8 C 29/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 25 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 25 000 Kč od 5. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 400 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 3574,73 Kč od 5.1.2026 do zaplacení ve výši 11,5 %, kapitalizovaného úroku ve výši 3574,73 Kč od 16.9.2025 do 14.12.2025 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1000 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1828 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku z žaloby ve výši 70 Kč na účet Okresního soudu v Sokolově č. 3703-126391/0710 vedený u České národní banky, variabilní symbol 0811002926, a to do 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 20. 1. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 25 000 Kč představující jistinu poskytnutého úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok v celkové výši 3 574, 73 Kč, vypočtený jako 57,99 % od 16. 9. 2025 do 13. 12. 2025, náklady na upomínkování v celkové výši 1000 Kč, smluvní pokutu ve výši 400 Kč (0,1 % z dlužné částky za dobu 16 dní), zákonný úrok z prodlení z částky 28 574,73 Kč od 5. 1. 2026 do zaplacení ve výši 11,5 % a náhradu nákladů řízení ve výši 9 450 Kč. To odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. anonymizováno, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její žádost a v její prospěch finanční prostředky, a to do výše úvěrového rámce, který byl stanoven na částku 25 000 Kč. Žalovaná v tranších načerpala celkem částku ve výši 25 000 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky skrze klientskou zónu, prostřednictvím aplikace. Uzavření smlouvy dále plyne z navazujících úkonů žalované – zejm. zaslání verifikační platby. Žalovaná se zavázala revolvingový úvěr splácet alespoň v minimálních měsíčních splátkách splatných vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, až do úplného splacení úvěru. Minimální splátka byla ke dni posledního čerpání vypočtena na částku 1 250 Kč. Žalovaná porušila smlouvu o úvěru, když neuhradila minimální měsíční splátku splatnou dne 15. 9. 2025. Žalobce zaslal žalované první upomínku dne 20. 9. 2025, ve které vyzval žalovanou k úhradě dlužné splátky. Dne 5. 10. 2025 pak zaslal žalované bezúspěšně druhou upomínku, jelikož povinnost v dodatečné lhůtě nesplnila. Z tohoto důvodu došlo k zesplatnění jistiny úvěru dne 21. 12. 2025. Žalobkyně nadto dodává, že před uzavřením smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti.

2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání, ačkoliv měla řádně doručeno, bez omluvy nedostavila a zůstala tak v řízení zcela pasivní.

4. Soud z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce) zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru v celkové výši 25 000 Kč, kterou měla vyplatit žalobkyně žalované první tranší úvěru na bankovní účet žalované č. č. účtu. Žalovaná se pak zavázala vrátit celkovou výši úvěru nejpozději do 72 měsíců od okamžiku čerpání poslední tranše úvěru. Dále se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni úrok ve výši 57,99 % z čerpané a dosud nesplacené části jistiny, RPSN úvěru ve výši 76,18 %. V případě, že žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí vyčíslenou dlužnou částku, vzniká ji povinnost zaplatit žalobkyni smluví pokutu ve výši 0,1 % denně z vyčíslené dlužné částky. Náklady na upomínku pak stanovila žalobkyně na 500 Kč v předsmluvních informacích. Smlouva je žalobkyní a žalovanou podepsána. Předsmluvní informace jsou podepsány žalovanou. Před poskytnutím úvěru se žalobkyně zabývala úvěruschopností žalované (viz smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. anonymizováno včetně příloh, předsmluvní informace). Žalobkyně vyplatila finanční prostředky ve výši 25 000 Kč žalované dne 2. 9. 2025, a to na bankovní účet žalované č. č. účtu (viz detail pohybu – bezhotovostní platba). Žalovaná na úvěru nevrátila nic. Žalobkyně žalovanou vyzvala 1. upomínkou dne 20. 9. 2025 s tím, že splátka se splatností 15. 9. 2025 nebyla uhrazena a stanovila lhůtu k jejímu zaplacení do 4. 10. 2025. Upomínka byla zaslána na e-mail žalované, který uvedla ve smlouvě o úvěru. Dne 5. 10. 2025 pak vyhotovila žalobkyně druhou výzvu k zaplacení neuhrazená částky včetně poplatků za zaslané upomínky (viz smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. anonymizováno, upomínka č. 1 a č. 2). Žalobkyně dne 21. 12. 2025 pak zaslala doporučeně žalované předžalobní výzvu, ve které jí informovala o zesplatnění úvěru a požadovala po žalované zaplatit celkovou dlužnou částku ve výši 35 074,73 Kč nejpozději do 4. 1. 2026 (viz předžalobní výzva, podací lístek). Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná zjištění, která by měla vliv na posuzovanou věc.

5. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalované (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto tvrdí, že zkoumala úvěruschopnost z podkladů předložených žalovanou s odbornou péčí, k prokázání této skutečnosti předložila výpočty vyhotovené v příloze ke smlouvě o úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně pak nedoložila, že měla k dispozici nějaké další dokumenty (např. výplatní pásky žalované), ze kterých tyto údaje čerpala. Tedy čísla dosazená žalobkyní do těchto výpočtů nejsou nijak podpořena příslušnou dokumentací. Žalobkyně tak v řízení neprokázala, že řádně ověřila úvěruschopnost žalované před poskytnutím předmětného úvěru, přičemž žalobkyni nebylo možno ani poučit ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť z účasti na jednání se omluvila.

6. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru v celkové výši 25 000 Kč, na základě které měla vyplatit žalobkyně tuto částku žalované první tranší úvěru na bankovní účet žalované č. č. účtu. Žalovaná se pak zavázala vrátit celkovou výši úvěru nejpozději do 72 měsíců od okamžiku čerpání poslední tranše úvěru. Dále se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni úrok ve výši 57,99 % z čerpané a dosud nesplacené části jistiny, RPSN úvěru ve výši 76,18 %. V případě, že žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí vyčíslenou dlužnou částku, vzniká ji povinnost zaplatit žalobkyni smluví pokutu ve výši 0,1 % denně z vyčíslené dlužné částky. Náklady na upomínku pak stanovila žalobkyně na 500 Kč v předsmluvních informacích. Smlouva je žalobkyní a žalovanou podepsána. Předsmluvní informace jsou podepsány žalovanou. Před poskytnutím úvěru se žalobkyně zabývala úvěruschopností žalované. Žalobkyně vyplatila finanční prostředky ve výši 25 000 Kč žalované dne 2. 9. 2025, a to na bankovní účet žalované č. č. účtu. Žalovaná žalobkyni nevrátila žádných finančních prostředků. Žalobkyně žalovanou vyzvala 1. upomínkou dne 20. 9. 2025 s tím, že splátka se splatností 15. 9. 2025 nebyla uhrazena a stanovila lhůtu k jejímu zaplacení do 4. 10. 2025. Upomínka byla zaslána na e-mail žalované, který uvedla v smlouvě o úvěru. Dne 5. 10. 2025 pak vyhotovila žalobkyně druhou výzvu k zaplacení neuhrazené částky včetně poplatků za zaslané upomínky. Žalobkyně dne 21. 12. 2025 pak zaslala doporučeně žalované předžalobní výzvu, ve které jí informovala o zesplatnění úvěru a požadovala po žalované zaplatit celkovou dlužnou částku ve výši 35 074,73 Kč nejpozději do 4. 1. 2026.

7. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel dle § 3 odst. 1 písm. d) ZSÚ a žalovaná jako spotřebitel dle § 419 o. z. ve smyslu § 1810 a násl a § 2390 a násl. o. z. a § 2 odst. 1 ZSÚ uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen úvěr), na základě které byla žalované poskytnuta částka 25 000 Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smluv se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětných smluv z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované a souladu obsahu půjčky s dobrými mravy.

8. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (poskytovateli úvěru), aby dlužníka – spotřebitele (náležitě před poskytnutím úvěru prověřil a posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně a aktivně sám nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tyto závěry pak byly potvrzeny i nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18. V daném případě pak žalobkyně nedoložila, že by vycházela při tomto hodnocení jen z údajů poskytnutých žalovanou, zejména co se týče jejího zjištěného příjmu, ale ani nedoložila, z jakých dokumentů vycházela při výpočtu jednotlivých nákladů. Toto samo o sobě již stačí k učinění závěru, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru ve smyslu § 3 odst. 1, písm. c) a § 86 ZSÚ, a to s důsledky z toho plynoucími dle § 87 ZSÚ v podobě neplatnosti smlouvy.

9. Vedle této neplatnosti soud dále shledal absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter uzavřených smluv je totiž zapotřebí i bez návrhu zkoumat, za jakých okolností byla smlouva uzavřena, a to za pomocí kritérií judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu k smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp. zn. 20 Cdo 1387/2016). Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) pak vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná RPSN korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu v období 9/2025 se pohybovala na úrovni cca 8,34 %. RPSN předmětného úvěru přitom bylo 76,18 %. Z toho vyplývá, že cena za poskytnutí půjčky včetně poplatků uvedených ve smlouvě převyšuje více než 9 násobě obvyklé RPSN poskytované bankami v době uzavření smlouvy. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích (RPSN) a dalších poplatcích přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání.

10. Pokud soud učinil závěr o absenci vzniku úvěrového vztahu, potažmo i neplatnosti úvěru, zbývá pak se vypořádat s plněním, které žalovaná od žalobkyně obdržela. V kontextu shora uvedených skutečností a při zohlednění soudem učiněného skutkového zjištění, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky v souhrnné výši 25 000 Kč, posoudil soud jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalované tak s ohledem na takto získaný majetkový prospěch vznikla povinnost předmětné peněžní prostředky žalobkyni vrátit, a to i s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 25 000 Kč od 5. 1. 2026 do zaplacení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z.). Splatnost byla stanovena na základě písemné výzvy žalobkyně k vrácení peněžních prostředků představujících bezdůvodné obohacení, která byla žalované doručena 5. 1. 2026. Lhůta k plnění proto uplynula týž den a žalovaná se dostala do prodlení (§ 607 o. z., § 1958 o. z., § 1968 o. z.). Soud proto rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 25 000 Kč od 5. 1. 2026 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 o. s. ř.

11. Ve zbývajícím rozsahu o částku 400 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 3574,73 Kč od 5.1.2026 do zaplacení ve výši 11,5 %, kapitalizovaného úroku ve výši 3574,73 Kč od 16.9.2025 do 14.12.2025 a náklady spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1000 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

12. Předmětem řízení bylo plnění ve výši 25 400 Kč a podle položky č. 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků činí soudní poplatek 5 % z této částky, což odpovídá poplatku ve výši 1 270 Kč. Žalobkyně nicméně zaplatila soudní poplatek pouze ve výši 1 200 Kč. Soud proto uložil povinnost žalobkyni doplatit na soudním poplatku částku 70 Kč, a to na účet Okresního soudu v Sokolově č. 3703-126391/0710 vedený u České národní banky, variabilní symbol 0811002926, a to do 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, náhradu nákladů řízení v částce 1828 Kč, přičemž tato částka představuje 66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 83 % a úspěchu žalované 17 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 270 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 400 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Celkově tedy 2 770 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.