, přičemž zápůjční úroková sazba činil 59,84% ročně, RPSN půjčky činilo dle smluvních podmínek 76,30% (viz smlouva o úvěru). S žalovaným byl před sjednáním půjčky sestaveno hodnocení, kde jsou uvedeny údaje o druhu příjmu (důchod), výše příjmů (celkem 12 497Kč), celkové měsíční výdaje (6 463 Kč), u analýzy schopnosti splácet a kolonky schválení (ANO/NE) chybí zaškrtnutí některé z těchto možností, v hodnocení se neuvádí nic o prověřování úvěruschopnosti i z jiných zdrojů, než jen z podkladů klienta (viz hodnocení klienta). Žalovaný hradil úvěr pravidelně pouze do 1/2023, pak začal splátky hradit nepravidelně, v průběhu trvání smluvního vztahu uhradil celkem částku 28 960Kč Kč (viz tabulka umoření). Oznámením ze dne 24.9.2023 předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila pro prodlení delší než 65 dnů a vyzvala žalovaného k uhrazení zbytku úvěru s příslušenstvím a smluvní pokutou v celkové výši 30 249 Kč (viz oznámení o zesplatnění , podací lístek)

5. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany , právnická osoba, na základě rámcové Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.06.2023 a v souladu se Společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 03.04.2024 postoupena včetně příslušenství a se všemi právy s ní spojenými včetně práva na smluvní pokutu žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 28.03.2024, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky Pohledávka vyplývající ze smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě rámcové Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.06.2023 a v souladu se Společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 03.04.2024 a to s účinností ke dni 28.03.2024 (viz smlouva o postoupení pohledávky, seznam postoupených pohledávek), přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně (viz oznámení o postoupení pohledávek, podací lístek). Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky (viz výzva k plnění, podací lístek).

6. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto tvrdí, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s požadovanou odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr získat a splácet, kdy mu žalovaný mu za tímto účelem předložil k prověření své osobní doklady a doklady ověřující příjmy a výdaje a právní předchůdce žalobce si dále také vyžádal informace z veřejných registrů, zejména SOLUS, NRKI, ISIR.

7. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně však v tomto směru pouze tvrdila, že prověřovací úkony činila, avšak nic z tohoto neprokázala, a to ani po poučení dle §118a, odst. 1 a 3 o.s.ř., kdy doložila pouze hodnocení klienta, které naopak prokazuje, že žalovaný prověřován nebyl, když u analýzy schopnosti splácet a kolonky schválení (ANO/NE) chybí zaškrtnutí některé z těchto možností. Je tedy nutno uzavřít, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím předmětného úvěru.

8. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 16. 2. 2022 peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku 65 160 Kč ve 36 měsíčních splátkách po 1 810 Kč, přičemž úroková sazba činila 59,84 % ročně a RPSN 76,30 %. Před uzavřením smlouvy bylo provedeno hodnocení klienta, které obsahovalo údaje o příjmu a výdajích, avšak chybělo vyznačení výsledku analýzy schopnosti splácet a nebylo doloženo prověření úvěruschopnosti i z jiných zdrojů než od klienta. Žalovaný splácel úvěr řádně pouze do ledna 2023, poté nepravidelně, přičemž celkem uhradil 28 960 Kč. Dne 24. 9. 2023 byla smlouva zesplatněna pro prodlení delší než 65 dnů a žalovaný byl vyzván k úhradě zbývající dlužné částky včetně příslušenství a smluvní pokuty ve výši 30 249 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni s účinností ke dni 28. 3. 2024, o čemž byl žalovaný písemně informován. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána výzva k úhradě dlužné částky.

9. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaný jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení §1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvu o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 30 000Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a souladu obsahu půjčky s dobrými mravy.

10. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (poskytovateli úvěru), aby dlužníka – spotřebitele (náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně a aktivně sám nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tyto závěry pak byly potvrzeny i nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18. V daném případě právní předchůdkyně vycházela jen z údajů poskytnutých žalovaným. Žalobkyně pak zůstala pouze u tvrzení, že sama aktivně vedle získaných informací od žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně získala další údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, případně jejich prostřednictvím tvrzení spotřebitele ověřila, kdy za vhodné jiné zdroje lze považovat i veřejné dostupné rejstříky. Žalobkyně tedy neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelských úvěrů řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu §3, odst. 1, písm. c) a §86 ZSÚ, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy o úvěru dle §87 ZSÚ.

11. Vedle této neplatnosti soud dále shledal absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter uzavřených smluv je totiž zapotřebí i bez návrhu zkoumat, za jakých okolností byla smlouva uzavřen, a to za pomocí kritérií judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu k smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). V předmětné věci z úvěrové smlouvy plynou skutková zjištění, která soud shrnul shora, a to o výši úvěru, počtu splátek, výši RPSN a smluvních pokutách a dalších jednostranných podmínkách, poplatcích a odměnách. To vše ve svém souhrnu činí předmětnou smlouvu o zápůjčce pro rozpor s dobrými mravy neplatnou. Samotný fakt, že smlouvy byly formulářově předtištěny, neumožňovaly žalovanému jeho modifikaci, nemá ještě samo osobě na platnost úvěrové smlouvy dopad vyznívající v jejich neprospěch, avšak, pokud celkové smluvní podmínky pro poskytnutí úvěru, mající spotřebitelský charakter, jsou významně nepřiměřené, jednostranné (povinnosti klade smlouva v zásadě jen žalovanému), musí mít tato skutečnost významný dopad na platnost smlouvy. Posuzovanou smlouvou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně vedle jistiny 30000Kč , 35 160 Kč, tj dohromady 65 160 Kč, a to ve 36 měsíčních splátkách.

12. Odměna za úvěr tedy činí více 50 % jistiny spotřebitelského úvěru při splatnosti , a to při splatnosti spotřebitelského do 3 let, kdy roční procentní sazba nákladů takového spotřebitelského činila 76,30 %.

13. Ekonomická podstata úvěru spočívá v právu inkasovat úrok coby odměnu za poskytnutí finančních prostředků (časová hodnota peněz); smluvní strany požívají široké, smluvní volnosti co do stanovení výše úroku, která tak může reagovat na individuální okolnosti každého případu. Z této perspektivy je ovšem naprosto protismyslné, aby se těžiště odměny nacházelo v poplatcích, tj. v samotné administrativně-technické obsluze pohledávky. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu ujednání o poplatku, tj. že se jedná ve svém důsledku o úrok. Rozčlenění této částky do jednotlivých položek pro spotřebitele může být nesrozumitelné, jakkoli je ve smlouvě uvedeno, neboť je zřejmé, že při sjednávání smlouvy neměl žalovaný žádný prostor pro individuální dojednávání výše jednotlivých položek. Ujednání o poplatcích a odměně je tedy v tom, že se skládá z jednotlivých položek, ujednáním simulovaným. Podle § 555 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zastřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu §2392 odst. 1 o.z.

14. Z ustálené judikatury nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) pak vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že RPSN korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností nad jeden rok se v období 2/2022 pohybovala na úrovni cca 8,40 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí půjčky v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve smlouvě převyšuje 9násobně výši obvyklého RPSN poskytovaného bankami v době uzavření smluv. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle ustanovení § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích a dalších poplatcích přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání.

15. Pokud soud učinil závěr o neplatnosti spotřebitelském úvěru, zbývá pak se vypořádat s plněním, které v rámci úvěrů žalovaný obdržel a co na ně právní předchůdkyni žalobkyně či nyní žalobkyni vrátil, přičemž pokud soud ve věci dovodil i neplatnost smlouvy pro neprověření úvěruschopnosti žalovaného, je v tomto ohledu nutné vycházet z ustanovení §87 ZSÚ.

16. Podle ustanovení §87, odst.1 poslední věty ZSÚ je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, kdy toto ustanovení je speciálním ustanovení vůči § 2991 odst. 1 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení, které má při aplikaci přednost před zmiňovanou obecnou úpravou vydání bezdůvodného obohacení. Ze speciálního ustanovení § 87 ZSÚ ve spojení s principy ochrany spotřebitele nesporně vyplývá, že spotřebitel jako dlužník je povinen vrátit žalobci jako věřiteli pouze neuhrazenou jistinu úvěru, a že započtení vzájemných pohledávek musí soud provést z úřední povinnosti, aby byl dodržen princip, že věřiteli poškozujícího spotřebitele nelze poskytovat právní ochranu a že podle § 6 odst. 2 o.z. nelze připustit, aby škodící věřitel těžil ze svého protiprávního činu v podobě získání jiných nároků, na které nemá ze zákona právo. Z ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ rovněž vyplývá, že spotřebitel, kterému neměl být úvěr vůbec poskytnut, se nemůže dostat do prodlení s jeho vrácením, pokud vrací poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho schopnostem. Z tohoto hmotněprávního ustanovení je zřejmý záměr zákonodárce nepřiznat škodícímu věřiteli žádné (ani zákonné) úroky z prodlení (srovnej důvodovou zprávu k tomuto ustanovení). Lze tedy shrnout, že v případě aplikace ustanovení §87, odst.1 ZSÚ nelze uvažovat o přiznání úroku z prodlení, jako by tomu bylo u běžného bezdůvodného obohacení.

17. Žalovanému byla v rámci prvního úvěru poskytnuta na jistině částka 30 000 Kč, žalovaný vrátil 28 960 Kč, proto je povinen vrátit částku 1040 Kč. Pokud jde o výklad povinnosti vrátit jistinu úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele za situace, kdy spotřebitel (účastník) je v průběhu řízení nečinný, bude nepochybně soudní praxí a judikaturou upřesňován a ustálen. Soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalované vzhledem k obecné povaze úvěru postupně splácet půjčenou částku a ohledem na principy ochrany spotřebitele rozložení jistiny do 2 splátek, a to ve smyslu ustanovení §1931 o.z. pod ztrátou výhody splátek, čemuž pak odpovídá výrok I. Soud současně dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávek je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným dle ustanovení § 1879 o.z. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovanou právně odlišně, než bylo uvedeno v žalobě, svědčí i přesto žalobkyni v důsledku předmětné smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu (výrok I.).

18. Ve zbývajícím rozsahu (o částku 32 076,07 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2165,43 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 224,12 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 24 045,93 Kč od 23.4.2024 do zaplacení ve výši 15 % a úrok 24,36 % ročně z částky 22581,54 Kč od 23.4.2024 do zaplacení) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť tyto další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec přiznané části jistiny úvěrů vycházejí ze smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou (výrok II).

19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při úvaze o poměru úspěchu ve věci soud vyšel z ustálené judikatury, podle které soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Procesně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný, který uspěl téměř ze 100%, a proto by měl po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu mu však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když byl po celou dobu řízení pasivní (výrok III.).