8 C 250/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 27 601,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 390 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 390 Kč od 8. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25.11.2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 27601,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 %. z částky 27601,40 Kč od 26.8.2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČ: IČO, se sídlem sídlem adresa (dále jen předchůdkyně žalobkyně ), uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, který měl být splácen ve 24 měsíčních splátkách s konečnou splatností dne 19. 12. 2025. Žalovaný však svůj závazek řádně a včas neplnil, dostal se do prodlení se splácením jednotlivých splátek a v důsledku toho došlo ke dni 25. 8. 2024 k zesplatnění celého dluhu. Žalobkyně vedle jistiny požaduje též smluvní úrok, který byl sjednán a kapitalizován za období od poskytnutí úvěru do jeho zesplatnění, přičemž po tomto datu uplatňuje již pouze zákonný úrok z prodlení od 26. 8. 2024 do zaplacení. Po započtení dílčích úhrad žalovaného ve výši 12 610 Kč činí dle tvrzení žalobkyně zůstatek dluhu částku 27 601,40 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k dobrovolnému splnění dluhu výzvou ze dne 4. 3. 2025, avšak bezvýsledně. Pro případ, že by soud neshledal nárok důvodným ze smlouvy o úvěru, uplatňuje žalobkyně nárok alternativně jako vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v přijetí částky 25 000 Kč žalovaným.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil.

3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila. Žalovaný se k prvnímu jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavil a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř.

4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným sjednali dne datum komunikačními prostředky na dálku smlouvu o úvěru č. anonymizováno , kdy na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 16.2.2022 bezhotovostní peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč (viz smlouva o úvěru, dodatek č.1 ke smlouvě o úvěru, doklad o vyplacení úvěru, výpis z banky, sdělení právnická osoba). Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit celkovou částku 53 112 Kč jistinu v 24 měsíčních splátkách po 2522 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru, přičemž zápůjční úroková sazba činil 86,08% ročně, RPSN půjčky činilo dle smluvních podmínek 129,63% (viz smlouva o úvěru). S žalovaným byl před sjednáním půjčky sestaveno hodnocení, kde jsou uvedeny údaje o druhu příjmu, výše příjmů, celkové měsíční výdaje (viz hodnocení klienta, výplatnice), předchůdkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím třetích osob (viz výpis z registru NRKI a SOLUS). Žalovaný uhradil na úvěr celkem částku 12 610Kč Kč.

5. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.2.2025 (viz smlouva o postoupení pohledávky, seznam postoupených pohledávek), přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně (viz oznámení o postoupení pohledávek, podací lístek). Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky z úvěru dne 4.3.2025 současně jej vyrozuměla o postoupení pohledávky (viz oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva, podací lístek).

6. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti.

7. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. anonymizováno, na jejímž základě poskytla žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku 53 112 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 2 522 Kč, přičemž byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 86,08 % ročně a roční procentní sazba nákladů ve výši 129,63 %.

8. Před sjednáním úvěru bylo provedeno hodnocení žalovaného, zahrnující údaje o jeho příjmech, výdajích a zaměstnání, přičemž jeho úvěruschopnost byla ověřována i prostřednictvím příslušných registrů. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 12 610 Kč.

9. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025 postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalobkyně poté žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 4. 3. 2025, avšak žalovaný na tuto výzvu nereagoval a dluh neuhradil.

10. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaný jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení §1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvu o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 25 000Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy z pohledu souladu obsahu půjčky s dobrými mravy.

11. Soud v dané věci shledal absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter uzavřených smluv je totiž zapotřebí i bez návrhu zkoumat, za jakých okolností byla smlouva uzavřen, a to za pomocí kritérií judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu k smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). V předmětné věci z úvěrové smlouvy plynou skutková zjištění, která soud shrnul shora, a to o výši úvěru, počtu splátek, výši RPSN a smluvních pokutách a dalších jednostranných podmínkách, poplatcích a odměnách. To vše ve svém souhrnu činí předmětnou smlouvu o zápůjčce pro rozpor s dobrými mravy neplatnou. Samotný fakt, že smlouvy byly formulářově předtištěny, neumožňovaly žalovanému jeho modifikaci, nemá ještě samo osobě na platnost úvěrové smlouvy dopad vyznívající v jejich neprospěch, avšak, pokud celkové smluvní podmínky pro poskytnutí úvěru, mající spotřebitelský charakter, jsou významně nepřiměřené, jednostranné (povinnosti klade smlouva v zásadě jen žalovanému), musí mít tato skutečnost významný dopad na platnost smlouvy. Posuzovanou smlouvou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně vedle jistiny 25 000Kč , 28 112Kč, tj dohromady 53112 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách.

12. Odměna za úvěr tedy činí více 50 % jistiny spotřebitelského úvěru při splatnosti , a to při splatnosti spotřebitelského do 2 let, kdy roční procentní sazba nákladů takového spotřebitelského činila 129,63 %.

13. Ekonomická podstata úvěru spočívá v právu inkasovat úrok coby odměnu za poskytnutí finančních prostředků (časová hodnota peněz); smluvní strany požívají široké, smluvní volnosti co do stanovení výše úroku, která tak může reagovat na individuální okolnosti každého případu. Z této perspektivy je ovšem naprosto protismyslné, aby se těžiště odměny nacházelo v poplatcích, tj. v samotné administrativně-technické obsluze pohledávky. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu ujednání o poplatku, tj. že se jedná ve svém důsledku o úrok. Rozčlenění této částky do jednotlivých položek pro spotřebitele může být nesrozumitelné, jakkoli je ve smlouvě uvedeno, neboť je zřejmé, že při sjednávání smlouvy neměl žalovaný žádný prostor pro individuální dojednávání výše jednotlivých položek. Ujednání o poplatcích a odměně je tedy v tom, že se skládá z jednotlivých položek, ujednáním simulovaným. Podle § 555 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zastřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu §2392 odst. 1 o.z.

14. Z ustálené judikatury nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) pak vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že úroky spotřebitelských korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností nad jeden rok se v období 12/2023 pohybovala na úrovni cca 9,29 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí půjčky v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve smlouvě převyšuje více něž 9násobně výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smluv. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle ustanovení § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích a dalších poplatcích přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání.

15. Pokud soud učinil závěr o neplatnosti spotřebitelském úvěru, zbývá se pak vypořádat s plněním, které v rámci úvěru žalovaný obdržel a co na něj žalobkyni případně vrátil. Obdržené peněžní prostředky ze strany žalované na úvěr je tedy nutno s ohledem na neexistenci jiného právního titulu považovat za bezdůvodné obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z., dle kterého se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. pak ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. V daném případě tedy bezdůvodné obohacení představuje částku 25 000 Kč poníženou o případné úhrady, které v daném případě činily 12 610 Kč. Bezdůvodné obohacení tak činí 12390 Kč. Tuto částku odpovídající bezdůvodnému obohacení je pak žalovaný povinen žalobkyni vydat, a to společně s úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o.z.., a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to od doby, kdy byl poprvé prokazatelně vyzván k vrácení dluhu a byla mu k tomu stanovena lhůta (výzva ze dne 4.3.2025 + 3 dny), v prodlení tak mohl být až 8.3.2025 - viz výrok I.

17. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť tyto další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec přiznané částky – vycházejí ze smlouvy, kterou soud posoudil jako neplatnou – viz výše (výrok II).

18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při úvaze o poměru úspěchu ve věci soud vyšel z ustálené judikatury, podle které soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Procesně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný, a proto by měl po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu mu však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když byl po celou dobu řízení pasivní (výrok III.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.