8 C 3/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 40 442,13 Kč s příslušenstvím I. Žaloba o zaplacení částky 40 442,13 Kč s úrokem z prodlení z částky 32 981,66 Kč od 16.3.2024 do zaplacení ve výši 14,75 % se zamítáII. Žalovaný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem ze den 3.11.2025 domáhá po žalovaném zaplacení částky 32 981,66 Kč s příslušenstvím a dále částky 7 460,47 Kč z titulu smluvní pokuty, kdy svůj nárok odvozuje z pohledávky, kterou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 12. 2024 od společnosti , právnická osoba, ., která byla jejím právním předchůdcem. Právní předchůdce žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o službě „, Anonymizováno, “, na jejímž základě byl žalovanému zřízen platební účet umožňující provádění plateb za zboží a služby, přičemž žalovaný byl povinen hradit vyúčtování provedených plateb alespoň v minimální výši stanovené smlouvou. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím webového rozhraní předchůdce žalobkyně, kdy žalovaný po registraci a odsouhlasení smluvních podmínek potvrdil uzavření smlouvy zadáním jedinečného SMS kódu zaslaného na jeho telefonní číslo.

2. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně čerpal prostřednictvím uvedeného účtu finanční prostředky k úhradě plateb za zboží a služby, které však řádně a včas neuhradil. V důsledku toho mu byly za období listopad a prosinec 2023 a leden a únor 2024 vyúčtovány neuhrazené platby ve výši 27 391,18 Kč, poplatek za službu ve výši 160,48 Kč a poplatek z prodlení ve výši 5 430 Kč, přičemž celková dlužná částka činí po zohlednění případných dílčích úhrad 32 981,66 Kč. Splatnost byla určena podle smlouvy, přičemž konečná splatnost nastala dne 15. 3. 2024. Vedle toho žalobkyně uplatňuje i smluvní pokutu sjednanou pro případ prodlení žalovaného se splácením ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, která podle předložených vyúčtování činí 7 460,47 Kč.

3. Žalovaný byl pak opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, a to jak upomínkami, tak předžalobní výzvou ze dne 16. 5. 2025, avšak svou povinnost dosud nesplnil. Z tohoto důvodu se žalobkyně domáhá zaplacení uvedených částek spolu se zákonným úrokem z prodlení od 16. 3. 2024 do zaplacení a náhradou nákladů řízení.

4. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil.

5. Právní zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast při soudním jednání a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho účasti. Žalovaný se k prvnímu jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavil a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc během prvního jednání projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř.

6. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů a po skutkové stránce dospěl k následujícímu. Mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o službě , Anonymizováno, jakožto smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená distančním způsobem, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Žalovaný byl oprávněn prostřednictvím účtu provádět platby za zboží a služby a byl povinen hradit vyúčtování řádně a včas alespoň v minimální výši 10 % z dlužné částky. Smlouva obsahuje ujednání o následcích prodlení, zejména o možnosti zesplatnění celé pohledávky, vzniku smluvní pokuty, úroku z prodlení a dalších nákladů. Ve smlouvě je dále uvedeno, že právní vztah se řídí obchodními podmínkami, které jsou její nedílnou součástí. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (viz smlouva k , Anonymizováno, ze dne 6. 11. 2023)

7. Služba , Anonymizováno, představuje spotřebitelský úvěr ve formě odkladu plateb a splátkového režimu, poskytovaný na dobu neurčitou. Zákazník je povinen po skončení kalendářního měsíce uhradit vyúčtování se splatností vždy do 15. dne následujícího měsíce, přičemž při prodlení je povinen hradit zákonný úrok z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a účelně vynaložené náklady. Dále bylo sjednáno, že pokud zákazník neuhradí alespoň 10 % dlužné částky nebo je v prodlení déle než 30 dní po výzvě k úhradě, dochází k zesplatnění celého dluhu. Obchodní podmínky rovněž upravují mechanismus opakovaného zasílání upomínek a navyšování dluhu o další poplatky v závislosti na délce prodlení (viz všeobecné obchodní podmínky , Anonymizováno, ).

8. Předchůdkyně žalobkyně v období od listopadu 2023 do února 2024 opakovaně vystavila na službu , Anonymizováno, k financování nákupů formou splátek objednávky , přičemž jednotlivé objednávky (7. 11. 2023, 16. 12. 2023, 16. 1. 2024 a 16. 2. 2024, 29. 2. 2024) byly vždy ve výši 1 972,02 Kč, skládající se z jistiny a úroku. Tyto částky byly zařazeny do jednotlivých měsíčních vyúčtování , Anonymizováno, se stanovenou splatností v následujícím měsíci. (viz jednotlivé objednávky a vyúčtování za 11/2023 – 02/2024 ).

9. Dne 6. 11. 2023 byly do přehled transakcí zaznamenány transakce u obchodníka , právnická osoba, v , obec, , a to ve výši 8 000 Kč a 20 000 Kč, každá transakce je označena svým ID (viz přehled transakcí).

10. Žalovanému byla vyúčtována částka odpovídající provedeným transakcím (mj. 8 000 Kč a splátka 1 972,02 Kč), dále poplatek za odložení a následně poplatky z prodlení. Po započtení částečných úhrad žalovaného zůstala k úhradě částka 8 998,02 Kč se splatností dne 15. 1. 2024 (viz vyúčtování 11/2023). Žalovanému byla dále zaúčtována částka 4 370,87 Kč, zahrnující splátku, poplatek za službu, smluvní pokutu a opakované poplatky z prodlení. Splatnost vyúčtování byla stanovena na 15. 1. 2024 ( viz vyúčtování 12/2023). Žalovanému byla dále vyúčtována částka 3 742,44 Kč, obsahující splátku, smluvní pokutu a více položek poplatků z prodlení. Splatnost byla stanovena na 15. 2. 2024 (viz vyúčtování 01/2024).

11. Ve vyúčtování za únor 2024 v důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění úvěru, přičemž žalovanému byla vyúčtována částka 23 669,80 Kč zahrnující mimo jiné zesplatněnou část úvěru ve výši 14 083,10 Kč, smluvní pokutu 5 358,68 Kč a další poplatky z prodlení. Splatnost byla stanovena na 15. 3. 2024 (viz vyúčtování 02/2024).

12. Žalovaný byl od prosince 2023 opakovaně vyzýván prostřednictvím e‑mailů a SMS zpráv k úhradě dlužných částek, přičemž byl upozorňován na vznik poplatků z prodlení, možnost zesplatnění úvěru i následného soudního vymáhání. Výše dluhu se v jednotlivých výzvách postupně zvyšovala až na částku přesahující 31 000 Kč, žalovaný dluh neuhradil (viz historie upomínek).

13. Společnost , právnická osoba, postoupila soubor pohledávek, včetně pohledávky za žalovaným, žalobkyni jako postupníkovi, a to včetně příslušenství a práv s ní spojených. V příloze smlouvy je žalovaný identifikován jménem, e‑mailem a datem uzavření smlouvy o , Anonymizováno, (viz smlouva o postoupení pohledávek).

14. Žalovaný byl dne 16. 5. 2025 vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni, a to v celkové výši 40 749,37 Kč, která se skládala z jistiny, poplatků, smluvních pokut, úroků a nákladů vymáhání (viz oznámení o postoupení).

15. Žalovaný byl téhož dne (16. 5. 2025) vyzván k úhradě dluhu ve výši 40 749,37 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 11 035 Kč, celkem tedy 51 784,37 Kč, zásilka obsahující předžalobní výzvu byla dne 16. 5. 2025 odeslána žalovanému na adresu jeho bydliště prostřednictvím poštovní služby DopisOnline (viz předžalobní výzva a podací lístek).

16. Kopie občanského průkazu obsahuje identitu žalovaného, jeho datum narození (, Datum narození žalovaného, , vše odpovídá údajům uvedeným ve smlouvě i dalších listinách (kopie občanský průkaz).

17. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují níže uvedené skutečnosti. Pokud jde však o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto nenabízí žádní tvrzení, současně k prokázání ověřování úvěruschopnosti žalovaného nenavrhuje žádné důkazy. Současně žalobkyně konkrétně netvrdí a zejména neprokazuje, že úvěrové prostředky žalovanému poskytla, respektive že za žalovaného uhradila transakce u obchodníka , právnická osoba, v , obec, , a to ve výši 8 000 Kč a 20 000 Kč.

18. Z předloženého přehledu transakcí soud zjistil toliko to, že dne 6. 11. 2023 byly v interním systému společnosti , právnická osoba, evidovány dvě transakce u obchodníka , právnická osoba, v , obec, ve výši 8 000 Kč a 20 000 Kč, označené konkrétními identifikačními kódy. Tato listina však sama o sobě neprokazuje, že by uvedené částky byly skutečně uhrazeny obchodníkovi, ani to, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce, tyto finance za žalovaného reálně poskytla; jde pouze o evidenční přehled pohybů vedený interně žalobkyní či jejím právním předchůdcem bez vazby na externě ověřitelný platební tok.

19. Uvedený dokument má dle přesvědčení soudu povahu jednostranného interního záznamu věřitele, který není listinou veřejnou ani jiným objektivizovaným dokladem o provedení platební transakce v platebním systému (např. výpisem z bankovního účtu, potvrzením banky o provedení transakce či potvrzením obchodníka o přijetí platby). Takový interní přehled proto nemůže bez dalšího prokazovat samotné poskytnutí úvěrových prostředků ani splnění povinnosti věřitele zaplatit za žalovaného kupní cenu třetí osobě.

20. Žalobkyně přitom netvrdí a ani neprokazuje konkrétní mechanismus financování těchto transakcí, zejména nepředložila žádný důkaz o tom, že by příslušné částky byly skutečně odepsány z účtu jejího právního předchůdce a připsány na účet obchodníka , právnická osoba, . V řízení tak absentuje klíčový důkazní článek mezi tvrzeným čerpáním úvěru a reálným plněním věřitele třetí osobě, a tedy i vznikem regresní pohledávky vůči žalovanému.

21. Z pohledu důkazního břemene (§ 133 a násl. o. s. ř.) tíží žalobkyni povinnost tvrdit a prokázat nejen uzavření smlouvy, ale i faktické poskytnutí peněžních prostředků (resp. plnění za dlužníka), z něhož odvozuje svůj nárok. Pouhé předložení interních datových výstupů bez jejich externí verifikace (např. bankovními doklady či potvrzením obchodníka) není ke splnění této povinnosti dostačující.

22. Nadto je třeba zdůraznit, že předložený přehled neobsahuje údaje o platebním účtu, z něhož měla být transakce provedena, ani o účtu příjemce, neobsahuje údaj o skutečném provedení platebního příkazu ani o jeho vypořádání v mezibankovním systému. Chybí tedy podstatné náležitosti, které jsou typické pro důkaz o realizované platební operaci.

23. Za této situace soud uzavírá, že z uvedeného důkazu lze dovodit toliko evidenci údajného čerpání v systému poskytovatele služby, nikoli však reálné poskytnutí finančních prostředků žalovanému či za něj, a tedy ani vznik žalobkyní tvrzené pohledávky v tomto rozsahu.

24. Žalobkyně pak tím, že se nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k samotné poskytnutí úvěrových prostředků žalovanému, resp. úhradu ceny plnění třetí osobě a též k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni. Lze tedy uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně řádně před uzavřením smlouvy neprověřila úvěruschopnost žalovaného a současně neposkytla úvěrové prostředky žalovanému, resp. neuhradila cenu plnění třetí osobě.

25. Na základě výše uvedeného pak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o službě , Anonymizováno, jakožto smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému přiznán úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč a byla mu umožněna realizace plateb za zboží a služby s povinností následného měsíčního vyúčtování a jeho úhrady, a to alespoň v minimální výši 10 % dlužné částky; smluvní vztah se řídil obchodními podmínkami, které upravovaly mimo jiné následky prodlení, včetně úroků z prodlení, smluvní pokuty a možnosti zesplatnění úvěru.

26. Předchůdkyně žalobkyně v období od listopadu 2023 do února 2024 evidovala opakované využívání služby , Anonymizováno, formou splátkových objednávek v částce vždy 1 972,02 Kč, které byly zahrnovány do jednotlivých měsíčních vyúčtování. Současně byl v interním systému evidován dne 6. 11. 2023 záznam o dvou transakcích u obchodníka , právnická osoba, v , obec, ve výši 8 000 Kč a 20 000 Kč.

27. Na základě takto evidovaných operací byla žalovanému vystavena jednotlivá měsíční vyúčtování, která zahrnovala vedle částek odpovídajících evidovaným transakcím rovněž poplatky za služby, poplatky za odložení, smluvní pokuty a opakované poplatky z prodlení, přičemž v důsledku neplnění povinnosti žalovaného hradit vyúčtování řádně a včas došlo ve vyúčtování za únor 2024 k zesplatnění celého dluhu. Žalovaný byl následně opakovaně vyzýván k úhradě dlužných částek, přičemž výše dluhu postupně narůstala a nebyla z jeho strany uhrazena.

28. Pohledávka vzniklá z uvedeného smluvního vztahu byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 12. 2024 postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný dne 16. 5. 2025 vyrozuměn a současně byl v tento den vyzván k úhradě dlužné částky spolu s náklady právního zastoupení.

29. Žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) před uzavřením smlouvy vůbec neposoudila úvěruschopnost žalovaného v souladu s požadavky právních předpisů a žalovanému skutečně neposkytla úvěrové prostředky, resp. že za něj reálně neuhradila cenu plnění třetí osobě,30. Soud pak věc právně posoudil zejména podle ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), přičemž dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem a žalovaným jako spotřebitelem byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2390 a násl. o. z. a § 2 odst. 1 ZSÚ. Žalobkyni v důsledku předmětné smlouvy o postoupení pohledávek svědčí aktivní věcná legitimace ve sporu.

31. S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud zabýval především otázkou, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, přičemž na základě provedeného dokazování lze uzavřít, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně splnění této zákonné povinnosti ve smyslu § 86 ZSÚ. Takový nedostatek je přitom nutně spojen se sankcí neplatnosti smlouvy dle § 87 ZSÚ, jak vyplývá i z ustálené judikatury (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

32. Vedle uvedeného soud shledal, že žalobkyně neprokázala ani samotné poskytnutí úvěrových prostředků žalovanému, resp. že by za něj (právní předchůdkyně) skutečně uhradila cenu plnění třetí osobě. Z provedených důkazů plyne toliko interní evidence údajného čerpání v systému poskytovatele, nikoli reálné uskutečnění platebních operací (blíže k tomu body 18 – 23 odůvodnění). Za této situace nelze dovodit, že by mezi účastníky došlo k faktickému plnění ze strany věřitele, které by mohlo založit vznik pohledávky vůči žalovanému.

33. Za situace, kdy žalobkyně neprokázala, že by jejím právním předchůdcem byly žalovanému skutečně přenechány peněžní prostředky ve smyslu § 2390 o.z., nemohl vzniknout závazek žalovaného tyto prostředky vrátit. Neprokázané plnění tak nemůže založit vznik dluhu ani jeho splatnost ve smyslu § 1958 odst. 1 o.z. Nebylo-li tedy v řízení prokázáno samotné plnění ze strany věřitele, nevzniklo jeho právu odpovídající právo na vrácení plnění, a žalobkyni proto nemohlo vzniknout ani právo takové částky žalovanému vyúčtovat a požadovat její úhradu.

34. S ohledem na shora uvedené lze uzavřít, že absence řádného posouzení úvěruschopnosti a zejména neprokázané poskytnutí úvěru je nutné vyhodnotit pouze k tíži žalobkyně a to tak, že uplatněný nárok není po právu, když žalobkyni nevznikla pohledávka v tvrzeném rozsahu, kterou by bylo možno žalovanému uložit k úhradě. Z těchto důvodů pak musela být žaloba zamítnuta v plném rozsahu.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.