8 C 231/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 24 736,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1300 Kč, a to vše v rámci pravidelných měsíčních splátek po 650 Kč, splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení byť i jediné ze splátek včas či v řádné výši.

II. Žaloba ve zbývajícím rozsahu o částku 11 984,99 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1526,65 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1075,55 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8439,88 Kč od 30.7.2024 do zaplacení ve výši 15 %, úrok 18,37 % ročně z částky 8439,88 Kč od 30.7.2024 do zaplacení, částku 11451,16 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1435,04 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2003,65 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7685,21 Kč od 30.7.2024 do zaplacení ve výši 15 %, úrok 26,16 % ročně z částky 7685,21 Kč od 30.7.2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 29.11.2024 domáhala po žalované zaplacení částky 24 736,15 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1526,65 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1075,55 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8439,88 Kč od 30.7.2024 do zaplacení ve výši 15 %, úrok 18,37 % ročně z částky 8439,88 Kč od 30.7.2024 do zaplacení, částku 11451,16 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1435,04 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2003,65 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7685,21 Kč od 30.7.2024 do zaplacení ve výši 15 %, úrok 26,16 % ročně z částky 7685,21 Kč od 30.7.2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen předchůdkyně žalobkyně ), uzavřela se žalovanou smlouvu o zápůjčce, kdy na základě uzavřené smlouvy ze dne , datum, č. , číslo, poskytla právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdils svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce i částku ve výši 9166 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 468 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 18,37 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 198 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 388 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23.11.2023. Žalovaná pak nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. V průběhu smluvního vztahu žalovaná uhradila celkem částku 6 310,76 Kč.

2. Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o zápůjčce, kdy na základě uzavřené smlouvy ze dne , datum, č. , číslo, poskytla právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdils svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce i částku ve výši 15 168 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 9 817 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 26,16 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 851 Kč Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 65 týdenních (sedmidenních) splátkách po 465 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23.11.2023. Žalovaná pak nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. V průběhu smluvního vztahu žalovaná uhradila celkem částku 18389,24 Kč.

3. Pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.7.2024 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29.7.2024, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Svá tvrzení žalobkyně dokládá listinami přiloženými k žalobě.

4. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila.

5. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Žalovaná se k prvnímu jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavila a zůstala tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované dle §101, odst. 3 o.s.ř.

6. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou sjednala dne , datum, smlouvu o zápůjčce č. č. , číslo, , kdy na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem ((viz smlouva o zápůjčce). V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce i částku ve výši 9166 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 468 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 18,37 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 198 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 388 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23.11.2023, RPSN půjčky činilo dle smluvních podmínek 186,90% (viz smlouva o zápůjčce). S žalovanou byla před sjednáním půjčky vypsána zákaznická karta, kde jsou uvedeny osobní údaje, bydliště, důvod půjčky, údaje o zaměstnání (dělník), výše příjmů (celkem 22 962Kč + 14000), běžné měsíční výdaje (6000 Kč) a jaké podklady byly předloženy (pracovní smlouva, výplatnice) (viz zákaznická karta). Žalovaná na úvěr uhradila celkem částku 6 310,76 Kč (viz tabulka umoření).

7. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou sjednala dne , datum, smlouvu o zápůjčce č. , číslo, , kdy na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem ((viz smlouva o zápůjčce). V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce i částku ve výši 15 168 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 9 817 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 26,16 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 851 Kč Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 65 týdenních (sedmidenních) splátkách po 465 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23.11.2023, RPSN půjčky činilo dle smluvních podmínek 167,56% (viz smlouva o zápůjčce). S žalovanou byla před sjednáním půjčky vypsána zákaznická karta, kde jsou uvedeny osobní údaje, bydliště, důvod půjčky, údaje o zaměstnání (dělník), výše příjmů (celkem 25 081Kč + 15500), běžné měsíční výdaje (6500 Kč) a jaké podklady byly předloženy (pracovní smlouva, výplatnice) (viz zákaznická karta). Žalovaná na úvěr uhradila celkem částku 18389,24 Kč. (viz tabulka umoření). Pohledávky vyplývající ze smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.7.2024 žalobkyni, a to s účinností ke dni 29.7.2024 (viz smlouva o postoupení pohledávky, seznam postoupených pohledávek), přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně (viz oznámení o postoupení pohledávek, podací lístek). Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky (viz výzva k plnění, podací lístek).

8. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalované (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto tvrdí, že zkoumala úvěruschopnost z podkladů předložených žalovanou s odbornou péčí, k prokázání této skutečnosti předložila zákaznické karty žalované. Povinnost posoudit úvěruschopnost je však objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně pak netvrdila, že by sama nějaké prověřovací úkony činila, a to ani po poučení dle §118a, odst. 1 a 3 o.s.ř., kdy nedoložila v této souvislosti krom zákaznické karty žádné jiné důkazy. Žalobkyně tak v řízení neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované před poskytnutím předmětného úvěru.

9. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce, a to dne , datum, a , datum, . Na základě těchto smluv byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč a 15 000 Kč v hotovosti, což žalovaná stvrdila svým podpisem. V obou případech se žalovaná zavázala uhradit nejen jistinu, ale i další částky představující kapitalizované úroky, poplatky za zpracování zápůjčky a za službu komfortního a flexibilního splácení (částky 9166 Kč a 15 168 Kč). Celkové částky měly být splaceny v týdenních splátkách (52 a 65), přičemž poslední splátky byly stanoveny na 23. 11. 2023. RPSN činilo 186,90 % a 167,56 %. Před uzavřením smluv byly vyplněny zákaznické karty s údaji o příjmech, výdajích a zaměstnání žalované. Předchůdkyně sama žádné skutečnosti týkající se úvěruschopnosti žalované neprověřovala. Na první zápůjčku žalovaná uhradila 6 310,76 Kč, na druhou 18 389,24 Kč. Pohledávky z obou smluv byly postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024, s účinností ke stejnému dni, a žalované bylo postoupení oznámeno doporučeným dopisem. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky.

10. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaná jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení §1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřely smlouvu o zápůjčce - spotřebitelské úvěry (dále jen úvěr), na základě které byla žalované poskytnuta částka 11000Kč + 15 000Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětných smluv z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované a souladu obsahu půjčky s dobrými mravy.

11. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (poskytovateli úvěru), aby dlužníka – spotřebitele (náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně a aktivně sám nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tyto závěry pak byly potvrzeny i nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18. V daném případě právní předchůdkyně vycházela jen z údajů poskytnutých žalovanou a zřejmě i z předložených listin (výplatnice, pracovní smlouva), avšak tyto skutečnosti nijak nedoložila. Stejně tak žalobkyně netvrdila, a zejména neprokázala ani po poučení dle ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., že sama aktivně vedle získaných informací od žalované právní předchůdkyně žalobkyně získala další údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, případně jejich prostřednictvím tvrzení spotřebitele ověřila, kdy za vhodné jiné zdroje lze považovat i veřejné dostupné rejstříky. Vzhledem k absenci tvrzení a doložení takových tvrzení je nutno též shodně uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelských úvěrů řádně prověřila úvěruschopnost žalované ve smyslu §3, odst. 1, písm. c) a §86 ZSÚ, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy o úvěru dle §87 ZSÚ.

12. Vedle této neplatnosti soud dále shledal absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter uzavřených smluv je totiž zapotřebí i bez návrhu zkoumat, za jakých okolností byla smlouva uzavřen, a to za pomocí kritérií judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu k smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). V předmětné věci z úvěrové smlouvy plynou skutková zjištění, která soud shrnul shora, a to o výši úvěru, počtu splátek, výši RPSN a smluvních pokutách a dalších jednostranných podmínkách, poplatcích a odměnách. To vše ve svém souhrnu činí předmětnou smlouvu o zápůjčce pro rozpor s dobrými mravy neplatnou. Samotný fakt, že smlouvy byly formulářově předtištěny, neumožňovaly žalovanému jeho modifikaci, nemá ještě samo osobě na platnost úvěrové smlouvy dopad vyznívající v jejich neprospěch, avšak, pokud celkové smluvní podmínky pro poskytnutí úvěru, mající spotřebitelský charakter, jsou významně nepřiměřené, jednostranné (povinnosti klade smlouva v zásadě jen žalovanému), musí mít tato skutečnost významný dopad na platnost smlouvy. Posuzovanými smlouvami se žalovaná zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek, tj částky ve výši 9730 Kč a 15 168 Kč, jenž představují součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smluv, s úrokovou sazbou a částku za zpracování zápůjčky ve výši Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení.

13. Ujednání o úhradě za poskytnutí úvěru (poplatku), soud považuje za cenu za poskytnutí půjčky (tedy úrok), přičemž není rozhodné, jak jsou jednotlivé položky ve smlouvě nazývány. Je nepochybné, že tyto částky představují část odměny, kterou předchůdkyně žalobkyně požadovala za poskytnutí úvěru. Touto odměnou je úrok bez ohledu na to, zda je vyjádřen procentní sazbou nebo zda je vyjádřen konkrétní částkou. Uvedené částky v souhrnu totiž zjevně představují ujednání o předpokládaném výnosu pro společnost. Takové rozčlenění má soud za ryze formální; jeho smyslem je toliko učinit výši sjednaného úroku vizuálně příznivější tím, že určité části faktického úroku jsou označeny jako jiné platby, čímž dochází k zastření ujednání o úroku.

14. Odměna za úvěr pak činí v obou případech cca 88 - 100 % jistiny spotřebitelského úvěru, a to při splatnosti spotřebitelského úvěru od 52 do 65 týdnů, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského činí dle smluv činí 186,90 % a 167,56 %.

15. Ekonomická podstata úvěru spočívá v právu inkasovat úrok coby odměnu za poskytnutí finančních prostředků (časová hodnota peněz); smluvní strany požívají široké, smluvní volnosti co do stanovení výše úroku, která tak může reagovat na individuální okolnosti každého případu. Z této perspektivy je ovšem naprosto protismyslné, aby se těžiště odměny nacházelo v poplatcích, tj. v samotné administrativně-technické obsluze pohledávky. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu ujednání o poplatku, tj. že se jedná ve svém důsledku o úrok. Rozčlenění této částky do jednotlivých položek pro spotřebitele může být nesrozumitelné, jakkoli je ve smlouvě uvedeno, neboť je zřejmé, že při sjednávání smlouvy neměl žalovaný žádný prostor pro individuální dojednávání výše jednotlivých položek. Ujednání o poplatcích a odměně je tedy v tom, že se skládá z jednotlivých položek, ujednáním simulovaným. Podle § 555 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zastřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu §2392 odst. 1 o.z.

16. Z ustálené judikatury nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) pak vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností nad jeden rok se v období 5-11/2022 pohybovala na úrovni cca 9-10 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí půjčky v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve smlouvě převyšuje 16-18 násobně výši obvyklého úroku (i RPSN) poskytovaného bankami v době uzavření smluv. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle ustanovení § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích a dalších poplatcích přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání.

17. Pokud soud učinil závěr o neplatnosti spotřebitelský úvěrů, zbývá pak se vypořádat s plněním, které v rámci úvěrů žalovaná obdržel a co na ně právní předchůdkyni žalobkyně či nyní žalobkyni vrátila, přičemž pokud soud ve věci dovodil i neplatnost smlouvy pro neprověření úvěruschopnosti žalovaného, je v tomto ohledu nutné vycházet z ustanovení §87 ZSÚ.

18. Podle ustanovení §87, odst.1 poslední věty ZSÚ je pak žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem, kdy toto ustanovení je speciálním ustanovení vůči § 2991 odst. 1 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení, které má při aplikaci přednost před zmiňovanou obecnou úpravou vydání bezdůvodného obohacení. Ze speciálního ustanovení § 87 ZSÚ ve spojení s principy ochrany spotřebitele nesporně vyplývá, že spotřebitel jako dlužník je povinen vrátit žalobci jako věřiteli pouze neuhrazenou jistinu úvěru, a že započtení vzájemných pohledávek musí soud provést z úřední povinnosti, aby byl dodržen princip, že věřiteli poškozujícího spotřebitele nelze poskytovat právní ochranu a že podle § 6 odst. 2 o.z. nelze připustit, aby škodící věřitel těžil ze svého protiprávního činu v podobě získání jiných nároků, na které nemá ze zákona právo. Z ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ rovněž vyplývá, že spotřebitel, kterému neměl být úvěr vůbec poskytnut, se nemůže dostat do prodlení s jeho vrácením, pokud vrací poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho schopnostem. Z tohoto hmotněprávního ustanovení je zřejmý záměr zákonodárce nepřiznat škodícímu věřiteli žádné (ani zákonné) úroky z prodlení (srovnej důvodovou zprávu k tomuto ustanovení). Lze tedy shrnout, že v případě aplikace ustanovení §87, odst.1 ZSÚ nelze uvažovat o přiznání úroku z prodlení, jako by tomu bylo u běžného bezdůvodného obohacení.

19. Žalované byla v rámci prvního úvěru poskytnuta na jistině částka 11 000 Kč a 15 000Kč, žalovaná vrátila 6310,76 + 18 389,24Kč, proto je povinna vrátit částku 1300 Kč. Pokud jde o výklad povinnosti vrátit jistinu úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele za situace, kdy spotřebitel (účastník) je v průběhu řízení nečinný, bude nepochybně soudní praxí a judikaturou upřesňován a ustálen. Soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalované vzhledem k obecné povaze úvěru postupně splácet půjčenou částku a ohledem na principy ochrany spotřebitele rozložení jistiny do 2 splátek, a to ve smyslu ustanovení §1931 o.z. pod ztrátou výhody splátek, čemuž pak odpovídá výrok I. Soud současně dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávek je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovanou dle ustanovení § 1879 o.z. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovanou právně odlišně, než bylo uvedeno v žalobě, svědčí i přesto žalobkyni v důsledku předmětné smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu (výrok I.).

20. Ve zbývajícím rozsahu (o částku 11 984,99 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1526,65 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1075,55 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8439,88 Kč od 30.7.2024 do zaplacení ve výši 15 %, úrok 18,37 % ročně z částky 8439,88 Kč od 30.7.2024 do zaplacení, částku 11451,16 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1435,04 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2003,65 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7685,21 Kč od 30.7.2024 do zaplacení ve výši 15 %, úrok 26,16 % ročně z částky 7685,21 Kč od 30.7.2024 do zaplacení ) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť tyto další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec přiznané části jistiny úvěrů vycházejí ze smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou (výrok II).

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při úvaze o poměru úspěchu ve věci soud vyšel z ustálené judikatury, podle které soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Procesně úspěšným účastníkem řízení byla žalovaná, která uspěla z více jak 95% a proto by měla po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu ji však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když byla po celou dobu řízení pasivní (výrok III.).